Panická porucha PP7

Olgo,
nebýt mé výtečné kamarádky Věrky, tak toho za tři dny bez auta nikdy tolik nezvládneme. Kámošce jsem zaplatila jak benzín, tak jsem jí koupila ještě v potravinách dárkový košík. Protože to co ona pro mě i moji rodinu udělá, neudělá ani můj švagr ani mé sestřenice. bratranci a nikdo jiný z mých známých.
Je to tak báječný člověk, který se potkává jen jeden za život! Kamarádíme se už přes 13 let a po mém manželovi je to moje druhá největší opora života - no, i náš syn je taková mini opora, ale ten je ještě v 15-ti letech mladý a nezkušený.
Někdy se jí snažím alespoň pohlídat roční dceru nebo jí vyplnit volné chvíle, když její manžel pořád pracuje - podniká a starší děti se osamostatňují. Jezdíme spolu jak do přírody, tak do obchodů či na kulturní akce.

ahoj, tak jsem si říkala, že se podívám, co jste přes víkend napsali, ale je toho strašně moc, brala jsem to jen letem světem, já jsem se sem o víkendu nedostala, prala a žehlila jsem ve velkém, mladší synek se vrátil z tábora z kufrem a krosnou plnými špinavých hadrů a v neděli už zase jel do Brna, tak potřebovat čisté věci na celý týden. Necítím se pořád dobře, nemám klasické ataky s bušením srdce, ale jinak na mně několikrát denně přijde nevolnost, slabost a jsem celá rozklepaná - nejdřív jsem si brala půlku Neurolu, ale pak jsem si řekla, že ho přece nemůžu do sebe cpát tak často a ono to přejde i po něm, ale je to hnusné, nevím, jestli to spíš zase nesouvisí s hormony - taky je mi pořád horko, holky, tady je to jak v pekle. Akorát v noci se ochladí na příjemných 10 stupňů a ráno ten blbec už zase pere - pořád hlásí ochlazení na 20 - a kde? Tady bude 30 až do konce září, pak se zatáhne, začne pršet a bude až do března. Kdepak sluníčko a 20 stupňů, tady teda ne. Pajko, šipky taky skáču, a dokonce ani ne placaté, ale plavky lovím vždycky až někde na kolenách a podprdu na břichu. Vždycky se to snažím rychle natáhnout, než se vynořím - nevím, proč mi padají, vždyť se mi mají sakra za co držet!
Dášendo ten nový pudrový parfém hned půjdu vyzkoušet, mám ráda pudrové vůně, ale je jich docela málo - nejvíc snad byl od Bvlgari ten žlutý, klasika. Teď mám už asi dva roky od Lacoste Pour femme - je to taky taková klasická vůně pro dámu mého věku. Ale mám to taky tak, že při používání jedné vůně ji pak necítím a je mi to líto, protože za ty peníze to chci cítit hlavně já. Tak to taky občas prostřídám malým balením - teď mám od C.Kleina Truth, ale taky si někdy vyberu z těch levnějších - třeba docela hezky voní od Avonu Rush for her - ale asi jsem to špatně napsala. Jo a miluju vůni starou už asi 50 let - od Diora Diorissimo - konvalinková, překrásná vůně - musí se s ní opatrně a jen svátečně. Taky bych v parfumeriiích mohla strávit spousty hodin - a taky v prodejnách přírodních produktů - olejíčky, svíčičky, přírodní kameny - to jsou právě ty obchůdky, do kterých si jezdím ráda sama a musím mít na to hodně času, abych se mohla kochat.
Jitko, držím palce, aby se ti v práci líbilo, ať se těšíš na každý den, to je velice důležité, uvidíš, že pak bude život vypadat jinak.

Evikrk my byli rozvalený na spacáku až nahoře vzadu proti dětské skluzavce,když jsme přijely byly už ty nejlepší místa obsazená,tak jsem občas slezla k podiu,hlavně na Tesaříka.Byli jsme tam asi od 16 do 23 hodin.Sranda pak byla hledat po tmě na louce v tom množství aut to svoje.Taky jsme tipovali jestli to na zemi je pytel nebo nějakej ožralej,bylo to 1:1. Jinak zdravím všechny.

