Panická porucha PP7

Jitko B.-ta pravá láska přijde,neboj

Martino - asi je mi to málo, být spokojená v práci. Pořád toužím po něčem a nevím po čem. Do práce jsem podle mého názoru nezačala chodit díky terapi. Díky vám ano, ale hlavně díky tomu, že mi doma vyhrožuje maminka:-)

Dášendo - jak ty hodnotíš měsíc v práci? Podle toho, co jsi psala, jsi určitě spokojená.

Ditušo - realita v nemocnicích je bohužel taková. Neříkám, že všude, ale já to znám.

K lásce k panu učiteli bych napsala asi tolik, že vlastně žádná láska není. Když jsem ho potkávala na chodbách, tak se mi moc líbil vzhledem. Přemýšlela jsem, jak bych se o něm mohla něco dozvědět a jak se k němu přiblížit. Prvotní nadšení bylo velké.
Ale pak jsem ho viděla v jídelně u oběda a najednou bylo všechno pryč. A to vůbec nejedl jako pr...
Je to divný, ale je to tak.

Ahoj všichni,
zdravím všechy spolutrpitele a spolutrpitelky, řádí teď kdeco a kdekomu je špatně.
Pajko, doufám že brzy přestaneš kýchat, aby sis mohla užít ten týden mimo republiku.
Hanko, vidíš, zase jsi to zvládla, výtah, čekání atd.atd, všechno, co je pro nás utrpení. Co ti vlastně ta léčitelka léčí?
Evikrk, jsi jednička, ta mag. rezonance, tunel....to už zvládneš všechno.
Dituš, jsem ráda, že ses zase ozvala a že málá už má operaci za sebou, taky jsme to absolvovali v 1,5 letech synka, který ale už když ho nesli ze sálu, tak ječel, že nám ho za dvě hodiny raděj dali domů.
Dášendo, ahooj, pracující matičko, vidím, že všechno zvládáš, co kočka, už má tlapku v pořádku?
Lenko, přemýšlím o tom, jak se chová tvoje kočka, když ti ptáci lítaj po bytě a ještě se schovávaj? Neloví je?
Martino, držím palce, aby už bylo dobře.
Zdravím i Kamču, Niku /i když sem chodím teprve asi od konce května, pamatuju si vás, když jsem si jen četla/.
Samozřejmě i Lenu a Jitku B.
Miss, syn teď bere také Augmentin, před 10 dny mu trhali zub osmičku v zánětu a pořád to nemá v pořádku, přidaly se mu k tomu dutiny, tak už má druhá antibiotika. Chodí s tím do práce, čímž mě štve.
Jo, zapomněla jsem na Petuli, držím ti palce, abys ustála PP po návratu z Anglie.
Holky, já po včerejším výletu jen šmudlám barák a vařím a peču a topím, takže v klidu.
Mějte se všichni moc hezky a ahooooj

To co píše Martinka o spokojenosti v práci , to je obrovská pravda, zažila jsem opravdu negativní šéfovou a vím co to je chodit se staženým žaludkem a stresem do zaměstnání .O to víc si teď vážím naší skvělý ředitelky ve školce, někdy mě její vlídnost až vyvádí z míry :o))nebyla jsem na to zvyklá.

Pajko myslím,že tak to uplně není ,já znám několik lidí co absolvovali stacionáře a opravdu jsou na tom uplně stejně,možná na to mají jiný pohled ,ale léky beou také dál a k psychiatrům a psychologům chodí také dál.Takže pokud se někomu za 6 týdnů podaří z toho dostat smekám,ale upřímně tomu nevěřím.Záleží také na síle pp,a zda je k tomu ještě něco dalšího atd.Ale jinak tedy holky tady je naprosto děsně a kýchá a smrká asi celý národ.No tak at je všem lépe.
Jitko B.-dobrýýýýýýýýýýýýý,supr

Pajko o jaký hlouposti to mluvíš? :O))
Tolika lidem jsi tu pomohla a pomáháš a sama sebe zvládáš tolik leta žiješ vlastně možná šťastněji , než ktrýkoliv zdravý jedinec.
Naopak já obdivuju jak to zvládáš léta sama i bez AD i bez terapií , to já jsem se ale naopak ráda svěřila do rukou odborníků, ale každý jsme jiný a každému vyhovuje jiný přístup.

JITKO , to je super , že se ti líbí v novém místě, tak nesmutni máš zrovna tak život ještě před sebou jak ty děti , takže jim nemusíš závidět.Třeba se seznámíš s nějakým prima panem učitelem , neházej flintu do žita :o))

Všm krásný prodloužený víkend

Jo, Dáši,
já to mívám každý rok - i víckrát :-( Jsem na diétě, tak uvidíme, kdy to odezní.

Pajko,
díky za podporu, tato infekce řádí dokonce i v Německu! Jsem na dietce, snad se křeče nebudou opakovat a zajdu se alspoň na krojované mrknout.

