PANICKÁ PORUCHA 6 DÍL

Duchmeryčko,co Tobě napsat, nebudu zastírat,že Ti vůbec nezávidím,vražedná kombinace PP a stavů,které čekají nás všechny ženský po rozpuku musí opravdu jednoho zdeptat ale podívej,zase jsi krásná,štíhlá ženská,Tvůj muž Tě určitě miluje,máš uspěšnýho syna a těšíš se stejně jako já na tu copatou pihatou vnučku,co se narodí a bude tu místo Tebe,až ty tomuhle světu navždy zamáváš/takhle se natěšuju já/,jakoby se znovu narodíš v ní...ale ještě toho hodně zvládneš,moc toho víš,a dovedeš spoustě lidem pomoci,jsi milá a hodně pro nás znamenáš...jo a já si taky takhle dovedu pořvat, brečím často nad blbostma,no a vzpomínky na dětství mých kluků,to je spolehlivej vodopád slz...ale víš,že mnohem hůř jsou na tom lidi,co nemůžou brečet a je jich hodně..tak at je ti líp,jaro tě z té beznaděje třeba trochu vytáhne,moc ti to přeju!

DÁŠENDO,VALENTÝNKO,DANO...všechny to máme stejné, slepičí syndrom ve smyslu,že máme nejraději všechny blízké pořád pod křídly a někdy to přeháníme..a škodíme si tím,ubohé věčně zkoušené nervíky,osud nás stejně všechny doběhne ale já specielně v tomhle věřím na pozitivní optimistickou mysl/o tom ví hodně naše Marti/,mockrát se mi stalo,že když jsem jenom připustila nějakej průšvih,vždycky se stal,člověk to těma černejma myšlenkama nějak přitáhne!
Dášenko,kino jsem zvládala vždycky celkem dobře i s šílenou agorkou,soc.fob i klaustrofob.,měla jsem spíš problémy s divadlem,jakože až se pořítím se srdcem v posledním tažení a se smrtí v očích ven,budu rušit herce!!! MEŠUGE!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

JOHANZI,děkuju za pochvalu,od Tebe to potěší,nebot se mi velice líbí tvůj zkratkový vždy smysluplnný styl..o knize bych taky uvažovala,není to špatný nápad ale museli bychom najít někoho fundovaného na zrealizování,myslím,že by to byl trhák v dnešním nemocným světě!
DITUŠ,budu na Tebe zítra myslet,pohřeb je veliký záhul na naší dušičku bez sebevědomí,která nás tak ráda zrazuje..já jsem na pohřbu své tchýně měla prý dokonce tik,říkala mi to kamarádka,která stála vzadu,ani jsem to nevěděla,,prý jsem si pořád uhrabovala vlasy,což nikdy nedělám,tak se holčičko drž,vezmi si léky a jdi tam s tím,že jsi mladá,zdravá holka a všechno zvládáš!!

Martino, já to popletla, promiň.

Ahoj z hor.
Všem vám moc děkuju, že jste na mě mysleli. Peřiny suším, bude to dobrý. Jen jsem měla všechno nové, připravené do výbavy a jsou flekaté, ale to se nedá nic dělat. Jak napsala Lucka ve svém krásném příspěvku, co pak chudáci při povodních. Co jsou proti tomu mokrý duchny. Z toho jsem měla vždycky strach, kdybychom vyhořeli. Přijít o všechny fotky, jak děti rostly, hrníčky ze kterých jako malé snídaly, plno sentimentálních věcí po našich, které bych za nic na světe nevyhodila. O tohle přijít, tak nevím. Před každou dovolenou vždycky aspoň fotky převážím k příbuzným, kdyby něco, abych o to nepřišla.
Dano, tak co, máme po oslavách?
Valentýno, my dnes ty řízky měli.
Báro, tak jsem teď taková plačtivá, lítostivá. Včera jsem si dala skleničku vína a jak mě bylo v noci strašně zle, ta mrcha se mě držela asi dvě hodiny a jsem zas z nějakého alkoholu vyléčená. Takže po hnusné noci jsem posnídala neurol, návštěvy na cestě, ale neurol mě zachránil. Ale rodina zradila a já zas jsem v háji. Představte si, že ti mí chlapi zrádní s příbuznými vymysleli na další týden společný ples. Tomu se nevyhnu. Už teď je mi zle. Jo Báro, oni vědí, že nejsem v pořádku, ale co se se mnou děje jen při představě takové pro ně úplně běžné akce, jim je jedno. Navíc pro všechny navařit, připravit spaní a pak se jít "bavit".Do prdele.Když jsem četla co jsi napsala, úplně jsem se v tom viděla.
Jiřinko, ahoj. I tobě to holky napsaly moc hezky, nemám co dodat.
Duchmery, ahoj.
Janko, to je těžký. Jsou dny, kdy opravdu je problém třeba vyjít z bytu.Ale zas se tomu úplně poddávat, to taky nejde.Jestli nemá strach chodit ven a je jen unavený, tak to by snad překonat šlo?

