Proč se zastřelil Karel Svoboda

Musí vydržet. Až zdědí Svobodovy peníze, najde se i chlap. Po tom, jak ho celý rok pomlouvala v médiích, by ji sbalil jedině idiot. Když do pekla, tak aspoň na pořádném koni, ne?

Taky jí přeju, ať už se (nejen) bulvár konečně naváží do někoho jinýho.

za poslední rok ukázala, že žádný chlap nebyl, to by novináři s gustem vytáhli. Tak si plkej co chceš, přeju Svobodové pořádného budoucího manžela a konečně klid

07:57:21
Nojo, chvilku snad bývávalo, ale mám pocit, že má paní Svobodová problémy s pamětí. A je to zdá se, čím dál horší. ;-)

10. 1. 2008 01:42:58
Pochybuješ i že V. měla těch avantýr daleko víc během života s Karlem, než co stihnul Karel za svůj život ? Pochybuj si v pohádkách V.S. dál. :-)

10. 1. 2008 07:57:21
:-DDDDD
Klasika, svatá dala, nevěla komu. Co věta to perla. Ona se nesnaží myslet ani když dává exkluzivní hovor své kámošce Halině. Jedinej kdo tady potřeboval cvokaře, byla už před rokem Vendula.

Přeji pěkný den při čtení pohádek, určené stejně inteligentnímu publiku, jako je Vendula.

http://www.iglanc.cz/index.php/glanc/kategorie/spolecnost/interview/musim_lhat

No, pokud neznáš bývalého prezidenta ČR, něco tady nebude v pořádku. U Svobody pochybuji, že tam za toho manželství byla jen V., pochybuji, že se o děti staral on. Věrnost nebyla jeho silná stránka po cely život. Už spat s ženskou myslím že o rok mladší, než jeho dcera, na to musí být žaludek

00:46:07 - Nepřiškvařila posila V. :-))))

Ale je to zase dokola. Jistěže je každý chlap slaboch, krizovky zvládat neumí. Havla ani pozadí neznám. Ale pan Karel Svoboda pro svou ženu dělal maximum, do toho zvládání běžných věcí, 2 děti. Už to tady kdosi hezky popsal, musel se na to všechno cítit sám. Kdyby se ovšem nepřiškvařila "posila" V. a nezneužila situace, asi by to zvládnul tak jako tak, jen by ho to položilo o to víc později. A jak už tady taky bylo psáno, kdyby jeho žena nezemřela, nikdy by se V. nedostala dál. Tak ať je dneska ticho.

dobrá, zase takový oříšek to není. Havel+Veškrnová, slaboch zůstává slabochem. Netvař se, že on u toho byl jen čirou náhodou.

10. 1. 2008 00:01:14
Jestli chceš argumentovat výplodem : "Připomíná mi to jistého velkého moralistu, který se v době, kdy jeho žena umírala v nemocnici na rakovinu tahal veřejně s jistou herečkou", tak buď laskavě konkrétní.

Mě to bohužel říká jen to, že ta, která se rvala do přízně i přes vážnou nemoc manželky K.S., je pak pohoršena, že se jí to vrací.

Tak takové úvahy mě nadzvedávají. Připomeňte si, jestli jste někdy slyšeli slovo morálka.
Pokud je chlap skutečným chlapem, je své ženě oporou právě v těžkých životních situacích. To se od něj čeká, že bude oporou. Pokud ne, není chlap, ale srab. A neomlouvejte to tím, že chudák potřebuje nějaký ventil. Jeho žena, když umírá ho nepotřebuje? Umírá se jí lépe, když se doví od

Jo, představa takovéhle situace musí otřást s každým, pokud není úplný cynik.

máš pravdu, myslím, že to odpovídá i případu paní Haničky, on byl hlavou rodiny, děti byly ještě nedospělé, byl sám, měl určitě pocit, že musí všechno zařídit, zvládnout, muži v těch případech mají ještě větší pocit, že "selhali" než ženy-manželky a navíc ženy jsou myslím od přírody "silnější" (a stejně mě to semlelo)

To jste nakousli dost depresivní téma, všechna čest!

Že to ale mají ty ,,ochotný blondýny" někdy žaludek, což?

Díky za odpověď, vím o čem mluvíš. Taky jsem viděla blízkého člověka takhle odcházet. Bylo to ještě za komančů a možnost účinné léčby byla tenkrát stejně vzdálená, tak jako jakákoliv možnost tlumení bolesti...
To, co píšeš,
bych si spíš představovala jako situaci kdy jim umřela ta jejich holčina, v takovéhle situaci je určitě každý tak, na dně, že víc už to nejde, a pak už jen stačí, aby se objevila nějaká další ochotná blondýna...

Pokud někdo z tvých nejbližších dostane rakovinu, poznáš, co je to opravdový strach, úzkost, pocit obrovské zodpovědnosti za nemocného, boj s větrnými mlýny. Když se úspěch nedostavuje, začneš se cítit moc vyčerpaná, děláš všechno, co můžeš a je to marné.Začneš si klást výčitky, jestli jsi jeho nemoc z části nezavinila i ty, vkrádají se ti do hlavy pořád, i když je to nesmysl. Ztrácíš víru, sílu, ztrácíš vlastní identitu. Ta hrůza, se kterou se potýká tvůj milovaný, je s tebou ve dne v noci. Jsi s ním, děláš úplně všechno a přesto se to horší. Ztrácí se ti před očima a stále vidíš jen jeho prosebné oči. Pak jednou nastane okamžik, kdy tu obrovskou zátěž neuneseš a potřebuješ aspoň na chvíli utéct někam,kde není bolest, kde není rakovina, kde není smrt.Potřebuješ, aby někdo úplně cizí, se kterým tě nic nespojuje, tvůj žal poslouchal, aby ti nastavil rameno a ty se na něm mohla vyplakat.Víš, že to bude trvat jenom chvíli a zase se musíš rychle vrátit domů. Ale prosíš aspoň o tu chvíli, kdy můžeš "zapomenout". Právě na tom "něčím" rameni jsi nejzranitelnější ze všech na světě a někdy uděláš z vděčnosti kroky, kterých pak celý život lituješ. Taková je moje zkušenost a nevnucuji ti ji.

Moudra:
Jestli se domníváš, že celý svět je špatný, pak si uvědom, že se skládá i z lidí, kteří jsou takoví jako ty.

Lidem nezáleží na správných myšlenkách a názorech, nejčastěji se spokojují už jen s tím, že mají slova, kterých by mohli používat.

Rakovinu? Co to s tím má společnýho?