Jitko,
no, tak jeden VELKÝ ÚSPĚCH máš za sebou - jsi spokojená v práci. To je Ti málo?! Víš, jak já bych chtěla pracovat alespoň na částeč. úvazek, jak bych se chtěla realizovat a nejde to. Tak si toho važ a doma nekňuč. Až přestane pršet vyjeď na bruslích a zkus si najít nějakou známou mezi učitelkami a občas s ní někam vyjdi. Říkáš-li, že to nejde, říkám, že jde, JEN CHTÍT A NEVYMLOUVAT SE. Já mám čtyři známé učitelky a je s nimi i sranda. Vidíme se sice málo, ale existují v mém životě. Chceš-li partnera, choď opět na terepii, i když ta první Ti jak říkáš nepomohla. Ale díky ní a nám tady jsi začala chodit do práce, víš to?!

Ahojda VŠEM!!!

DITO , to je prima , že to má Juli za sebou an je v pořádku , v tý nemocnici to asi byl děs , je dost hrůza co si personál ve Vaší nemocnici dovoluje:(
Muž po operaci kolena ležel v Praze ve Střešovicích a to není nemocnice to je hotel , fakt krásný a hlavně se tam sestry ke klientům chovají více než slušně , no holt je to vidět, že je to prestižní nemocnice, tohle co se stalo Vám to by si tam nikdo nedovolil.
Ale nemocnice u nás v Berouně taky za moc nestojí.

Zdravím Evu krk do hor

MARTI , já jsem měla virozu i se zvracením trvalo to asi2dny , teď to hrozně řádí , ale už jsem opět ok :o))

ZUZKO Tebe taky zdravím :o))

Na rádce se nezlobte , myslí to dobře.
Jo je fakt , že u týhle záludný nemoci , člověk nikdy neví , kdy to Pepina na něj znovu vybalí , ale přece jen , kdo už to zažil , vípřec jak stím naložit a nikdy už ho tto tak nevyděsí jako poprvý...prostě my už víme svý a umíme s tím bojovat a to je právě ta výhra NAD PP, STAVĚT SE K NÍ ČELEM , NEFŇUKAT , ALE PĚKNĚ SE PORVOVAT , POPRVÝ A TŘEBA I PO STÝ, NIKDY SE NEVZDAT:O))

Všem krásný prodlou

Ahoj všem.
Peťule - já jsem prezentace zvládala celkem dobře. Sice jsem byla nervózní, ne ze studentů, ale z profesorů. Jinak jsem to měla vždycky připravené a doma jsem si to nacvičovala nahlas. Prostě jsem trochu perfekcionalista. Nikdy se mi naštěstí nestalo, že bych se nějak ztrapnila a ostatní by se mi smáli.
Jak už jsem psala, tak teď je to se mnou mnohem horší. Mluvený projev na úrovni dítěte, přeříkávám se, zadrhávám se atd.

Jinak pomalu můžu hodnotit první měsíc v nové práci. Jsem spokojená, s dětma nemám větší problémy, kolegyně celkem v pohodě, ale...
Když jsem v práci, tak na nic nemyslím, ale když přijdu domů, jsem tam často sama a už mi jedou myšlenky, že jsem k ničemu, že jsem ošklivá, že jsem v životě něco zameškala a už to nedohoním, že si mě stejně žádný učitel nevšimne,...
A strašně závidím dětem bezstarostnost a to, že mají celý život před sebou.

ne "jsem napsala Lily" ale "sem napsala..."

Marti, je mi líto, že je Ti tak špatně, snad to řádí na celým jihovýchodě. Raději si na mě ani nekývej, to byukázalo věci :-(((
Přeju Ti, aby sis hodování užila, když ne přes jídlo, tak aspoň bez potíží !!!

Dobrý rádče, dobrá rada. Souhlasím, ale každý nemá na to realizovat ji, a dodávám bohužel. Protože po tom, co jsem napsala Lily, jsem přesvědčená, že taková terapie by aspoň trošku posunula každého z nás blíž ke zdraví a dál od úzkostí a fobií. A jedním dechem dodávám, že přesto, že jsem o tom přesvědčená, nic s tím nedělám a přežívám tak, jak jsem si za těch 40 let zvykla. Dobře mně tak, že se nemám dost ráda a že nemám dost kuráže jet přes celou republiku a bojovat. Je to projev mojí hlouposti i slabosti.

Leno ale bylo to s vypětím sil,to mi věř,a dnes ráno jsem zaspala totálně.
G.--rádce o tom moc neví,ono se to jkaždému radí,vid,když nepoznal agoru?