Tak jdu zítra do práce, ale moc zdravě se necítím, nachlazení je pryč, ale je mi divně, pobolívá mě břicho a záda a jsem plačtivá a na prsou mám závaží. Taky mě zas častějí napadají úzkostné myšlenky, pořád si říkám, že kolem mě je tolik bolesti, neštěstí a kdy to asi padne na mě - vím, že člověk by se musel ubát k smrti, protože potkat něco zlého nás může každou vteřinu, ale nějak se mi to pořád vtírá do mysli, v úterý jdu na psychiatrii, ale moc nadějí v to nevkládám, doktorka si se mnou moc nepovídá, spíš mě vyslechne, napíše léky a je to. Marjánko, odpovím ti za Pajku, jestli můžu - do lázní jezdí jako samoplátce. Dá se koupit komplexní lázeňský pobyt s plnou penzí, lékařskými konzultacemi, doktor ti napíše procedury přímo na místě "na tělo". Minimální délka pobytu je 10 dní. Je to vynikající pro tělo i duši, kdybych mohla, jezdila bych aspoň 3x za rok, ale jsem ráda, že ukecám tátu aspoň v zimě (místo lyžování, kam už nejezdíme aspoň 5 let), a v létě k moři. On ten můj na ty dovolenky moc není a tak je úspěch, že se mnou jede aspoň dvakrát do roka. Je to dobré i pro něj, protože když jsme doma, pořád sem někdo chodí a telefonuje, že ho potřebují, a máme domek a zahrádku, tak si vůbec neodpočine a je po infarktu, tak ho musím vždycky někam odtáhnout.
Jiřinko, máš obrovské štěstí, že se doma navzájem chápete i ten Šárčin přítel, že poznal sám, co to je. Někdy si připadám na tu svou hnusnou psychiku tak sama, mám dva syny, ti se doma moc nezdrží, manžel ten vůbec psychické problémy neuznává,je sice jinak spolehlivý a pracovitý, po praktické stránce je s ním pohodlný a klidný život, ale všecko trápení si musím vyžrat sama. Když mám záchvat, musím ještě počítat s tím, že pokud to nedokážu utajit, setkám se s jeho zlobou nebo tichým nesouhlasem, rodiče jsou přecitlivělí jako já a navíc staří, tak jim nechci ještě přidělávat starosti, teď už je spíš na mně, abych já jim byla oporou. Vypadá to, jakobych se litovala a já se fakt v tomto momentě asi lituju, i když vím, že bych to neměla, že se pak ještě cítím hůř, ale o tom jsem psát nechtěla, jen jsem chtěla vyjádřit uznání nad tím, jak držíte doma spolu a všecko hezky proberete.
NO, jak tak koukám, padá na mně ještě větší splín a tak jdu raději nakrmit kočky a podívat se po té mojí domácí.

Ahoj, mam pritele, ktery prpi touhle tou poruchou. Abych rekla pravdu, jsem z toho docela zoufala. Poradne nevim co mam delat. Ma dny, kdy se mu vubec nic nechce a rika, jej stale neco boli. Chci jej vytahnout nekam ven do prirody, na prochazku a on vzdy odpovi, ze je unaveny. Ja jsem ale presvedcena, ze by mu to pomohlo. Co mam delat? poradte prosim. Mam jej nechat a nebo premlouvat? Tak moc bych mu chtela pomoci a nevim jak.

ZDRAVÍM VÁS DUCHMERY ,to je mi líto,že se Vám PPzase přihoršila ,to je právě tak zrádná nemoc v tom ,že člověk nikdy neví ,kdy to na něj opět zaútočí:(
Zradí nás ,když to nejmíň čekáme ,taková je bohužel ta naše "panická kamarádka"
Jak píšete o těch večerníčcích ,tak to nás čeká všechny až vyletí velké děti z hnízda:))

Jiřinko,jste se Šárkou mezi sebou hodně propojeny,ona už to zvládá suprově i teď ten kolaps ,je vidět ,že už ji to tak neděsí a dokáže se s tou situací sama vyrovnat ,TO JE VÝBORNÝ :))už ví jak na to!!
Taky obdivuju Tvou druhou dceru,pracovat ve zdravotnictví v tak náročných odvětvích jako je právě ARO ,či onkologie ,to už není pouze povolání ,ale spíš POSLÁNÍ,před takovými lidmi smekám ,není to vůbec lehké a moc si těch lidí vážím .Anetka se cítí být k tomu asi předurčená ,chce pomáhat druhým ,to je u mladý holčiny v dnešní době moc krásný.Jiři ,máš statečný holky.Je vidět ,že jste do nich hodně vložili...

