Panická porucha PP7

HAHKO...a máš nějaké trable se sebou?Chystáš se na nějaké vyšetření?Připadám si jak cvok...večer si řeknu-pohoda prostě tam půjdu alespoň budu vědět jak jsem na tom mám psych.problémy a různé stavy v těle a já hned panikařím že je to od srdce víš....jen představa že dojdu k těm dveřím tak mám hned 200 tepů,motání hlavy a myšlenky že teď to to srdce nevydrží....a to jsem toho tolik přečetla,chodím k psycholožce která mi vysvětluje jak se věci mají ale bohužel můj MOZEK je uplně jinde..tak napiš

Jíťo, užívání AD bývá u většiny lidí v počátku spojeno s nepříjemnými průvodními projevy. To, že ustoupily původní projevy atak, by mohla být dobrá zpráva. Bereš jenom AD nebo ještě něco jiného na zklidnění? Léčbu zahájilas velmi brzy po první atace, měla bys být brzy v pořádku. Hlavně ale nepospíchej, předčasné vysazení antidepresiv dokáže udělat své. Přeju Ti, aby bylo co nejdříve zase klidně. O své děti se bojí každá maminka, jenom ten strach nesmí člověku přerůst přes hlavu a zredukovat emoce pouze na ten obrovský strach. Je třeba si uivědomit, že strach Tvému zdraví škodí a že chceš být pro svou holčičku zdravá a veselá maminka a to můžeš ovlivnit vůli. Snaž se co nejvíc usmívat i smát a taky si často zpívej, prospěješ tím přímo i svému děvčátku. Smutné myšlenky a obavy posílej pryč, odmítej je, okamžitě se přelaďuj na řešení praktických záležitostí, kterých mám každá maminka na rozdávání, ale nedovol ustrašeným myšlenkým, aby Tě připravily o vše krásné a šťastné, co je spojeno se zdravým batolátkem v rodině.

Iro -mám uplně stejné strachy,jít na různá vyšetření je pro mě katastrofa,zatím jsem přemohla jen zubaře ,protože to už se nedalo,ale blbé EKG,škoda slov,ale u mě to je hlavně o té budově,i když se bojím tak jako tak,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,a doktorka je moje kamarádka,takže já jsem ještě horší

OMLOUVÁM SE ZA PŘEKLEPY....nikdy to po sobě jěště nepřečtu a hned to pošlu.

Ahoj lidičky,včera jsem zvládla umýt okna u syny v pokoji ale dalo to fušku,vůbec nemám sílu a hlavně jsem se zase sledovala,hlabně Ty mé buchy u srdce..byli ale okna jsem umyla a nic se mu nestalo,docela jsem měla z toho dobrý pocit že se zase zapojuji do života....ale dnes od rána je mi hrozně -zimnice,tak celkově divno,možná je to tím že sluníčko nesvítí jako včera ...takže stále se peru s panickým strachem o sebe,jít k lékaři ,přitom mám tak super mudr.a tak by mi pomohlo vyšetření ekg ale jak ten strach přemoci?máte někdo podobné strachy?Mějte se hezky Ira

Báro,
poradím Ti dvoje homeopatika, objednej v dobré lékárně, špatná Ti je neobjedná:
- od pocitů na zvaracení
BRYONIA 5CH, je pak i na bolest v krku

- od průjmu
ANTIMONIUM CRUDUM 9CH

S oběma mám ty nejlepší zkušenosti, to druhé užívám také proti nadýmání.

