ŘÍKANKY,BÁSNIČKY,POVÍDKY-PRO RADOST!

přešla jsem můstek a zlomila si kůstek .
kdepek mám napalici?

Na břehu řeky Svratku
házel jsem kachnám zvratky.
Na břehu řeky Svratky
potkal jsem čtyři spratky
dali mi pěkně po tlamě
přesunul jsem se k Vltavě.

Jo!
Svratka v tom je nápad
i když rytmus verše bídný
ale už jsem klidný,už jsem klidný

Copak?Lehká slovní fackovačka?
Ta bývá nekonečná...a co,že jsem se dozvěděla?
Jak to tak vypadá,na pár dní Vás opustím,udělám vyjímku a poctivě se rozloučím,vprostřed týdne-to snad platí,leccos si odtrpím a myslím,že se strašně ráda a brzy vrátím.
Pak-Ty víš,už nejsi žádný cucák!

Na břehu řeky Svratky
Nekvete už rozrazil,
na břehu řeky Svratky,
leda na bezdomovce bys narazil.
Všude se válej flašky
zloději kradou tašky.
Na břehu řeky Svratky
jen starý vrak už zbyl.

Kdepak,Kantor se určitě nelekl.Spíše má jinou práci.Tak se mějte zatím a žádné blbosti!..:-)
Růže a Napalici,žádné slovní pěsti..:-)duc duc duc
jo holky a žádné smyslné neřesti..:-)

Kantor se lekl.

Och ty jeden kantore
nehodný ty netvore.
Proč zde pouštíš nelibost
proč máš na nás stále zlost?
Píšeme si pro radost
nechceme být známkováni
jsi-li dobrý pobuď s námi.
Pokud je ti naše básnění nezdá
tak ukaž se sám jaká jsi hvězda.

Víš milý Kantore,ať si píše každý kdo chce co chce.Ty také píšeš svůj názor,pohled ,který je podložen pouze subjektivním pocitem i možno kritikem a znalcem básní.Toť nikdo netuší,neb je zde Dr anonymní.A ani já ne.Pouze se mi nelíbí Tvá kritka,která není podložena analýzou na konkrétní možné chyby,aby se kdokoliv z těchto možných či nemožných chyb poučit.Toto i dle mého je pouze nic nevypovídající výplod./Nic ve zlém/

Jako se švec má držet svého kopyta,tak opravdový básník píše básně
pro potěchu,radost a poučení druhým.
Ty zdejší bláboly by měly zaujímat skromná místečka v soukromých deníčcích v bytě autora,nejlépe zastrčených hluboko v knihovně!Případným zdejším návštěvníkům musej vstávat vlasy hrůzou,co všechno může lidský mozek vyplodit! Ubohá čeština!

Citát zaujal mne velice
Proto okopčil
od začátku do konce..:-)

Špatně překládáš má slova
do mých Tvé jsou zapletena.

Neumím latinu,i když je krásná
tak jako češtinu
rodnou mou mateřštinu..
která je zvučná a ladná.

Drahý příteli
I já vidím vady cizí
a své mám za zády
Neb člověk se stále učí
či poučí či ne
sebe více mučí
trest jej nemine.

A co Tobě přísluší:
Kritika ano či ne
nebo v nitru vědomí
vyvěrá jiný hořký jed?

Jak si to prosím myslel
o těch kopytech?
Nepochopila jsem
proto ptám se..

Latinou mě neohromíš
drahý příteli
dělat co nám nepřísluší
bychom neměli

Každý člověk neumí to
je to prostě pech
ševci to maj jednoduché-
o těch kopytech!

Teplou večeři pro syna vařit musím
k večeru svým zrakem opět zřím.

Pro Kantora:
ALIENA VITIA IN OCULIS HABEMUS, A TERGO NOSTRA SUNT - cizí vady máme před očima, vlastní za zády

Budecius bude jiste rad,
kdyz tu budes pekne hrat.
Snad budu se smet tez jednim ockem podivat:-)

Růže dovolím se představit zde,jsou to slova Kamélie.
Představení ne pro Růžičku
neb pro kantora od Magora.

Dnes Růže krásně voníš
Sluncem řádky žárem zdobíš.
Zdravím Tě..,jako všechny zde

Oh, jak vzlastni jev to jest,
ze kamkoliv vstoupim,
hned sraziti se musim,
skoda, ze nevim, s kym mam tu cest:-)

Oh Ty prostopášná duše Kantorova
neměl by radost kantor Antonín Sova!

Já však nesouhlas Ti dávám
slovem Svým
Čěský jazyk dřívejší
jimž mluvil Amos Komenský
tím pro mne nejkrásnější

AS mne se to libilo. Jsem romanticka jazykolamka:-) Spis Kantor by se mel venovat jine bohulibe cinnosti nez bohupuste kritice:-)

AS na takovémhle blábolu si člověk vyláme jazyk! Básnička se musí vnímat jako plynulý tok slov,ne jako jazykolam! Takže radši se věnuj jiné bohulibé činnosti!

Je večer světlý

Je dvacátý květen a prší tiše,
a prší tiše, je večer světlý,
jen jasmín ze zahrad dýše a dýše
a růže a bezy a fialy noční.

Vše v šero splývá a matně se kývá,
pták nezazpívá, je večer světlý,
noc věru je divná, šelestivá,
mdlý měsíc se v kruhu pověsil k spaní.

A zahrada v bílém tone květu,
jenž sprchá v letu - je večer světlý,
déšť mživý a teplý ve přeletu
tak opojnou vůni ze všeho křísí.

Tknul květin se, hlíny, bříz bílé kůry,
jak padal shůry. Je večer světlý,
i srdce mi tknul se, té zbloudilé noční můry,
jež otřeným křídlem bít věčně touží!

A.S.