Panická porucha PP7

Jitko, jestli si chceš najít jednu jedinou věc kterou začít, tak tou která je pro Tebe nejsnadnější. Pocitově, prostě třeba prkotinu, která Tě napadne, já nevím - plácnu třeba - změna účesu. Nemyslím si, že když někde začneš, že to nebude mít žádný výsledek. Nebo si dej závazek, že nebudeš používat to své ALE :o))) Já vím že je to strašně těžké, už jenom proto, že se nemáš ráda, tak všechno předem házíš za hlavu. No co když se něco nepovede. Tak se poučíš z chyb a příště už budeš vědět jak na to.

Ahoooj,zdravim vas po dlouhe dobe,vidim,ze nekomu je hur.Ja jsem ted nastoupila do druhaku na VS,jsem maximalne spokojena.Jsem taky trosku nachlazena,ale to doufam brzo prejde.
Chci taky reagovat na Jitku B: Jitko ty muzes byt rada,ze nepremyslis,nad tim,esi se nekde vyvratis nebo ne,jestli dokazes vyjit sama ven nebo ne.Pochopila jsem to tak,ze po fyzicke strance je tzi hej,ze nemas nejake PP ataky,jeeeej,co by za to tady ostatni dali. Ty ybs emla byt stastna na nejvyssi miru. Ja taky nemam chlapa,no co svet se nezbori,muzu ti rict,ze kamaradi k nezaplaceni:).Ty o sobe porad pochybujes,tak si encim zvedni sebevedomi.to neni zas tak tezkeee...Hlavne bud rada,ze jsi vylecena z PP. Ty uz mas proste jen depresi z toho ze nemas chlapa, ze vzhledu atd.Kdybych ja mela resit jen tady tototak si piskam:))).neuraz se,ale to uz jsou opravdu malickosti:).

Pajko co ty všechno stihneš,člověče?
Jsi fakt dobrá.
Zuzko také to co píšeš mě napadlo,ale na druhou stranu Jitka se na to musí cítit
A jinak sportovec je jak nám píše ,tak já jdu sportovat na zahradu,
a jinak ten čtenář mi vadí,strašně nemám ráda anonymy
Jinak holky ,když jsme u toho ,mně je taky smutno po vnoučatech,ale s tím nic asi nenadělám,,,,,,,,,,zasvěcení ví o čem píšu

Běhat sice nechodím, ale jezdím na kolečkových bruslích a aerobic cvičím také. Hlavně Buď fit s ČT.
Když mám vztek, tak jdu ven a kopu do balónu. V zimě jsem kopala do sněhu (už aby napadl) a jednou jsem vysklila dveře, jak jsem je prudce zavřela, když jsem se s mamkou hádala. Jógu jsem zkoušela, ale přijde mi to strašně pomalé a nudné. Stejně jako Pilates.

Marti, já vím, čtu Tě vždycky pozorně a dost už o Tobě vím. Napadlo mě hned, že to byla projekce...

Pajko,
ano, mé slzy byly i příčinou toho, že já stejně jako Jitka jsem BYLA ZÁVISLÁ NA SVÉ MATCE - NA ŠPATNÉM PŘÍKLADU, bohužel.

Jitko,
1. krok? Ukaž své MATCE, že Ty na to máš, se jí postavit. Nenechej si od ní nadávat, popohánět se. Řekni, že se budeš popohánět sama a UKAŽ JÍ TO, ŽE CHCEŠ BÝT I ENERGICKÁ.

Nejspíš bys měla začít chodit do karate, boxu apod. NEBBO alespoň doma MLAŤ DO POLŠTÁŘE A VŠE V TOBĚ UKRYTÉ TAM VYBIJ.

Já sice přeháním s karate, s boxem, ale ZAČNI NĚCO DĚLAT, KDE SI VYBIJEŠ ZLOST NA MATKU A OTCE. TÍM JIM ZÁROVEŇ ODPUSŤ

a za 2. konečně se od nich zdravě odpoutej!!

