Panická porucha PP7

EVAKRK

KDE JSI?

A JE ZASE RÁNO NIC MOC VČERA JSEM TO PŘEHNAL VEČER S MARMELADOU A TEN CUKR NENÍ MOC ZDRAVY A NA NOC UŽ VŮBEC TĚŠÍM SE NA JARO JAKO NA PRVNÍ SEX

PRO PP JOHANZ OSTRAVA SVÍTÁ ŠEDO 9°C PIN 1-

INKA
TO KYVADELKO NECHÁM NA TVÉ FANTAZII:-)

PAJKO
DÍKY. JE NEUVĚŘITELNÉ JAK TY PRŮBĚHY PP SI JSOU PODOBNÉ.

Pajko, díky za odpověď.Na tom bezodiazepinovém typu něco bude. Já vždycky říkám doktorovi, že benzodiazepiny snáším dobře, ale na AD jsem nějaká přecitlivělá.Ale můj psychiatr mi odmítá psát benzodiazepiny kromě rivotrilu.Když jsem to konzultovala s jiným psychiatrem, tak ten byl proti benzodiazepinům úplně zaujatý a chtěl by to řešit hospitalizací a zkoušet na mně postupně další druhy a kombinace AD, jestli něco nakonec snesu.To jsem ale odmítla.Zatím si beru lexáč od jiných odborných lékařů.Zatím nemám potřebu zvyšovat dávky a beru 3 mg denně.Nikdy jsem ani tuto dávku nepřekročila.Xanax jsem brala před šesti lety měsíc a snášela jsem ho velmi dobře.Pak jsem ho vysadila naráz naprosto bez problémů-od té doby jsem ho neužívala-nikdo mi ho už nenapsal.Pak jsem 3 roky nebrala vůbec nic.Potom jsem měla problémy se spaním a zvykla jsem si na hypnotika.Tak jsem je naráz vysadila a nemohla jsem pak usnout-prostě jsem nespala.Psychiatr na tu insomnii zkoušel několik druhů AD, ale mně po nich bylo hrozně zle a neusnula jsem stejně ani minutu, tak mi dal rivotril.

A tady je má zkušenost s rivotrilem.Půl tablety 0,5 mg navečer a jedna celá na noc.A světe div se-já jsem začala spávat.Po čtvrt roce jsem ubrala tu půlku,po dalším měsíci na noc půlku,pak po měsíci čtvrtku a pak nic.Vysazení naprosto bez problémů.Vedlejší účinky žádné.Takže ono je to působení i snášenlivost léků velice individuální.

Asi po roce se mi stávaly ataky, které jsem nejdříve nechápala, ale měla jsem při nich spasmy svalstva krční páteře, tak jsem se vrátila opět k rivotrilu, ale už ne kvůli spaní, ale kvůli těm atakám.Pomáhal.Nebrala jsem ho pravidelně, ale jen při atace, nebo když mě čekalo něco důležitého, tak preventivně aby mě to nechytlo v nevhodnou chvíli.Později už jsem ho začala brát pravidelně, ale v nízkých dávkách a posléze vysazovala.Používala jsem taky rivotril v kapkách-5 kapek=1 tableta 0,5 mg.Po kapičkách se to dobře vysazovalo.Loňský rok jsem náhle měla tak silnou ataku, že mě odvezla záchranka a od té doby jsem měla ataky silnější a častější, tak jsem zase zkoušela různé AD, ale dopadlo to blbě, jak jsem psala, tak jsem se vrátila k rivotrilu, ale nízké dávky už nezabíraly-zvýšila jsem na
1,5 mg denně, ale za chvíli už nezabíralo ani to. Nechtěla jsem zvyšovat dávky, tak jsem přešla na lexaurin.Přechod a náhlé vysazení rivotrilu bylo bez problému.Takže zřejmě přechod mezi druhy bezodiazepinů asi nezpůsobuje absťáky.Slyšela jsem, že to střídání druhu zabraňuje zvyšování dávek.Stejně tak se mají střídat i analgetika.Samozřejmě když je člověk nucen to vůbec brát.
Neurol mám doma, ještě jsem na něj nešáhla, ale vyzkouším ho-ze zvědavosti.Vím, že je to totéž co xanax, ale nepamatuju si kolkátku jsem to tehdy brala a ten neurol co mám, je 0,25 mg-tak jestli to není proti lexaurinu 1,5 slabé.

