Panická porucha PP7

Zdravím všechny zase po chvilce, kdy jsem se pral z PP.
Ire, jenom to, že jsem také na nemocenské už asi 2 měsíce a půl a také hledám sílu k návratu do práce. Totálně jsem se složil i díky pracovnímu vypětí a stresu a to se těžce hledají síly do toho znovu naskočit. U mne je možná na čase hledat něco jiného, kde bych se mohl lépe realizovat. Takže ty stavy, co mám nyní bych zřejmě měl i kdybych byl zdravý, akorát teď ty prožitky jsou o hodně silnější. Chce to čas a léky co ti pomohou z nejhoršího. Odpočívej a nechej tělu diktovat co dělat a co ne. Prostě máme porouchaný tělo a to potřebuje nejaký čas klidu, aby se opravilo. Buď sobec a mysli teď na sebe a své zdraví, práci nechej stranou. Doktorka mi říkala, že ta nemoc také nevznikla ze dne na den, ale střádalo se to v nás nějakou dobu, proto i nějakou dobu bude trvat, než se opraví.

Ditu -co se týká těch pupínků,jsou to takové klasické malé alergické,a nebo červené fleky a pak se drbu ,jako opička co má blechy,začínají obvykle na hrudníku.
Pajko -to já bojuju pořád,jen to sem třeba vše nepíšu,ale na tebe ještě nemám a mít dlouho nebudu.Chci zkusit jestli by mi doktor nevyměnil ten lék za Neurol,mám strach ,aby ze mně nebyl závislák.I když neurol je také návykový,hm tak já nevím.Já to mám pokaždé ,když něco překonám,nebo se přetáhnu ,že prostě nemůžu usnout

Pajko,díky moc až mě šel mráz po zádech jak si to vše krásně napsala,právě u mě je teď největší strach ze strachu......co bude dál,zatím jsem slabá jen malinkatá situace nepříjemná mě vynervuje až je mi zle.Už teď se těším na psych.terapii ale mám až 22.10.pokud se mi neozve dr.že má volno,relaxovat se snažím,odpočívat také snažím se i sportovat ale jak me cukne u srdce tak okamžitě končím co kdyby se mi něco stalo...hrůza a pořád dokola...ale díky moc Ira
Evíčku...dýchat jsem nemohla jen v té panice,pak se vše uklidnilo buď lékem nebo jsem dýchala dle návodu mudr.ale je pravda že jsem měla problém s páteří-masáž pomohla také.

Baruš, takže vnímáš posun k lepšímu? Tím, že už dramaticky neprožíváš některé stavy jako dřív. Ještě tak zvládnout i Ty, které Tě dlouhodobě otravují a je to k relativně klidnému žití... s Jitkou máš pravdu, ale co naše řeči pomohou, když ona sama se terapii brání :(

Hanko, stačí malé pokroky, už bojuješ :-). Většinou po psychickém vyčerpání únavou usnu, jakoby se tělo vybouřilo a odpadne. Svoji večerní předusínací nevolnost bys nejspíš měla, i kdyby žádná hrdinská protiagorafobická akce nebyla...