Ahojky, jenom se zase vypíšu. Šárka po 2 měsících trošku "kiksla", pozorovala jsem už ve středu, že něco není v pořádku, poznám to podle očí, v pátek šla ke svému příteli, já jela na akci do KM, ale celý den jsm se cítila jak "pichlý kolo". Nešlo to popsat, hlava mě nebolela, fyzicky taky jakž takž, akorát ze mě tak trochu ucházela energie, až jsem se večer cítila úplně mimo a v tu chvíli mnou projela šílená úzkost a hned jsem psala Šárce SMS, jest-li je v pořádku. A zrovna jsem se jí trefila do "kolapsu", který se jí stal u toho přítele.
On se necítil moc dobře, začalo mu prý silně bušit srdce a měl tíži na plicích, těžko se mu dýchalo a Šárka mu říkala, ať to ze sebe dostane vykecáním. Fakt se mu ulevilo, ale přešlo to na Šárku a ta v tu chvíli byla mimo. Jirka říkal, že nezapomene na ten její pohled, bílou tvář, prostě měl pocit, že vedle něho sedí někdo jiný. Šárka mi to pak popsala a já pochopila, že se poprvé setkala i s derealizací. Ona nevěděla do té doby, o co jde, řekla mi, že měla pocit, že sedí nejen v pokoji, ale i ve vedlejším obyváku. Prostě jako by byla 2x.
Vysvětlila jsem jí o co jde a hned v sobotu jsme to řešili, naštěstí úspěšně se toho negativního vjemu zbavila a ulevilo se jí.
Akorát ten její mladej je nešťastný z toho, že ona mu dokáže pomoci, tím se ublíží, a on že už jí nedokáže pomoci.
Šárka to bere naštěstí s nadhledem, doufám, že i on to pochopí, ale asi to pro něho musel být v tu chvíli šok
Víme, kde byl prvopočátek problému, kdo zavdal příčinu, jak to postupovalo dál. Neustále nejde být pozitivně naladěn a občas to negativno přebije.
Víte, zaskočilo mě to, ale Šárka to vzala perfektně a dělala si z toho ještě srandu.
A ještě mě zaskočila starší dcera, která dělá zdravku a už pomalu přemýšlí, jaký další studium zvolit po matuře, nebo jaké zěmstnání by ji bavilo a ona chce jít buď na ARO nebo na onkologii. CHce pomáhat lidem v nejtěžších situacích. Taky to s ní probírám ať zvažuje pro a proti, ale je už rozhodlá.
Jenom se ubezpečuju o tom, že v naší rodině je vyvinut velký cit a pochopení pro lidi, pomáhat jim ..... no je to těžký úděl, ale bránit jim v tom nebudeme.
Martinko, moje sestřeni má taky RS už asi od 25 let, je to holka jak obrázek v úplným invalidním, teď je jí 41, stejně jako mně, je to velmi omezený život, ale naštěstí může bez problémů chodit sama ven, když se cítí dobře, ale jinak.....
Evi, tak Tebe je mi moc líto, jak jsi dopadla s těma peřinama a všema věcma, které jsi tam měla uskladněný, to je fakt na mrtvici.
Jituš, z Tebe mám taky velkou radost, uvidíš, že ta práce Tě bude, právě díky těm problematickým dětem, obohacovat. Protože pro ně je asi normální žití vyloučený, ale dokáží se radovat z maličkostí, stejně jako jejich rodiče. Tam teprve je cítit ta pokora.
Jo ještě jsem chtěla napsat, že starší dcera, když viděla, jak jsem se Šárkou dneska z toho všeho unavená, tak nám naplácala jogurtový masky na obličej, tak jsme všechny tři byly jako strašidla, ještě že byl můj v práci. Ale moc jsme se u toho nasmály a fakt se nám ulevilo. Kdyby ke
štěstí stačil obyčejný jogurt ......
EviL, můj názor je, že určitě se PP může projevit v klidu, ale příčiny toho jsou někde dalece předtím, i ta nemoc může být spouštěčem. Když to vezmu u naší mladé, buchlo to zničehonic. Nicméně hned jsme určili prvopočátek a ono to sedlo na hodinu přesně.
Tak půjdu, jak říká můj, "sportovat", to u mě znamená žehlit, je to divný, ale mě to prostě baví. Pááááááá