Reno taky díky za tvou zkušenost, to s tou páteří mě zaujalo, doufám, že časem o tom napíšeš trochu víc.Taky by mě zajímalo, který lexaurin bereš a jestli pravidelně, nebo nárazově.

Johanz, tráva má prokázané léčivé účinky, ale taky znám osobně kluka, co po ní zkolaboval.Doktoři vůbec nezjistili proč.
Co je pro jednoho lék, může být pro druhého jed, ale tak je to u všeho.Někdo je třeba alergický na penicilin a já ho snáším výborně.Někdo je silně alergický na včelí jed a zjistí to třeba až v důchodu, když ho poprvé v životě bodne včela.
Mimochodem,zajímalo by mě jaké "kyvadélko ve tvých rukách" máš na mysli:-)

Lily..do dvou dnů se dostavila menstr.

Ahoj všem:-)
Lily, přibrala jsem, ale ještě než jsem začala brát Norethisteron, takže asi po AD. A nepozoruji, že by se ze mě stávala chlupatá medvědice:-) Nálada je skvělá, tedy pokud do mě zrovna nereje a nevytočí mě moje drahá polovička. V létě jsme byli na dovče a já jsem Norethisteron brala asi 15dnů a v pohodě. Přestala jsem ho brát a do dvou se dostavila menstr.
Jdu do peří, jsem dneska nějaká zmlácená. Přeji všem dobrou bezpepinovou noc:-)

Lily, kontrolní dotaz: Vyměnila bys pár chloupků na bradě např.za PP nebo pravidelnou menstruaci a početí?
Já bez problémů, kromě toho jsem je párkrát vytrhla a vzdaly to, takže fakt nemám vousy :-) brada hladká, neholím se :-) a jsem taky tmavý typ!!! Pošlu fotky...

Reno, půlku kterého Lexaurinu bereš? Mně můj doktor taky nechce AD předepsat, ale neomezuje mě v Neurolu, ví, že si ho sama hlídám a beru podle potřeby, vidí, kdy mi ho kolik předepsal a umí počítat.

Johanz, nejsem si jistá, jestli rozumím Tvé otázce. Nebyl to blesk z čistého nebe jako má první životní ataka v dětství. Cca půl roku jsem byla dost úzkostná, navštívila jsem i psychologa, což je u mě co říct. Ale stupňovalo se to dál, až jedno ráno jsem se rozklepala a tak to vydrželo víc jak půl roku. Stalo se ze mě slabé vystrašené klubíčko nervů a do toho klasické hnusné a douhé ataky, jaké jsem v životě měla zcela ojediněle a mohla bych je spočítat snad na prstech jedné ruky. Stavy, že zešílím, umírám, u mě to má hodně psychický charakter, depersonalizace, deralizace, ale zatím nikdy jsem nezavolala záchranku a i před okolím jsem se je maskovala. Ty stavy trvaly půl hodiny, někdy i déle, budily mě ze spaní, ty jsou nehnusnější, nejde jim předejít :-( Přestože jsem hned naklusala k psychiatrovi, který mi k Neurolu předepsal Buspiron a popovídal si se mnou o PP, stavy se mě držely jako klíště. Po 4 měsících jsem byla odvlečena do lázní Jeseník a po nich nastal zlom a postupně bylo líp a líp. Rok jsem nespala sama doma, pořád jsem musela mít někoho nablízku, ale na druhou stranu jsem pořád chodila do práce, účastnila se všech služ.cest, jednání apod. S odstupem musím říct, že jsem se asi dost usilovně snažila, ale byl to strašný rok. Tyhle stránky jsem objevila až když už bylo o dost líp a pak už to šlo jenom nahoru, protože jsem si tu mnohé uvědomila a dostala i hodně informací. Taky, přestože člověk nikomu nic zlého nepřeje, to poznání, kolik nás je, že moře lidí kolem mě trpí něčím obdobným a ustojí to, žene člověka k tomu, aby se i on sám víc snažil. Nejsem si jistá, jestli jsem Tě uspokojila :-), kromě toho nemám dar sdělit v úžasné zkratce jako Ty! :-)

