Dá se odpustit nevěra?

Jitko, jsme z rozvedene rodiny (on se dooouhou dobu jevil jako strasne prima clovek, tak jsme si vsichni mysleli, ze to prokleti rozvodu v nasi rodine segra prolomi), takze jsme svym zpusobem zvykle vyrustat bez otce a muzskeho elementu.
V rodine se to vi (babicka, mamin pritel, strejda atd.), ale segrino prani je, abychom do toho nezasahovali, tak to muzeme jen respektovat.

pokracovani
proto take bylo jasne, ze s prvni dcerou bude doma on.
S druhou bude doma take nejspis on a segra se po 1/2 roce musi vratit do prace, aby zustala na stejne pracovni pozici se stejnym platem (podle dohody).
Takze ma to dobry - na 3 roky ma postarano o to, ze nebude muset resit hledani prace (invalidni duchod ma pouze do konce letosniho roku).

Andaroso, je mi sestry moc líto a myslím, že by byl zázrak, kdyby on se změnil-není to typ, který by se zbavil svého sobectví a citové plochosti a povrchnosti-podle toho, co o něm píšeš. Sestra je mučednice, těžko jí něco vymlouvat, prostě se do té role stylizovala. Asi jí to nevymluvíš. Třeba časem sama změní názor, pochopí ... i kvůli dětem, k čemu takový otec ?

No to je síla.Mohu se zeptat,co na to vaši rodiče? Náši by ho asi vzali za flígr a už by letěl.

Ajso, pracovat nemuze hned ze 2 duvodu
1) je v invalidnim duchodu po prodelani nadoroveho onemocneni, ktere, jak to vypada, bylo vyleceno a kontroly neukazuji, ze by se to chtelo vratit nebo bujit nekde jinde
2) byt je to cech, tak od svych deseti, dvanacti let, zil se svym otcem v recku, ktery tam emigroval. Tudiz ma jako vzdelaji jen dokoncenou zakladni skolu. V recku se nikdo nezajimal o jeho vzdelani.
Pred nemoci tak nasel praci pouze v bezpecnostni agenture jako hlidac objektu...

No, to je mi holky líto, ale asi ji nemůžeš přemlouvat, aby udělala něco, co sama necítí.
A i tak se může stát, že on jednou přijde k rozumu. Tady pomáhá se podívat do rodiny, ze které pochází, tam je většinou vidět, jak jsou zvyklí žít a jestli vydrželo manželství jeho rodičů, poptala bych se, jaké bylo.
A pak bych se teprve rozhodovala.

sestre je 31 let( dcery 3roky a 2 mesice, provdana je 7 let) a svym zpusobem se ten postavila do role mucednika - vse snasi, protoze co mi rekla, cim vim podrazu a hnusaren ji udela, tim vic ho miluje.
Nedokaze si zivot bez nej predstavit, pritom na moji otazku, jestli si tomto duchu dokaze predstavit treba nasledujicich 18 let, nez cerstve narozene mimco bude plnolete, odpovedela, ze je to jeji povinnost, ze ma deti a za ty nese odpovednost.
Jinak s malou byla pred 3 tydny na pozorovani v nemocnici a on mel tu drzost, natahnout si tu ves do jejich spolecneho baraku, kdyz hlidal starsi dceru.
Ta osoba bydli s rodicema, kteri, je to smesne, o tom, co dela jejich dcera, vi, ale jelikoz ji bude za par tydnu 18, tak s tim nebudou nic delat...
ve vesnici, kde bydli, o tom vsichni vi a jediny, kdo se za to stydi, byt nema sebemensi duvod, je moje segra.
Navrhla jsem ji, at se sebere a s holkama nejak odjede, ze klidne pojedu s ni (na chatu, kamkoli), ale ona nechce, pry jim nebude davat prostor a zazemi na jejich slejzani.

Dara-doufám,že mne teď ostatní neukamenují, ale musím přiznat,že v mém případě jsem byla ten pacholek já :( A právě já mám to svědomí tak špatné, že jsem teď tak vzorná manželka jak jsem nikdy nebyla.

Jitulko, máš pravdu, jen je třeba počkat, abys správně rozpoznala, o kterou variantu jde. Já myslím, že tak zlé jako v případě andarosy to většinou není, takže vydrž, buď silná a vydrž.
Oni se ti pacholci nemají odvahu rozvádět, čekají, že to za ně vyřeší ženské. Takže kdo počká, většinou vyhraje.
Teda pokud nemá takového padoucha jako sestra od andarosy.

