Vzpomínky na totáč :-))

Ta naše JVC taky měla a pořád má hezké barvy.Už jsme sice uvažovali poslat jí do TV nebe,ale vnuk byl tvrdě proti.Tak jí mám v ložnici,dokud nedoslouží :-).
Jinak taky mám pocit že to hlavní už tu bylo,občas se sice něco objeví,ale momentálně snad zbývají už jen místa a to,jak moc,nebo málo se změnila.Takže taky jen nakukuju a občas se ozvu,když mě něco napadne :-))

Aspoň jste si ale hezky...ano Taky 55, až jsme se zmohli na ostatní, pak byla také ráda. Na tu dobu tahle Sonka byla fakt něco jako 3D dnes. Menší obrazovka, ale nádherné barvy. Také nám vydržela přes 20 let.

Já už jsem jen jako přicmrndávač, nic mě nenapadá, tak vzpomínám s Vámi, když s něčím přijdete.

Za Sonku jsem tehdy dal 5000...Aspoň jste si ale hezky pokoukali :-).
Je fakt,že tyhle nákupy bývají oceněné až časem.Za sebe můžu říct,že první šok z výdajů pro mě bývá velký.Když ale přejde,jsem ráda,že se můžu těšit z kvalitní a hezké věci-a většinou i dlouho.

Myslím, že to nebyl...Za Sonku jsem tehdy dal 5000 bonů. Žena se mnou měsíc mluvila na půl huby, že do holobytu takový přepych. Byli jsme ještě bez koberců i bez lustrů a jak říkáš Důchodče, klukovský sen jsem si také splnil.

Myslím, že to nebyl...My měli první barevku taky z Ruska-Junosť.Byla bakelitová (nebo tak něco-umělá hmota) a barevná 2x.Jednou obrazem a pak tou kastlí,která byla červená.Přivezl nám jí kamarád,co tam jezdil pracovně.Když dosloužila,nahradila jí mrňavá,na tu dobu děsně drahá JVS.Ale vyplatila se,slouží bez problémů už víc než 22 let,i když jako stařenka má úlevu a je jako druhá TV v ložnici

Moraváku, začínáš mi...jsem jen o rok starší než Ty, no a my 5x-letí "dědci" nepotřebujeme dlouho spát.
Budím se brzo a převalování mě nebaví a nechci budit ženu rachotem, tak si zapínám Pc.

koncem 80-tých let v Rusku...Moraváku, začínáš mi nějak konkurovat, co se týče psaní sem brzo ráno. Zato ale koukám, že včera večer tu bylo nějak mrtvo. :-D

Připomněl jsi vlaky...Myslím, že to nebyl žádný vyloženě vlak Družby, protože s tím by si na mého otce nepřišli, ale za odměnu v práci dostal zájezd do tehdejších Pobaltských republik, což byli ještě větší chudáci než my, protože byli nejen okupováni, ale přímo anektováni k tehdejšímu SSSR. A přivezl mi odtantud na tehdejší dobu velkou vymoženost automatický fotoaparát Vilia avto, "eště ho mám schovanej".
A moje první vlastní barevná TV byla ruská Elektronika, kterou jsem sehnal od někoho, kdo je nakupoval od dočasně umístěných "spřátelených" vojáků a přeprodával. A při koukání na ni jsem hrozně toužil po BTV Sony Trinitron, což pro mne tehdy byl znak nedosažitelného přepychu a Západu. Proto snad to první, co jsem si po "plyšáku" koupil, byl ten největší BTV Sony Trinitron, jaký byl k dostání.

koncem 80-tých let v Rusku...koncem 80.let ne, já tam byl podruhé v 84.