Evikrk, Marie, Reno, znovu vám gratuluju k těm Hošticím, Evikrk, ty máš opravdu fantastickýho manžela, je pro tebe velkou oporou.
Pajko, myslím, že s těma zádama to klidně může být psychika. Vždyť jsi tak aktivní tvor, tolik plaveš, fyzičku máš, jak zamlada. Hele, ségru bolelo rok koleno, byla u různých specialistů, půl roku chodila po doktorech a nic jí nenašli, potom se naštvala, že už tomu nechá volný průběh a ejhle, za pár týdnů se koleno umoudřilo.A vida, zase jsi pěkně zvládla i tu cestu, které ses bála a ten strach příště, to přece už známe, jo jo, musíme trénovat.
Holky, vy mě chválíte, jako bych vylezla na Mount Everest, já zase obdivuju ty, co jely na ten koncert, pro mě zase přemístit se někam dál od domova a davy lidí je zatím nepředstavitelné, takže se chvalme vzájemně.
Martino, zvládli jste toho tedy požehnaně.
Já si dodnes pamatuju výstup na Kralický Sněžník, a to mi prosím bylo 12 let, nádherná příroda.
Vláďo, já teda nevím, ale o snižování Neurolu by ses měl poradit s psychiatrem. Ty taky bereš Neurol SR jako já a mě bylo řečeno tablety hlavně nepůlit. On má pomalý nástup a vydrží působit déle na rozdíl od normálního Neurolu.
Tak jsem to dočetla, dokonce mě přestala bolet palice, takže jste na mě dobře zapůsobili /včetně Vláďi a Johanze, proto -i-/ a zase dodali trochu síly k dalšímu boji.
Jo, Pajko, dnes jsem koukala na předpověď počasí, tak zřejmě pomalu ukončím svou koupací sezonu a na oslavu jsem po tvém vzoru ponořila hlavu pod vodu, ale držela jsem se okraje bazénu a byl to jen okamžik, tak doufám, že mi ta odvaha vydrží i do příštího roku. Trénovat doma ve vaně nemůžu, anžto vlatníme pouze sprchový kout.

takže zatím pápá všem

Ahoj lidi,

tak postupně čtu, co se dělo od pátku a zkusím zareagovat aspoň na něco, co mi utkví v hlavě /dnes bolavé/.
Pajko, s tím telefonováním to mám taky tak, dlouhé hovory mě vyčerpávají ať už je to mobil nebo pevná linka.
Holky, parfémy, boty a hodinky přeskakuju /snad mi odpustíte/ ale v těchto směrech jsem laik.
Teď jsem si přečetla dialog Evíček Hanka a nevím, co k tomu mám říct. Z toho, co psala Evíček, necítím žádnou zášť, jen snahu vysvětlit a pomoci.
K tomu, co kdo z nás prožil nebo neprožil, se dobře vyjádřila Pajka, já osobně si myslím, že život kohokoliv z nás je námět na román a ještě bych dodala, že kromě toho, že každý z nás je jinak odolný a citlivý si v sobě určitě neseme i některé "negativní" geny po předcích, nevím, jak jinak bych to řekla. Proč tedy někdo dokáže snášet "rány osudu" nechci říct dobře, ale celkem bez psychických následků, a někdo ne?
Pajko, tvůj příběh tobogan je parádní, chechtám se při té představě, ale zaujalo mě, jak si taky předem chystáš strategický plán a vyhodnocuješ plusy a mínusy. Já to přece dělám taky´!
Hanko, teď čtu, že jsi byla na procházce se psem, takže agora neagora, venčila jsi venku, to je přece bezva, a koukáš dopředu a vidíš už pozitiva, co tě čekají.A křížaly sušíme spolu, já taky, heč. A kuchyň budeme malovat se synkem asi v říjnu.
Zuzko, hurá, jsem ráda, že je kočičce konečně líp, kdo by to byl řekl, že to udělají granule.
Dášendo, to se člověk vyděsí, viď, když slyší řev a vidí krev, to se člověku zastaví srdce, pamatuju si dobře z doby, kdy byl synek malý.... a to, že malé děti vydrží strašně moc mi říkala vždycky moje kamarádka, která měla 4 děti a k tomu byla svobodná..