Možná místo boxu začni BĚHAT či cvičit AEROBIC a tím dostaneš do sebe dynamiku, která Ti jako HNACÍ SÍLA moc chybí!
Po tom všem se večer či ráno, alespoň o vkendových ránech věnuj cvičení jógy. Že se Ti nechce? Tak to zkus podle knih či DVD - je to lepší než antidepresivum, rozhýbej v Tobě zablokované energie a začneš se zdravě bránit životu.

Ahoj slunnou neděli. Pročetla jsem vaše příspěvky a musím říct, že mě vždy překvapí,jakou vlnu diskusí Jitka dovede rozpoutat.Skoro pokaždý.Ale fakticky rady typu - raduj se z maličkostí, pracuj na sobě, najdi si kámošku či přítele jsou asi na nic. JITKO zkusím ti poradit co mě napadlo teď ráno, když jsem ty příspěvky četla. Co kdyby jsi šla pracovat jako au pair do Anglie.? Myslím, že by to vyřešilo dost tvých problémů. Pracovala bys s dětma (což miluješ a máš na to dokonce vysokoškolské vzdělání, čehož oni si dost cení),pomáhala bys v domácnosti - tudíž bys měla dost práce a neměla dost času se hnípat v sobě. Odpoutala by ses od rodičů. Zdokonalila se v jazyku, vydělala mnohem víc peněz než máš tady. Ubytování a stravu bys měla zadarmo. Píšu ti z vlastní zkušenosti. Moje dcera je tam již 4. měsícem. Jela tam jen na prázdniny zdokonalit se v angličtině neboť ji studuje na VŠ a letos bude končit. Ta rodina jí šíleně přemlouvá ať tam zůstane minimálně rok, slibují zvýšení platu a vše možné, ale ona chce dostudovat, tak je odmítla. Byla jsem ji navštívit a viděla, jak žije. Je to malé klidné město 30min.vlakem od Londýna. Rodina s 3 dětmi, pracuje od 7 do 19 hodin. V poledne má 2hod.volna. Neděli volnou a v sobotu taky, jen od 17.hod musí být k dispozici na hlídání dětí.Chovají se k ní jako k členu rodiny, i mě pozvali a připadala jsem si,jak u starých známých.Předtím měli au pair taky z Česka- ta u nich zůstala 4 roky, pak si udělala školu a nyní pracuje v mateřské školce a do Čech se nemíní vrátit.Dcera říkala, že o české dívky je nesmírný zájem, ta její rodina hledala náhradu za mou dceru skoro 3měsíce. Tak a teď prakticky, napiš si mail do Student Agency, oni ti rodinu seženou. Když uvedeš, že chceš na rok a více nebude absolutně problém. Nejhorší je sehnat práci jen na prázdniny.Když uvedeš vzdělání, zkušenosti i s handikepovanými dětmi, tak myslím, že o tebe bude opravdu velký zájem.Radila bych ti malé město. Za prvé všichni chtějí Londýn,ale já myslím, že ty jsi zvyklá na vesnici či malé město, takže by ses jistě necítila ve městě velkém moc dobře. Tam si můžeš udělat výlet.No a konec konců třeba by sis tam našla ženicha. Angličanky nejsou žádné krasavice a navíc bych řekla, že jsou dost zhýčkané a ne moc pracovité. Tak by tě dost ocenili. To je vše, kdyby ses něco chtěla zeptat napiš. Moje dcera je stejně stará jako ty, abys nemyslela, že tam jezdí jen holky po matuře.
Tak aspoň popřemýšlej.