text

Ahoj všem.INKO jen moje osobní bohužel blbá zkušenost s AD.Já se trápím s PP a agorafobii asi 5 let.Vpodstatě mě ale nikdo 3 roky neřekl co mě vlastně je natož že by mě měl léčit psychiatr.Možná asi i tím jsem měla problém AD ustát.Začala jsem mít problém s krční páteří a do toho bušení srdce a panický stavy že mám asi infarkt.Po vyšetření mě bylo zděleno že to bude od páteře a že se tomu nesmím poddávat.Tak jsem se prala sama se sebou 4 roky a pak jsem na popud kamarádky zašla k psychiatričce.Nic mě nevysvětlila jen mě vyslechla a dala Apo sertral.Já brečela radostí že se už něco pohne a že začnu žít jako dřív.Omyl.Upozornuju že jsem do té doby nevěděla že mám alergii na nějaké léky a to jsem brala lecos.Když jsem si vzala první prášek tak jsem si připadala že mám energie za deset lidí a hurá.Po třetím prášku ač jsem byla upozorněna že začátky jsou horší jsem nebyla schopná se ani obléci natož někam dojít.Ležela jsem v posteli a čekala až to přejde.Neměla jsem snad ani strach co je se mnou ale nebyla jsem schopná ani myslet a začínalo mě být všechno jedno.Na zvracení bylo jen třešinka na dortě.Potom mě začaly pálit ruce a zátylek a já měla pocit že mě neproudí krev.Nakonec mě manžel odvezl k doktorce a ta řekla okamžitě vysadit a na krev.Výsledek alergie na sertral.Takže další pokus 14 dní unava se kterou jsem počítala v noci blesky před očima a měnící se povaha.Začala jsem pomalu být podrážděná až nenávistná ke všem a zjištovala jsem že se měním k horšímu což mě děsilo nejvíc.Po 16 dnech opět vysadit počkat a znovu třetí druh.Ten docela dobrý ale zase po 3 týdnech závratě jak blázen a slabosti.Takže mě doktorka sama navrhla at to zkusím jenom s Lexaurinem který ale nesmím a sama ani nezvyšuju.V napjatých chvílích mi stačí půlka ale opravdu to kočíruju protože se těch léků taky bojím ale na druhou stranu mě obrovsky pomáhá.Takže se peru jak to jde ale na další pokusy a omyly s AD zatím nemám odvahu ačkoli bych je brala všema deseti.Tot moje zkušenost s AD.Nechci nikoho strašit je to jenom můj osobní zážitek a nepřeju to nikomu.Ani nevíš jak závidím lidem kterým AD sedly a jsou ok.Měj se a čauk.

PAJKO MOHLA BY JSI TU DOBU KDY JSI DOSTALA PRVNÍ ATAKU PŘIBLÍŽIT MYSLÍM TÍM TU PŘED ŠESTI LÉTY...

MARTINO
ŘEŠ SE SAMA JÁ JEDU PROHLÉDNOUT MAMINĚ KLÍN A PŘÍJDU RÁNO

JO A KYVADÉLKU VĚŘÍM ALE MUSÍM HO DRŽET VE SVÉ RUCE.....

PRO PP JOHANZ OSTRAVA TMA DÉŠT PIN 1-

Inko, není na tom nic interního, klidně to napíšu sem, není to poprvé, ale už jsem se potkala s tím, že lidi mají tendenci brát totéž, co druhý, i když na každého z nás působí léky odlišně a taky z reakcí, že když neberu AD, logicky z toho plyne, že jsem jejich odpůrce. Nejsem. Nejsem odpůrce ani příznivec ničeho a nikoho, pouze vím, že na PP neexistuje universální lék ani léčba.
Mám PP 40 let. Z počátku jsem nebrala asi nic nebo nějaký Belaspon, Radepur, byla jsem dítě. Na konci gymplu se objevil na trhu jako novinka Diazepam, praktický doktor mi ho hned předepsal jako lék, který by měl pomoci a rovnou 3x10 mg. Kdo ten lék zná, ví o čem je řeč. Cítila jsem se fantasticky, úplně zdravá, ataky jsem v té době neměla aani bez něj, ale na agorafobii fungoval perfektně.Pak mi dávky snížil a začala jsem ho brát podle potřeby, tj.jako každý z nás, co nejméně. A držel mě nad vodou 20 let, kdy jsem navštívila psychiatra jako doprovod a on cítil, že mám naloženo docela dost na jednu ženskou a projevil starost o mou psychiku. Přiznala jsem Diazepam s tím, že jsem na něm jistě závislá, což mi vtloukl 12 let předtím do hlavy jeden psycholog. Že jsem zkoušela i jiné léky, ale neúčinkovaly. Řekl, ať zapomenu na závislost, definoval mi ten pojem, řekl, že jsem benzodiazepimový typ a je třeba jen občas změnit typ léku z této skupiny. Napsal mi Xanax, což je vlastně Neurol. Ze dne an den jsem odložila diazepam a nic se nestalo, po Xanaxu jsem se cítila mnohem líp. Tak ho beru 13 let, dnes jako Neurol. Před 6 lety se PP splašila do atakovacího téměř ročního období, přidal mi Buspiron a neurolu jsem v té době brala i 5 mg denně. Jak se můj stav zlepšoval, přešla jsem zase na nízké dávka cca 1-1,5 mg denně bez jakýchkoliv abstinenčních příznaků. Diazepam jsem nedávno zkusila na spaní a nebyl mi příjemný. Nelze paušalizovat nic, tohle je pouze moje osobní zkušenost. Podobně mě uklidní i Lexaurin, ale Rivotril je s otazníkem. Takže tak. Jsem toho názoru, že lze žít s PP i bez AD pěkně. Nikomu tím nic nevzkazuju, zkrátka moje zkušenost.
Přeju Ti brzké uzdravení!!!

