PANICKÁ PORUCHA 6 DÍL

Zatím OK. Jde to :-) Ne vždycky, ale jsem si jistá, že ve většině případů na to všichni máme... Ani jsem se moc nepozorovala, soustředila jsem se na práci. jdu to dokončit, ať tu netrávím stáří :)

Zdenko, ale ne. Možná je to tím, že na světě straším déle, než většina z vás...

Psychiku krotím, zatím úspěšně bez léku, pouze s vodou, se žvýkačkou, fakturami a bankovními výpisy. Uvidím, ale když je PP moje, tak by mě měla poslouchat a ne dělat si, co chce. Pes, který není pod kontrolou pána, je taky nebezpečná neřízená střela... Vidíte, jak jsem z ní už zpitomělá? Ale zatím funguju...díkybohu

Pajko ty nezklameš :-))))))))))))))Perfektní :-))))))

Psala jsem vám to etapy. Teď se mi psychika zhoupla zase směr vyplašenost. Zkusím to zvládnout v klidu, pouze s dechem, při soustředěné práci a bez léku. Podám info...
Držte se, všichni máme na to porvat se s ní. Pokuste se přejít do role pozorovatelů vlastních fyziologických a psychologických procesů, analyzujte a vyhodnocujte, co nejvíc pomáhá a tou cestou se dejte. Léky opravdu nestačí k plnému uzdravení, ale mnohé perfektně pomohou k pocitu zdraví. Tož tak: dle Johanze:
Slovácko nevím, kolik stupňů, krásně jasno
PIN PP vysoký, ale setřepu ho :) doufám, věřit se mi chce...

Zefíre, je mi moc líto, že pořád nic moc.
Konzutlovals už změnu léků? Dalsan bereš už dost dlouho, problém ale může být v tom, že to není chemicky správný lék pro Tebe. Když vidím muže plakat, nějak ho to v mých očích polidští a přiblíží, tedy pokud nefňuká nonstop...

Mě dnes taky rozhodil konflikt s osobou bízkou až na pokraj ataky. Před tím jsem 2 hodiny prodebatila s architektem a chce se mi křičet, že na všechno to řešení a rozhodování kolem přestavby domu nechci být sama..., ale pak si pomyslím, co by kdo za takové starosti dal. Architekt mi řekl, že ho nepotřebuju, že vím, co chci, že tu schůzku pokládá za velmi nestandardní. Docela mě tím pobavil a vzpomněla si na psychologa, který mě taky odmítl s tím, že ho nepotřebuju a poradil mi spiklenecky to už tady známé "zalehávání kdekoliv kdykoliv na břicho, třeba i do hovna...", no a bylo po terapii. No, asi v něčem vím, co chci, ale jsem laik, potřebuju oponenta a taky život mě naučil od řešení problémů neutíkat, ale hledat východiska. V mnoha situacích jsem si musela poradit sama a jsem tím poznamenan a hlavně: nevnímám to jako plus. Ataka bušila na mé emoce, ale naštěstí jsem ji odpálkovala. Nasadila jsem rozum a dýchání, takové uvolněné dlouhé a hluboké a fakt to přešlo. Ano, i Neurol byl, ale ten nezabere nikdy hned, potřebuje 20-30 minut a ty jsem ukočírovala dýcháním a tekutiny (teď mě napadlo "5T" 1.pomoci -ticho, teplo, tekutiny, tišení bolesti, transport), takže příště vezmu jen půlku tablety a přespříště žádnou. Dobře vím, že zase růžky vystrčí, tak ať jsem jako bývalá pionýrka, vždy připravena :-)

Dášendo, to, cos o mně napsala, zní sice lichotivě a já Ti děkuji, ale co když nejsem žádný bojovník, ale prostě mám jen nějakou lehčí formu PP a agorafobie? Kde jsou hranice, definice, objektivné kriteria toho všeho? A moc Ti přeju, abys svou psychiatričku nepotřebovala přesto, že je fantastická. Možná by Tě mělo uklidnit, že máš možnost se na ni dál obracet, něco jako Neurol v kabelce...

