Dá se odpustit nevěra?

Co si myslíte,dá se...Odpustit nevěru lze, ale není to otázka dnů, často ani týdnů... Obecně platí, že nejlepší je nevěrníka nesledovat, nehlídat, nečíst mu zprávy v mobilu atd. Problém je, že to až na vyjjímky nikdo nedokáže...Na počátku se zeptejte sama sebe, jestli o něj stojíte. Opravdu stojíte. Pokud ano, čeká vás spousta práce na sobě samé. Pokud to dokážete, žárlete co možná nejméně. Neutápějte se v sebelítosti, i když vím, že to strašně bolí a kdo si to neprožil...Jakmile na tyto věci věci začnete myslet, pokuste se myšlenky stočit jinam...po určité době na to budete myslet méně a méně, nakonec už vůbec. Nezapomenete, to ani nejde, každá bolest vás změní, ale podaří-li se vám odpustit, je to jistě změna k lepšímu...Nakonec - rozvést se můžete vždycky. :-)

Pinky, jak dlouho neni u tebe laska? To me fakt desi. Porad toho meho miluji, ale zacina se mi jevit jako hrozba pro muj dalsi zivot, plny neduvery, pry mu byla hodne sympaticka, to asi stacilo, aby vsechno znicil.Ted je mu to lito, ale k cemu nam to je? mam cekat, az se objevi dalsi sympaticka? Je mi z nej nanic.
Nejakou epizodku bych taky zvladla, ale tohle melo hlubsi charakter. A to boli.

Pinky, jak jsi zvladla ten...Bylo to dost tezke, nastesti me pomohla moje rodina, nasla jsem si praci, ziji o ulici dal nez on, jsem financne nezavisla, konecne, mam svuj zivot, praci, deti, ale laska neni. On od rozvodu vystridal nekolik milenek, asi mu zadna neni dost dobra pro zivot, obcas ho potkam, ne komunikujem spolu, boli to furt, ale uz bych ho zpatky nechtela, stal se z nej peknej hajzl. Samota je tezka, jsem i mamou i tatou, vse musim zvladnout sama,ale nikdo me ne podvadi, ne lze mne, vim proc jsem sama, kdzy jsme zili spolu mela jsem manzela a byla vic sama, bylo to hrozne, deprese, slzy, ted mam klid, obcas smutnim, ale jdu dal...snad bude lip.

Pinky, jak jsi zvladla ten...my ženy to umíme tajit líp, chlapi jsou průhlední my ženy jsme pak obdařeny velkou intuicí, poznáme to i v posteli podle drobných nuancí, že může existovat "ta druhá" ... můj muž neví, ale myslím, že tuší ... po tom se neskutečně snažil-a byly druhé líbánky. Je to už dost let zpátky, co ty úlety proběhly. Ale skutečně jsem nebyla v situaci, o které tu děvčata píší. Bolelo to, ale pořád jsem ho měla ráda, nikdy jsme se skutečně neodcizili. Asi to byl ten rozkol na povrchu, nezamíchal dnem. Proto jsem to v konečném důsledku měla dost jednoduché.
Někdy to opravdu nejde slepit a důvěra se nevrátí. Zašlapané sebevědomí je špatná věc a vzkřísit ho-třeba s pomocí jiného muže-může být cesta-k získání potřebného nadhledu a poznání ceny sebe samy ....

Pinky, jak jsi zvladla ten odchod? A tu samotu ted? On se ji nechtel vzdat?
Neveru neuznavam,a pokud ano, at se o ni ten druhy alespon nikdy nedozvi.