Vláďo, teď jsi mě zaskočil. Já měla kdysi pár záchvatů paniky,ale u mě to vždycky spíš byly úzkosti a agora. Ale teď od vánoc jsem snížila celkem v pohodě neurol z jednoho jedničkovýho na půlku 0,25 denně. Do teď jsem si myslela, že v pohodě, ale je fakt , že se mi po letech vrátily ataky. Teď si říkám, jestli to nezapříčinilo snížení neurolu? Takže já ti teda moc neporadím, jsem na tom asi stejně.
Lucko, ráda tě vidím.
Pajko, no zdatná teda moc nejsem, ale běhám po kopečkách pořád. Někdy s toaleťákem po kapsách, někdy bez. Bojuju, bojuju.
Koukám, že jsme měli výletový víkend. I Martina.To je fajn,že cestujem.
Já jsem ještě zpátky nic nečetla, nebylo kdy. Tak nás třeba bylo ještě víc.
Ahoj, padám domů.

pátrám už 10 měsíců, myslel jsem si, že tu paniku vyvolávájí ty nepříjemné pocity při snižování neurolu. máte někdo nějaké rady jak snášet lépe snižování, popřípadě jaká práce je při této poruše vhodná, moc děkuju za radu všem.

Vládo,určitě to nepřestane..nic nepřestane pokud se ti nepodaří co nejvíce odstranit at už vědomou či nevědomou příčinu tvých potíží!!
Neurol ti jenom dopomáhá k okamžitýmu zklidnění, AD pak k dlouhodobějšímu ale pořád v tobě je to,co tvou nemoc vyvolalo! Tak pátrej!To,o čem víš se snaž řešit a snaž se přijít i na důvody skryté! Tak vzhůru do boje,lze se z toho dostat ale jen s klidnou,vyrovnanou dušičkou!!Držím moc palce..
HOLKY ahooooooooooooj
Oli,Ty jsi KOMIK a jsi odvážná..super!!
A Pajčin tobogán taky neměl chybu-:))))))))
EVINKO Krk zdravím,líbám

Ahoj, jsem tu úplně nový, léčím se 10 měsíců s panickou poruchou. Po první atace mi psychiatr nasadil Deprex 20, Esprital 30 na noc a přes den 4 mg neurolu Sr. Nyní užívám antidepresiva + 1 mg neurolu sr během dne, Pokaždé když je mi jen trochu lépe si snížím neurol o trošku, cca 1-2 měsíce vždy, chci se zeptat, jestli je tu někdo kdo ho už má vysazený. Mám abstinenční příznaky z vysazování- bušení srdce, bolest na hrudi- říkám tomu zaskřípávání a prostě nervíky zlobí. Myslíte že to přestane až vysadím neurol? děkuji za odpověď? Láďa / 24 let

Pajko,
doteď se mnou manžel mluví na půl huby, řekl, že se mnou bude mluvit hnet, kvůli výletu, ale jen to, co bude muset :)
Bunkry jsem většinou zvládla i já s nadšením, jako chlapi, jen u toho jednoho byli tak oba protivní, že jsem byla z nich znechucená, tak jsem řekla Ráďovi, že se opičí po Taťkovi - choval se ke mně stejně, a tak jsem mu řekla, že s ním jsem se doma nepohádala, ale s taťkou, tak nemá důvod být na mě hnusný. Zabralo, okamžitě přestal. Já jsem si manžel téměř nevšímala a kochala jsem se nádherou kolem, je to jeho problém a ne můj, že je takový, jaký je. Ráďa byl z výletu jak rozzářené slunko, manžel nakonec také a já si užívala úplně od začátku všeho, čeho šlo :-)