Katko-Kačabo, tenhle chat je svobodný a volný. Nikomu nepatří, nikdo nerozhoduje, než přispěvatel sám o tom, jestli tu bude či nikoliv. Za sebe Tě vítám a zvu, abys bez obav vstoupila :-)

Dito, obdivuju Tě za to kadeření, nemůžu se přinutit a užít si křesla. Je to pro mě mnohokrát horší, než návštěva zubaře. Možná pro čas strávený na křesle, jojo jsem pako a tak se stříhám sama a semtam až tak, že mí blízcí pojmou podezření, že jsem byla u odborníka :-). Julince mandli vyndají v narkóze nebo ambulantně? S angínami mám podobnou zkušenost jako Ty. Do 18 let jedna za druhou, pak po 15-ti letech klidu jedna ojedinělá a dalších 20 let klid. Kdo může prohlásit, že už nepřijde? Nikdo. Totéž u projevů PP... Nezbývá, než vzít na vědomí s tím, že na angínu platí antibiotika a na PP každému to, s čím už má zkušenost...

Míšo, mě projevy Tvého Šimonka dojímají až k slzám. Umíš je krásně popsat. Já toho Tvého chlapečka moc miluju, je zvláštní, že ve mně vzbuzuje opravdu mocné přívaly něhy a je mi líto, že si ho nemůžu zblízka užít. Jsi citlivá, myslím, že nehrozí, že bys svým přístupem cokoliv pokazila. Přeju Tvé rodině vše nejlepší.

Jiři, měla Šárka vždycky takové stavy, že odpadala do nevědomí? Většinou nadměrný strach pracuje opačně, nedá člověku usnout, uvolnit se do spánku a pamatuje si vše, co se kolem dělo. To mě zmátlo.

Leni, opatruj počatá ptáčátka :-) Takový průšvih jako v USA se může stát i tady. Je třeba věřit, že právě nám se vyhne. Za info o slonech díky, o to je víc, je mi té Tvé milované líto :( A přeju Ti, aby bylo líp, nejlépe bez olejových make-upů :-) Můžeš být "rozhozená" nejen z krvácení, ale zejména z té hormonální léčby.
Vždycky mi přijde zvláštní, že jako Pražanda používáš výraz "šalina". Možná mně babičce

Marti, nemám Tvé schopnosti, ale Lucku vnímám podobně. Snad proto, že její mail vyznívá tak zoufale. A už vím, odkud jsi. Mám to tam moc ráda a kdysi jsem si "na štěrku" plavala i s miminkem v bšíšku, ale dobrých 20 let jsem tam nebyla. Jenom občas projíždím. Prababičku mám na hřbitově ve vedlejší obci, tak trochu tam mám kořeny... Tatínek tam dlouhé roky pracoval, tedy doslova srdeční záležitost...

Marto, myslíš správně, je to diskuse o PP. Nevím, co o ní víš, ale PP mimo jiné spouští tzv.stresory. Stresorem může být nejen úmrtí, nemoc apod, ale i velká radost a štěstí, zkrátka jakákoliv silná a intenzivní emoční hnutí. S někým nepohne ani smrt njebližšího člověka, jiného silně rozruší tragédie na opačném konci světa nebo jen připálený oběd. Takže sem patří každé téma, PP rovná se život v nás a kolem nás...

Romano, Ty už jsi tu taky delší dobu nebyla. Co kluci? Ty se drž a opatruj!

Zdenko, ten lék neznám - žádné zprávy-dobré zprávy :)

Jarko, o detoxikaci jsem psala já. Jestli máš čas brouzdat po chatu PP, pak si najdi tu úplně první, tam se ke člověku jménem Karel dočteš. Je vzdělaný, kultivovaný a současně vtipný. Člověk, kterého číst, není ztráta času, naopak. Vřele doporučuju...

Lucko, protože jsem nemocná, z dlouhé chvíle projíždím vaše příspěvky. Narazila jsem na tvou otázku jestli někomu AD pomohla nebo ho dokonce vyléčila. Já jsem dostala svůj první záchvat PP před 4 roky. Bylo to děsné, protože jsem neviděla o co jde.Potom jsem rok a půl odmítala AD, protože jsem měla strach z vedlejších ůčinků a věřila jsem, že se z toho dostanu sama. Když jsem to vzdala a začala jsem brát Zoloft, tak po měsíci jsem si vůbec nedovedla vybavit pocit při PP. Fungovala jsem jako stoprocentně zdravý člověk. Po 6 měsících jsem zoloft naprosto bez problémů vysadila a cítila se ůplně fantasticky, ještě líp jak s AD.Za půl roku se mi nakupily dost závažné problémy v rodině a lítala jsem v tom ještě daleko hůř.Takže fakt nevím , jestli se dá z tohoto sviňstva navždy dostat.
Jo a někdo jste psali o člověku, který se z toho dostal dietami a detoxikací organismu. Něco na tom bude, protože já jsem teď měla nějakou střevní chřipku a rozhasila jsem si slinivku a žlučník. Už týden jsem na čaji a rohlíkách, je mi neuvěřitelně lehce a na podělanou PP si ani nevzpomenu, byť jsem doma a mám dost času se sebou zaobírat.
Jinak vás všechny moc zdravím, líbí se mi vaše inteligentní a přínosné příspěvky.