Víš,ono je to tím vlastně řečeno. Nevěru lze odpustit v tom smyslu,že zůstanu s partnerem(pochopitelně za předpokladu,že partner nevěru ukončil a stojí o to zůstat, ale navždy zůstane mezi námi a vztah už nebude stejný jako dřív. Ale jsou i vztahy,které se po nevěře zmnění k lepšímu,většinou je to špatným svědomím nevěrníka.

uuuffff, jsem se vytočila....

promiň Andaroso švagr je darebák a tvoje sestra si takového lumpa nezaslouží-vždyť ho zajišťuje finančně, citově mu dala vše, leží na ní všechno ... on ji jen využil a říct, že se vrátí pokud ho tamta pustí k vodě, to je vrchol cynismu a sprostoty. Já osobně bych ho vykopla a protloukla se s dvěma dětmi sama, ona je uživí, vždyť to dělá. Jak může s takovým chlapem žít ? Musí sebrat hrdost a poslat ho za tou druhou, ať se postará - jenže on by musel taky pracovat, že ? To by se mu třeba nemuselo líbit, takto má pohodlí, možnost záletů, žije si jak chce. On asi nevěří, že s dvěma malými dětmi bude mít sestra sílu ho poslat k vodě a hřeší na to, že ona ho zřejmě má natolik ráda, že se nechá tímto způsobem ponižovat. Přitom je jistě mladá a našla by časem k sobě i dětem kvalitního chlapa. Kdyby žil se mnou, neměl by šanci, parazit jeden sobeckej ...

zapomnela jsem napsat, ze u svagra se nejedna o prvni neveru. Je to uz druha, tou prvni si prosli pred 4 lety. Zas to byla osoba ze stejne vesnice. V tomhle pripade se o nevere sestra dozvedela primo od te zenske - pry to uz nedokazala pred ni dyl tajit...

a co si tim pomuzu ze odpustim, ale nezapomenu? Z hlavy mi to nikdo nevymaze a duveru k tomu druhemu to take nevrati. Ten vztah by uz nebyl stejne otevreny jako pred neverou.
Ale je to jen muj nazor...

Odpustít ano ale nzapomenou nikdy ,,,,,,

ahoj vsem, po precteni vsech prispevku z posledni doby mi to neda, abych nezareagovala.
Moje sestra si ted prochazi dost podobnym - v prosinci zjisila, ze je tehotna, o par tydnu pozdeji se ji manzel sveril s tim, ze ji jiz nemiluje a ze ma osobu, ktera ma pro nej porozumneni - 17 let (on 34). Prosli si vsim, scenama, rezignaci, navstevovanim manzelske poradny, aby si svagr stale uzival sluzeb "ALL INCLUSIVE" od sestry a od ty holky toho jeho "porozumneni". Je to uz 3/4 roku, mezitim se narodila krasna holcicka a s nim to ani nehlo. Na cilenou otazku, jak to tedy bude, ze uz se bude muset rozhodnout na rovinu rekne, ze pocka, jak se o bude vyvijet s tou dotycnou. Pokud by ho poslala k vode, tak se pry vrati k rodine.
Fraze typu "chlapi jsou takovy, maji podvadeni v genech" ja neuznavam - jejich nevera je vyjadreni neucty k tomu druhemu.
Nutno podotknout, ze zivitelem rodiny je moje sestra, svagr je uz s jednim ditkem na rodicovske dovolene.
Je v nelehke situaci, veskere poplatky, zaplaceeni hypoteky a ruzne jine pujcky zavisi jen na sestre. Prijde mi, ze v jeho ocich uz splnila vse - dala mu dve deti a uz ji nebere jako partnerku - ma ji pry rad, ale rozhodne ji nemiluje (to ji sdelil do oci)...
Kdyz to tak vidim, tak ani vami razene vyckavani, nefunguje. Proto odpovim na otazku, ktera je zaroven nazvem diskuze - neveru rozhodne neodpoustet - nebo ja ji alespon se svoji povahou odpustit nedokazu. Jako tim, ze budu mlcet, beze scen, doma bude klid, atmosfera, ze se nic nedeje - tim mu de facto davam zelenou, ze si muze dovolit opravdu vse.
Za vernost opet ocekavam jen vernost a i pitomy jednonocni ulitnuti nedokazu nicim omluvit.