Jo děvčata, taky jsem četla o vašich pochcandírách kočičkách. Mám úplně stejný problém s kočkou Týnou. Možná ještě nekteré z vás pamatují, jak mi načůrala do brambor a já ji hned na to nechala vykastrovat, protože jsem se domnívala, že značkuje. Houby. Chčije mi po bytě každou chvíli, i když ví, že se za to hrozně zlobím. Má různé skrýše, kam chodí. Vždy to místo vystříkám odpuzovačem. Tak dá pokoj, taky ji pronásleduju, jak psala EVA KRK, ale prostě to čas od času udělá. Dokonce mi jednou nachcala do batohu. Doklady, brýle, peněženka - vše v močůvce. Myslela jsem, že ji snad zabiju. Prodavačka v pet shopu mi lakonicky sdělila, že to prostě některé číči dělají a že se s tím musím smířit.A to se říká, jak jsou kočky čistotné, co?! Tak se mějte hezky a zase někdy ahoj.

Čtenáři, podívej se na to i z druhé strany. Představ si Jitku jako virtuální provokatérku, která svým přístupem k životu a světu provokuje ostatní k reakci. Většina lidí reaguje. I kdyby nebyla vůbec žádná reakce na jejich příspěvky, už to, že se zamýšlí nad nějakým člověkem s problémy a hledají řešení, nepřímo přemýšlí a řeší svůj život vlastní. Zabývají se myšlenkami nad problémy, které by je většinou spontánně ani nenapadly. Kdyby nic jiného, tak tohle má smysl. Navíc reagují na své názory, potvrzují se anebo vyvracejí. To všechno je velmi prospěšné i podnětné. I to, že Martina plakala, nemá jako důvod pouze Jitku, v těch slzách je něco víc, něco, co je jenom Martina soukromá bolest anebo citlivost. Proto taková diskuse má a vždycky bude mít smysl. Jestli nakonec ještě pomůže i skutečnému člověku jakým Jitka je, pak o důvod víc. Tenhle chat pokládám za naprosto dobrovolnou, anonymní a bezplatnou psychoterapii.

Leno, v našem koutku země bylo už včera překrásně, den zalitý sluncem.

Lenko, na Tebe nejvíc jsem myslela, když jsem se procházela mezi zvířaty :-) asi budu už vždy v každé zoo, kterou navštívím a když je nějaká zpráva či reportáž z pražské, tak okamžitě :-)

Mějte se co nejvíc sluníčkově, Peťulko, Ty vydrž a bojuj, domov zvládneš , když ustálas rok v cizině.

Iro, Rivotril mi předepsal doktor na spaní v dávce 0,5 mg s tím, že v krajním případě, když spánek nepřijde, můžu ještě jeden. To jsem zatím nepraktikovala. Mám ho, protože mi vadí Stilnox alias Hypnogen, sice po nich usnu, ale druhý den mám nepříjemně těžkou hlavu. Mě Rivotril nijak extra nezklidňuje. Možná to není lék, který Ti "sedí". Každý benzodiazepim nemusí člověku pasovat. Účinek Neurolu nebo Lexaurinu vnímám, ale třeba Diazepam, který jsem brala dle potřeby, tedy malá množství celých 20 let a pomáhal, po 12 letech abstinence nevnímám už žádný účinek, tak ho neberu. No a jiní lidé to mají úplně naopak. Člověk by měl hledat a najít lék, který mu účinkuje. Přeju Ti, aby to bylo co nejdřív a trápení ustalo...

Evíčku,a ostatní já myslím,že už jsme toho Jitušce napsala každá dost,tak už jí nechme v klidu,já myslím,že je to smutná ,hodná holka a jelikož to trochu vidím očima mámy,vidím to možná trochu jinak než ostatní.Evíčku syndrom vyhoření se u ní neprojevuje o tom celkem hodně vím,je prostě smutná a tak trochu sama v davu a ještě jí to chvíli potrvá,ale já věřím ,že to bude v pohodě.Přeju všem hezkou sluníčkovou neděli.Jen doufám,že zase neni poslední a pak měsíc nebude pršet.

Ahoj.
Martino - je mi líto, že jsi kvůli mě brečela. Já jsem včera brečela taky. Psala jsem Hance mail a četla jsem si mail, který mi poslala.
Všichni máte svým způsobem pravdu a za rady vám děkuji.
Pravdu má asi i čtenář, který píše, že to nebude mít žádný výsledek.
Evíčku - já bych si chtěla najít jednu věc a tou začít, ale nevím jakou.
Omlouvám se, už zase jsem napsala ALE.