Ahoj všem dnes jsem si přinesla Velaxin 75.Máte někdo zkušenost?Hlavně mi nepište moc ,,"děs děs děs":-))))))))mám jet na chatu ,tak ať tam neumřu strachy.Mějte se

LENKO ,to byla jen slabost ,já to mívala i v průběhu braní AD docela časro ,najednou se se nmou jakoby zatočil svět a nápinky na zvracení ,studený pot,motání ,ale jen chviličku třebas minutku ,napila jsem se vždycky něčeho studenýho a bylo to pryč.
Jsi teď hodně oslabená jak jsi měla ty potíže s krvácením ,určo se to dá dopořádku.O syna se neboj oni to ti mladí zvládají daleko líp,rodiče to nesou hůře :(
Kolbříčka znám ,taky k nám na kytičky lítá má takový sosáček,víš ,že kontryhel vůbec neznám .Ono se snad dnes v tom množství druhů ,nedá všechno znát :-))

MARTO ,vysazovala jsi postupně pomalu ,pomaloučku ?Jinak by to byl pro tělo šok ,přece jen je zvyklé na přísun serotinu a jiných látek.

RENČO,vůbec se neboj vysazování ,opravdu když na to půjdeš po malých krocích ani to myslím nepocítíš ,ale tělo musí na to být nachystáno,to snadno poznáš ,kdyby ještě nachystaný nebylo tak do čtyř dnů od začátku pokusu o vasazování pocítíš příznaky a to je špatný ,mě se to povedlo až na třetí pokus.

MÍŠO ,zdravím ,Tě :-))Šimonek je tedy opravdu chytrý chlapeček.

DITUŠ ,tak snad budou mít holjky bez mandlí po rýmách.

Lamo,
já jsem po AD byla taky pořád ospalá. Jakmile jsem si sedla do křesla a otevřela knížku nebo zapla televizi, hned se mi zavíraly oči. Zvykla jsem si asi po půl roce.
Achjo, koukám, že skoro všem je spíš hůř než líp.
Mně je tak nějak napůl, ani dobře ani špatně. Nejraději bych odjela na pár měsíců někam kmoři :-)

Mne to potkalo take,odvezli mne a bylo mi strasneDavali mi inekce a pak zase nasadili tablety.

Ja jednou skousela vysazovat a dopadlo to bylbe,myslela jsem ze umiram a odvezli mne na kapacki atd.tak pokracuji v zoloftu dal.Preji ti at ti to vyjde

Marto, tady se probírá život od A po Ž, fakt naprosto všechno.

Zefíre, mě v lednu a únoru taky bylo docela blbě, i když jsem měla AD...pak se najednou objevilo sluníčko, což mi dává děsnou energii a od března jsem na 95% OK (musím to zaklepat) - dokonce zkusím za měsíc začít vysazovat. Doktorka říkala, že byl asi ve mě nějak nahromaděný pesimismus a na to jsou AD krátká. To myšlení a vnímání si musíme urovnat sami. Jak píše Dášenda, AD je jen berlička...Já vím, je to děsně těžký. Co je však jasné, emociální vypětí je špatnost a je to živná půda pro Pepku. Musíš se dostat nejdřív do pohody!

Marto, no jasně. Máš snad pocit, že se tu PePina neprobírá?

ja myslela že to je diskuze na tema panicka porucha

Dášo, už vím....alchemilla molis- kontryhel měkký. No snad se mu tu bude dařit.

Teď jsem provedla kontrolu stavu poštolčích vajec v našem truhlíku.... už jsou tam čtyřiiii:-) Holka se letos nějak snaží. Snad se ze všech vylíhnou poštolčátka.

