Jak na HUBNUTÍ

Ahoj kočenky,vzpomeňte si na mě, ať ten zákaznický audit (pro mě úplné novum) dopadne k všeobecné spokojenosti.ALENKO

Madlo, já taky dostala od tebe dva mejly, taky jsem přílohy neotvírala. Posílala jsi něco? Jo a další mejl mi přišel od nějaké Vladup- Tiscali. Taky nevím, co to je.Tak ahoj, Miluna.

zdenku diky

Ahojda holčiny,přeji krásnou nedělní noc.Počásko víkendové nic moc, ale o tom to tady ani není. Služebka na Moravu, spojená s Vídní a se sklípkem, byla moc fajn úlet ze všednosti. Samozřejmě, že se to neobešlo bez hříšků, takže moje nastartování jara je asi v háji. Zatím to neřeším, neb jsem se ještě nevážila.Přečíst příspěvky za 3 - 4 dny je samo o sobě pěkným výdejem. Ale líbí se mi ta vaše dnešní diskuze, jak k tomu vlastně člověk přijde, že se cítí najednou jiný jenom tím, že není vyloženě štíhlý. Kdo vlastně určuje to kriterium našich postav? My, okolí, media (TV, časopisy - ty hlavně)...? Proč se najednou (nebo časem) začneme na sebe dívat jinak? Vždyť to, že se nám změnila postava nemohlo změnit nás? A taky to tady většinou padlo, že to naše okolí nás vnímá stále stejně. Na služebce jsem se setkala s kolegyní, která už prostě taky není nejštíhlejší, je jí 57, vdaná, dvě dcery a dvě vnoučata, ale řeknu vám, že to byla "láska na první pohled". Její smysl pro humor, ten životní nadhled nad prkotinama, její názory a zážitky, fakt to s ní bylo moc prima. A i když jsme byly v kostýmku, a tak trochu za dámy, nebála bych se s ní jet na vodu, lézt na skálu, vím že by nezkazila žádnou legraci. Vůbec neřešila jídlo, pití, kouření, byla naprosto pohodová. Když se zamyslím nad sebou, od té doby, co se pokouším "zhubnout", mám ze sebe takovej blbej pocit, že myslím jenom na sebe. Jsem nervozní z toho, co budu jíst, jestli je to vhodné nebo ne, jestli to není příliš kalorické, jestli to není blbý sníst si to v 8 večer apod. Vytratilo se mi takový to "životno". Myslím, že to člověka opravdu musí začít bavit (všechno okolo hubnutí - potraviny, tabulky s kJ, nové informace o fungování organismu, sport, apod.), aby se mu zadařilo. Na druhou stranu to nechci nechat "ujet" někam do 80 nebo více, protože to už bych se z toho asi nevyhrabala vůbec. Proto taky obdivuji všechny, které bojujete s opravdovou nadváhou, obdivuji ty, které tady snášíte nás "vyžlata" nebo snášíte ty provokace, které se tady občas objeví (jinak se některé články nedají ani nazvat). Samozřejmě, že jsem nic nevyřešila, ale to ani nechci. Nechtěla bych mít tu zodpovědnost za druhé, co jim poradím. Vždyť každý máme šanci být osobnost, ať už s 60 nebo 90 kg.Mějte se moc krásně v nadcházejícím týdnu, těšme se, co nám přinese nového, přece každý den je nějaké to překvápko, ne? Ahojda

IVO nemusíš se bát nahradit gel vodou, i v gelu je voda, je tedy taky do určité míry vodivý. A tím že je přístroj na baterku, tak je tzv. bezpečný. I když i přístroje na baterii dokáží uštědřit nepříjemnou ránu (třeba el. obušek), ale není to nebezpečné, protože je to hrozně měkký zdroj.

