Panická porucha PP7

Hanko, já jsem nikdy neřekla že nebojuješ. Jen že si přiděláváš zbytečně starosti, když už takhle toho máš dost. Snad nemusím souhlasit s prioritami jiných, ale mám právo se ohradit proti něčemu, s čím nesouhlasím ve vztahu k sobě samé. A rozhodně se tu nehodlám přetahovat s někým o to, kdo co v životě zažil horšího. Já Tě chtěla podpořit, nějak uklidnit. Dobře, když to ode mě tak necítíš, je to jen a jen Tvůj problém. Já to totiž pochopit nedokážu, dobře. Chtěla jsem Ti nějak pomoct, jenže Ty o pomoc nestojíš. Cokoli napíšu, bereš to jako kritiku a otočíš si to jako útok. Ty ráda soudíš jiné, ale sama nesneseš byť jen nesouhlas s Tvými názory. Tuhle reakci jsem naprosto čekala už když jsem to psala.

Hanko, ten příspěvek byl o tom, že nelze upírat lidem emoce, když nezažili to, co já anebo nežijí ve stejných podmínkách se stejnými diagnózami apod. Zkrátka upřít někomu právo, aby se k věci vyjádřil jenom proto, že nemá děti a agoru, mi přijde velmi jednoduché a zcestné. Rozumím Ti, taky se nejvíc bojím o děti, ale to neznamená, že někdo jiný, kdo je nemá se třeba mnohem více nebojí o svého blízkého. Na tomhle chatu zná každý velice důvěrně emoce strach a úzkost, takže i když agoru nemá, užije si své utrpení s tím, co má. Už velice dlouho nenapsalas nic pozitivního :(, ale jsem přesvědčena, že pozitiva v životě máš, jenom jakobys je nebyla schopna vidět... Možná sis ani nevšimla, jak se lidi tady snaží, přeladit Tě do pozitivna...
Je mi velmi líto lidí v Řecku, ty požáry jsou opravdu neovbykle strašné. Mám z ohně taky strach, zažila jsem pár požárů na sídlišti, to je bleskovka, protože samý plast a už jsem to tu psala, že jsem se dokonce po jednom takovém, kdy děti z hořícího bytu skákaly ze 3.patra před našima očima do holých rukou záchranářů, psychicky sesypala. Na druhou stranu jsme s kamarádkou, 4 malými dětmi a jedním v bříšku, uhasily hořící les. Duben, sucho, mýtina a na ni navazující jehličnatý les. Byli jsme na požární hlídce mého muže lesáka v civilizaci vzdálené části lesa. Mýtina doutnala a krajní stromy lesa už do výše dospěláka hořely. Muž běžel k autu, aby dojel pro pomoc a nás tam nechal. Děti jsme uklidily do bezpečí a stromy jsme uhasily tak, že jsme do nich plácaly pokácenými větvemi. Než přijeli na voze taženém koňmi (místo v Chřibech bylo velice nepřístupné) požárníci, nikde ani plamínek. Ale pomoc potřeba byla, protože vítr malé ohýnky pořád rozdmýchával. Teď mi jde hlavou, jak by se vše urychlilo kdyby už tehdy byly mobily.

Pajko,vůbec neřeším zda jsem na tom hůř či lépe,nebo stejně jako kdokoliv jiný.Myslím a jasně jsem to napsala,že nic takového neřeším,ani si to nemyslím.Samozřejmě ,že mám strach i o svou sestru,bráchu,manžela,rodiče,a samozřejmě o své přátele atd.,ale nemohu za to prostě na prvním místě mám o děti asi je to ovlivněno i tím,že syn měl 14operací hlasivek,pak skončil na onkologii,ta hubatá Tereza málem ve 3 letech zemřela,a nejmladší má astma,před 2 roky těžkou mononukleozu v nemocnici,prosstě jsem si s nima dost užila,se synem jsem měla dokonce letět za totality na operaci do světa,pak onen přístroj koupila naše země.A snad díky tomu,dnes nemá slavíka a mluví.Je to docela těžké tohle prožít.Ale pak jsem si řekla,že se nebudu trápit,věřím v osud.A snad je to i tím ,že jako dítě jsme s babi,no to mi bylo už 9let utíkaly z naší vesnice ,kde hořelo.Prostě ohen ráda nemám.Evíčka rozhodně neodsuzuju,to je omyl,ale já to prostě od ní necítím,naopak mi přijde,že jednu moji větu rozepíše do x příspěvků,kde mi vysvětluje co má ona za problémy a jak bojuje a já podle ní ne.Dál to řešit tady nebudu.Měj se fajn,zdravím Olgu,Evukrk a ostatní,není můj styl se meily s někým osočovat to fakt nechci,ani nejsem ten typ.Tak at pp7 uspěšně funguje a hlavně at nových lidí už nepřibývá,ale naopak ,at je všem dobře.Hanka