Iro, víš, vždycky si říkám, že lidi, kteří vědí, co jim PP spustilo, jsou na tom relativně líp, než ti, na které skočila zdánlivě bez příčiny. Je to něco mezi PP a posttraumatem a s tím traumatizujícím konkrétním souštěčem by se mělo dát terapeuticky pracovat. Ve Tvém případě je to asi o odolnosti proti fyzické a psychické zátěži, rozložení sil, nutnosti, možnostech a formách relaxace, úhlu pohledu na sebe a svět kolem sebe, sebeúctě, sebelásce, umění odpouštět sobě i druhým. Jestli ses vyhrabala z průšvihu v podnikání a vyšlas z něho s čistým štítem, je to důvod k tomu, abys na sebe byla hrdá. Jo, stálo Tě to spoustu sil, ale nic v životě není zadarmo a to, co je, člověk zaplatí jinak, třeba povrchním vztahem k hodnotám. Nerozpadl se Ti partnerský vztah ani přes tu krizi, manžel stál při Tobě, to všechno vnímám jako pozitiva, na která by ses měla zaměřit. Nikdo z nás nebude jako dřív, pořád budeme mít někde vědomí či podvědomí vzpomínku na strašné pocity při atace atd. Ale důležité je přestat se bát, přestat mít strach, v okamžiku nastupující úzkosti si opakovat pořád dokola, že už to tu bylo a nic se nestalo a není jediný důvod, proč by právě teď mělo. Další krok je, vysmát se sobě, své slabosti, zdravě se naštvat a člověk většinou pocítí okamžitou úlevu a výrazné snížení hladiny úzkosti. Fakt je, že na to není vždy dost sil. Co se týká konfliktů v práci, dokáží otrávit život i zdravým jedincům. Je třeba trénovat odolnost, s konflikty se člověk potkává celý život, málokomu jde vše jak po másle a v bavlnce, je třeba naučit se být splachovací, dokázat se podívat i na své šéfy jako obyčejné lidi se slabostmi... a když jde o principielní věci, pak odejít jinam. Strachu nesmíš dovolit, aby byl silnější, než síla jít do práce. Možná by to chtělo nechat si udělat všemožné testy, jak jsi na tom s imunitou, se štítnou žlázou, test na boreliózu. Vyloučit vše, co může mít rovněž vliv na psychiku. Jestli léky nezaberou, pokusit najít takové jejichž efekt pocítíš jako zlepšení. Potřebuješ zaprvé zklidnit a pak už to půjde. Moc Ti přeju, aby zlepšení přišlo co nejdřív a vrátilo Ti chuť a radost ze života!!!

Iro to jsi nemohla dýchat stále ? Já mám problém že už pět týdnů mám problém se hluboce nadechnout a svírá se mi hrudník. Ne jen při atace, tu jsem neměla už dlouho. Je to prostě trvalé. S lékařem řešíme jak variantu úzkosti tak i problém s blokací páteře, protože mám bolesti zad. Ale to může být stejně také od úzkosti. Srdce mám v pořádku a plíce také. Jen se chci zeptat na ten průběh u Tebe, zajímalo by mě to. Díky.

HANI.Stoprocentně ano! Bud únava vyčerpá natolik,že lidi usnou nebývale rychle,ale řekla bych,že většinou nad tím pak v klidu v posteli mozek přemítá,zobrazuje se mu=nám,ač třeba ani nechceme,co se nám to za den vše přihodilo,co jak mohl skončit atd.A co taky třeba ještě-i trocha euforie,žes zvládl cestu vozem a takovou výšku výtahem.
Měla jsme na tebe dotaz ohedné vzheldu těch pupínkůtuším předevčárem...tak prosím ,kdybys mi je popsala,třeba mám totéž.robé,vodnaté,silně svědí,pak někdy zanítí na hnis,nědkdy ne,hojí se,až když začnou šupinovaět a i tak to svědí.Používám ted Konopnou mast na exémy z lékárny.zaítm úlně nevymizelo.Hele,vzpoura jednoho s druhým.SPíš psychika ti rozhodí vždy astma a alergii...co myslíš?Já když bývala v pohodě,ani jsem si nevzpomněla třeba na hořčík,na pupínky,ty prostě dva roky nebyly.A ted se o nějak rozjíždí.

..jejda,to je nemožná reklama,leze do sránky a nelze čísti:))

IRO-jestlipak víš,co asi ted dělám??.-)Pakliže tě to uklidní apson trochu,tak žehlím neskutečně dlouho zde ležící haldu.Po částech,trvá mi to až hrůza.Mezitím mě vždy někdo odvolá a dělám zas cosi jiného.A pak očistím pár hub od dědy a bude omajda.

Oli-díky jsi milá a daleko víc akční ,než já.