Aleno, já také nebyla nikdy úplně štíhlá. Na stř. škole jsem měla v 16 letech asi 63 kg a o 10 let později, již 3 roky po porodu asi 72 kg. Pak to šlo postupně a nejvíc v posledních 10 letech, v souvislosti s tím, jak jsem se méně a méně hýbala. V úzkosti co bude luxovala lednici. K dobrému jídlu jsem měla vždy pozitivní vztah. Ke každému jídlu. Po 45 letech se nabíralo snáz než dřív.Sportovat jsem nikdy nemohla, takže mě netrápilo co na sebe. Vyhledávala jsem především záliby , kde jsem nemusela chodit. No a bylo to..Madlo, dostala jsem od tebe mail anglicky psaný s přílohou, kterou jsem raději neotevřela a další mail, který přišel rovněž od tebe jsem preventivně smazala rovnou. Posílala jsi něco? Možná jsem se zachovala příliš opatrně a smazala něco důležitého, když tam mě omluv a uveď to zde na pravou míru. Já od té doby, co jsem musela formátovat PC jsem asi nadměrně opatrná

Ahojda kočenky:-)Tak jsem si vás hezky přečetla a mezi prací odesílám příspěveček. Mám tady vyhodnocení (konečně:-) našeho čistícího týdne nebo dvoutýdne (jak kdo:-), tak tady to máte černé na bílém:------------------------------------ČISTÍCÍ JARNÍ PUST (neumím kroužek, jednou to tu někdo psal jak, ale už si to nepamatuju:-)MIRKA (19.3.2003)Počáteční váha: 91 kg Počáteční míry: 103-81-108 Výsledná váha: 90 kgVýsledné míry: 102-80-106Rozdíl v kg: 1 kgRozdíl v cm (sečteno): 4 cmVýsledné pocity: úbytek standartní, spíš menší, než jsem čekala, ale pocit skvělý, opravdu se cítím pročištěná a lehčí, ač tomu váha tolik nenasvědčuje:-) JARKITA (ta začala o den dřív, takže stav k 18.3.2003)Počáteční váha: 69,5 kgPočáteční míry: 99-77-107,5 Výsledná váha: Výsledné míry: Rozdíl v kg: Rozdíl v cm (sečteno): MACEK (19.3.2003)Počáteční váha: 83 kgPočáteční míry: 100-80-114Výsledná váha: 81 kgVýsledné míry: nemámRozdíl v kg: 2 kgRozdíl v cm (sečteno): ??KACA (19.3.2003)Počáteční váha: 65 kgPočáteční míry: 88-72-99Výsledná váha: Výsledné míry: Rozdíl v kg: Rozdíl v cm (sečteno):IVANA (19.3.2003)Počáteční váha: 64,5kgPočáteční míry: 101-84-99Výsledná váha: 63 kgVýsledné míry: 101-82-98Rozdíl v kg: 1,5 kgRozdíl v cm (sečteno): 3 cmBABČA HELENA:(19.3.2003)Počáteční váha: 107 kgPočáteční míry: zatím chybíVýsledná váha: 107 kgVýsledné míry: nemámRozdíl v kg: 0 kgRozdíl v cm (sečteno): ??SYLVA:(19.3.2003)Počáteční váha: 69 kgPočáteční míry: 100-75-105Výsledná váha: 67 kgVýsledné míry: 97-74-103Rozdíl v kg: 2 kgRozdíl v cm (sečteno): 6 cmLISBYS: (19.3.2003)Počáteční váha: 73 kgPočáteční míry: 90-77-99Výsledná váha: 70 kgVýsledné míry: 90-75-97Rozdíl v kg: 3 kgRozdíl v cm (sečteno): 4 cmMÍLA : (17.3.2003)Počáteční váha: 90 kgPočáteční míry: zatím chybí a chybět budou:-)Výsledná váha: 87 kgVýsledné míry: nemámRozdíl v kg: 3 kgRozdíl v cm (sečteno): ??BOUBELKA : (19.3.2003)Počáteční váha: 61 kgPočáteční míry: 98-78-100Výsledná váha: 60 kgVýsledné míry: 98-78-99Rozdíl v kg: 1 kgRozdíl v cm (sečteno): 1 cmStrašně moc se omlouvám, je možné že jsem vás holky (JARKITA a KAČA) přehlídla v tom množství příspěvků, prosím, kdyžtak mi nahlašte váhy a míry k poslednímu březnu, co nám končil čistící půst a já vám sem dodatečně doplním:-) Sumasumárum: nejúspěšnější v naší čistící kůře co se týká shozených kilogramů byla MÍLA a LYSBIS:-)Obě jsou lehčí o 3 kilíčka!!! Holky, moc gratuluju, jste skvělé:-) Co se týká shozených centimetrů na exponovaných místech, tak vyhrála SYLVA!!! Ta se zbavila 6-ti cm tuku na 3 místech těla, která jsme měřili. Posílala jsi mi SYLVINKO změřené i další, ale já jsem zapsala jen ty základní, tak to snad nevadí. Také moc gratuluju a moc děkuju za pěkný mejlík:-)Ostatní jste byly také skvělé, někde to šlo líp, někde hůř, ale pustily jsme se do toho a o to šlo:-) Osobně : já už nebudu držet 14 dní, bylo to moc dlouhé a

