Víly

Trpaslíků roje
vyběhly do boje
les už voní šalvějí.
V dálce zvony zaznějí
a konec bude pohádky.
Já nevěřím na hádky
a chci se vrátit za úsvitu.
Teď utíkám do svého bytu :-))
kde mlhy na mne nemohou.
Se slzou v oku
běžím a do kroku
si broukám tu svou:
Ubohá Rusalko bledá,
běda, běda
(Tak nashle zítra kolem oběda)

Tak jsem zpátky můj milý Hejkalíčku,
nepřestala jsem na tebe myslet na chviličku.
V hlubokém lese jsem se zimou klepala,
steskem po tobě jsem občas plakala.
Naštěstí houbičkové vílky lysohlávky
vyprávěly mi barevné rozprávky.
Docela mne zabavily,
zkrátily mi dlouhou chvíli.
Díky statečnému žabákovi a žabičce
budeme moci opět sedět na rákosné lavičce.
Též Moudrolál a chrabří trpaslíci,
pomohli nám,
děkujeme musíme jim říci.
Jen Mlhožroutovi nebylo již pomoci,
celý les mu půjde na pohřeb dnes o půlnoci.
Až přejde doba smutnění,
snad zas v ráj se náš les promění.

Cítím cítím zradu,
tak posílám vám radu.
Ať trpaslíci svou pomocí k dílu přispějí,
všechny lesa kouty nechť vykouří šalvějí.
Bude zase hned zdravý vzduch,
navrátí se běžný lesní ruch.

Rusalko, zle je,
vzkaž Moudilálovi
že les se možná
nedožije rána.
Teď kráká tu černá vrána
a Mlhožrout zašel na úbytě.
Prosím tě, prosím
ať dobroděj
pošle nám na pomoc
zlaté dítě.

Pro muže: Chceš něco udělat se svým "M" i když podle Tebe je nej ? http://www.velikost.cz

Slyším volání o pomoc,
mne se do břicha mlhy vejde moc.
Rád se černou mlhou ochladím,
pak se do příkopu vyvalím.

...Je teda nějaká lepkavá
a hrozně smradlavá!!!
Začínaj mi v břichu dívné pohyby,
že dožiju večera mám pochyby...

Zle je, zle je,
volám hlasem silným
jako polnice.
Utíkejte, prchejte
bojte se velice.
Neštěstí už je tu,
zachrany nevidět.
Brzy však, přátelé
vrátíme se zpět.

Jsem Přítulnice Zákeřná
zbledne každý, kdo mne zná.
Sice jste se zachránili,
bojte se však černé víly.
Již se blíží v hrozném chvatu
nese mlhu, černou vatu.
Přikryje vše co je v lese
mlha, ta vám bolest nese.
Budet tady za chvilečku
Hejkal ztratí svou děvečku!
Přijď se ke mně přitulit
vše ti mohu dovolit.
Spěchej, žeň se
dělej skoky.
Přítulnice má své roky.
Bude s tebou do skonání.
Nikdo jiný není k mání.

Kvák, kvák, kvák,
O tom, že je žabák plný síly,
já nepochybovala ani chvíli.
Proto jsem ti ho poslala,
teď abych ho z nejhoršího rychle dostala.
Na rány dám mu jitrocelové obklady,
nachytám mouchy, aby neumřel hlady.
Po obědě se oba do gala dáme,
Rusalku s tebou přivítáme.
Kvák, kvák, kvák

Bylo to na poslení chvíli
žabák ještě v křoví kvílí
Přítulnice, ta mu dala
pěkně si ho omotala.
Je to ale chlapík síly
vedle něj teď i Přítulnice kvílí.
Bahenice od rána
v kozelcích je motána.
Já tu sedím na dubu
šťasten hudu na hubu.
Čekám, až po vyjití měsíčku
uvidím svoji vílečku.

Kvák, kvák, kvák,
poslala jsem ti tam žabáka,
ten Přitulnici odláká.
Bahenice zakopla o Bludný kámen,
pro dnešek je s ní ámen.
Zítra odpoledne zlé kouzlo vyprší,
Rusalka tě Hejkaláčku zase potěší.
Kvák, kvák, kvák

Milá žabko
ty nic nevíš
já snad vezmu roha!
Přítulnice umotá mne
hejbu se jen ztuha!
Popros, ať mne někdo spasí
už si to sem Bahenice hasí!

Kvák, kvák, kvák
Hejkále, neslyšel si Moudrolála,
teď abych ti já žabka lála.
Musíš se sám všem svodům ubránit,
Rusalka se dnes ještě bude před zlým kouzlem chránit.
Místo vánku pro změnu,
poslala ti ozvěnu.
Tak se rychle vzmuž
a Přítulnici řekni huš kuš!
Kvák, kvák, kvák

Rusalko, pomoc
jsem skoro v pánu
Přítulnice, ta ti má ránu
přepadla mne po ránu
hupsla na mně v pelechu
a teď tropí neplechu.

Hejkalíčku, mám tě ráda,
ráda..ráda...ráda....
Počkej na mne,
na mne...na mne...mne..

Na cestu vám zasvítím ráda
Julii budu dělat kamaráda.
Snad rozdýchám i toho smrada,
Puškvorce ohavného čpícího,
i Hejkala ve dne spícího.
Přítulnici zasvítím na tulení,
Moudroolálovi na hulení.
Čarodejnici na zlá čáry kouzla,
jezince by ke Smolíčkovi vklouzla.
A až mi světlo na prdýlce službu vypoví,
snad Philips mi s novou žárovkou vyhoví.

Hejkale, ať se děje, co se děje,
drž se pevně své naděje.

Pokud budeš v Rusalku věřiti,
brzo jí budeš moci opět viděti.

Čarodějnice propadla černé magii,
její kouzla já lehce přebiji.

Však ostatním svodům musíš sám odolat,
já tě mohu pouze varovat.

Jsem Přítulnice Zákeřná
zapláče každý, kdo mně zná!
Přitulím se blíž a blíž
poznáš, poznáš zemskou tíž.
Utáhnu se docela.
Hloupý, kdo to nedělá.

Kudy chodím tudy smrdím
k ničemu se nehodím.
Kdo může, ten mně vyhodí.
Tady se mi bude líbit
tady bude pro mně ráj!
Jůlince můžu ledasco slíbit
hlavně, když se jí bude můj smrad
líbit
a budu její kamarád.

Já bloudím lesem znavená,
a třesou se mi kolena.
Jsem sama jako v plotě kůl,
nemám ani přátel-já vůl.
Jsem Julie malá bludička
a snáším Vám lidem pod víčka,
nejistotu a věčné tápání,
co k šílenství mnohé dohání.
Kdo podá mi ruku a vyjde vstříc?
Kdo políbí moji bledou líc?
Chci jenom přítele-nic víc.