Zdravím v š e ch n y milé panikáře! Jsem ráda, že jsem se zase na chvíli dostala k Vám a mohu se připojit k plodné diskusi.Čtu Vás téměř denně, ale než to přelouskám a pracovně něco vyřídím na počítači, tak mě padá stará hlava na klávesnici a nemám sílu už s vámi komunikovat. Již dávno jsme se chtěla zeptat Pajky, jak je možné, že je tak často v lázních(samozřejmě jí to přeju), já se mohu rozkrájet a nikdo mě tam nepošle a tak bych si ráda odpočala! Co se týká anonymů, vždy dobře reagujete, hezky mu to včera napsala Lucka, to nemá chybu, je to přesně popis toho, co všichni prožíváme víceméně stále s krátkými či delšími přestávkami. Dívala jsem se také na stránky - teď nevím - Zuzky? - ono to není zas tak špatné, protože ten, kdo je hledající a ještě neví oč jde, tak tam najde opravdu přesný popis nemoci(PP) téměř u každého příspěvku a to je opravdu dobré. Vezměte to tak, že když někdo najede na PP 6 a přečte si, jak vaříme, vysoušíme,spravujeme sprychy, strachujeme se o děti apod., tak asi nechápe. Ale když jde do hloubky, tak pozná, že jsme na stejné lodi a snažíme se navzájem si vylévat srdíčka a tím se podržet. No tak asi tak! Jinak já se také nějak zhoršila, budu muset pravděpodobně se vrátit k braní AD. Absolvovala jsem 4x TFT - po první a druhé terapii hodně dobré ale třetí a čtvrtá terapie nic moc a spíše teď mám pocit návratu zpět tak o 30 procent. No nejsem z toho zas tak moc rozhozená, protože vím vo co gou, ale...., byla jsem přesvědčená, když mi bylo dobře, že je to napořád! Ale ono nééééééééééééé!Teď ve středu jedu k psycholožce do PN a jsem na tom tak, že přemýšlím jak se tam dopravím, protože cesta trolejbusem hodně stanic na místo určení mě už předem děsí. V týdnu jsem jela u nás dvě stanice autobusem a čekání na křižovatce mě stálo dost sil. No co vám má povídat - jsem jedno velké a staré PP! A tak jsem hodně a hodně rozladěná a nějak jsem bez sil. Do toho slavíme s mužem 60tiny - manžel příští týden a to mě taky bere: Pro srandu vám napíšu, jak jsme v týdnu večeřeli, já už seděla u stolu a byl večerníček a já si vzpoměla na to jak jsme s dětičkama sledovali televizi a jak to bylo krásný a začala jsem strašně brečet. A muž si nabíral ještě jídlo a prý si v duchu říkal, jo to byly časy, když jsme s dětma sledovali večerníčka ale raději to nebudu ženě připomínat, ona by asi brečela a přišel do pokoje a já řvala jak k..... a on se začal tak smát, no a já musela nakonec taky. No a tak to se mnou takhle vypadá. Tak pa všem, přeji hodně síly - snad bude líp! Těším se na Vaše příspěvky! DUCHMERY

Dášeňko - jako bys popisovala mě - nohy jako z modelíny několik měsíců, občasné zabrnění.... a jak se začlo mluvit o RS, bylo mi hůř a hůř.... třes, nervozita, blikání za očima...psychika dokáže hodně. Může se ale PP zpusit jen tak, z relativního klidu? My se vrátili z pohodových prázdnin a do 14-ti dnů jsem měla pocit chřipky a pak teprve ty slabé nohy a závratě. Nebo může PP pomoci třeba oslabená imunita po chřipce? Pak stres.... a už to jede!

Dášeňko - jako bys popisovala mě - nohy jako z modelíny několik měsíců, občasné zabrnění.... a jak se začlo mluvit o RS, bylo mi hůř a hůř.... třes, nervozita, blikání za očima...psychika dokáže hodně. Může se ale PP zpusit jen tak, z relativního klidu? My se vrátili z pohodových prázdnin a do 14-ti dnů jsem měla pocit chřipky a pak teprve ty slabé nohy a závratě. Nebo může PP pomoci třeba oslabená imunita po chřipce? Pak stres.... a už to jede!