Jitko, komu není rady, tomu není pomoci. Jak píšeš, pokud jsi ještě s nikým "nechodila", bude to asi v tom, jaký máš přístup k životu. Člověk nemusí být ideálně krásný, ideálně štíhlý, ideálně geniální nebo ideálně bohatý k tomu, aby si našel partnera. Pokud budeš hledat v sobě něco, co Ti chybí, těžko pak nabídneš něco, co vlastně máš a co by třeba, i když si to nemyslíš, někdo jiný hledá. Určitě je něco, co můžeš nabídnout někomu jinému, jenže Ty se dokážeš jen podceňovat se sebetrýznit tím, "jak jsi ve svých očích hrozná". Když k tomu budeš mít takový postoj, nikdy si nikoho nenajdeš. Myslíš že každý chlap hledá ideální ženskou ? K čemu by mu byla krásná dlouhonohá blondýna, bez chyby, která je tupá, neuvaří mu ani vajíčka, nebude si s ní mít o čem promluvit a navzájem se nepodpoří, protože každý bude koukat jen na sebe ? Kdyby to tak chodilo, lidstvo by vymřelo. Jenže když se nepřestaneš litovat, neporadí Ti nikdo. Nikdo tady, terapeut a i když budeš mít třeba sto kamarádek, tenhle přístup jim poleze za chvíli krkem. Ano, realita je tvrdá, život je tvrdej, pro nikoho není jednoduchej. Není Ti 10 let, snad už víš, že to tak prostě nechodí, že nic není "ideální stav". Já kamarádky taky nemám, ale je to spíš tím, že člověk, když je na tom zle, pravé přátele pozná. A já jsem poznala, že jsem takové vlatně nikdy neměla. Prostě o některé lidi už nestojím. Jenže já jsem samotář už tak ze zvyku a povahou a docela mi to vyhovuje. Prostě mám špatnou zkušenost. Ale kdybych chtěla, kamarádku si najdu. Pročti si moje příspěvky zpět. Byla jsem úplně vyřízená. Ono pomůže se tu vypovídat, ale není to řešení. Já jsem udělala od té doby spoustu věcí, které mě stojí hodně síly. A ještě to bude dlouho a dlouho stejně těžké. Jenže kdybych k tomu měla postoj jako Ty, jsem dávno v blázinci - při nejlepším. Nejde o to ty problémy ignorovat, ale alespoň je řešit. Třeba i špatně. Ale nějak. Já mám také zdravotní problémy, ještě k tomu mám problémy psychosomatické, protože si prostě nemůžu dovolit se "plnohodnotně" pomátnout, musím fungovat, takže všechny moje duševní trable se u mě projevují ve fyzických problémech. Není to příjemné, myslela jsem, že je to už neúnosné, ale ono to jde vůlí a vírou, že člověk dokáže všechno zvládnout. Ono totiž nikdy nic není tak hrozné, jak to vypadá. Nikdy si neplánuj nic na x let, žij v současnosti a dávej si reálné cíle. Za prvé jsou lépe zvládnutelné a za druhé nejsi pak zklamaná, když se to nepodaří jak si plánuješ. Krůček po krůčku, jako ve škole. Taky se nejdřív musíš naučit počítat, abys rozuměla rovnicím. Vidíš, umíš hrát na piano, to já bych se nikdy nenaučila. Neumím ani noty. A do Paříže jsem vždycky chtěla a nikdy jsem tam nebyla. Tyhle malé splněné sny jsou pro někoho zase moc velké. Já nikdy nebudu umět noty. Ale zase umím něco jiného. A o tom to je. Že každý jsme jiný. Já osobně si myslím, že u Tebe se projevuje klasická silný deprese a syndrom vyhoření. Tedy alespoň podle toho jak a co píšeš. Z toho je vždycky těžké se dostat. U mě musel přijít nějaký podnět, pocit že teď je ta chvíle, kdy se na to cítím. A to přišlo samo. Ale bez antidepresiv a terapie by u mě ten podnět nepřišel. Pokus se naslouchat těm, co Ti tu píší. Vycházejí ze zkušeností a svých zážitků. Neobracej všechno ve své "ale..." a přestaň se vymlouvat na co to jde. Najdi jednu věc a tou začni. Jinak já už nevím co bych Ti poradila, pomohla...pokud se nenaučíš poslouchat a přemýšlet, jsou to jen zbytečná slova.