Pajko,Oli a další tak jsem včera zvládla autem asi 30km k léčitelce,a 8 patro mini výtah,no a večer jsem nemohla usnout,dýchání blblo ,bušení u srdce no hnus,už to mám ted 2 dny po sobě,tak nevím ,vzpoura astma ,alergie či co.Také má někdoproblém,že když je po psychickém vyčerp.nemůže usnout?Zatím čtu,že všichni spíš spí.Já tedy ne.Jinak ráno 5 C,takže nic moc.Hezký den

IRO-ahoj,ted jsem si tě přečetla,opravdu máme tohle bud všichni za sebou úplně, či dočasně-kdo ví...ale každopádně jsme na jedné lodi a chápem tě.Veškerý sled událostí tě zahrnul do stresů,jejichž projevem jsou právě ty fyzické příznaky,co popisuješ.Trpím na arytmie řadu let,a řeknu ti,že když jsou to ty
nejhorší ,jsem jiný člověk,zoufalý,v depresi,ty haldy prádla ,vaření-jak píšeš- atd atd k tomu mě znervozní,že nejsem schopná to udělat a jiné ženské většinou jo, k tomu dvě malé děti ,muže víc pryč než doma,navíc doma nepomůže s ničím a pak cítím z toho všeho beznaděj,úzkosti a arytmie jsou čím dál horší.K tomu ztuhlost svalů,vnitřní nervozita,kterou si už mnohdy ani neuvědomuju,resp.ted jsem se ji díky zklidnění AD naučila rozpoznávat a skládat si souvislosti s fyzickými projevy.Tím,čím jsi prošla a procházíš-všemi příznaky,jsem prošla taky,ted mám klid,jen občas na mě padnou ty extrasystoly-ES-,náběh na lehké chvění,derealizační náběhy,úzkotné stavy,ale už s tím docela umím naložit,protože jsem uvěřila,čím to vše je způsobené.Dříve jsem pochopitelně měla v mysli různé smrtelné choroby,které se projevují právě těmito nepříjemnými tělesnými stavy.Co já se,holka, nabrněla,natřepávala jsem se jak duchna,strčit pracky do mixéru,byla bych bývala umixovala ledasjaký koktejl ve vteřině.Podpořím tě jedině v tom, že se nemusíš bát,pomůže ti čas a vhodná léčba..a snad taky to,že si tím vším prošla většina z nás.
HEZKÝ DEN ,SNAD SLUNEČNÝ,VŠEM.

Pajko,vše mi začalo už tak před 7 lety,podnikala jsem a nevyšlo to tak jsem byla zadlužená ale v rodině tak jsem začala dřít a vše jsem do haléře vrátila s dobrým svědomím,manžel hlídal syna aJá dřela....pak když jsem byla v relativním klidu tak se stalo to že matka prodělala infarkt,kamarádce zastřelili syna a Já to vše neunesla a měla jsem kolabs...úzkost a vše s tím spojené obrovská deprese...takže ten klid nenastal a Já začala blbnout neboť jsem nemohla dýchat ,pálení na hrudi atd...tak jsem si prostě v mozku upevnila představu že mám nemocné srdce a nač žít??!!Nejprve jsem pila čaje pak nějaké léky z třezalky ale to nešlo,musela jsem navštívit psychiatra a ten mi nasadil medikamenty které mi pomohli...ale nikdy mi už nebylo jako dříve jednou dobře jindy špatně,tak jsem žila těch 5 let a teď mě složil konflikt blbý a rozhovor s nadřízeným,i po dovče jsem byla hrozně unavená-dělám náročnou práci jak psych.tak fyz.a začlo to znovu,cukot u srdce ,mravenčení v obličeji,pot,zimnice,pocit že jsem uplně neschopná...a s tím se mi rozjela představa nemocného srdce tak jsem se začla sledovat ,měřit tep a v hlavě jsem si spřádala katastr.scenáře..teď marodím dnes jsem byla na ko tak ještě dlouho budu než naberu sílu vrátit se do práce ale ten strach je silnější...když si představím Ty konfliktní lidi atd...tak je mi zle,takže hledám práci jinou,Pajko Já sleduji že si tu jak vrba jseš moc hodný člověk...díky teď se musím donutit jít uvařit a mám takovou haldu prádla ale jsem fakt slabá...ale musím přijde syn ze školy tak ať mě nevidí ubulenou atd...mějte se všichni a všem držím palce je to těžký boj s duší asi nám to bylo dáno do vínku....