AHOJ MARTI,mě když se po roce a půl po porodu znovu spustila panika ,tak to začalo jednou v noci strašlivým brněním rukou a nohou ,nohy jsem měla nějakou dobu úplně paralyzovaný jako bych je měla z modelíny:(
No a pořád mě pak několik týdnů pobrňovaly prsty ,podstoupila jsem všechna vyš. na interně včetně krevních rozborů a dr,pravila -jste naprosto zdravá :))
Právě když mě to tenkrát takhle v noci hrozně chytlo to brnění ,myslela jsem si na 100pro ,že mě ranila mrtvice .A pak jsem si přečetla něco o RS a začala jsem opravdu hysterčit ,že to asi bude ono !!!Naštěstí to byla "jen" PP.
Jsem dodnes vděčná že to nebylo nic horšího.

To já jsem tak líná, že jsem zimní věci ještě neuklidila. I minulý týden jsem měla v kapse u bundy rukavice.-)

NEBO SPÍŠ by bylo vhodnější říci ,že se tak projevuje ne přímo PP,ale sklon k velké úzkostlivosti.
Tak s tímhle už bohužel asi nic nenaděláme :))

Dnešní počasí nestojí v Berouně za nic ,těšili jsme se na grilování a nakonec jsme naložené masíčko museli ugrilovat v troubě :(
ani na zahrádku to není ,v tom vichru nejde nic dělat.
Příští týden hlásí taky zimu a sněhové přeháňky ,počasí nás ejdříve namlsalo a ted jak se zdá zima pořád ještě panuje.
Zas jsme vytáhli zimní věci.
Tak pěkný zbytek neděle všem.

PS:EVIKRK ,co ty jak dopadlo vysoušení ?

Přijemnou neděli, i pondělí a úterý :)

EviKrk,
chci jen dodat, že ony nemocné RS neměly, ale nějakou "rychlou" novou formu zákeřné sklerózy, která se nedá ani s míšního moku diganostikovat jako RS.

Vali, Dany,
když mám strach o blízké, tak jim posílám pomyslnou ochranu v podobě andělů a modlitbem a hned mám strach menší.

JITKO ,VALENTÝNO ,DANO ,v tom se asi projevuje naše PP,jak se nepřiměřeně bojéme o své blízké,každý se samozřejmě bojí ,ale my dokážem vymýšlet ty nejhorší katastrofické scénáře:(
já například v sobě toto mám od dětství,člověk se prostě se sklonem k tomuto už narodí.

Hezké nedělní dopoledne.
Valentýno, tá jsem na tom podobně, když nemám své blízké kolem sebe, tak mám o ně taky hrozný strach. A když slyším houkat sanitu, tak okamžitě telefonuji, abych se přesvědčila, že jsou v pořádku. No a když náhodou ten telefon nikdo nezvedá, to bys pak viděla paniku. V tomhle asi jiná nikdy nebudu.
Jitko, je dobře, že se ti práce líbí. To, že se jim moc nechceš svěřovat chápu, ještě je moc neznáš, tak nemůžeš hned každému důvěřovat a všechno jim o sobě vyklopit,ty určitě o nich taky nevíš všechno. Časem si možná budeš s někým bližší.
Evikrk, co peřiny, šlo to zachránit? U nás neprší, ale fouká docela silný vítr, sluníčko nikde. Doufám, že už nebudeme znovu vytahovat zimní bundy, už to mám vyprané.
Dášendo, já bych tak šla do kina, už si ani nemůžu vzpomenout, kdy jsem byla v kině naposledy. Ale už je to spousta let, takových 15 let určitě. U nás je kino zrušené, vyhořelo, tak ho zbourali. Mladší syn Lukáš byl asi před 14 dny v 3D kině IMAX na "Mise na Měsíc", líbilo se mu tam. Občas mají možnost jet od školy, ale není to povinné.

To víš,že jo.Nemusíš se nikomu svěřovat.Až tam budeš delší dobu,zjistíš kdo jaký je a co komu můžeš říct.Ale každopádně z Tebe mám dobrý pocit.
Tak já taky mažu vařit.Zatím ahoj

Takhle ten oběd neuvařím:-)
V práci je to dobrý. Jen si tam v tom kolektivu starších žen připadám jako páté kolo u vozu.
Už jsem to psala Johanzovi do mailu, že ty ženské jsou strašně zvědavé. A já jim o sobě moc říkat nechci, tak ta konverzace trochu vázne.
Ale nejsem tam přeci kvůli tomu, abych si dělala kamarádky, že?