Ahojky. Dobry_radce, já se uspěšně taky vyléčila, teda alespoň jsem si to myslela. Před pěti lety jsem nemohla jít ani sama před dům a pak jsem se odhodlala přestěhovat do Prahy, daleko od domova a byla jsem šťastná, užívala si. Jezdila kamkoliv, metrem, tramvají, aniž by na mě někdy panika zaútočila. A po dvou letech krásného života bum a ataky se vracejí znovu. Nevím proč. Snad že jsem v práci byla více ve stresu, snad jsem na ně zase začala více myslet. A proto znova chodím k doktorům a nechci to vzdát. Takžě věř, že hodně z nás dělá všechno pro to, aby ty blbé chvíle nemuseli zažívat znova. I když se to nedaří každý den. Někomu to trvá rok, někomu i celý život.

Ahoj vsem,
Hanko,na to,ze ti vcera nebylo dobre,jsi toho zvladla hodne. Mne je spatne dnes,od rana hroznej bolehlav,ryma,leze na me naka viroza.Aspon ze je zitra volno, tak se z toho snad brzy dostanu. Jak to tady ctu, tak je na tom vic lidi stejne jak ja.Tak preju vsem brzke uzdraveni.

Ahoj všem,Brandýs hlásí hrozné počasí no a slavnosti na krku................A včera mi tedy celý den bylo blbě.................fuj,a zvládla jsem Prahu,léčitelku ,ale jinak to byla bída.........................................
Milý rádče ,no to jsi nám tedy poradil,já už to mám s pauzama 25 let a léčím se a léčím,možná o tom zase tak moc nevíš,ale ono se to často vrací,takže nech naší diskuzní stránku žít,,,,,,,,,,,,,díky

Milý dobrý rádče. Jistě to s námi myslíš dobře, ale co myslíš. Že se jen povalujeme u počítače, skuhráme a nic pro své zdraví neděláme? Vždyť sem přispívají lidé všech věkových kategorií - většina normálně chodí do práce, jezdí na služební cesty i dovolené,ženy co vychovávají děti a ještě se kompletně starají o domácnost. Ženy samoživitelky, mladí co studují a mají stresy ze zkoušek, důchodci, co celý život dřeli a ani teď se nevzdávají, mladí, kteří teprve začínají žít, těhotné atd. Téměř všichni se léčí u psychiatra, či psychologa, mnozí prošli léčbou buď přímo v nemocnici či ve stacionářích. Bohužel tato porucha je tak zákeřná, že i přes veškeré dílčí úspěchy se ráda vrací, třeba i po létech naprostého klidu. Tvé přítelkyni to samozřejmě nepřeju, ale nemůžeš ostatní posuzovat podle ní. Docela se mě tvůj příspěvek dotkl i když myslím, že jsi to myslel dobře. Ale musím ti za sebe říct, že já i přes to, že PP trpím tři roky, žiju docela normálním životem, taky cestuju, starám se o rodinu, mám své zájmy, povinnosti apod. Sem na tuto diskusi si chodíme vyměňovat názory, zkušenosti, radíme si a často i postěžujeme, ale to je snad v pořádku - od toho tady ta diskuse je!!!
Jinak vás všechny moc zdravím. Cestu i pobyt v Anglii jsem zvládla a moc se mi tam líbilo. Jak psala Pajka, když člověk podvědomě cítí, že nemůže zkolabovat, tak ta pepina někam zaleze a dá pokoj. A vystrčí pařáty, když to člověk nejmíň očekává tj., když je v pohodě. Tak zatím pa, musím dát svému školákovi najíst.

Mam pro Vas jeden pribeh, ktery je o tom, ze sem nemusite chodit, ze muzete zacit zase zit.

Jiz dlouho mam velmi dobrou pritelkyni, ktera prozivala to co prozivate vy tady. Navaly strachu, stres, nepravidelny srdecni rytmus, pocity na omdleni... diagnoza znela jasne, panicka porucha. Dlouho s tim bojovala tak jako vy. Rekl bych, ze i sem zavitala. Jednoho dne, kdyz uz nevedela jak dal, prisel zlom, ktery ji, myslim, zmenil zivot. Sla se lecit! Zacatek byl hodne tezky, po 6ti tydnech byla doma a dneska dokaze veci, o kterych se ji tehdy mohlo jen snit. Dovolena, cestuje sama ..... ma muj obrovsky obdiv. Je stastna, ze si prosla lecenim a tech 6tydnu neni tak dlouha doba v porovnani s tim, jak dlouho si tyhle stavy prozivate. A jak dlouho jeste chceste prozivat (prezivat) ??!!! Uvedomte si, ze tohle je ta spravna cesta, moc vam preji, aby se kazdemu z vas povedlo to co ji. Jedine co pro to musite udelat je uvedomit si, ze svuj zivot mate pevne v rukou. Hodne stesti.

Jo, Miss,
a na tu kandidózu si kup a užívej Pangamín BIFI - ten není drahý. Vyber si tento, kde je přídavek LAKTOBACILŮ - to je ten název BIFI, právě ho mám doma.