antipsychotika

2 krát 50 mg denně .....

Já beru Dogmatil čtenářko...2 50 mg beru ...dřív jsem brala jen jeden asi 6 let ......ty léky co tu popisujete , neznám ....ale letáky moc nečti...když jsem si přečetla leták, hned jsem si vsugerovala všechny příznaky ....

čtenářko,já nic nevím,co se ti stalo,tak ti ani nevím jak poradit,jak tě povzbudit,snad jen,abys nebrala některé řeči té doktorky vážně,ona si neprochází ničím jako ty...jestli ti řekla,že ti to patří,pak je to u mě kráva...ono na ní taky dojde...tak mi písni toho mailika...pa

Moji milí, jdu se ted dívat na Ulici na odreagování, ještě jsem to nedočetla, měla jsem špatný telefon, je mi psychicky zle, sna ten seriál trochu pomůže, pak se sem vrátím nebo při reklamě, stále mi tečou slzy, a to jsem tvrďačka navenek.

Ahojky teda vy tady jedete.Bohužel málo času a návštěvy.Čtenářko zkus si vzít jenom čtvrtku a pak uvidíš.Když bude ok tak půlku a pak celej.Zkoušej to postupně a uvidíš,třeba ti může vyhovovat.Čtvrtka by ti neměla nijak výrazně uškodit a lepší je pomalej rozjezd.Brito moc tě zdravím a zatím čauky.

čtenářko,no co na to říct,bud najdi odvahu a zkus to, nebo se na to vyprdni...jestli tvoje problémy jsou tak silné,že si myslíš,že to bez prášku nezvládneš,pak to zkus,já si osobně myslím,že ten kventiax je moc silný kafe...je to obdoba seroquelu,na který jsem měla ty největší nežádoucí účinky,ale ty,nejseš já,takže na tebe to může působit úplně jinak...mě třeba děsně seroquel,který má taky léčivou látku quetiapinum,způsoboval strašlivé srdeční obtíže,omdlívala jsem,zpomaloval mě,měla jsem po něm vysoké horečky,nevydržela jsem na jednom místě,strašně mě pálili oči,hlava,přestávala jsem vidět,slyšet,měla jsem po něm záchvaty,nebyla jsem schopná ani chodit,no prostě,prožila jsem si na tomhle prášku hotové peklo,ale na tebe třeba bude mít úplně jiný účinek a třeba tě jen uspí,co já vím,ono fakt těžko radit,protože ty prášky prostě působí na každého jinak...proto taky asi nechápu,jak je můžou předepisovat,ale to nechme stranou...tak se rozhodni,bud ho vyzkoušíš a máš možnost ho případně zahodit,kdyby se ti něco neblahého dělo,nebo ti po něm bude dobře...napiš mi mailika,co se ti přihodilo,at jsem v obraze...

ctenarka: kventiax treba vyspat, budes po tom unavena, ja som spala tak 10 hodin. ale tebe dala malu davku, naozaj malu, ked mas pol tablety brat. to je asi 25 mg? neviem aku gramaz mas. tento liek sa predpisuje aj na nespavost, vyuziva sa vedlajsi ucinok lieku- ze tlmi. predpisuje sa preto, lebo na hypnotika vznika zavislost, a na antipsychotika nie. neboj sa vyskusat. ale na druhy den si neplanuj nic narocne, musis zistit ako na teba liek posobi. upozornujem, ze lieky na zaciatku tlmia najviac, po 2 tyzdnoch uzivania uz ani nebudes vediet ze nieco beries. ale na kazdeho to posobi trochu inak, kazdy organizmus je iny.

Britto, jsem ráda, žes ten mail dostala přístě se rozepíši více, ale te´d se musím uklidnit, ono když Ti psychiatrička řekne, že Ti jistá věc patří.......jestli nevíš co ,tak si to napíšeme v mailu, tak to je fakt síla. Jsem na dně a nemůžu nikomu věřit a nemám hl. nikoho mimo odborníků.....Jen se musím snažit sama, ale už nemám moc sil....