Dášo, proč chvíli píšeš malými a chvíli velkými písmeny? To je úmysl? Blbě se to čte-o(((

Pajko, tak dobře jsem se dlouho nenasmála :o))

Johanz, musíš mrknout o pár dní zpět, kdy ses mě na cosi ptal a já odpověděla až po Tvém odchodu z práce:-) Nenavazuješ nit hovoru, což jsem nepředpokládala...

Hanko, ano, bát se člověk může o kohokoliv blízkého milovaného stejně silně a možná i silněji, než o děti. Nelze nás všechny narvat do jedné šklatulky a posuzovat dle jediné šablony vlastního mateřství. Každý z nás má jiné priority, jinou životní zkušenost, jiné touhy i emoce. Mám taky 3 děti, ale bojím se o i své další blízké a milované bytosti, včetně těch čtyřnohých. Z příspěvku Evíčka cítím potřebu a pokus pomoci Ti potlačit negativní emoce. Má v mnohém, co napsala, pravdu. Vždyť kdyby to bylo nebezpečné, cestovky by tam nevozily turisty anebo by zařídily obratem jejich evakuaci. Takové emoce, pokud se jimi necháš příliš zaplavit, Ti opravdu škodí, berou sílu a stejně nic neovlivníš. Lenu jsme sice podporovali, ale její strach byl nepřiměřený a nezdravý, zralý pro odbornou pomoc.
Každý z nás má své životní výhry, prohry, traumata, tedy nepřenosné zkušenosti. Nelze porovnat, kdo z nás je větší chudák anebo dítě štěstěny (teď jsem si uvědomila, že na to téma měla kdysi Ester Kočičková dobrý pořed...) a kdybychom se dopracovali až k tomu, zase zjistíme, že každý z nás je jinak odolný nebo citlivý, trauma ho zastihlo v jiné kondici, věku, okolnostech. Netroufla bych si hodnotit, kdo je tu největší a nejmenší chudák, kromě toho, že v extrému můžeme být všichni stejně zdraví virtuální vysmátí vymýšlivci.

Přeji všem krásnou sobotu.
Sama kmitám a taky jsem do toho vpravila více než 2 km plavání. Byly tam 2 mé vrstevnice, se kterými se trochu znám a šly si sjet tobogán. To mě vyprovokovalo k rozhodnutí, že to risknu taky. Jako dítě jsem nesjela ani krátkou skluzavku :-) Takže já stará baba, jsem si všechno během plavání vyhodnotila, rizika, plusy i mínusy, představila jsem si ten vodní sešup, klouzání těla proudící vodou v kroužících se křivkách modrého žlabu a nový neznámý, nejspíš úžasný zážitek, který tam na mě čeká. Vystoupala jsem naprosto klidně na věž a strach z výšek jsem nechala dole. No a pak jsem tam šupla a čekala tu jízdu. Jenže: ono to vůbec nejelo!!! zablokovala jsem tobogán frontě za sebou, ani gravitace nefungovala nic. Musela jsem se doslova drápat dolů a doufala, že ten chlapeček, ketrý nahoře čeká vydrží, neskočí a nenapálí mi do zad, tak jsem na něj jen v zákrutech házela omluvné a prosebné pohledy. Za každým obloukem jsem čekala konec dráhy, ale byla nekonečná. Nakonec jsem do bazénku pomalu a klidně vstoupila, zatímco všichni ostatní přístali normálně a s gejzírem vody. Vedle mě přistál ten klučina, tak jsem se zeptala, co jsem dělala špatně. Řekl, že si musím příště udělat z plavek tanga a pofrčím :-) Měla plavkotrenky po kolena. Zeptala jsem se ho, jak si z nich dělá tanga, podíval se na mě a mile ochotně odvětil: "Já jsem si je stáhl."
Takže příště stáhnu nebo zatanguju a možná, možná, snad taky posvištím, ale dobrá zpráva je, že jsem dokázala vlézt na tobogán beze strachu s úmyslem, že ho sjedu. Tak se mi zdá, že mám před sebou ještě tolik nepoznaných krás!!! :-)))

Krásnou sobotěnku všem !!!

