Panická porucha PP7

Dobré ráno, tak je to dnes lepší, motanice se přes noc ztratily, jen jsem taková ospalá, ještě bych si tak hodinku zdřímla, asi po tom Neurolu večer, ani jsem nepotřebovala prášek na spaní, spala jsem jako dřevo a ráno jsem se nemohla vyhrabat z postele. Tady je takové mlhavé, podmračené počasí, v noci pršelo, tak i z toho je člověk asi ospalý. Pajko, přesně na tohle jsem myslela, že bych si měla nechat nabrat krev a nechat udělat všechny možné testy, vím, že nejjednodušší cesta by byla přes praktickou lékařku, ale mám z toho takový blbý pocit, že neumím ani přesně popsat, co mi je a navíc ona ví, že mám psychické problémy, tak to asi bude svádět na to. Ale asi mi nic jiného nezbyde. Vždycky odpoledne a večer, když se cítím tak mizerně, tak si umiňuju, že ráno půjdu, ale ráno je to lepší, tak to zas odložím. V práci nám začaly inventury, které mám za krkem a i z těchto důvodů nechci chodit po doktorech. Ještě tento týden počkám a když to nebude lepší,zajdu tam.
Tak jo, jdu na to. Zatím pa.

Ahoj všichni, zdravím vás zase po ránu a jak tak koukám, ta sviňa pepka nedá pokoj ani po pár letech klidu, viz Nika. Niko, držím palce, jsi už zřejmě ostřílená bojovnice, takže vzhůru do boje?¨!
Báro, ty motanice opravdu vypadají na krční páteř, jak píše Pajka, taky je moc dobře znám, už leta, takže spolu vycházíme, vím, že po nějakém čase zase zmizí. S páteří mám taky potíže, už asi od 30 let, co já se s pohybovým ústrojím najezdila do lázní. Taky se mi to stávalo i v posteli, jak píše Pajka, pootočíš hlavu a už svět plave, že musíš zavřít oči. Anebo i při chůzi, při otočení hlavy dostaneš závrať...
Tak jsem včera umyla pět oken v patře, měla jsem je i rozšroubované a když jsem je sešroubovala, tak vynikly šmouhy, tak jsem je zase rozšroubovala a znova, tak jsem si s tím hrála celé dopoledne a odpoledne nějaké to rytí apod., takže večer už jsem nebyla k použití, ani jsem nezapínala počítač. Pajko, už mi to včera ani nesudočilo a usnula jsem u Ordinace v růž.....
Dášendo, ahoj, jsem ráda, že ses ozvala, vidím, že si Anička vychytává choroby ze začátku školkové docházky....Co kočka Laura, ještě se vám mstí?
Hani, cesta do Prahy a 2 hod. návštěva, vidíš jaké děláš pokroky a ty pořád, že nic.
Takže všem přeju co nejpohodovější den a ahooooj

Hani, no vidíš..., Ty tak jen mezi řádky zmíníš Prahu a přitom u Tebe je to výkon jako hrom. Jsi šikulka a ne že ne :-)

Baruš, zajdi k praktické lékařce, ať Ti nechá udělat základní interní vyšetření. Už jenom rozbor krve řekne moc. Motanice vypadají opravdu na krční páteř, mě to tehdy chytlo z ničeho nic po probuzení v posteli a pomalounku jsem se ze závratí dostávala více než měsíc. Pootočila jsem hlavu a už svět kolem plaval. Jenom se neboj říci si o testy zdraví. I rozhozené hormony si zaslouží přece pozornost. Musím se smát, jak Ti radím a nejsem schopná ani zajít na rehabilitaci s těmi svými zády, ale to ta blbá agora, tedy blbá já s agorou, když se jí nejsem schopná postavit :( a vyrazit do nemocnice. A ještě mám vysoký termín, to zase bude hormonální smršť, depková...už trochu je :(

Tož se mějte všichni co nejvíc alespoň klidně, když už ne radostně... Jdu zkusit, co spánek, jestli se dostaví...

Ahoj všem bojovníkům,dnes nebyl dobrý den i když jsem zvládla cestu do Prahy a zpět a 2hod.návštěvu,ale prudká změna tlaku dělá své.Dnes si stěžoval kde ,kdo jak mu je zle,jak se mu motá hlava apod.tak dobrou a snad zítra bude líp

Ahoj, jsem tady, chystám se spát. Pepka je pryč, už jsem zase v klidu, jako by nic nebylo:-)Ale zítra obvolám ty psych., abych se aspon domluvila, co dál, jeslti začít zase s AD, nebo co. Moc děkuju za podporu holky, jste zlatý.Dobrou zítra se ozvu