zajimalo by me, co si myslite o tech pristrojich na baterku (napr. AB tonic), ktere potrete gelem na bazi vody a nechate ruzne impulzovat (obvykle az 6 programu) cca 10 minut. Myslim si, ze clovek nezhubne, ale svaly to muze posilit, ne. Mam pocit, ze to dela stejne impulsy jako na rehabilitaci DD ci jake proudy. Taky by me zajimalo, nevite-li, dá se ta emulze nahradit mokrym hadrem (na rehabilitaci davali mokre zinky a ne zadne gely. Mam strach, aby me to nekoplo, protoze voda je prece vodiva?diky

No tak tohle ALENO taky neumím. Když už mám něco na talíři a i cítím, že mám dost, málokdy nechám a když jo, trpím. Jediná účinná metoda je naložit si toho hned málo - takhle řeším ty nevhodné jitrnice, tlačenka apod., ukrojím si půlku a je to. A když mám pocit, že se musím nacpat, co do objemu, uvařím si hromadu něčeho, co ve větším mnoštví tolik nevadí - kotel dušené zeleniny, mísu salátu, v létě cuketu s něčím a tak. To už jsem se naučila, takže mi nehrozí, že bych pozřela třeba půl pekáče prejtu, i když by to jinak nebyl problém. Ale je to jeden z důvodů, proč nechodím v práci na obědy. Jak bych to měla na talíři, stálo by mě to moc odříkání. Takže v práci, co si donesu a doma pak kolem páté ohřeju něco dietního v přiměřeném množství.ADRIANO, ty chutě na sladké ti fakt nezávidím. Já na tohle netrpím a i tak je to kolikrát boj. Ne, že bych si o vánocích nedala, ale během roku mi třeba buchta nic neříká. U nás to naštěstí nemusí nikdo, takže skoro nepeču a když už někoho chutě přepadnou, koupí si v pekárně nějakou hotovku. (nebo donese babička)

Mě je nejbližší příběh Madly - taky si nepomatuju žádné pohodově štíhlé období. Jak už jsem tu psala - vždycky o něco víc než spolužačky. A po porodu (73) pomalé systematické nabírání - celkem o cca 38 kg za 19 let, než jsem poprvé v životě za vaší podpory sundala těch 12. A je fakt, že manžel nic - ani při mém přibírání, ani při hubnutí. Jediné co mu asi vadilo, že jsem postupně přestala jezdit lyžovat, jezdit s partou na kole - samozřejmě jsem se styděla, když jsem byla ze všech nejširší a nejméně schopná a třeba na lyže už jsem nemohla koupit ani nic pěkného sportovního na sebe. Třeba lyžařská kombinéza nepřicházela vůbec v úvahu. Vlastně paradoxně čím větší tloušťka, tím méně pohybu mezi lidmi, jak se člověk cítí blbě a kruh je uzavřen.Adriano - ta tvoje pravda je hodně trpká. Ale taky se přikláním k tomu, jak někdo napsal, že po překonání určité hranice nastane změna a člověk přestane cítit ta "omezení" jako omezení. Sama tedy ovšem nevím kdy :-). Ale jak píšeš, že by se ti líbilo, kdyby byla v módě plná těla - já myslím, že je to i o tom, jak moc se kdo nechá ovlivnit tím hromadným honěním za štíhlostí. Je dost ženských, které svoji postavu prostě neberou nijak tragicky a naše denní starání se o to co sníme a jak se hýbeme jim musí připadat šílené. Už slyším "kdyby radši něco užitečného dělala" .Přiznám se, že i na mě občas dolehne pocit marnosti a říkám si, co blbnu. Jenže už jsem "přičichla" k tomu, jaké to je výrazněji zhubnout a to mě žene znovu a znovu se zkoušet nahodit.A jak píšeš o tom, že nám chybí ta kontrolka .... já mám v posledních týdnech pocit, že se mi ta kontrolka sama vytvořila během toho hubnoucího půlroku - jím a najednou vím, že mám dost - a třeba už po několika prvních soustech. Jenže v současné hubnoucně neúspěšné době prostě tu kontrolku neposlechnu - jako bych sama sobě odpovídala "ale já tu omáčku chci dojíst a já si chci dát něco sladkého" - Iva mi kdysi napsala povídání o dítěti v nás a to je asi ono.A ztotožňuji se i s Jane - kdy pouštím všechno z hlavy? Když mám konečně svůj klid a pohodu, nikde nikdo, volno pro sebe a automaticky to mám spojené s dobrým jídlem a různými pochutinami.A venku je dneska jak v psírně, už aby ty poslední záchvaty zimy byly za námi.Alena