Olinko,
tak teď odpočívej, já také musím :-)

Ahoj všem po víkendu,
tři dny jsem neměla přístup na net a včera odpoledne jsem skoro hodinu zkoušela se připojit na Doktorku a vůbec mi to nešlo, tak jsem to vzdala.
Vy jste toho za ty tři dny tolik napsaly/i/...Do diskuse ohledně problémů Jitky B. se zapojovat nebudu, bylo toho řečeno tolik, že si to Jitka musí přebrat sama .....
Báro, takže vinobraní máš s krku? To sis oddychla, viď.. závidím ti ta umytá okna, to mě ještě čeká.
Pajko, ty cestovatelko, už je z tebe zase podzimně neřízená střela, holka, co ty všechno stihneš. A ta tvoje nespavost z neděle na pondělí, není to přemírou zážitků, které vybočují z týdenního stereotypu?
Mně k nespavosti /i s práškem na spaní/ stačil páteční výlet za ségrou 30 km tam a 30 zpátky. To byl ten den, kdy tady v Čechách tak strašně lilo. Přesto jsme naším vrakem, téměř veteránem /Škoda 120 z r. 1979/ odvážně vyjeli. Lilo tak, že stěrače nestíhaly a navíc jsme zjistili, že při tak velkém dešti nám dovnitř teče těma malinkejma vystrkovacíma okýnkama. Celou cestu tam i zpátky jsem měla docela strach, protože i přes ten déšť bylo na silnicích narváno a hodně lidí jezdí jak prasata, rychle a nebezpečně. Nicméně jsme se vrátili živí a zdraví, viděla jsem ségru a švagra, pohovořili, ale pro mě ta cesta i s dobrým řidičem byl teda zážitek. Další dva dny měl synek návštěvu, tak jsem vyvařovala a prala a žehlila, ale v neděli ráno bylo krásně, tak jsem se zase vydala na houby, brýle na provázku, agoru za krkem, já chodím brzy ráno, když se rozední. Zůstala jsem v lese dvě hodiny a ten svůj košíček zase přinesla....bylo nádnerně. Je ale už spousta podzimních hub, strmělky, čirůvky, václavky, kdysi jsem je sbírala taky, teď už jen ty hřibovité. Rychle padá listí, tak ty kloboučky jsou blbě vidět, holky, já lezla i po čtyřech, abych na ty houby viděla. Ale zase to byl zážitek.
Tak jsem se s váma chtěla trošku podělit...
Kde jsou zase Dášenda, Dita a Evakrk?
Jinak zdravím všechny a Baruš, asi půjdu postupně na ty okna, příští týden už zas na to nebude počasí..
ahoooooj

Báro, nástup AD ano, ale co pomalé vysazování nenávykových AD? Mám teď na mysli AD na bázi citalopramu. Jsou taky vedlejší účinky?

Ahoj všem jsem dnes nějaká zmožená,ani nevím proč,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,tak všem dobrou

Jíťo, nástup AD je provázen většinou zhoršením stavu, někdy to trvá i 6 týdnů nebo až 2 měsíce. Vydrž je ještě chvíli, kdyby to nepřecházelo, může ti psychiatr léky změnit, ale měsíc je krátká doba. Bereš kromě toho i nějaký Lexaurin nebo Neurol. Ten zpočátku krátkodobě a rychle uleví.