Niko, už je líp? Jak já tohle znám. A taky mi pomáhá sem psát a číst, mám pocit, že je někdo se mnou, doma to mám podobné jako Hanka. Po atace bývám taky jako kus hadru a s dýcháním mívám potíže, bojím se usnout, že se udusím. Pajko, taky mě samozřejmě napadly ledviny, ale když ono je to každou chvilku něco jiného, ty otoky už dnes byly daleko menší, ale zase od rána točení hlavy, ale hrozné, už je mi to blbé psát, prostě při změně polohy těla - otočení hlavou, se mi úplně rozjede obraz a v uších takové pískavé kolísavé zvuky - když jsem v klidu, tak je to skoro dobré, ale při postavení a přejití kanceláře mám co dělat, a cesta autem domů byla děsná. Asi to bude krční páteř. Už jsem to měla před pár dny a dnes zase a mnohem silněji. Po návratu z práce jsem musela něco uvařit a uklidit koupelnu, muž tam něco kutil a teď, když jsem si lehla se mi ta palice tak nemotá, ale jsem strašně unavená - tím se mi zase zhoršila psychika, bojím se, co to zas je. vzala jsem si raději Neurol a trošku se mi ulevilo, aspoň psychicky, ale unavená jsem pořád. Asi bych fakt měla někam zajít, ale co řeknu, že je mi každou chvíli něco jiného? Jak budu vypadat, jako simulant. Popisované klimatkerické potíže vypadají jinak - ty moje tam zahrnuty nejsou, nebo aspoň jen některé. Sakra. Niko, tak co,jsi tady? Jak já jsem taky několikrát bojovala s tím, nezavolat doktora, rozumím ti. Ozvi se.

Niko, jsi dobrá, zvládlas ji!!! A do boje vyraz, ničeho se neboj. Rozdýchávej se na osm dob kdykoliv to půjde. Jednak si to dobře natrénuješ, ale taky to funguje jako relaxační psychohygiena a při výdechu si představuj, jak vydechuješ všechno úzkostné svinstvo a při nádechu sílu, kterou potřebuješ. Vrací se potvora, ale nikdy už to není jako poprvé, když člověk ví, o co jde. Potřebuješ se naučit dostat pod kontrolu ataky, hrůzu a děs, které se sápou. Když to člověk dokáže, už se tak nebojí. Rozklepané je tělo z nastartování falešné akce boj-útěk. Přeju Ti, aby bylo dobře a neztrácelas naději, protože to zase přejde!!!

Ale kdybys videla Dášendo tu malinkou sevřenou dušičku:-)ale vim, že tuhle ataku jsem si vyvolala sama, to umim dokonale.Tak jsem si vypsala plzenský psych. a zítra to obvolám. Momentálně jsem oblblá po Lexouši, stále dýcham tak jako nic moc, ale snažim se nepanikařit, i když to moc nejde. Jak tady občas někdo poznamená, pomáhá mi sem se rozepsat a číst ty reakce. No snad to přejde, abych se aspon vyspala.
Už si to moc nepamatuju, ale je normální když po atace nastává lehké období zklidnění, tak mám stále jakoby mrtvté brnící nohy, obličej? ach jo:-(

NIKO , výborně !!!Nikdy to nezabalit , tím se řídím i já.Pepina to nemá ráda , má ráda y lidi co se ji poddávají , jít do boje je ta správná a jediná volba!!!
Tak ZLOM VAZ, DRŽÍM TI PALCE:O))

takze zítra volam k psych. a jdu si nejspíše opět pro AD. ach jo, já to nechci, byla jsem 2 roky naprosto v pohodě a už to tady má byt zase??????ted jsem se jakž takž nadechla, vypadá to že ataka svina ustupuje, ale nějak se nehodlám s tímhle smířít, že bych zase měla tohle prožívat:-(((Studuju, pracuju, jsem stále na cestách, lezu po horách, a ted by mi to měla Pepka všechno pomalu zase vzít??? ani omylem:-)vyrážím do boje

AHoj kamarádi, práve mi chytla asi oěkná ataka, brní prstx,nemuzu dejchat ani psat, tep sílenej, už jsem si vzala lexaurin, ale mam dojem, ze se udusim, já se z toho zbláznim, už aby to odeznělo, jsem zrala na to, volat si sanitku, což samosebou nechci, když tušim, že je to pepka, ale hyperventiluju slušně. asi mi hrábne, .ítam tady po bytě a nemůžu se uklidnit,

Není to problém, už chodím k psycholožce, zatím jsem byla 2x, zítra jdu po třetí. Bylo to zatím jen pohovor a pohovor, tak jsem zítra zvědavá, jestli se to trochu pohne. Jinak psychiatrička mi moc nepomohla a hned nasadila léky. Já jsem po operaci štítné žlázy, tak to s tím prý taky souvisí, ještě rok po porodu, tak si mé tělo nestačí pobírat ty hormonální změny, ale ty stavy jsou fakt strašné. Radši jsem mezi lidmi než sama jen s holkou, protože se bojím, že sebou někde švihnu.....