Nadnesla jsem otázku k zamyšlení, ale sama k tomu nic nenapsala.U mě je asi průšvih v tom, že zlom nastal už v dětství. Já sama bych si toho asi nevšimla, ale táta mi to posléze připomínal. Prý ve čtvrté třídě, před Vánocemi, jsem onemocněla (nějakou banální nachlazeninou, nic vážného). Doktorka mě nechala doma, ale mamince nedala "paragraf", že jako jsem prý šikovná a samostatná a dokážu se o sebe postarat doma sama. A já za ten týden doslova vyluxovala krabice s napečeným cukrovím, co bylo ve špajzu. Muselo se napéct znovu. Asi to s tou samostatností nebylo tak žhavé, asi mi doma bylo samotné smutno a "léčila" jsem to požíráním sladkostí. Do té doby jsem údajně po mlskách nijak zvlášť nebažila, tak nějak normálně, jako ostatní děti. Ale po téhle epizodě jako by se ve mně něco zlomilo a začala jsem být po sladkém jako urvaná ze řetězu, když jsem ho nedostala, ujídala jsem tajně, co jsem doma našla, dokonce i podíly mladšího brášky. A čím starší, tím to bylo horší, i když jsem pořád ještě nebyla tlusté dítě, jen malinko oplácané. V dospívání jsem přidala i obří porce běžných jídel, zajídala všechny bolístky a smutky a v osmnácti už jsem měla skoro metrák. Když se mi poprvé podařilo zhubnout na opravdu přijatelnou váhu, žila jsem takovým nepravidelným stylem, ponocovala u počítače, flámovala, prostě se to dalo udržet bez nějaké veliké námahy. Až soužití s mým teď už manželem nastolilo změnu, přišly pravidelné společné večeře, dostatek spánku, minimum flámů a váha letěla nahoru. A už se mi nedařilo zastavit, přes veškerou snahu a opětovné omezení jídla, dneska je ta hranice, při které netloustnu, mnohem, mnohem níž, než před třemi lety. Asi mi chybí ty stresy, nešťastné lásky a proflámované noci.Ale i když už vím, co můžu a nesmím, naučila jsem se jíst rozumně, tak mi to bezstarostné požírání všeho, na co mám zrovna chuť a v neomezených porcích, pořád chybí a bude asi vždycky už chybět..