Pajko, asi máš pravdu, když to popisuju, tak jsou to příznaky ataky, taky mě to napadlo

A málem bych nezmínila největší kalorickou bombu a tou je alkohol. Na to bacha. Kolikrát to pokryje několikanásobně denní příjem kalorií, když někam vyrazíš a dáš si něco "dobrého". Já si také ráda dám, občas, sklenku dobrého červeného vína. Ta je dovolena :o)) Ale nic se nemá přehánět.

Jitko, k tvým problémům s váhou. Tím teď myslím váhu jako to na čem se vážíš. Takovou váhu mám také. Musíš si uvědomit, že tyto váhy pracují s tím, co mají naprogramované a s údaji, které při prvním vážení zadáš. Správné měření je zajištěno až po několika váženích. Pak si teprve váha (pokud má paměť) dokáže vyprůměrovat údaje naměřené za nějaké období. Také si musíš uvědomit, že váha pracuje s nějakým průměrem, který vyhodnotí. Není to tedy zcela přesné. Každý máme jiný typ kostry, jinou fyzickou zátěž, hlavně u žen se hodnota vody v těle mění v souvislosti s menstruačním cyklem. Proto se máš na takové váze vážit vždy ve stejnou dobu, po ránu, na lačno, bez oděvu nebo v tom samém oblečení, třeba v prádle. Vážit se máš max. 1x týdně, kdy je výsledek vážení nějak ovlivněný, například stravou či cvičením. Rozhodně ne každý den, jen si přivodíš zbytečné deprese. Já před menstruací naberu klidně 3kg jen na vodě. Pokud jsi v létě víc sportovala, je samozřejmé, že váha půjde nahoru, protože svalová hmota váží více než tuk. Jediná rozumná rada jak zhubnout pomalu ale jistě a váhu si zdravě udržet je jíst malé porce vyvážené stravy 6x denně po 2,5 až 3 hodinách a to pravidelně. Úbytek na váze by měl být cca 0,5 - 1,5 kg týdně a ne více. Pak teprve začít cvičit. A žádné sladké, max. kostičku hodně kvalitní hořké čokolády, žádné uzeniny, saláty, bílé pečivo, limonády. Ovocné šťávy ředit a hlavně hodně pít minerální vody bez bublinek střídané s normální vodou. Garantuju Ti, že zhubneš a bude Ti fajn. Jinak nedělej to, že jíš naposledy v 16 hodin. To budeš nabírat. Tělo pak má hlad a v noci ukládá. Dělej si první večeři tak v 18 hodin a pak druhou večeři tak ve 20 hodin - ta spočívá k kousku ovoce nebo zeleniny. Mám to vyzkoušené, měla jsem 102 kg, za 1,5 roku jsem zhubla na 71 kg při výšce 176 cm. Prostě to funguje. A pro jistotu si nech vyšetřit štítnou žlázu, to je dobrý nápad, ale spíš si myslím, že občas na uchlácholení nervů uždíbneš od toho trochu a od toho a někdy i pozdě a jak to všechny známe, nerady si tyto "hříšky" přiznáváme.

Oli,
jelikož trpím poruchou imunity, tak to u mě s tím krkem nikdy není růžové, viz. výše. Ale bylo i hůř.
Ty se Oli, také tuž,
ať máš na líčku růž :-)

Jen vás dnes všichni zdravím,
byli jsme s manželem oba na ORL.
Můj krk dr. označil za chronický zánět nosohltanu, což vím
a manželovi udělal menší zákrok, o kterém
jsme věděli dopředu.
Dostali jsme medikamenty, pěkně jsme si za ně doplatili, ale kéž to alespoň p o m ů ž e:-)
Ještě jsem stihla doma odpoledne udělat dost práce, tak teď běžím zase na zbytek Ordinace v Růžovce.
Dobrou noc, pusí na čelíčko, moc!

brý večer:-)
Pajko, manžel si zvykl, ostatně pár zvířat přinesl i on. A kluci.. to jsou podobní cvoci jako já, vždyť mezi zvířaty vyrůstali... slonům probíhali mezi nohama:-)))

Iro, napiš víc. Jak dlouho bereš léky, co bylo před 5 lety atd.