Veru, o tve nevere asi manzel nevi, vid?

ja nevim proc, ale je to tak...napsalas to pravdivě,já s ním vlastně nikam ani nejdu.Ani doma se vedle něho necítím dobře.Jsem vdaná v jedné domácnosti,kde se nemluví,nic společně nedělá.O to to máš lepší,jsi sama,já sama s mužem vedle sebe.Jak věci se obcházíme.mám pocit,že už mě upadává i psychika,pořád přemýšlím,nespím a stav se zhoršuje.

ja nevim proc, ale je to tak ze kazde druhe manzelstvi se rozvadi, velka cast prave kvuli nevere, vsude poslouchame ze partner neni nas majetek, ze monogamie neni normalni, ze rozvody jsou normalnejsi jak zdrava rodina, deti rostou s tim ze je podvadeni a rozvadeni uplne normalni, ze verni jedinci jsou exote, a pak se kdyz nas to potka neumime tomu zasmat a rict : no nic, milacku, je to uplne normalni, dit nejses muj majetek, jen si to delej kde chces...ja neveru ne odpustila, jsem rozvedena, sama, ale sama bych vlastne byla i v manzelstvi vedle manzela co miluje jinou.

Jsem na nem citove zavisla, kdyz ho necham, budu se kousat tim, ze ma jine zeny. neumim si to predstavit, musela bych se opravdu hned zamilovat do jineho, ale nikoho, kdo by me nejak oslovoval, zajimal, proste nevidim. A vydrzet to do nejake nahody? ze nekoho potkam. To muze byt dost dlouho a ja se z toho zatim slozim. Jsem neskutecne rozebrana zenska. Nejvic ve svem zivote. Makam na sobe, ale to stejne nepomaha, i pri narocnem sportu mi zacnou tect slzy. Myslim na to stale.

Samozrejme se v tom snazim...Skoro bych řekla, že ti to v tvém případě pomůže. Dokud asi nezkusíš obdiv a třeba i lásku jiného muže, tvé sebevědomí bude pořád tam kde je. Každý z nás máme v sobě velkou sílu a je jen na nás, jak si ji uvědomíme a jak ji využijeme. Zaměř se na to, že jsi hezká, muži tě obdivují a měj se za to ráda. Prostě si užívej ten pocit a snaž se myslet pozitivně. Vše ostatní pak přijde samo.

Samozrejme se v tom snazim...tak to se stalo mě,přestože se snaží též ve mě narůstá odpor.Spát s ním nemohu,ponížil mě.Měla jsem zprvu pocit,když k sexu došlo,že stejně myslí na ni.když mi při sexu řekl,jejím jménem úplně jsem se otřepala.Nevím,jestli se to vážně dá překonat,já zatím jsem mu to neoplatila.Jestli by to bylo vyrovnáním,zatím se plácám ve špatných pocitech.

Samozrejme se v tom snazim najit, pochopit vse,proc? on se mnou nakonec je, doma, milenka uz neni, ale ja ho nejak snad zacinam za to nenavidet. Tenhle pocit ale nechci v sobe vubec hyckat. Najdu si nekoho, alespon na pokec, a za jeho zady. Je to pro me jediny reseni ted.

omlouvám se za překlepy, píšu ve spěchu a pak to takto vypadá.

Nejhorsi je, ze ja vubec...vidíš Taro - a spousta mužů by dala hodně za to, moci s tebou jít na kávu, na rande. Mohla by sis vybírat, ovšem jsi myšlenakmi pořád u toho jednoho muže a mučíš se palčivými otázkami proč vlastně ... takový je život, občas nás řádně profackuje, ale i bolestivé věci mohou být s odstupem času přínosné a užitečné-v mém životě to tak bylo skoro vždy. Já ti držím pěsti, abys tusílu se poprat našla ...

dá,ale nezapomíná,už je stálé podezírání.Při každé neshodě,hádce je to na talíři,až se úplně odcizíte.6ijete vedle sebe,jako dva cizí lidé,kvůli dětem,nebo nemá jeden,druhého čím vyplatit a je ještě horší.Nemáte o čem mluvit,jste jako kus nábytku,má zkušenost.6ivot o ničem,přežívání.