Evíčku rozdíl mezi mámou a tebou je např.tento-ted mi napsala moje kamarádka,která má také děti Hanule klid,ted koukáme na mapu ten Kos je dobře 300km ne-li dál od míst ,kde hoří,neboj mamko,kuřata se ti vrátí celá,ještě přesně zjistím tu vzdálenost a brnknu.Je jí 34 a má 3 děti.Víš je to jako když Leně jela dcera do Chorvatska,také jsme ji pomáhaly,všechny.Já to normálně takhle vůbec neprožívám,ale ty požáry mě prostě vyděsily a děsí.No doufám,že bude dobře.A o to víc mě třeba štve ,že díky blbé agoře a nejen jí ,tam nejsem také.Až budeš mít děti ,možná si na mě vzpomeneš.Měj se fajn a at je ti dobře

Evíčku mimochodem v Recku hoří již na 170 místech a Recko požádalo o pomoc Evropskou unii asi to taková sranda nebude,takže vůbec není divné,že mám strach i když jsou na ostrově,oni také musí doletět domů,víš?Takže jak píšeš,že by ti to bylo u...........,mně to tedy není.

Evíček,vidím,že jsi nepochopila co jsi myslela tím,že to těžko pochopíš ,když ještě nemáš děti.A na tom trvám.Vztah k rodičům,manžel.a příbuzným je zcela jiný,než vztah k dětem.Ale to musíš poznat,to se popsat nedá.A já se snažím dost,neboj,ano mám práci co mě baví,ale jednak jsem k ní musela mít trochu nadání,jednak jsem si jí vydupala proti rodičům,měla jsem být lékařka hahaha ,já,mám děti ,které jsem se snažila vychovat jak to nejlíp umím,je mi 51let,můj život nebyl žádná procházka růžovou zahradou,do 10mě vyhovávala babi s dědou,naši samá práce,a svůj život,manželství jejich bujné,pak mě opustili děda,babi ,autonehoda,nevěrný manžel,rozvod,pak máma zavřená,,,,,,,,,,,na jeden život stačí až dost a to není zdaleka vše.Rozhodně si nemyslím ,že jsi mladá a pitomá jak píšeš,s mladýma vycházím v pohodě a to i na SS a nerozlišuji lidi podle věku.A každý máme své starosti,kdo sem píšeme,každá máme svůj problém.Já jdu také v uterý k nové psychoterapeuntce a také mám obavy,no ale chcili se z toho dostat musím s tím něco dělat,a ty máš zvláštní vlastnost,že ti člověk napíše jednu větu vůbec to zle nemyslí a ty to rozvedeš v román,co všechno já mám a ty ne.Ale Evíčku,je mi 51,a pro vše co mám jsem musela hodně udělat i pro tu práci.V tvém věku jsem měla za sebou už jedno zpackané manželství,dvě děti,autonehodu,operaci žlučníku,umrtí dědy,byt 2plus 1 v paneláku,učila jsem a dělala v atasu ,abych vše utáhla a k tomu už i tu blbou agoru.Takže fakt nic moc.Pak jsem se dala dohromady jakž takž a pak to chodilo v různých vlnách,to tu známe všichni.Pozor nestěžuji si.Tak to jen na vysvětlenou pro tebe.Všem hezký víkend a tobě at to dobře dopadne na té klinice.

AHOJKY

PAJKO CO JSI MYSLELA TÍM BEZ CAPS LOCKU?

JINAK PĚKNÉ RÁNO VŠEM!!!!