Yossarian, já se omlouvám, ale jak jsi zkopírovala ten příspěvek kikiny s dnešním datumem, tak ho zatím nikde nevidím, možná moje chyba, ale nesedím jen u PC.
Co se týče Tebe, tak prosím, jaké léky užíváš ?

Brittuš, díky,žes ho dostala, jsem ráda, neboj , nespěchám, já jen jsem teď docela v pr.....říkal jsem doktorce dnes odpoledne po 14.00 hod tak neutrálně, že se u mě asi rozvíjí psychóza (Britto, Ty asi víš důvod dle mailu , více i pak tam) a doktorka ,že v žádném případě, nic mi není prostě, ale to je jedna doktorka, cítím se na zbláznění a stále mi nic není, paradoxem je, že obvo´dačka se diví ,že nemá invalidku, jak ji mám mít ???? Když se doprošuji o Neurol a od druhé doktorky mám KVENTIAX !!!!!!!!!!!!!ZNÁ TO NĚKDO? Já už se toho bojím ,nemůžu si to dovolit vzít, když jdu zítra na psychoterapii k psychologovi ráno, bojím se, to musím nějak otestovat, ten prášek asi nikomu nic neříká, ale je to ANTIPSYCHOLITIKUM, já když to četla u mámy, tak to málem se mnou švihlo pod stůl, ta doktorka co mi to napsala, mě zná po 2 sezeních. Takže se to bojím brát.

sakra,to jsem toho zase vyplodila...hihi...njn,to máte zase něco pro představu...a ty Yossarian,laskavě si mě už neber do pusy,bud tak hodná...jsi totiž co se mě týče,naprosto mimo mísu...

čtenářko,mailik jsem dostala,odpovím na něj později,jen se ted děsím toho,cos to dostala za prášky na spaní...ti doktoři fakt nemají soudnost...mé mamce pomáhal na spaní lexaurin,mě dříve stilnox a taky diazepam,jenže po tom jsem byla fakt jako opilá...napiš,cos to dostala za antipsychotikum,nechci tě odrazovat,třeba na to nebudeš mít reakce jako já,ale já bych to snadd ani nezkoušela,třeba takovej chlorprothexin,ten je sedativní,takže by na spaní mohl zabrat,nebo takovej tisercin,ten jsem dostala na spaní posledně od doktora...nezabralo mi ale vůbec nic,to z toho důvodu,že mi ten spánek ty prášky celý narušily,pomalu se mi skaracovala doba spánku,jak byl ten mozek ovlivněnej těma všema práškama,na první prášek,který jsem dostala,jsem se sama od sebe probouzela vždycky ve tři hodiny ráno,pak jsem zase bbyla tak oblblá,že jsem div neusínala ve stoje ve dne,dokonce jsem usnula před Bohnicema na lavičce a probudila mě až policejní hlídka,byla jsem jak bezdomovec,po seroquelu jsem musela jít spát,jakmile jsem ho spolkla,tedy každý den v půl deváté,nejdřív jsem si přetrpěla v posteli šílený nežádoucí účinky,jako je bušení srdce,klepání a pak jsem vytuhla,po zyprexe jsem zase byla ospalá pořád,ale neměla jsem už to bušení srdce nebo ty záchvaty,kdy jsem při seroquelu nemohla ani chodit,no až mi dali risperdal a já přestala spát úplně,ted jen ležím a v noci předstírám,že spím...no nespím,přísahám,že ne a ten risperdal mě totálně probral,poškodil mi,co se dalo,tak,že mi ted nezabírá nic...napiš mi,co ti to doktorka dala na spaní za antipsychotikum...podle mě,ale ti doktoři nemají soudnost,nestačil by blbej prášek na spaní?