Lily, nepřibrala sejm, neochlupatila se víc, než jsem byla :-) pošlu Ti fotku, chceš? :-) a byla v pohodě. Rozhodně Noretisteron mi nezpůsobil PP, ale uklidnil nepravidelné krvácení a pravidelnost zůstala. Myslím, že každý ho bere právě těch 10 dní cyklu. Vysadíš, nastane tzv.hormonální spád a začneš menstruovat. Neboj, bude to dobrý!

Nazdárek všichni

EVI KRK AHOOOJ , jsem ráda , že ses tady zase objevila :o))

JOHANZ , asi jo , na každýho má marjánka zřejmě jiný účinky
mnohem nebezpečnější jsou např. lysohlávky , tuhle jsem četla , že nějací vysokoškoláci si uvařili výluh asi z 200....lysohlávek...no a pak si vplali rychlou jak jim bylo zle a potom byli silně agresivní až nezvladatelní.Takže to jsou teda věci...blééé
já bych se toho bálato pozřít

Jinak k těm dnešním dušičkám ..mám je ráda , líbí se mi mihotající světýlka ve tmě na hřbitověa i ty dušičkový mlhy a plískanice mají něco do sebe:o))to jsem ráda doma , zapálím si aroma lampičku, svíčky čtu si , nebo jen tak koukám do tmya trochu relaxuju , když mě divočák Anka nechá(což není moc často)

Tak vám přeju všem klidný pěkný podzimní víkend

Ahoj znovu,

tak Pajko a Lenko: zkusila jsem si vzít ten Noretistheron, snad mi pomůže.Gynda říkal, že bych to brala tak 2 až 3 cykly od 16 dne cyklu a mělo by se to na čas srovnat. Mám ještě několik otázek: přibraly jste po něm? Ochlupatily se? A nálada zůstala v klidu. Já od don AD se bojím snad i celaskonu:-( Pajko a Tobě pak zůstal cyklus upravený? Leni a ty ho bereš taky jen 10 dní?

Evikrk: ahoj a jsem ráda, že jsi zpět.

Migeli: začátek s AD často bývá očistec.

Johanzi: je hodně nehormonálních přípravků na přechod Sarapis, Mabelle, další od Vitalandu, v lékárně jich je hodně a o všech najdete většinou diskuse na netu.

Zatím ahoj

Ahoj všichni, je tady takový frmol, že vás nestačím ani číst.Navíc mi dělá čtení problémy kvůli závrati a silným bolestem hlavy a krční páteře.Mám i teplotu, tak mám v té páteři nejspíš zánět.Beru samozřejmě protizánětlivé léky, ale zatím se to nelepší.

Pajko nechtěla jsem z tebe tahat nějaké interní informace ohledně léků, jen mě z medicínského hlediska zaujalo, co jsi psala a tak mě napadlo jestli to jde zvládnout bez AD jen na anxyolytikách a neskončit na odvykačce. Protože já jsem do teď žádné AD nesnesla.Ten coaxil jsem vydržela užívat nejdéle, ale čím déle jsem ho brala, tím byly vedlejší účinky horší.Poslední dny už jsem to nemohla vydržet, bylo to psychicky i fyzicky mnohem horší než bez AD.Tak jsem to vzdala a jsem zase jen na lexaurinu.Je mi líp, ale hůř o ten zánět, ale ten snad nějak přeléčím.Teď nebudu mít dlouho odvahu zkoušet ještě nějaké AD, tak to vypadá , že zatím zůstanu na anxiolytikách.