Marti, myslela jsem na Tebe, jak si užíváš vojenských objektů :-) Jak dlouho jste vydrželi mlčet? Už o tom ani nevíš, že? :-)
Uvědomila jsem si, že jsme před 21 lety byli na túře u pramene Moravy. Šlo nás tehdy asi 20 lidí s malými dětmi, mému nejmladšímu potomkovi nebyly ani 4 roky, nesli jmse ji chvílemi nahoru, bylo to snad 25 km, prostě túra na celý den. Bylo tam nádherně, první červencový týden, jasná obloha, šla jsem to celé v opalovačkách a slunce mi zlikvidovalo lupenku. Pětiletý syn měl šok z polského pohraničníka, který ledabyle seděl opřený o skálu se samopalem přes nohy. Pohled na zbraň u něj vzbudil takový děs, že doslova vzal nohy na ramena a prchal. Mrkla jsem na mapu, my jsme tehdy byli v Jeseníkách a fakt je to tam samý bunkr :-)

Evikrk, vidíš a já si tě představuju jako zdatnou turistku, která s fenkou bez problému podniká vycházky do přírody.

Katko, no ale to jsi dobrá, že jezdíš na koni. To by tu taky každý nedokázal. PP je pěkná mrcha, vleze i na koně, bestie jedna. S tou rukou je to možné, při atace může bolet cokoliv. Soustřeď se na to, jak ji pokořit, pokus se příliš nerozebírat příznaky, tím si je ještě víc zafixuješ. Přeju Ti, aby už bylo dobře a pokud ne, abys dokázala ataku udržet pod kontrolou a rychle zlikvidovat. Neurolu to opravdu trvá i půl hodiny, než se jeho účinek projeví.

Tak Vás vítám po příjezdu z Orlických hor!

Pod Kralickým Sněžníkem BYLO POHÁDKOVĚ. Také mě občas napadla myšlenka, kdo by nám poskytl pomoc
- kdyby Ráďa spadl z toho betonového bunkru
- kdyby manžel dostal infarkt při jeho vys. tlaku, jak rychle hnal do kopce
- kdyby mě cokoli "chytlo" ze zdrav. trablů v dolině, kam jsme se dostávali po cestě plné šutrů a stejná cesta vedla zase zpět nahoru od bunkru.

Nakonec jsme vše zvládli výtečně, jen s té přemíry námahy jsem si vždy večer musela vzít půl Zolpidemu na spaní, jinak bych ani neusnula, a pak ráno bych na 2 hoďky celá zmátořená zaspala a měla bych spánkový deficit. To spaní jak v cizím prostředí, tak po větší námaze mě štve - dřív jsem se svým únaváčem dokázala spát téměř pořád a teď je to zase opak. Ale potřebuji napsat svých 7-8 hod., jinak jsem nepoužitelná.

ZPĚT K ORLICKÝM HORÁM:
Viděli jsme klášter v Králíkách,
bunkry stavěné před okupací,
vojenské muzeum Králíky
rozhledny, lomy,
byly jsme ubytovaní 8 km od pramene řeky Moravy
/tam je ještě panensky průzračná/,
šli jsme do míst manželova pobytu na vojně, a pak cestičkou ze svahu chlapi obdivovali rarity - tři bunkry
- viděli jsme nádherné starobylé město JABLONÉ N. ORLICÍ atd.

Stále svítílo sluníčko, zdraví celkem dost poslouchalo, tak co mohl chtít člověk víc?!
Načerpala jsem tam STRAŠNĚ MOOOC ENERGIE. Jak vidím hory nebo vodu, jsem ve svém živlu.

Také vám přeji být ve svém živlu, alespoň 1x denně. M.

Ahoj z hor všem.
Oli, to cos zvládla ty, tak klobouk dolů.
Jít do lesa, tak to pro mě bylo úplně to nejhorší. Protože , i když jsem nikdy nebyla sama, tak jsem si vždycky představovala, jak tam někde umírám, manžel shání pomoc a po mě tam nemohoucí na zemi lezou pavouci, klíšťata, hadi a vedle mě chudák náš pes vyděšeně čeká , co se bude dít.Jak les miluju, tak jít na houby pro mě bylo úplně to nejhorší. Nakonec jsem vždycky šla, ale jak říkám, byla to hrůza. Jsi dobrá, fakt.
Šrotím v práci, dva dny jsem byla mimo a je to znát. Zatím ahoj.