A Pavle,pro tebe tady mám takovouhle odpověd...dětství jsem prožila dalo by se říct,že klidné,ze začátku jsem nemluvila vůbec s dospělýma lidma,zpívala jsem si, tancovala,hrála jsem na hudební nástroj,vystupovala na koncertech i v zahraničí,byla jsem nejchytřejší z rodiny.Vadili mě věčné hádky mých rodičů,vždycky jsem někam zalejzala,abych to nemusela poslouchat,už z toho důvodu,jsem hádky neměla ráda i v dospělosti a řešení něčeho takového jsem vždycky spatřovala v útěku,puštění si muziky,psaní básniček a deníku...u mě se nic patologického nevyvíjelo,měla jsem ráda spravedlnost,pochopení,lásku,pravdomluvnost,poctivost,svou práci,nesnášela jsem lež,křivdu,zlost,nenávist a agresivitu.Byla jsem vždycky klidná,lidem jsem pomáhala,když měli nějaké problémy,dávala jsem dohromady svou rodinu,vysvětlovala jsem,užívala si života,taky mě zajímala psychologie,duchovno atd. nikdy jsem se nedostávala do stavu,že by moje tělo a moje psychika nějak špatně reagovala...a k psychiatrovi mě poslala doktorka,která o mě nic nevěděla a netušila vůbec moje pohnutky,já chtěla akorát chodit k psychologovi na terapie,protože mě to zajímalo.Nikdy jsem nebyla nějaký pomatený blázen,který by si bájil kde co,který by se choval nějak nenormálně...to,že mě stresovala má práce,bylo taky naprosto normální,stresovalo to tam kde koho,to bys tam musel pracovat,ale ani dědičnost,ani stres z práce,se mnou nědělali nic,co by mě muselo znepokojovat.Normálně jsem si žila,milovala jsem,pracovala jsem,komunikovala jsem s lidma,i když jsem nebyla žádný řečník.Chtěla jsem se změnit,kvůli Tomášovi,chtěla jsem pochopit,proč nedokážu mlít pantem jako ostatní lidi,vyprávět příběhy,ale v té době,když jsem šla za tím psychiatrem,jsem si nedala prostě dvě a dvě dohromady a nedokázala si říct,že prostě Tomáš je jinej člověk,z jiného světa,s jinou rodinou,jinejma zážitkama,že je to prostě chlap a já jsem citlivá ženská,která se rozpláče,když do mě někdo reje,místo toho,aby ho odpálkovala...nebylo na mě nic patologického,nic,co by stálo za to léčit,ani v dětství,ani v dospělosti.Neřešila jsem problémy drogama,alkoholem ani nijak nenormálně.Chodila jsem do divadla,do kina,na koncerty,do lepší společnosti,strašně ráda jsem tancovala,užívala si,chodila do přírody relaxovat,sportovala jsem,ráda jsem četla příběhy z koncentráku,z války,psychologické příběhy,tajemno,příběhy o vztazích mezi lidmi,věřila jsem v Boha-i když jsem nechodila do kostela...nic nenormálního,byla to prostě moje povaha,i ta tréma při vystoupeních ke mě patřila...nebyla jsem nijak vypsychlá z života,jen jsem byla dotčená z Tomášových slov.Ta slavná šéfka,která mě odvezla,mi radila,abych se s Tomášem vůbec nestýkala,což se mě také dotýkalo,protože jsem ho měla ráda a nechtěla jsem poslouchat řeči typu,uteč od něj,nech ho napokoji a pracuj,pracuj...začala jsem se tenkrát moc v sobě štourat,přesně jako ty,jsem hledala prostě kde je chyba ve mě,chtěla jsem se změnit,být silná,nekompromisní,sebevědomá,úspěšná..atd. a než jsem se dostala k řešení,nějakému rozumnému řešení situace,byla jsem vyprovokovaná k spolknutí prášku...proč...já žádný magor nebyla,tenkrát jsem se hrozně hrabala sama v sobě,snažila jsem se najít odpověd,proč jsem jaká jsem,dávala jsem to za vinu rodičům,že jsem musela jako