Oprava -
Dnes jsem se musela ...

Johanz,
neřeš mě :-) Byla jsem na přednášce o drogách, řadu věcí jsem si přečetla i shlédla v TV - i to, jak se drogami někteří léčí, tak ať. Dášenda to tu snad také psala zřetelně, že její dcera kouřila a měla trable se srdcem. No a u nemocných? Ať si pečou chleba z mariánky, když v to věří, já bych to nikomu nedoporučovala, neb mám názor, že to vymetá mozek k demenci!!!!!!

Ivi,
bývaly doby, kdy mě také občas viděl tehdy tak čtyř a víceletý náš syn brečet z mého utrpení. Vždycky jsem ale měla pocit, že by to dítě nemělo vidět, ať se netrápí. Já svoji matku viděla brečet buď na pohřbu nebo opilou a to mně nic neříkalo. Asi špatně bych nesla, kdyby brečela nad svým utrpením. Ale je pravda, že syn byl můj nevětší hnací motor, proč vstát z postele a udělat mu svačinku, naučit se s ním do školy apod. Dva kroky dopředu, krok dozadu, tak jsem pomaloučku šla, až jsem se PP po 6 letech zbavila, ťuky, ťuk. Ale nikdy není úplně vyhráno. Přesto zaplať bůh za to, co je. I když teď mám velké trable s nosohltanem a svaly po těle :-(

Když jsem ve středu čekala v čekárně u zubařky, tak mně tam kluk vedle mě říkal, že jeho přítelkyně je ivn. důchodu po těžké otevřené zlomenině nohy a že díky úrazu začala trpět PP.
KOLIK LIDÍ MEZI NÁMI MÁ PP, TO ANI NETUŠÍME !

Dnes musela trochu rozčílit, jak moje matka pořád HEKÁ NAD ZDRAŽOVÁNÍM JÍDLA APOD., a při tom platí třetinu inkasa, důchod má zatraceně velký a pořád skuhrá a snaží se deptat okolí! Řekla jsem jí, že je už s tím fňukáním otravná, protože to dělá nad penězi celý život - zmlkla, ani nehlesla:-)

Ivo, až teď čtu, cos ještě napsala. Pochvala je potřeba a je normální, že jeden den je hůř a druhý líp. Nebuď z toho zoufalá a přijmi to jako něco, co k PP v akutním stadiu patří. Ale pokus se víc hýbat. Co tak zkusit proběhnout se kousek kolem domu se psem, opravdu tím ovlivníš chemii svého těla. Ataka je falešná připravenost na situaci boj-útěk, tak ji tělu dopřej, ono se vybouří aunaví a na ataku už nebude síla. Pryč s tím vším nepotřebným adrenalinem! Utíkej, nebude Ti stačit, uvidíš!!!

Ivo, trénuj usilovně uvolňovací techniky a do koutku se stahuj jen na dobu nezbytně nutnou. Aktivita Ti pomůže setřást napětí, které provokuje další a další ataky. Máš velkou pravdu, děti jsou obrovská motivace k tomu, aby člověk udělal maximum pro zdraví. Komunikuj se svými dětmi, co to půjde a pokus se zbavit je traumatu, který určitě cítí z Tvých nevolností. Asi ve svém věku neodhadnou závažnost Tvých potíží, někdo by je měl uklidnit, nejlépe tatínek, a přiměřeně věku i poučit, aby zbytečně netrpěly např.výčitkami, že vina může být i v nich. Chodil sem muž, jehož maminka měla PP, tehdy ten termín neexistoval, ale vyrostl vedle matky, kterou úzkosti silně svazovaly. Prošel si PP taky a rozhodl se nemít děti, aby jim nezpůsobil totéž. Každý máme jinou zkušenost a každý i z téže činíme rozdílná rozhodnutí. Mě skutečnost, že mám děti, postavila psychicky na nohy a donutila nehroutit se, fungovat jako akční a veselá maminka. Bez nich si těžce představuju, jak bych žila, ale myslím, že bych skončila dost špatně.