Ahoj vsem
dekuju za podporu a za prani k narozeninam,po tech neurolech se mi udelalo lip ale az za pul hodky byla to trosku silnejsi mrcha.

Chtela jsem se zeptat jestli ma nekdo z vas pri silnejsi ATACE bolest v leve ruce? psychyatr mi rekl ze to je k tomu a srdce mam zdrave byla jsem ted i na zatezovem testu a byl v poho protoze jezdim aktivne na koni a trenuji na zkousky a vzdycky hnrd po chvily treninku zrudnu a nekdy se mi udela i spatne ale to je asi taky od nervu. Dik za odpoved zatim paaa Katka

Olgo, Ty jsi nejlepší ze všech nás agorafobiček. Směju se nahlas, to je relax!!! Co jsem Ti říkala? Rostou na kraji lesa!!! :-) A brýle příště na řetízek na krk, všechny troje :-))) GRATULUJU a díky za to, žes mě tak krásně rozesmála :-))))))))

Ahooooj všem po víkendu,

vždycky ráno, když uklízím v patře, tak si tu vlezu na chvilku k počítači, který byl celý víkend obsazen.
Jen jsem v rychlosti prolítla neděli a zjistila jsem, že všechny holky agorky s nadšením zvládly koncert i spoustu jiného cestování a aktivit, takže Evikrk, Marie a Reno, jste jedničky a gratuluju, vždyť vy jste v podstatě schopny všeho a musíte se cítit , jako po velikém vítězstvím v euforii.

Já jsem taky v lehké euforii, zvládla jsem taky něco, ale v malinkém měřítku v porovnání s vámi.

Nakopla mě Pajka, která mi koncem minulého týdne poslala spoustu fotek, které nafotila a byly tam i krásné hřiby. V sobotu ráno, když jsem šla do krámu nakoupit, tak se tam dva chlapi bavili o tom, že jdou na houby.
Já houbaření a houby miluju, ale na houbách jsem "byla" naposledy loni, ale to jenom na krajíčku lesa asi 5 minut a nic jsem nenašla.
Tak jsem si připravila strategický plán. Syn byl doma a auto-vrak taky a byla sobota 7 ráno, tak jsem se holky vyzbrojila brýlemi proti slunci, brýlemi na dálku a brýlemi na blízko, mobilem, košíkem, nožem a holí , vsedla do vraku, že si k lesu zajedu. Za volantem jsem neseděla 10 let a od nás se vyjíždí do kopečka a musí se najet na takovou jakoby hlavní, která vede k lesu. No, rozjela jsem se dobře, to se musím pochválit, ale nahoře na kopečku před odbočením mi to chcíplo a ruční brzda nefungovala, tak potom za velikého a strašného burácení motoru a mraků dýmu se mi podařilo odbočit a k lesu bez úhony dojet. To už jsem byla zpocená durch.
Nicméně, do lesa jsem vlezla, a plížila se podél plotů na krajíčku asi hodinu a n a š l a jsem košík /asi střední velikosti/ poddubáků a měla jsem takovou radost, že si to nedovedete představit. Už je mám usušený. Totéž jsem si zopakovala v neděli ráno /už jsem odbočila bez problémů/ a v lese jsem strávila 1,5 hodiny, šla jsem i dál, ale tam bylo sucho a houby žádné. úlovek byl jako předešlý den, ale už byly houby víc červavý, protože bylo teplo.
Ale jak jsem se prodírala tím křovím, tak mi spadly brejle na dálku a neviděla jsem kam, tak jsem si nasadila ty na blízko a lezla jsem po čtyřech, abych je vypátrala, to se mi povedlo a protože jsem byla u země, našla jsem i víc houbiček. Já bych asi musela lízt po zemi furt.

Tak to byly mé nejhlubší zážitky z víkendu, teď jdu debordelizovat barák a okolo poledne si vás snad všechny přečtu od pátku.