ZUZKOTAKY JSEM zaznamenala , že se píše ještě jedna ZUZKA :O))
budete se muset něčím rozlišit :o))
Jo a S TĚMA VŮNĚMA , TO JAK JE CÍTÍME JE TO TAK , když používáš vůni delší čas , Tvůj nos ji už ani neakceptuje , prostě už je na ni přivyklý a jako by ji necítil, to není věkem :o))to tak má každej, všimni si , kdybys si koupila novou nenošenou Tebou nikdy vůni , tak ji budeš na sobě nějaký cítit a pak to bude zas jako s ostatními :o))no u mě to alespoň tak funguje i u mojí sestry :o))
TEĎ DOUFÁM , ŽE PÍŠU TÉ ZUZCE CO ZALOŽILA STRÁNKY PP HOME :O))

Hani, kdybys věděla jak hrozný mám strach jet v pondělí na tu kliniku, jestli to zvládnu, nezabloudím, zvládnu tramvaj, autobus, metro, jak si sama poradím. Ale musím, protože chci být zase zdravá. Je mi z toho úzko, chvílemi si říkám, že tam prostě nepojedu. Uvidím, jak mi bude, jestli tu odvahu najdu. Já mám zase problém s orientací, pořád mám strach že někam přijdu pozdě, že něco zvorám. Jedna moje část mi říká "musíš, potřebuješ to" a ta druhá "nedělej to, nezvládneš to". Mevím, kterou mám poslechnout, ale musím udělat co je správné nejen pro mě, ale i pro mé blízké.
Jenom se pořád nemůžu rozhodnout.

Hani,kdybys byla špatná máma, děti by jsi nevychovala k samostatnosti. Já jsem se musela starat o ségru ne proto, že by naše máma byla špatná, ale proto, že nás musela co táta umřel uživit. A dělala jsem to nejlíp jak jsem to jako dítě zvládla. I když asi ne moc dobře, když ségra zabředla do takových problémů. Ale jako prohru to neberu. Je teď normální člověk. Proto dokážu pochopit i když nejsem matkou, jaké to je mít strach. Tvoje děti neberou drogy, neholdují alkoholu a nezřízenému sexu. Tím jsem si zase musela projít já se ségrou. A nikdo se mě neptal jestli to chci, zvládnu, nebo jestli mám mít svůj život. Proto asi špatně zvládám své manželství, práci, právě s pocitem odpovědnosti, kterou nemám, ale někdo ji po mě vyžaduje. Němela jsem dětství, ani potom jsem si neužila protože "ségra zlobila", proto jsem se brzo vdala, chtěla jsem pryč a svého manžela jsem milovala. Ty ostatní prohry prostě život přinesl, s tím nic neudělám. Ani s tím, že když se teď třeba na čas vyléčím, bude za mnou stát pořád ten strašák, že se to jednou vrátí. Ano vrátí, ale vždycky budu o kousek silnější a o krok napřed. Nebudu si zvykat a Ty si zvykat začínáš. A kdybych Ti nechtěla pomoct, tohle všechno bych tu nepsala. Nejsem žádná hrdinka, každý den se bojím co bude. Ani nechci nikoho poučovat, jen chci abys věděla, že není pravda, že Tě nemůžu pochopit. Chápu Tě, sice trochu z jiných podnětů a i když jsem z Tvého úhlu pohledu asi mladá a blbá, nemám děti a agoru, vím, že život lehká není, že se musíme stále s něčím smiřovat, potýkat. A kdyby jsi o to alespoň trochu stála, já tu budu.

Hanko, mohla bych to brát jako prohru nebo špatný osud, že se mi to všechno vrátilo. Už jsem to nečekala. Ze začátku to byla obrovská rána, ovlivňuje to nejen mě, ale celou mou rodinu, vztah s manželem, který se začal v té době lepšit, plánovala jsem s ním konečně rodinu. Bylo to jako zbouraný domeček z karet. Šok, smutek, beznaděj. Jenže já to tak nechat nemůžu, já chci normálně žít, fungovat, ne abych každý den trpěla. A je to moc těžký, vysilující se tomu postavit. Člověk pak dokáže myslet i na ty nejhorší věci. Jenže tak to nechci. A to si pořád a pořád opakuju.

