NEVER LOSE HOPE

:-)))))moc pěkné...přidám trochou do mlýna.

Veni, vidi, vici,
proč jsem pořád v p..i!?

Ukliď hovno na terase
nebuď líná jako prase

Ach mám splín jako prase,
mám nasráno na terase.
Jakás kočka,jakýs pes
vysral se mi na ni dnes.
Kdo to hovno uklidí?
Manžel dělá.....hajzl jeden
že ho prostě nevidí.
Děti chodí kolem něj
mami:hovno je tu.
parchanti se nestyděj
No tak já ho smetu!!!

.....ano vlastne mas pravdu :-)
ja mam stale ctvrtecni podvecer..........

Zítra je už dneska,Venca je v putice.

.....jdi uz spat, nebo budes zase usinat zitra v praci..........:-)

Pozdravuj Vencu a klidne muzes opet pouzivat sve jmeno, pokud chces.......

Múzy odletěly na vesmírný poznávací zájezd,
vyplodí ten počin skleníkový efekt,
Vaškovu antiamríkánskou lest?

Modi?Co ty chybné chóry?
Ve zpomínce na kocourka očka přivírám
a při představě krutě zaviněné kočicí smrti myšlenkový procesor zhasínám...

Alesku Baresku,tys stvoren pro utrpeni jez pleni svet,dokazes pomoct,podrzet,prevzít utrpení v svou dusi,nechtej byt stasten vic nez jsi,utrpeni tve tvarice slusi...

.....

Sameťáček už si loví v nebíčku
krásně vykrmenou myšičku:-)

text

Vznešený princi dánský!
Být,či nebýt?
Odvěká rozpolcenost člověka,
tak proč žít?
Proč neztratit víru,v hrobě nehnít?

Jsem Hamlet,
princ dánský,
co nikdy neřek
zda je lepší být
a život žít
nebo nebýt
a v hrobě být
a nic z toho nemít.

Někdy však
utrpení tíží,
básníci berou skicák
a o něm píší.

Lepší je
ze smutku
vypsat se
než věšet se
na oprátku.

Dybyste to nedělily na rymi a sloky vešlo byse bez obracení stranky víc príspévků.

Křídla ikarova přenesla nás staletími pochybností,však jsme pozemskými zajatci nedosažitelnosti vesmírného království.
Zabte mne,drazí,buďte milosrdní vrazi!

Tíživá, plíživá hluchá
k prosbám o milost
je deprese,
co usedla mi na ramena.
Jsem mladá žena a vím, že
jsem težce raněná.
Tak ptám se -
kolikrát si ještě položím
otázku, kterou jsem začala -
má smysl být, princi Hamlete?
A odpověď mne už nesplete.

Tíživá plíživá hluchá
k prsbě o milost

Nic se netrap můj milý,
jen příště nebuď opilý
zas ovine tě ruka má
však nejdříve se pokusme
vymyslet jiná křídla Ikare
než půllitry z pivama.

Co šprýmů,rýmů se zde urodilo,
i zde bylo velmi živo,
však rýmy mé potulovaly se pustou nocí
jak ožralé trosky,
jenž vychlastaly si z mozku kostky,
jsem zde pro vás,
mé stíny rozmilé,
prožívajíc vesmírný odvaz,
sotva mne něžná ruka spánku ovine....

A čemu byl chlapec rád?
Že s chorou děvou
mohl si hrát?
A básníci se zlatem v rýmech
či pozlacených šprýmech?