-to je sice hezký,co Jitce píšete,ale není to poprvé,co se ji snažíte pomoct a zas to nebude mít žádnej výsledek.Jitka se ani nedokáže naštvat,že ji tu oslovujete rozmrzelou pannou,že se do ní pletete,ona není jen rozmrzelá,ale docela zamrzlá.Asi po všech stránkách.Stejně vám za jí věnovaný čas a rady nejspíš ani nepoděkuje.

Hani,
NAPSLALA JSI TO JITCE PŘEKRÁSNĚ, SMEKÁM!!

Jitko,
kdybych si myslela, že TO nemá na světě smysl, tak po pár letech plazení se z bolestí po zemi, kt. jsem prožívala ihned po probuzení a kvůli nim jsem nemohla KAŽDÝ večer po 5 let ani usnout, tak bych si PODŘEZALA ŽÍLY! MANŽEL A SYN MĚLI PRO MĚ TAK VELKÝ SMYSL, ŽE UŽ KVŮLI NIM JSEM TO NEUDĚLALA. TO ZNAMENÁ MÍT PRO KOHO ŽÍT.

Tebe nemá asi vůbec rád Tvůj otec a Tvá matka TĚ JEN VLASTNÍ, proto SE NEMÁŠ RÁDA ani Ty sama, NEVĚŘÍŠ SI A BOJÍŠ SE PŘIBLÍŽIT SE K LIDEM.
ŘEKNI SI, ŽE JSI JINÁ, NEŽ TVÍ RODIČE - KDO MÁ RÁD DĚTI, UMÍ MILOVAT, TAKŽE TY TO V SOBĚ MUSÍŠ MÍT, VÍŠ TO?! :-) Víš, co se mně teď děje, tečou mně kvůli Tobě slzy, chápeš to? Je mi líto, co Ti rodiče nevědomky provedli, jak v Tobě UBILI LÁSKU. ZKUS JI, PROSÍM, NAJÍT, TŘEBA KVŮLI MĚ, HANCE, PAJCE, ZKUS TO TŘEBA JEN KVŮLI I OSTATNÍM LIDEM TADY NA DOKTORCE. Víš, jak krásne je mít rád. Jak to srdce jásá, když s kamarádkou chodíš po lese, když s ní držíš její dítě za ručičky, když ona kvůli Tobě chodí na kurzi alternativní medicíny, aby Ti pomohla, když pro někoho máš smysl a jsi jednou z kostek jeho života!

den byl dlouhý a přeplněný, ale vše jsem zvládla a v klidu. Ráno vyprat, uvařit příteli, nakoupit, zastavit se u dětí, přejet za vnoučaty, naložit je i s babičkou a zookoutek jsem si bezva všichni užili. Nafotila jsem pěkné fotky dětí i zvířátek v nádherné kulise podzimních barev. Pak večeře v pizzerii, nákup v Hypernově (druhá babi nemá auto ani řidičák, aby se nemusela tahat s nákupy)všichni spokojení. Ani řízení už mi tolik nevadilo, jednoduše to chce trénovat a příliš neřešit pocity. Přijela jsem v 8 v pořádku domů, vyžehlila kopec provoněný ze zahrady, větru a slunce a teď jen bleskově hlásím, že jsem ok. Možná, když se podaří, zítra zajdu do lesa, barvy, kterými příroda začíná trochu předčasně, ale nádherně hýřit, jsou neodolatelné a foťák na mě hází prosebná prasátka, že by si právě tohle rád nacvakal. Snad nebudu nakonec vycvakaná já sama :-)
Všem dobrou a klidnou noc, nestihla jsem vše přečíst, snad jste všichni v pohodě.