Hani, ráda bych Ti ještě něco řekla od srdce, ale nevím, jestli to přijmeš. Víš, já se moc snažím řešit své problémy, i když mi není třeba občas dobře, ale moc se snažím. Ne nevidět ty reálné, ale nevytvářet si nové. Dokud se neuzdravím, nepovedu normální život. Vím, že máš plnou hlavu starostí a výčitek, snažila jsem se Tě podpořit, povzbudit, ale podle Tebe to nemůžu pochopit protože nemám děti a agoru. Ano, děti nemám, agoru taky ne, ale dokážu to pochopit, protože mám rodinu. Je jedno, jestli mám starost o manžela, maminku nebo sestru. Nebo třeba o Snoulíka. Je to úplně stejné, starost o někoho koho miluješ. Sice nemám ani agoru, ale mám jiné problémy, které mi brání žít naplno, jako jiní lidé. A pro mě nejsou o moc menší než pro Tebe agora. Proto je mi pak líto, když mě "odpálíš" tím, že to nemůžu pochopit. Víš, mám pocit, že si svoje problémy (emocionální) vytváříš sama. Strašně si tím ubližuješ a já s tím bohužel nic neudělám, protože když se Tě snažím podpořit nebo utěšit, tak mě nechceš slyšet. Tím nemyslím fyzické problémy, já je mám taky a nikdy jsem nechápala, co může psychika vyvolat, proto jdu na tu kliniku. Ale já už fakt nevím jak Ti pomoct, nebo Tě alespoň potěšit, Ty to nkdy nevezmeš a obrátíš to v další problém. Podívej se na to tak, že máš rodinu, já ne, i když bych si přála mít děti, musím toho moc ještě překonat a máš práci, kterou já jsem si přála od dětství, ale nebylo mi přáno. Ty to všechno máš a to je obrovský dar. Tak se nauč dívat před sebe. A neodsuď mě za to, že jsem k Tobě upřímná, také jsi byla a mě to na jednu stranu dalo facku a na druhou pomohlo.

Hanko, já jsem dřív cestovala hodně. Byla jsem např. na Rhodosu, kde taky zrovna hořelo. Na těchto ostrovech toho zas tam moc není, co by mohlo hořet, když už hoří, tak ve vnitrozemí. A taky vím, že tam nejsou 100 let za opicema. Kdyby turistům na pobřeží, na ostrovech i jinde cokoli hrozilo, postarají se o ně. Pokud jde o Athény, tam to platí dvojnásob, ale to není Tvůj problém. Ono tedy co já mám zkušenost v Řecku na ostrovech všechno zavlažují, tedy i ten "porost". A moc ho tam není, co by mohlo hořet (no jak kde). Oni se soustředí hlavně na pobřeží, jinak všude žijí velmi chudí lidé. Fakt se není čeho bát. Já bych to asi měla u víš čeho, i kdybych tam byla. Navíc v Řecku všeobecně jsem byla nejspokojenější, báječní lidé, přístup, otevření, ochotní,ne jako tady. Dobrý výběr lokality pro dovču. S tím ramenem nepanikař. Vezmi si, že já mám občasné problémy od 25-ti let. Mám Apo-Ibuprofen, když to už nejde a jinak super zkušenost s Flector EP Gelem. Tedy když mě bolí záda nebo ruka. Ale u mě je to převážně psychické nebo pokud jde o pravou ruku, tak od PC (to asi i ta záda). Teď mám nějaký nový spray, mám ho v ložnici, tak se teď nemůžu podívat jak se jmenuje, ale zítra Ti to napíšu. Rychle zasychá, pomáhá na bolest a léčí zánět.

Pajko,Evčo a spol.rameno mě bolí jako blázen.Ale no snad se to nějak porovná,zatím moc nevím jak.Snad šetřit ,brufen,mast,no fuj,ale asi mi nic jiného nezbyde.Jo Pajko ta oster.se projevuje v přechodu.
Pajko tak jsem si přečetla,že v Athenách a okolí stále hoří a mám amok holky tam mají být ještě týden,dnes tam bylo 38C,moře 27,no tak at už je mám raději doma,no Kos je ostrov ,tak snad to bude ok

no co to má znamenat? Zuzka jsem přece já! Přelouskala jsem vás na notebooku na chatě. je tu špatný signál, pomalý, no tak vás jen zdravím.
LUCKO, ty spisovatelko, ty teda ponocuješ!
Už se těším do Prahy.
DÁŠENDO, taky mám ráda Eternity, ale asi věkem ztrácím čich, vlastně ty voňavky vůbec poslední dobou necítím. Tak snad mé okolí jo, abych zbytečně nevyhazovala prachy...

LENKO , SORRY komolím, Ti jměno:o))