Dášo, tak nakonec jsem si do truhlíku zasadila něco úplně jiného a kdybys mě zabila, tak si nevzpomenu co, neboť jsem chytře pytlíček zahodila. Ale je to nějaká trvalka a květy to má do zelena.A pak jsem si zasadila keříčkové fazole...hehe to bude fakt okrasa:-) Ale ještě bych ráda sehnala to sperma:-)Tedy v zahradnictví:-) Koukala jsem na ně na netu a jsou krásné.
Převislé muškáty jsem tu nakonec nechala, protože každý rok mi na ně lítá dlouhozobka svízelová... to je takový roztomilý hmyz, co vypadá jak malinký kolibříček. Tak ho ani letos nechci zklamat:-)

Jo to nedávno jsem jela s klukama do práce šalinou a na zastávce jsme potkali babičku. Jela s námi tramvají až k Andělu. Za mnou seděla dvojčata, přede mnou Honzík a před ním babička. Celou cestu byla otočená ke mně a něco mi vykládala, já pro velký randál tramvaje slyšela kulový, jen jsem celou cestu prokývala hlavou na znamení souhlasu. Babi byla spokojená, že se vykecala a já byla spokojená, že nevím o co šlo, ale že jsem jí udělala radost tím, jaký jsem pozorný posluchač :-)

Miss, cítím s Tebou, protože tohle moc dobře znám. Soustřeď se hlavně na Samka. Já za ty roky co jsem bydlela s tchýní, jsem se naučila ji neposlouchat a občas jsem jen pronesla slova typu..fakt.. jo..ano, máš pravdu...a nebo jsem jen občas zakývala hlavou. A jí to stačilo:-)

ahoj lidičkové:-)
Dášo, nevím co se děje. Byla jsem v relativní pohodě a najednou včera jako když to na mě hodí. Zrovna jsem olejovala hlavy, ruce celé opatlané a hups bylo mi na omdlení, závratě a chuť na zvracení. A jak jsem se orosila, tak mi bylo úplně jedno, že mám rukavice od oleje a a přetřela jsem si obličej. No olejový make-up jsem ještě nikdy neměla, byla jsem fakt fešná:-) Nakonec mě zachránil xanax.I když se tomu bráním, tak jsou prostě chvíle,kdy to bez něj ještě nezvládnu. Nevím co ten můj stav zase způsobilo, ale když jsem o tom zpětně přemýšlela, tak stres v práci...jak údajně nic nestíháme. Pak moje mamka přišla s nápadem, že bych si měla najít prakt. doktora v Praze, že ten můj z Kladna je moc z ruky. Ale při představě, že se přehlašuji k nějakému cizímu dr., který o mě nic neví je pro mě nepředstavitelná. A poslední kapka byla ten virginský vrah. Je to možná bláznivé, ale cesta mého syna do USA se tak rychle blíží a strach o něj se stupňuje. Zvláště když vidím v TV co se tam všude děje.
Jak tady probíhala diskuze o AD a jejich braní nebraní. Já před těmi 11 nebo 12 lety kdy jsem měla tyhle stavy a kdy nikdo pořádně nevěděl co to je a AD neznal, jsem brala pouze Xanax. Měla jsem ho vždycky velkou zásobu a brala ho podle své momentální potřeby. A najednou přišlo období, kdy jsem zjistila, že někdy mi stačí jeden minimální prášek za den a najednou jsem nepotřebovala ani ten. Stačila mi představa, že je mám i s mobilem v kabelce. Občas se třeba přihlásily ES, ale těm už jsem nijak nepřikládala vážnost. Přišly i zdravotní starosti s dětmi, takže i když to byl velký záhul na mé nervy, tak PP byla v klidu. Asi to bylo tím, že strach o mé syny byl mnohem mnohem větší, než nějaký strach o moji osobu. Až vloni na podzim, kdy jsem prodělala dost těžkou angínu a ještě zánět s vnitřkem, si moje tělo řeklo dost a hupsla na mě moje stará známá PePina a rovnou i s agorkou. A ty stavy kdy je člověku opravdu zle, tady určitě nemusím popisovat, protože je všichni moc znáte. Začala jsem brát AD, určitě mi hodně pomohly, i když si myslím, že bych to opět zvládla jen s xanaxem a psycholožkou.Možná za mým včerejším záchvatem je i to, že jsem přes dva měsíce nebyla u psycho, kvůli svému abnormálnímu krvácení. naštěstí tam jdu zítra a snad se z toho všeho zase vypovídám.
Lucko, taky mám z Tvého psaní pocit, že nejsi moc v pohodě.
Jiřinko, držím Tobě i Šárce palce ať jste v pohodě. Šárka je tak citlivý človíček a má takové trápení. Má ale štěstí, že má tak silnou maminu, jako jsi Ty.
Míšo:-) myslím že Šimonek tě ještě mockrát mile překvapí:-)Musíš mít z něj velkou radost.
Pajko, sloni se mohou dožít až 70 let. Záleží na tom , kdy jim vypadnou poslední stoličky, pak je pro ně mnohem težší rozmělňovat potravu.