Ahoj holky,tak jsem se taky pustila do úvah, kdy... Ale já mám pocit, že jsem tu klapku neměla nikdy. Nebyla jsem štíhlé dítě a rodiče mě potom už i napomínali "nežer" a zhubla až v 18 nebo 19 letech a držela do "usazení se", tak jak píšete všechny. Ale za cenu hlídání se. Tehdejších 56 kg jsem udržela asi 2 roky, pak se vrátila na obligátních 67, takže žádná vyžle, ale ani ne tlouštík. Jenže jsem se od 10 do zhruba 24 let pohybovala u koní - 3 km pěšky (později i motoricky), ježdění, seno, sláma, hnůj, víkendy na závodech a ten výdej musel být obrovský, když to porovnám z dneškem. Když bylo jídlo, tak jsem si dala a když nebylo, tak nebylo. Ten váhový nárustek 30 kg během těhotenství byl jen důsledkem toho, že nebyl výdej, nemám pocit, že bych jedla víc, než normálně. Teda jasně, že jsem nejedla tak málo jako v těch 56 kg, ale před nebo po nich. Fakt je, že čím dýl se to nabrané drží, tím hůř to jde dolů. Takže jsem se o to snažila v podstatě od prvního jara po porodu a dostala jsem se tam, kde jsem byla až teď, synkovi bude na podzim 6. S pravidelnými váhovými výkyvy 10-12 kg každý rok. No to asi zhlediska zdraví taky nebude to pravé.ADRIANO, taky bych chtěla jíst, co chci a nehlídat se, ale jen tehdy, kdybych na to měla metabolismus a nebylo to vidět. Jasně, že ty dnešní tlaky jsou přehnané a štvou mě ty údajně štíhlé a přitom z hlediska medicíny podvýživené vzory. S tím taky souvisí to množství anorektiček, bulimiček atd. Zrovna v pátek se mě ptal jeden manželův kámoš, proč jsem vlastně zhubla, jestli kvůli manželovi, nebo kvůli sobě a musím říct, že když jsem se nad tím zamyslela, tak opravdu kvůli sobě. Manžel je možná taky rád, popravdě nevím, ale náš vztah mých 30 kg navrch nijak nepoznamenalo, nebo jsem si nevšimla. Na druhou stranu ani to, že jsem je zhodila se nijak neodrazilo. Jenže mě to samotné vadilo, i když mi to nikdo nevyčítal. Bylo to jen o mém sebevědomí, které úměrně klesalo s přibývajícími kily. A k té Sauně, jak psala Alena. Já už jsem to dál neviděla, ale taky si myslím, že jim až tak fajn není. Navíc mě nevadilo, že má ta paní kila navíc, ale to chování, mluvení s plnou pusou (když je to zadarmo, že jo) - chvílemi jí nebylo ani moc rozumnět. To by mě připadalo nechutný, i kdyby měla 40 kg a ta opravdová váha to jen podtrhla.

Ahojky holky, jsem zpátky doma, celkem ráda, včera šlo leccos na zahrádce, dnes nic, chumelenice, sníh držel a venku hnusně,. Vzápětí sluníčko a opět totéž.Maxo, vysazení prášků na tlak neriskuj. Zejména vysazení betablokátorů může způsobit bolesti na hrudi. Mimochodem, některé nemoci a vady nelze změnit dietou, to mi věř.Adriano, asi každá z nás hříšnic najdeme ve svém životě nějaké období, kdy jsme nějak změnlilY životní styl, začaly se méně hýbat a více jíst. Souhlasím s tebou, že jde o závislost. Já moho popsat své zkušenosti se závislostí na nikotinu. / 8 let nekouřím a zbavovala jsem se toho 5 let/. Vždy jsem si myslela, že o závislostech dost vím. Houby. Nepoznala jsem sama na sobě ten okamžik, kdy došlo ke ztrátě kontroly. To jsem poznala, až když už to bylo.Mirko, ty určitě nastartuješ jako vždy. Nevyčítej si selhání, možná trochu zvolni, aby se každá buňka , která hladoví netěšila, až dostane ňamkuLehule, piš nám, rádi se dozvíme něco z oblasti, kam se nikdy nedostanem. Třeba o nynější čínské životosprávě, živ. stylu a tak, co tě napadne,co je tam pěkné, co méně, co kultura, móda.. určitě všechny budem rády něco takového číst

Koukám, že jsem tu sama :-(.Přečetla jsem Adrianinu výzvu k zamyšlení, i Mirčino (moc hezký) a Jarkitino zamyšlení nad ztrátou kontroly nad jídlem.Na mě se podepsalo

Ahoj kočenky,přišla jsem trošku popracovat, zítra nás čeká zákaznický audit, tak musí být tip-ťop.MAXO