Jíťo, psychoterapii, kterou Ti poskytne psycholog, popřípadě léčebna. Léky nestačí, je třeba naučit se svou úzkostí pracovat. Osvojit si techniky k jejímu potlačení. Zajímalo mne, z jak velkého jsi města a jak je pro Tebe taková terapie přístupná...

Ahoj Pajko, jakou terapii máš na mysli? Já jsem z Mostu.

AHOJ VŠEM,
přišla jsem se na Vás jen mrknout a pozdravit, aby jste si nemysleli , že na Vás zapomínám :o))
Mám se dobře a doufám , že Vy v rámci možností také

Myslívám na Vas často , ale času už mi tolik nezbývá, děti ve školce jsou zlatíčka a Aničku tento týden hlídá moje mamka je nachlazená a kašle, manža s ní byl u dr. tak prý to není nic dramatického dostala jen kapkay na kašel a do nosu .Ještě , že máme tak skvělou babičku :o))hlídací!!

Takže se tu mějte a buďte v pohodě!!!

P.S. Hani vezmi si to na příkladu Olgy. Syn o ni pečoval tak moc, že ji umožnil nevycházet z domu, takže se uvrhla do několikaletého domácího vězení. Kdyby odmítl jít např.nakoupit, měla by na vybranou: buď zemřít hladem anebo se donutit jít a protože je matka a cítila by potřebu nakrmit i své mládě, nakonec by strach překonala a šla. Rozhodně by s tím musela něco podniknout mnohem dřív a nepřipravila by se o pár let např.milovaného houbaření. Znám to dobře a jsem svým dětem vděčná, že krutě odmítaly zajít nakoupit, i když mě to tehdy bolelo, pozitivní efekt se dostavil. Snažím se co nejvíc spoléhat na sebe. Dne jsem absolvovala poštu a nějaké nákupy, byla jsem docela dost agorafobicky neklidná, ale vše jsem nakonec vydržela ateď pracuju a jsem klidná jak želvička :-)

Hani, Tvoji příbuzní, to je zase jiný extrém. Odmítají přijmout skutečnost, že někdo může mít psychické problémy, zlehčují je příliš, dokonce se Ti dcera vysmívala. To je případ jiného způsobu škody, který se většinou nepředpokládá. Vždycky by se měl v blízkém okolí najít aspoň někdo, kdo má pochopení...

Jíťo, neuvažovalas o terapii? Nevím, odkud jsi, ale šla bych do toho. Antidepresiva nemusí být ta pravá pro Tebe. Je potřeba tohle vše konzultovat s lékařem.

Iro, vím, že je to těžké, ale mně se už často daří říci si, že jo, tak nadešel můj čas... byl to krásný život. V ten moment se uklidním. Jestli mám umřít na infarkt, tak ho svým strachem jenom uspíším a jestli nemám, pak proč si kazit život myšlenkami "co když?"?... Člověk většinou dobře pozná, kdy jsou potíže jiné, než je zvyklý a i s infarktem se dá přivolat lékaře v klidu, rozhodně klidné srdce dostane méně zabrat, než srdcíčko vyděšeného člověka. Naučila jsem se říci si: "však mě někdo zvedne, odnese, vyloví, uklidí..." zní to až srandovně, ale dost velký efekt. Zkus to :-)
A k přechodu. Možná, že ho všechny budeme mít anebo už máme bouřlivý, ale kdo má odlišit, co je přechod a co PP? Myslím, že na rozdíl od zdravých ženských máme trénink ve zvládání nepříjemných příznaků, o jakém se jiným ani nezdá. Takže ač bouřlivý, nakonec ho zvládnem klidnou cestou :-)

Kaktus, tady málokdo. Je pěkná představa, že by mě někdo uvedl to hypnotického spánku a probudila bych se zdravá, ale obávám se, že tak to nefunguje :( Byla by to rozšířená terapie a není. A je svým způsobem nebezpečná, vnímám ji tak...

Baruš, nemáš ty oteklinky od ledvin? Zajdi k doktorce, nic nepokazíš. Opuchlost je objektivní, tu si nevymslíš. Mně tohle občas dělá na počátku delších pěších pochodů. Pak se rozejdu a pocit oteklosti povolí. Vnímám to vždycky jako porouchaný krevní oběh a všechno to může mít původ ve vegetativním nervstvu...

Pajko tak to tedy mi neustupují,ani mě nerozmazlují ani nelitují,spíše mi nonstop nadávají,že to není choroba,ale ..............blablabla,takže to už známe,můj psychiatr je dost rozezlený na mého muže,chtěl s ním dát řeč,ale on odsekl,že není o čem,že mi stejně nepomůže........
Jinak jsem dnes jako jak já říkám mimon,moc pěkné počasí,jsem jako pod dekou,a nějak nemůžu vykouknout