dítě trávit čas na vesnici,kde se ani nedalo s kým hrát,byla jsem jako malá znásilněná,v dospělosti pak taky...byla jsem až moc hodná a najednou jsem nechtěla taková být,nechtěla jsem se v bance pořád přetvařovat,pořád si hrát na slušnáka,inteligenta s dobrým postavením,nechtěla jsem chodit pořád v obleku,nakupovat ve drahých buticích,být pořád mezi těma kravatákama,plných cizích slov,mezi anglánama a pořád držet dekorum...chtěla jsem žít volně a začalo mi to prostě v té bance vadit...v práci jsem musela být dokonalá,ukázněná,sebevědomá,inteligentní,noblesní...setkávala jsem se tam se snobama,s luxusem,s lidma vysokého postavení...musela jsem se snažit a přemáhat se,dělat ze sebe něco,co nejsem...když jsem se dostala do Prahy a na to místo,strašně mě to imponovalo,já holka z vesnice,najednou vážená slečna,kterou každý respektoval a která se musela držet na uzdě i před nějakýma agresivníma lidma...pořád to dekorum,pořád to slušné chování...a když jsem se z Prahy přestěhovala,tedy byla nucená přestěhovat zpátky do rodného města,z kterého jsem utekla,protože jsem holt chtěla za lepším,tak mi najednou začalo všechno vadit,tedy všechno na sobě,na mé práci...v práci mě nutili zase k lepším a lepším výkonům,zase dodržovat nějaké standardy kvality v oblékání a vystupování a přijela jsem domů,a tam zase byly povrchní maloměštáci,kteří si otvírali pusu v hospodách.Musela jsem pořád dodržovat nějaká bankovní tajemství,nesměla jsem ani mluvit o svém platě,o ničem,musela jsem se hlídat...už tu nebyl Tomáš,s kterým bych to mohla vesele rozebírat,byli tu jen maloměstácký kamarádi,kteří do mě hučeli,abych se odvázala...v bance do mě zase hučeli,abych se nevázala a byla noblesní...chtěla jsem utéct,utéct od toho všeho,věděla jsem,že něco musím změnit,že bud Praha a banka,nebo maloměsto a vlastní byt...a místo toho všeho,abych to nějak rozumě vyřešila,tak jsem byla nucená v tu nejnevhodnější dobu spolknout prášek,který mě doslova vymyl hlavu...ted nemám nic,ani tu snobskou noblesu,ani ten byt,ani se nemůžu odvázat,protože mám hlavu rozšmelcovanou nějakejma psychosračkama...ne,nebyla jsem blázen,před práškama rozhodně ne,akorát jsem nevěděla,co vlastně chci a co je pro mne dobré...nic jsem nevyřešila,jen jsem spadla na samé dno,odkud se už neodrazím,protože to léčení na mě zanechalo následky v podobě toho,že mi to naprosto zničilo postavu,zničilo mi to mě,mou osobnost,mou krásnou povahu,můj vztah...ted říkám,raději nežít,než žít takhle poznamenaná...něčím,co stejně můj problém nevyřešilo ani trochu,protože můj problém nebyl v psychice, ale v nějakém uspořádání si života,ve výběru,jestli budu jako moje sestra žít sama v bytě na maloměstě,nebo jestli budu studovat bankovní akademii a prahnout po závratné bankovní karieře a hledat si bydlení v Praze...ted nemám nic,nejsem nikdo,mám hlavu rozesratou od léků a všechno tohle co přišlo po tom spolknutí antidepresiva,bylo mučení,horor,ublížení na zdraví a nic,vůbec nic to nevyřešilo,jen mě to hodilo do sraček,kam jsem ale nechtěla a ani neměla nikdy spadnout...já byla vždycky dobrý člověk,akorát jsem nevěděla,co vlastně chci...to nebylo o psychice ani za mák...takhle žít nechci a bohužel,z účinků prášků,jsem se nedostala nikdy,já prášky nikdy,ale fakt nikdy neměla dostat...