Ahojda kočenky:-)ADRIANO, já vím přesně, kdy jsem tu kontrolu ztratila. Bylo to poté, co jsem porodila malou, půl roku nato jsem začala dojídat kašičky, přestala jsem úplně sportovat, začaly stresy v manželství, nevím, kam jsem dala rozum, když jsem se poprvé vdávala, vzala jsem si v podstatě druhého otce (ex byl o 12 let starší, to by tak nevadilo, ale celé manželství se ke mě choval jak k dítěti a v podstatě mohu těch pár let přirovnat k takovému duševnímu otroctví, a to opravdu nepřeháním...) Holka jako lusk, co sportovala celé dětsví a hlavně mládí, než se vdala, se ztratila, tatam byla i budoucí novinářka, sebevědomí na nule, začala jsem kynout, špatná životospráva, žádný pohyb, nervy, malá sice bala miloučká, ale každé přebalování bylo kontrolováno bystrým okem jejího otce, a to nemluvím o vaření, uklízení...cca 20 hádek denně na denním pořádku...no hádek, spíš takového toho rodičovského vyplísnění a já se mohla jít zahrabat do houští...nechápu, kam jsem dala hrdost, nechápu, kam jsem dala svou chuť do života, nechápu, proč jsem se začala přežírat a jak jsem mohla dopustit za 7 let přibrat 40 kilo!!!No, konec nářků, nad tím co bylo:-) Brrrrr, nepíše se mi o tom lehce, ale na druhou stranu vidím, jak jsem teď šťastná (klepy klep:-), jak si vážím toho, že žiju v rovnocenném partnersví (já vím, měla by to být samozřejmost...), mám práci, novou rodinu, hafíky, baráček...a hlavně to zdravíčko, ta autonehoda vloni mě také hodně poučila. Asi by si člověk měl občas připomenout, že to takovéhle nebývalo vždycky:-) A shodit chci už jen 25 kilíček, no není tohle s ohledem na počátek úžasná vize?:-) Není...no, tak jo, budu muset začít makat, protože popravdě řečeno, od včerejška jsem jak nezavřená.... Jestli je to tou prací na stavbě (nebé spíš bourandě) nebo čím, možná i maličko spokojenost, že šly ty cm a kila docela v pohodě dolů - bič na mě!!!), prostě jsem včera měla takový chutě a bohužel se mi nepodařilo je ukočírovat. Kdybych já koza nejedla, tak jsem tam v úterý toho sněhuláka měla, takhle se cítím tak děsně plně a je mi jasný, že pokud se udržím na stejný váze, bude to zázrak. Zítřejší pitňák mě snad nastartuje, jsem ostuda, sprdněte mě, potřebuju to, jsem na sebe naštvaná!!!!!! Ještě sem večer mrknu, teď jdu maličko pracovat na zahradu, ráno sněžilo, je tam zima, brrrr, ale musím. Zatím papa Mirka

ADRIANO - to co jsi napsala je velká pravda, ale myslím si, že jednou až si zvykneš cvičit a jíst víc zdravě, tak ti pak taky bude fajn a taky budeš štastná. Podívej na Ivu. Ta si ted den bez cvičení neumí představit a pak některá jídla, která kdysi jedla už ji ani moc nechutnají. Já myslím, že jde o to to tělo vycvičit. I některá jiná tady psala, že třeba jak šla do Mc Donaldu, že už jí to tolik nelákalo. Myslím si, že nejhorší fáze je ta první a ta je taky pěkně dlouhá a jednou až dojdeš k cíli, třeba za dva roky, tak už pak v tom pokračovat to není takový hrozný. Já osobně kontrolu nad jídlem ztratila, když jsem se jakto tak říct -usadila-. Předtím jsem si také ráda pojedla, ale furt jsem někde poskakovala a chodila a to nemyslím fitnes. Kamarádky, diskotéky a ted sedím víc doma. Tedy v létě do práce a v zimě doma, musím vařit a když čučím na telku no tak si k tomu přece něco dám a tak to jde. Druhý příklad je můj přítel. V zimě vždycky přibral a v létě to pak shodil. Já také vždycky shodím, když začnu dělat, ale není to také má vysněná váha. Ani mi tak nejde o váhu, jako o číslo riflí. Protože před pěti lety jsem měla snad jen o jedno dva kila méně, než ted v létě a tělo mám úplně jiné - jaksi tlustší. A popravdě moc štastná nejsem s tím jak vysedávám jen doma, sem tam se navštěvujeme s kamarády a jinak nic. Připadá mi, že mi život utíká a já se cítím nějak nenaplněná. Pravý opak co tak nějak cítím z Ivy, plná života, optimismu a asi má pravdu, ten životní styl souvisí i s tím jak se cítíš. No nějak jsem se rozepsala :o), ale já to vidím tak. Jednou dojdeš na to, že budeš se svým tělem spokojená, ale né proto, že jsi udělala nějakou báječnou dvouměsíční dietu, ale proto že jsi změnila svůj životní styl. Tak jsem se trochu při nedělní kávičce vykecala a přeji všem krásný den. Tady je dneska krásně, jen doufám, že moc od moře nefouká. Jarkita