Nazdárek, hurá, máme po vinobraní! A taky mám umytých půlku oken a vysmejčenou půlku baráku. Ale přestože jsem měla pracovní prodloužený víkend, vůbec jsem se necítila dobře, jednak mě zlobí záda a s nimi spojená migréna a jednak mám pocit, že jsem celá nějaká nateklá, teda na obličeji to není jen pocit, ráno jsem měla oči jako škvírečky a pytle pod očima mi zůstaly po všecky tři dny. V hlavě jsem měla pocit, jakobych visela hlavou dolů a krev se mi nahrnula z celého těla do ní. Nevím, co to zas je, ale dnes se mi zdá, že je to přece jen trošku lepší. Ale cítím se dost unavená. Peťule, při atakách taky sedím na záchodě s kýblem na klíně, protože průjmuju a mám návaly na zvracení. Ťuky, ťuk - od atak mám teď pokoj. Jitko, myslím, že krok číslo jedna by byla opravdu ta psychoterapie, není psycholog jako psycholog, jedna špatná zkušenost neznamená, že je to zbytečné. A krok číslo dvě - zkusit seznamku po internetu - ty očividně toužíš po vztahu, i když to svádíš na mamku. O ničem jiném nepíšeš, skoro všechen tvůj splín se točí kolem tvé samoty a touhy po láskyplné náruči. Bohužel, někomu se to tak semele, že má tu smůlu a nikoho nepotká, ale zkus pro to něco udělat sama, ale nejdřív si dej trochu do pořádku sebevědomí a v tom by ti dobrý psycholog měl pomoct. A myslím, že za úvahu by stál i Zuzčin návrh - navíc se ty "opérky" , které jsou v určitém okruhu scházejí, pořádají různé večírky, kam zvou i kluky, tam bys taky mohla někoho potkat. A kdyby i nakrásně ti tam bylo smutno, není tvoje povinnost tam zůstat ten rok - zažila jsem to v blízkém okolí, holka si tam nemohla zvyknout, tak asi po měsíci kontaktovala Student Agency, aby za ni zajistili náhradu a odjela - sice na svoje náklady, ale bez jakýchkoli sankcí, nikdo tě nikde nemůže držet násilím, takže nemusíš mít strach, že se někde uvážeš na celý rok. Ale spíš si myslím, že by se ti tam mohlo líbit a jak píše Zuzka - byla by to příležitost osamostatnit se a přitom finančně bys na tom byla líp. Uvažuj o tom.
Pajko, tak jedu na tři dny do lázní - jenom si "přičichnout", jen prstíček smočit, ale hned je na co se těšit - na to, že jedu sama to napoprvé stačí, uvidíme, jak to budu zvládat.
Naše kočina sice teď přes léto na svoje záchůdky doma nechodí, ale ani nikam jinam v bytě - chodí ven. I loni to tak bylo, přes léto ven, v zimě, když je zem zmrzlá a nedá se "to" zahrabat, tak chodí do granulek a na jaře zase začne ven. Ale do se vyčurala naposled, když byla koťátko, tak snad se jí to nepokazí. Ale teď mi říká, abych jí šla dát mlíčko, tak musím - zatím ...

Omlouvám se taky předem za chyby, ale jsem z toho už nešťastná.

Ahojky, jmenuji se Jitka a nejspíše trpím také PP. Začalo to všechno před čtyřmi měsíci, mám malou roční holčičku a začala jsem se o ni nějak bát, pak to přešlo v to, že jsem začala mít strach o sebe, že pokud se mi něco stane, co pak bude s maličkou.... Ikdyž vím, že má skvělého tatínka a úžasné babičky i přesto jsem se začala obávat. Pak v srpnu přišla první ataka, pak to šlo najednou rychle, záchvaty začali být častěji, chodila jsem od doktora k doktorovi a nikde nic, všude to bylo OK. Tak jsem šla i psycholožce i psychyatričce. Léčím se měsíc Dalsanem, ale ještě nějaký vísledek to nenense, naipak mi připadá, že se mi dějí věci, které se mi v minulých atacích neděli. Ale zase odezněli některé jiné, např. bušení srdce a třes a tlak na hrudi. Teď mi ale často bývá nevolno od žaludku, jsem nervózní, hlavně po ránu, večer mě přepadávají špatné myšlenky, bolení hlavy, někdy i píchání, bolení páteře. Tak nevím zda pokračovat v léčbě, nebo co s tím mám dělat???? Pokud někdo může poradit, prosím. JL

Pajko,
tak Ty sis tak krásně užívala, moc Ti to přeju. Chřiby i Bílé Karpaty jsou úžasné! Já jsem si včera hodů také užila :-)

Jitko,
tady jsem Ti náhodou našla pro Tebe vhodné homeopatikum NA VITALITU, CUCEJ 3 kuličky při trablech a objednej v dobré lékárně, stojí to jen 60 Kč:

SULFUR 5CH

Také se ale osamostatňuj od matčina vlivu - sama si per, pračky vyperou i 1,5 kg prádla, sama si chystej jídlo - snídaně, svyčiny, což snad děláš, uč se vařit apod. NEBUĎ HL. NA MATCE ZÁVISLÁ, AŤ TI NEMÁ CO VYČÍTAT A AŤ SI POZVEDNEŠ SEBEVĚDOMÍ A TÍM I VITALITA BUDE ČASTĚJŠÍ.