Yossarian,jinak se zkus trénovat v diskusi tak,aby jsi nemusela sahat k urážkám druhých.Je to naprosto zbytečný.

A co je tohle??

29. 12. 2008 10:04:23, Kikina
Tak je to tady pořád stejné, stále se řeší ta psychopatka. Chápu, že jí antipsychotika nezabírají a proto je, jaká je. A ty svátky její nemoc ještě zhoršily.
Byla jsem na dovolené v SAE, trochu provětrat hlavu. Pěkné svátky Vám všem, hlavně to zdraví. Poslední věta se netýká Yoss.

To mluvíš ke mně Yossarian ? Ne, ona mě nezblbla, to snad ani nejde, já co dělat v boji v reálu. Píšeš tu o Kikině, ale ta tu už dávno nepíše, tak kde to bereš ?
Ano, já jsem rozhozená, ale má to jiné důvody, než tato diskuze, myslím konkrétně objektivní, zažila jsem toho dnes až až. Třeba jsem se dozvěděla od psychiatričky něco, za co by jí mohli sebrat diplom, jenže by to bylo slovo proži slovu. Je to hnus, jsem taky v pr.....,ale neurážím druhé a nenavážím se do nich, protože já musím žít te´d, tam kde jsem. Tady si můžu jen povídat. Ale prosím na úrovni. Omlouvám se za překlepy, jsem hodně zmrzlá stále a unavená.

Yossarian,je možné,že u každého má psychoza jiný průběh.Možná jsi měla štěstí,že velikost dávky léků Ti od samého začatku sedla a myšlenky se Ti srovnaly.Ale u mě měla nemoc trochu jiný průběh.Byl jsem tak zmatený a dezorientovaný,že léky sice problém ostranily,uvažoval jsem normálně,ale ve chvíli, kdy se můj problém otevřel,okamžitě jsem se rychle dostával do zmatků.Pokud bych si problémy nerozebral a to doslova s tužkou v ruce a celou řadu měsíců,byl bych nucen brát velmi vysoké dávky.Podle lékařky,dnes nemám žádné psychotické příznaky.To,že beru udržovací dávku je proto,že tělo není schopné tuto látku produkovat.

Tak jako sprostá je Kikina, laskavě okřikni jí a né mě...systamaticky tu ničí naše psaní ...je to magor, jen se přiběhla pochlubit s dovčou......o psychoze neví nic...
Patří mezi ty depresačky, kteřé žárlí na to že si tu povídám ....
proč by mi mělo být zle...mě je dobře, spíš ty mi přijdeš rozhozená s každý kraviny, nemáš číst Britu, uplně tě zblbla těmi učinky léků....to vůbec není pravda, Brita má těžkou psychozu .....

Víte, kdo je statečný, i když je třeba chudý a nemá skoro nic ???? Je to ten, který je slušný a má porozumění pro druhé, rovněž se snaží bojovat se sebou, ale nikdy není důvod urážet někoho, co si o tom myslíte ? Prosím napište, mně taky hodně lidí ublížilo, ale já neoplácím zlé za zlé, a to bych měla opravdu důvod, ale nejsem taková ! Britto, kde jsi ??? Co ten mail ?

Lidi, proč se tu tak urážíme ? Tedy já to nedělám, ale vadí mi to, chvili Yossarian psala normálně relativně rozumně, proto nerozumím tomu ,c oce zase děje.
Yossarian, jestli Ti je zle, tak to přiznej, nikdo se Ti nebude smát, já určitě ne, já na tom nejsem vůbec dobře, ale nenapadej prosím ostatní. Částečně se tato diskuze vzpamatovala k dobrému, přece to taky chceš, ne , Neob co Ti vadí, tak řekni ?

Moc Tě prosím Yossarian, třeba Ti není dobře, ale jestli chceš tuto diskuzi udržet na rozumných dimenzích, tak nebuď sprostá, ju ? Člověk někdy ulítne, to já taky, nejsem svatá ani trochuk, ale snažím se, navíc proč urážet druhé, když je ani osobně neznám ???
Vyjádřete se prosím ostatní, ano ???