Ahoj všem a ať vás nic netrápí....

Dášendo, díky za pochvalu. Kdybych mohla, vyžehlila bych Ti, mám žehlení moc ráda, jsem vadná :-)

Jitko, nic se opakovat nebude, nepřivolávej to. Byla to náhoda, žádné pravidlo!

Pajko - máš určitě pravdu s tím psychologem.
Já to beru jako své selhání a mám strach, že se to bude opakovat.

PAJKO , vidím že sis to zvesela užila .o))to je moc dobře, s dětma je vždycky prima.

JITKO , tak to jseš šikovná bruslařka, já to na kolečkových zkoušela jen doma a to teda není žádná sr
anda, na ledě je to určo jednodušší:o))

Dobrou noc všem , jdu do peřin , mám dost !!vyžehlila jsem teď večer asi tak 3koše prádla , žehlení fakt z duše nenávidim , domácí práce mi nevadí, jen to žehlení -blééééé:(:(:(:
Ráno jdeme s Aničkou na tříletou prohlídku , doufám , že mala bude s paní dr. alespoň trochu komunikovat , ona totiž s cizíma moc néééé.
Tak se mějte a klidně se všichni vyhajejte dorůžova!!!

Johanz, díky, že se zajímáš. Bolí i po Neurolu :( Za ty roky celkem dobře rozliším psychické pozadí, tohle je něco jiného, ale co? Moje švagrová zemřela na nádor u páteře, začalo to bolestí zad. Nijak moc si nepřipouštím totéž, ale přesto myšlenka sem tam sklouzne. Musím jít k odborníkovi, ale už fakt nevím, kam, když v lázních mě měl v práci ortopéd balneolog a donutila jsem je udělat mi rtg... no, já něco podniknu. Ale je fakt, že to od psychiky může být, způsobené častou úzkostí nepřirozeně zkřečovatělým držením těla a to pak ani Neurol nespraví. Jenže to by mě zase muselo bolet téměř celý život...

Hani, myslím, že se to v Řecku už zlomilo po utišení větru k lepšímu, ale stejně chudáci lidi tam :( Hanulka je 15., čistý střed.

Ditko, jestli jste to počůrání neměli v ceně :-) Prostě vše, co ke koze patří. Nadojili jste si i vlastnoručně mlíčko? :-)

Kamčo, neboj, psycholog nebolí, uleví se Ti. Jitka jim moc vidí do karet, zejména proto u ní ten efekt nebyl. Co myslíš, Jitko?

Jitko, proč si myslíš, že yb měl být kdokoliv pohoršen? To, co se Ti přihodilo, zvládlas nakonec velmi dobře = důkaz, že na tu práci máš. Viděno mýma opčima neselhalas, pouze balancovalas na hraně a vyšla jsi čistá... Takže hlavu vzhůru!

Holky - Reno,Marie ,Evakrk, jste opravdu šikulky :-) Gratuluju, asi nejvíc Reně, která měla nejvíc pochybností a řešila dilema jet či nejet.

Narozky jsem zvládla dobře, cestou mě napadlo, že¨jsem tu cestu jela nejméně třitískrát, no pako. Ve svém městě jsem pak ještě povozila vnoučata novým autem, zejména vnuk byl nažhaven, zkrátka kluk. Takže jsem tím pádem vyřešila pár věcí i s rekonstrukcí domu. Trošku jsem si užila dětí, po roce potkala a pomazlila se s 20-ti měsíční dcerou synovce, žijí v Kanadě. Malá je úžasná, nádherná holčička, doma s ní mluví jen česky, ale na pískovišti ma english speaking kamarády, takže to roztomile mixuje. Všechny děti dostaly něco pro radost, ještě tam byl bratránek mých vnoučat z maminčiny strany, ale jsem pro něj taky babi. Taky se nám pod nahama motali dva baseti, které druhý syn má na hlídání. Zážitků kopec a hlavně zvládla jsem to. Nebýt bolavých zad, zavrtím se radostí... :)
P.S. příště budu mít zase strach, jojo :(, vím to, znám se... Proto musím trénovat