Jitko, jak velké děti a kolik máš ve družině a jaká je Tvoje prac.doba. Štítnou žlázu si vyšetřit nechej.

Baruš, to je mi líto, že zas :( Teda mně připadá, že třes, derealizace a počínající šílenství to je ataka, jenom sis už asi zvykla na horší stavy :(
A máš pravdu, že každý tím, co vyzařujeme, lidi buď přitahujeme anebo odpuzujeme. Jitka si možná postěžuje jenom tady a jinak je v pohodě a okolí nic nevnímá, to je těžké posoudit pokud člověk nemá možnost konfrontovat se s tím druhým v reálu. Fakt je, že tady tak vyznívá...
Taky potřebuju o víkendu trošku klídku jenom sama se sebou. U mě teď pár víkendů pořád něco bylo i bude a tak se cítím utahaná, plná restů...

Dáši, asi se Ti ulevilo, že je Anduličce líp.

Mějte se všichni co nejkrásněji a nejklidněji...

Báro,AD jsem brala celou dobu ale 1 tabletku sem tam nejprve neurol pak rivotril...jen když bylo nejhůř.Po dovče jsem měla v práci konflikt skrz blbosti..a to mě složilo na kolena prodělala jsem nervový kolabs jako před 5 lety .Šla jsem tedy marodit AD teď dlabu 3 za den a 1 rivotril..a samozřejmě psychoterapie...ale je to děsný mám totiž takový problém že se zaměřím na své Já a sleduji se a cuky u srdce např.už považuji jako srdeční vadu a tím se dostanu uplně na dno a patlám se v tom....ztěží mi to někdo vymluví musím to pochopit a opět pěkně pomalu,a tak už to bylo dobrý.Jak mám zvýšenou psych.a fyzic.zátěž tak jsem nervní a k tomu všechny ty příznaky tak jen čekám kdy to zase přejde....díky že jsi reagovala Ira a jak píšeš Ty pro mne je stres taky nejhorší ale jak se mu vyhnout????

ahoj, já jen tak v letu zdravím, včera jsem stihla něco přečíst, zbytek dnes, ale nějak už nemám čas psát. Víken jsem měla velice pracovní, v sobotu vinobraní u našich, v neděli pomáhat při stěhování synka, mezitím vařit, prát a žehlit, v pondělí od rána do večera SC do Prahy. Když jsme se vrátili a byla už konečně večer vykoupaná a relativně v klidu, udělalo se mi hrozně špatně, ale ne ataka, spíš mi duněla a třeštila hlava a bolel každý sval, třes a poměrně dlouho pocity derealizace a počínajícího šílenství. Taky jsem se v noci vzbudila kolem druhé a a si hodinu četla, než jsem usnula znovu. Dnes už je to lepší, já fakt asi nesnáším zátěž - fyzickou ani psychickou.Stres je pro mě nejhorší.
Iri, napiš víc, vrátilo se ti to po pěti letech - předtím ses léčila, pak ne a teď zase znovu, nebo bereš AD celou tu dobu? Bohužel se tady dost lidí zmiňuje o tom, že se to vrací. Ale už víš, o co jde, nejsi ohrožena na životě, je to hnusné, ale překonáš to. Choď sem mezi nás, taky jsme jako na houpačce, chvíli nahoře, chvíli dole. Papkej Rivotril když je ti zle, však ono bude líp. Jitko, máš v sobě strašně moc negativních emocí a pocitů a to z tebe vyzařuje. Nauč se dívat lidem přímo do očí a usmívej se, buď vstřícná, když s někým mluvíš, tohle je důležitější než pár kilo navíc. Lidi se musí vedle tebe cítit dobře a i mužští si tě začnou všímat. I v tomhle může pomoct psycholog, vyhledej ho, je to základ úspěchu. Může být sebekrásnější hvězda, když je protivná a věčně ukňouraná, každý od ní brzo uteče.Pracuj na svém vnitřním já, hledej uspokojení v maličkostech, snaž se být v pohodě. To nepřijde samo, člověk se musí snažit.