Pajko v mých očích jsi užasná,a já to nezvládnu,asi nikdy.Ale co nadělám.Tak hurá do práce,hezký týden všem

Z neděle na pondělí téměř nikdy nemůžu usnout. Nevím, čím to je. Nejsem nervózní z práce, nevadí mi pondělí, nechápu to, nedělní nespavost mě zlobí mě roky...

Představte si, že jsem byla zase na výletě, dnes jsem najela snad 100 km. Vnoučata mi zavolala a tak se jelo. Fakt, že začátek byl krušný. Asi 5 krát wc (agora je nejpřirozenější klistýr na světě!), nakonec jsem nekompromisně vyrazila a usmívala se na sluncem zalitou krajinu. Přejela jsem sama 15 km, nabrala dceru, která se však nechopila volantu, jak jsem si představovala. Zajeli jsme pak všichni, s děti i druhou babi do malinkého a malebného místa v Chřibech, kde máme kořeny. Je tam kouzelný hřbitůvek ve stráni s nezvykle malými hrobečky. Bylo opravdu nádherně. Zajeli jsme ještě kousek, do městečka, kde žije komunita jogínů a pak se vrátili do Chřibů tam, kde to známe. Taky překrásné místo, je tam celá desetiletí trampská osada, rozlehlá louka, sluncem prozářená, stromy se předčasně překrásně halí do podzimních odstínů. Vraceli jsme se kolem chaty Radost, kterou vnučka na zpáteční cestě zkomolila na Srandu :-) a vnoučata krásně zpívala slovácké písničky. Hudební sluch i hlásky mají čisťounké, byla to fakt krása. My 3 dospělé ženské jsme s nimi užily :-) A den proklouzl mezi prsty... Rodiče dostanou zítra dokumnetaci z víkendu svých dětí. Až jsem koketovala s myšlenkou, že nám je budou chtít dávat na opatrování častěji, když jsme takové chůvy :-)
A dlouhý víkend je pryč. Ještě mám mírně chycený nosohltan, ale snad už budu ok. Záda mě potvůrky rozbolely, že obrat posteli je bolestivý manévr. Snad to opět překonám. Už jsem je měla téměř bez bolesti. Nemůžu mít všecko...
A Hani, nepiš, že jsem užasná, protože, když jsem vyjela, vůbec mi nebylo dobře a říkala jsem si, že mě ta mrcha agora neopustí nikdy nikdy nikdy a byla jsem z toho moc smutná a zdeptaná. Jenže pak to jaksi přešlo a vím, že se zase vrátí... ale den mi nevzala, nedonutila mě couvnout, i když bylo tak lákavé zůstat v bezpečí domova...

Všem přeju pěkný a klidný týden :-)

Jitko, nechci rýpat, ale vážně bys s tím měla něco dělat, kdybych byla někde blízko, okamžitě bych tě vytáhla mezi lidi, to ale nemůžu, takže to musíš zvládnout sama, můžeme to brát jako takovou malou soutěž, přece jen je to výzva a uvidíš, jak na sebe budeš hrdá, až se ti povede aspoň něco..btw. jízda na bruslích podle mě není úplně to pravé, musíš si dát pořádně do těla aspoň dvakrát týdně.. popravdě řečeno s buď fit s ČT jsi mě trošku rozesmála, vždyť to trvá tak pět minut, ne? nemáte tam blízko nějakou posilovnu? a co třeba spinning nebo plaváni?

Hm, Jitko,
tak nás poreferuj s čím zaečneš, aby ses doma melancholicky neutápěla.