Ten pořad jsem sice neviděla, ale když se nad tím tak zamyslím.. nemůžu mluvit za vás ostatní, ovšem čistě za sebe - mně by se líbilo, kdyby v módě byla tloušťka. Nemuset se starat, co jím, kolik toho jím, dopřávat si podle momentální chuti. Byl by to ráj pro nás, závisláky na jídle. Protože to JE závislost, ztráta přirozené kontroly nad příjmem a výdejem energie, tedy ztráta toho, co zdravý (a přirozeně štíhlý) člověk má a nemusí to nahrazovat rozumovými úvahami.Normální lidé jedí, když mají hlad, na co mají chuť a kolik mají té chuti a hladu. Hýbou se a cvičí, protože je to baví a těší. Nepočítají kalorie, nezajímá je to, neměří si čas a tepovou frekvenci u cvičení.My tohle všechno dělat musíme a co hůř, budeme to muset dělat po celý zbytek života, protože ta přirozená vnitřní sebekontrola už se nám nevrátí, už vždycky budeme muset přemýšlet o tom, co jíme, kdy to jíme a kolik toho je. A vždycky už budeme muset myslet na to, že je čas cvičit, že si tu tramvaj máme nechat ujet a jít ten kousek pěšky, že nemáme volat výtah a jít po schodech.Popravdě je to hodně smutná realita, ale asi je lepší si ji uvědomovat, než být pak nemile překvapeny, že jsme sice dosáhly své vysněné váhy, ale galeje tím nekončí, naopak - ty těžší, protože nekonečné, teprve začínají. Jako "vyléčení" alkoholici a narkomani. Tím hůř, že se musíme naučit se svoji drogou žít, že ji nemůžeme ze svých životů vymzat navždy..Víte některá, kde nastal ten zlom, kdy jste tu kontrolu nad jídlem ztratily?

Taky jsem to viděla MADLO - je to takové to "z nouze cnost" - když pak na telefonu nějaká paní volala a v řeči řekla, že kdysi vypadala jako ta dotyčná a co s tím dokázala udělat, tak se mi zdálo, že ta ládující se paní už tak sebevědomě vesele nevypadala. I když u těch chlapů i věřím, že si svých postav cení :-).Alena

Tak jsem koukla do alba, IVA jak vyměněná, to je fakt. Prostě moderní, sebevědomá a zdravá ženská.PEPČO, ty si toho hafíčka hezky chováš. To já bych si toho našeho 40-ceti kilovýho pochovala těžko. Ale asi by si dal říct.Ještě k číňanům. Tuhle byl v TV nějaký pořad o zdravé výživě a říkali, že číňani trpí málo, nebo téměř vůbec civilizačními chorobami z přejídání, protože tam jedí převážně obiloviny a mořské potvory. Mléčné výrobky (sýry apod.)prý tam jsou drahé a pro hodně lidí vpodstatě nedostupné jako pravidelná strava. Potom tam hovořil nějaký majitel čínské restaurace u nás (taky číňan), který potvrzoval, jak se u nás nezdravě jí, ale sám vypadal, jako by se tady živil jenom českou stravou. Tak jak to je LEHULE, ja zajímavé mít někoho u zdroje.Nekoukaly jste se tuším ve středu na Saunu? To byla fakt síla, nebo alespoň prvních 10 minut, co jsem viděla. Bylo to o obézních lidech, kterým nevadí, že jsou obézní, naopak si rádi dopřejí a jsou na to hrdí. Ta první paní byla fakt nechutná a to nemluvím o váze, jako spíš o tom, že zásadně mluvila s plnou pusou a kusy chlebíčku ji při tom padaly od úst (chtěla jsem napsat huby, ale dobře). A ještě si pořád přidávala, řka, že si dá rádá a kór když je to zadarmo, ale nemuže takový ty ochuzený, jak si tam nekydne majonézu, není to ono. Přepnula jsem na pohádku na ČT 1 a dál už nevím.