Připomněl jsi vlaky...koncem 80-tých let v Rusku byly mechanické hračky v kurzu, měli je na tu dobu skvělé. I jiné věci, které u nás byly deficitní, po druhé návštěvě jsem táhl 2 nabíječky do auta. V Rostově jsem měl přítele a ten mi na cestu nutil pomeranče pro děti. Odmítal jsem, bránil se, protože mi bylo hrozně stydno, co si o nás myslí jací jsme chudáci. Měl jsem peněz dost na pobyt a na dárky, ale oni začátkem 80. byly tak přesvědčeni, že jsou na vysoké úrovni, že musejí ostatním pomáhat. Až mě chvílemi štval, pořád se ptal, kakij u vas deficit? Nevěděl, co b mi strčil. Hodný, ale já se fakt styděl, co si o nás myslí. Asi jsem velký patriot. Nechtěl jsem ho dráždit, nechal jsem ho v iluzích. On bydlel v činžáku se starým nábytkem a služební vůz,já už v nové vilce s vlastním autem.Toto snad komunistům vytýkám nejvíc, že jsme při výjezdech vypadali jak chudáci, aniž to bylo nutné.Schovávali jsme valuty jak zločinci.

Majdi, pěkně jsi to...Připomněl jsi vlaky Družby. Sice jsem se nezúčastnila, ale moje kamarádka ano a přivezla mi jako dárek zapalovač plynu k plyn. sporáku -"samožigálku" - tak nějak se tomu říkalo. Sama si přivezla tzv. "masorubku" - el. mlýnek na maso. Vše dobře a dlouho sloužilo, jen to vydávalo příšerné zvuky, něco jako Kango.

Dvě podobné žehličky...Majdi, pěkně jsi to vystihla s tím klukem. Náš byl tehdy snad 3-letý a když vyslovil ten bagr, jen to v něm zahrčelo, ale o ničem jiném nemluvil, musel být. Naštěstí tu drkancí cestu vlakem Družby, ty těžké krámy přežily. Radost byla v celé rodině. Holt Ježíšek se utrmácel,ale zafungoval.

myslím slepičku na klíčekUž dlouho jsem se tak nezasmála...
Jinak jsem si vzpomněla na svůj lyžařský výcvik ve škole a na lyže s vázáním "kandaháry" (?).

taky jsem takovou mívala a...myslím slepičku na klíček

:-))taky jsem takovou mívala a dobře si na ní pamatuju

Ano,tvrdé a měkké...:-))

Já takhle obdivovala jako...Na ty houpací kohouty si vzpomínám, k mé "velké závisti" jednoho takového měla jedna malá holčička ze sousedství a nechtěla mi ho půjčit ani za ruličku cucavých bonbónů. Jinak já zase když byla vnučka malá, objevila za výlohou nějakého krámku plechovou slepici na klíček. Když se natáhla, tak pak poskakovala po stole a klobala zobáčkem. A to jsem také vletěla do krámku a hned jednu zakoupila pro holku. Pamatuje někdo na tu slepičku?

Pravé svíčky na...Ano,tvrdé a měkké dárky.Ale nedávno vysvětlovala dcera zeťovi,že měkký dárek může být i tvrdý a naopak :-)

Dvě podobné žehličky...Já takhle obdivovala jako malá dřevěného houpacího kohouta.Asi to budete znát. desky ve tvaru kohouta,pestře pomalované spojené sedátkem.Dítě se do toho posadilo a houpalo.Měla to v čekárně moje dětská Dr.Tak tolik totáč.Pak,někdy v r 2000 jsem stejného kohouta zahlédla z tramvaje za výlohou bazaru.Na zastávce jsem z tramvaje vylítla jak blesk a za 1/4h byl kohout můj.Tedy vnoučkův,protože ho dostal k svátku a byl nadšený.
Majdo,to byly podobné žehličky.Akorát prarodiče jich jako krejčí se švadlenou meli víc a k tomu ty kamna.Pamatuju,jak tu největší a nejtěžší děda poušíval jen na kabáty z takových těžkých látek.

Důchodče,děkuji za...Pravé svíčky na vánočním stromečku jsme měli doma ještě dlouho poté, co se objevily elektrické. Jinak si vzpomínám, že jako děti jsme rozlišovaly dárky na měkké a tvrdé. Ty tvrdé nás těšily více, protože to byly většinou hračky, ty měkké znamenaly něco na sebe, např. právě kousavý svetr.