Hani, taky zdravím. V pohodě sice nejsem, ale tak si říkám, že s ohledem na situaci ještě žiju, tak je to dobrý :o)) Doma teď docela pohoda je, jenže poslední dva týdny to byl jeden velký stres, onemocněl nám technik a tím pádem ač jsem marod, byla jsem vtažena do pracovního procesu a moje tělo na to ještě nění nějak připravené. Tak se držím zuby nehty. Ve čtvrtek mi do telefonu něco naznačoval, myslím, že bude chtít dát výpověď, dělá si kšefty na sebe v pracovní době, jsou s ním dost trable, ale bez něj je to v háji, tak se docela netěším co z něj zítra vypadne.Jizva se hojí pěkně, každý den chodím ráno na laser, jenže až ve čtvrtek když jsem byla na kontrole u praktika, který jen tak mimochodem mezi řečí začal z mých zad něco tahat, tak si říkám co tam mám a on to steh. Tak jsem se ptala sestřiček co že to bylo za steh a teprve teď se někdo obtěžoval mě informovat, že mám 12 vnitřních stehů. Fakt jsem se musela zeptat, jestli si ze mě dělají srandu nebo co. Tak už konečně chápu, proč mi doktor dal tak dlouhou marodní. Sestřička od doktora co mě operoval mu poreferovala. Jenže já věděla prdlačku. A to jsem tu tahala bedny, protože jsem tu byla sama a přijela spedice. Žlučník zlobí, konečně mi doktor dal nějaké léky, sice zaberou když to bolí, jenže mě to bolí každý den, ne kolika, ale takové píchání pod žebry a tlak. A na operaci se nějak necítím. Tedy zatím ne, vím že jednou bude muset ven. A to nejím noc špatnýho, ale když se rozčílím (to je dost často), tak žlučník řve jak pomatenej. Dýchání bylo ok, pak zas ne, pak čtyři dny ok a zas ne. Tak si toho pokud možno nevšímám. Je to ale dost fuška se pořád soustředit na to se na něco nesoustředit :o)) Mám obavu, že můj zlatý Coaxil budeme muset vyměnit. Sice ataku jsem měla jen jednu, navíc z úplnýho klidu a netrvala dlouho, ale tohle všechno co se děje v mým těle je docela depresivní a nechci to zase vyhrotit. I když třeba se to srovná samo, přeci jen se to tělo musí zase pomalu ozdravit a když vezmu ohled na to, že jsem měla 2x po sobě silný antibiotika, musí to tělíčko být v dobrém chaosu. Jsem teď v hrozném zápřahu, potřebovala bych odpočinek, ale řeším tolik věcí naráz, že si neodpočinu duševně. Ale jinak neskučím, beru to jak to je. Jsem moc ráda, že se Ti agora dala na ústup, ono to vždycky jde pomalu, když budeš ale normálně fungovat, dostaneš se do toho a půjde to líp. S maminkou si asi užiješ, no, já mám obdobnou tchýni, o manžela se vůbec nezajímá, maximálně když od něj něco chce, jinak na něj jen řve. Já jsem s mojí mámou v pohodě, i manžel. Dobře se snesou, víc než s jeho vlastní mámou.

Evíčku ahooooooooooooj,vidím,že jsi v pohodě a to je supr,a co dýchání,lepší,a jizva na zádech ok?Jinak koukám ,že pohodka asi i doma,vid.Já si ted přečetla,že nás čeká poslední teplý týden,a pak už jen chladno a je mi z toho ouzko,no alespon zase budu tvořit něco doma.
Ted mi má přijet na týden máma upřímně mám z toho nervy,chovám se jak 10letá,lítám kolem ní,abych jí vyhověla a pak jsem z toho hrozně vyčerpaná.Ona vypleje jednu skalku,pak o tom rok mluví,jak v Brandýse dřela a u nás si sama neuvaří ani čaj.Natálky si v podstatě nevšimne,no jak říkám já ,matka i babička nedopatřením.Tak holky ,ale jsou horší věci,že jo?Hlavně,aby se moje agora už dala na ustup a já začala normálně fungovat,snažím se,ale ono to jde na můj vkus pomalu.