Ahoj všem ,tak já mám pocit,že jen vařím a peču tento víkend.Počasí mě vyčerpává,no dnes jse zvládla Prahu a návštěvu,ale měla jsem toho dost,odpoledne ty nekonečné ořechy a zítra budu pokračovat,hezký klidný večer všem

Jitko B.-tak a dost,co bys neměla co nabídnout ?S dětmi špatný člověk nepracuje rád,takže konec fnukání,bum na zem,už jsem slyšela to žuchnutí a hup do té ošklivé jak ty píšeš reality.Jíto je moc mladých lidí co mají opravdu nevyléčitelná onemocnění a radují se ze všeho z každé chvilky.A ty začni také,možná je to něco z rodiny co ti to bloklo tu radost do života,proto tě cpeme na terapii.Ale Jituško zkus si najít ,třeba přes internet kámošku někde u vás z okolí a i kamaráda kluka a přestan se podcenovat.A dětí mít budeš ,neboj plný dům a až tě budou zlobit budeš říkat,jé mně bylo krásně v těch 25ti a já si toho nevážila.A hlavně se nelituj a žij přítomností,zkus to prosím.Ráda bych ti poslala něco k přečtení,ale nemám kam ti to poslat,vytvoř si nějaký nový meil-adresu a napiš mi ho na Channy50"seznam.cz a já ti to pak pošlu,jestli chceš,ber to jako rady od mamky to co ti píšu,myslím to dobře.

Peťule - díky za povzbuzení. To označení napsala Martina.

olgo, moc děkuju za podporu, už je to lepší a doufám, že to zase brzo přejde..
Jitko, copak to tady od tebe čtu? stará rozmrzelá panna? už to, žes to o sobě napsala znamená, že nad tím přemýšlíš a trošku mě mrzí, že hážeš flintu do žita, mně je 23 a mám spoustu nezadaných kamarádek, nepřipadá mi na tom vůbec nic divného, taky bydlím doma a stěhovat se jinam zatím nebudu, i když bych chtěla, ale na to musí být člověk opravdu připravený..a nevěřím, že nemáš žádnou kamarádku nebo známou, se kterou by se dalo jít na kafe nebo jen tak pokecat..a to ostatní přijde samo, jen to chce trošku chtít, uvidíš..:-)
přeji všem pěkné odpoledne, já si musím jít lehnout, jsem utahaná jako kotě..

evikrk, vrátila jsem se před třemi týdny, minulý týden mi začla škola a praáce, tak jsem z toho trošku rozhozená..ale už je líp, děkuji za podporu..:)
Pajko, mám takový svůj systém na ataky, snažím se na něco sousředit, třeba hraju nějaké jednoduché hry na netu nebo si čtu, dýchám na osm dob, protože mám vždycky pocit, že dýchat nemůžu, občas mi pomůže studená sprcha a skoro vždycky její velkou část prosedím na záchodě, nevím, jestli to má i na jiné lidi takové účinky (zvracení, průjem), ale je to teda peklo..

Hanko - je mi 25 let a momentálně pracuji ve družině. Je fakt, ža se mi některé sny splnily,(práce s dětma, vidět Paříž, hrát na piano...) ale neumím se asi z ničeho radovat. Vysnila jsem si, že se hned po maturitě vdám a budu mít plný dům dětí. Vlastních i adoptovaných.
Jenže jsem s nikým nikdy nechodila a nabalovalo se spoustu zdravotních a psychických problémů. Až jsem začala věřit tomu, že o mě nikdy nikdo nemůže stát. To si myslím i teď. Nejen chlap, ale ani kamarádka. Mám pocit, že jsem tak jiná, že nemám co nabídnout.
Jsem studená, nemám zájem o ostaní lidi a zůstanu stará rozmrzelá panna.