Ajšo, napsalas to moc hezky, holkám bych přála, aby je to povzbudilo a potěšilo.
Ještě jsem chtěla připomenout, že jestli jste žily doteď tak, že jste byly na posledním místě, tak to se musí změnit.
Nakupte si hadry, šminky, vůně, nechte se přebarvit a zvolte jiný účes. Přestavte nábytek. Vyberte dovolenou ve dvou.
Nebo aspoň něco z toho.
Je to důležité hlavně tehdy, až se vám ti vaši budou vracet domů, až to přechodí. Budou potřebovat ZMĚNU.
Jo, a ještě buďte připravené na to, že to trvá měsíce, někdy i roky, než se všechno opravdu spraví. A trpělivé budete muset být vy, hlavně vy.
A některé věci se někdy taky nespraví, to se stalo mně, a proto dnes miluju jiného muže.

já jsem to prožívala velmi podobně jako Dara a dnes to vidím a přistupovala bych k tomu jako ona. Já vím, že si ten klid a nadhled neporučíte, že je nesmírně těžké být nad věcí, ale chlap jde vždy tam, kde má klid a pohodu, jsou takoví. Scény jsou to nejhorší, i když tady to u žádné z děvčat nehrozí. Ony se trápí, doufají, ptají se v duchu, proč vlastně, proč já ... je těžké s pocity bolesti, křivdy, bezmoci nasadit úsměv a vyrazit do společnosti, flirtovat, dělat si radost, doma vytvářet tu pohodu, klídek, zázemí, teplo rodinného krbu - moc těžké, ale aspoň se o to pokuste-výsledek stojí zato. Utrápeností, smutkem, zmučenými oblečeji, tím, že doma není jídlo, pohoda ho vlastně vháníte do náruče té druhé, bohužel je to tak.
Byla jsem na dně - ale docela krátce. dala jsem jasně najevo, že co může on, to mohu i já - a že jsem nakonec schopna si to i vychutnat - změnil se pak hodně, když si uvědomil, že ani on mně nemá tak jistou, jak byl deset let po mém boku přesvědčený. Ty první roky mnaželství žena věnuje péči o děti budování hnízda a může se stát, že přestane myslet na sebe a své potřeby. Nechodí do práce, je na mateřské, všechno zahaluje stereotyp a běhání kolem dítěte, tak torchu duševně krní - znám to, vy ne ? Chlap má pořád možnost se realizovat, pořád má kolem sebe lidi, nikdy nemusí dřepět doma, pokud sám nechce. V takových obdobích přicházejí úlety a krize. A pak - jak ukazuje zkušenost - kolem 45tého roku věku, kdy zas mají pocit, že o něco přicházejí, že jim ujíždí vlak. To enní jen výsada mužů, stává se to i ženám. My jsem s mužem taky pětačtyřicátníci. Jeho úlet se konal dřív, před deseti lety, dnes se nevěnuje žádné milence, ale sportu. Myslím, že se to stane v průběhu manželství většině dvojic. Jde o to nepropadat zoufalství, beznaději, depresi, ale ustát to, neznamená to konec, ve většině případů jsou to jen životní epizody a mnohdy dokonce docela bezvýznamné. Ono je to přejde holky - myslete na sebe, žijte, netrapte se, hlavu vzhůru, žijte i vy jak jen to jde. Ty prosmutněné dny a proplakané večery a probdělé noci vám nikdo nevrátí a časem stejně většinou zjistíte, že to za to trápení nestálo....

Holky, neblázněte, skoro žádnej chlap neodejde od rodiny, pokud ho vysloveně nevyhodíte. Já vím, že se mi to mluví, když to mám za sebou, ale dnes bych zvolila jako postoj: vyrovnanost, klid, záhadný úsměv, vytvoření domácí pohody, dobrá jídla, neodmítat sex, občas někam odcházet, dobře se oblékat, atd, atd, jak už to tady psaly jiné. Nechoďte jim do mobilů, protože když tam něco najdete, zbytečně to bolí a NIC to neřeší. Zatněte zuby a hrajte "manželku nad věcí". A když se najde nějakej zajímavej chlap, tak po něm samozřejmě skočte.
Mně to třeba ale vůbec nešlo, v té době někoho mít, později ale naprosto bez výčitek.
Držím vám všem palce, protože vím, jak to bolí. Proto bych sama taky nikomu neubližovala, vše dělám s velkým rozmyslem.

Když je manžel takovej blb, že z ničeho nic nepřijde domů bez uspokojivého důvodu. Proč by se nekoukla, stejně se jen potvrdilo, co si myslela. Kdyby nebyl pitomec, aspoň SMS zlikviduje. Ten Jitčin je opatrnější.

Princezno,ty lezeš manželovi do mobilu?