Tohle bych asi take nejak...to je pravda děvčata - není nevěra jako nevěra. Pokud jsou ve hře city, je to jiné, diametrálně odlišné. Co poradit takové ženě, která má bezmocně přihlížet, jak její muž dává očividně přednost jiné a toká ? Ono radit je hrozně lehké. Ta situace je individuální. Obecně se dá říct, že je potřeba se vyvarovat scén a hysterie, protože muž jde vždy tam, kde má klid a řešení problémů je to poslední co chce. Nechci žádné radit, aby splácela stejnou mincí. I když jsem přesvědčená, že pokud ta podváděná žena psychicky zvládne v době mužovy nevěry žít naplno, chodit ven, věnovat se svým zájmům, koníčkům, přátelům, příp. i milenci, je to polovina cesty k úspěchu-zachování manželství. Pokud o to mnaželka stojí. Jsou případy, kdy s milenkou bojovat nechce, muže přestane milovat i si ho vážit a nemá potřebu bojovat o zachování vztahu. Když se manžel opakovaně vrací od milenky a nenechází svou ženu doma, znejistí. Pokud ale ona doma čeká s utrápeným výrazem, usoužená a plačtivá, jen ho utvrzuje v tom, že je pánem situace a snižuje nakonec v jeho očích svou cenu. Málo platné, muži jsou prostě takoví, i ti nejlepší. Hledají ve vztahu pohodu, pohodlí, bezproblémovost. Jsou to jistě panské rady, ale je to určitá cesta. Je moc těžké žít a užívat si, když má ta podváděná žena nejvíce ze všeho chuť zalézt, vybrečet se a vůbec ji neláká společnost. Vždycky by ale měla zkusit se s těmito negativními vnitřními pocity poprat, nechuť překonat a ze své ulity vylézt, i kdyby to bylo sebetěžší. Já si myslím, že žádný chlap na světě za přehnané trápení a potoky slz nestojí.

Nejhorsi je, ze ja vubec nepatrim mezi osklivky, muzsky se za mnou otaceji jak divi, ale ted momentalne je moje sebevedomi hlavne pred tim mym chlapem nekde hodne pod zemi.A to si ani nemyslim, ze by dotycna byla nejak hezci. Stejne, prozivam velke ponizeni.

Taro, zamilován do ní...Já myslím, že tady je asi ten rozdíl. Jak to chápu tak té ženské, která svedla tvého muže asi opravdu šlo jen o to, aby si něco dokázala. A chlapi se někdy svést nechají. A myslím, že ulet, který není na citech se dá lépe odpustit. Když pak ale najednou dojde k tomu, že je nevěra založená na citech, tak potom to může znamenat rozpad manželství. Každý případ je rozdílný.
A jinak máš pravdu v tom, že dnešní ženy nejsou z generace našich babiček. Je tam větší emancipovanost a s tím plynoucí i potřeba vyrovnat se mužům. Ale to je téma na dlouho.

Tohle bych asi take nejak preckala, ale co kdyby tvuj drahy byl zamilovan, a nebylo to jednou? To je podstatne tezsi.
On ti dal hned najevo, ze chce byt jen s tebou? To je asi pak jina.

Veru, co myslis, ze to u...Taro, zamilován do ní nebyl, ona po něm neskutečně jela a to bez zábran i v mé přítomnosti-u nás na kafe, na plese, v restauraci. Brala jsem to, že flirtuje, to byla její životní náplň. Ovšem šla přes mrtvoly. Jeho to pak asi opravdu mrzelo, jak později přiznal, dělal mu dobře zájem jiné ženy a tak nějak nakonec ulítl. Žádnou radost z toho, co se stalo jsem na něm nepozorovala, naopak. Ona ho navíc napráskala u mně, což nečekal, takový podraz. Chodil jak tělo bez duše, hubnul a očividně se trápil. Takže jen krátkodobé potěšení. Mně to zabolelo a je pravda, že jsem mu to příliš neulehčila.
Ani já jsem si nechtěla později nevěrou komplikovat život, malinko zakoukaná jsem byla a bylo to jedno z nejhezčích období mého života. Ale vztah doma jsme chtěli vždy udržet oba, jednozančně. Prostě úlet. Říkám upřímně, že to podstatou našeho vztahu nezamíchalo a že to manželství snad opravdu i paradoxně upevnilo. Nevím, jsem názoru, že takové případy existují-že úlet vztah prostě nezničí a ten může zůstat dobrý.

Veru, co myslis, ze to u Tveho muze byla jen epizoda. Ona ne kazda nevera je asi taK LEHCE prekousnutelna...Byl do ni zamilovan?