Vzpomínky na totáč :-))

I my jsme (prý na rozdíl od...dcera potřebovala cca před deseti lety opravit korunku.Na dovolené,ve vesnici,kde zubař sice je,ale dojíždí pouze 1x týdně.Zašla a opravil jí to,ale líčila pak ještě hodně dlouho staré zařízení (včetně křesla),které já jsem znala jako dítě :-).
Dobrou!

I my jsme (prý na rozdíl od...Oprava: technickou.
Sakra, už šilhám hlady, tak si jdu udělat něco k večeři, dokud na to s 10% DPH ještě mám. :D

Jo, tak hromadné návštěvy...I my jsme (prý na rozdíl od dnešních dětí) se školou chodili na pravidelné preventivní prohlídky k zubaři, respektive zubařce. Jenže tehdy tam tehdy ještě neměli takovou tu odsávačku slin a tak jsem se jimi jednou zakuckal a jak se ke mně ta zubařka skládala, tak dostala "plný zásah". Jenže si potom nedala vyvluvit, že jsem na ni schválně plivnul.
A potom o několik let později, někdy asi tak v polovině 70. let, se tu v tehdejší "Fučíkárně" konala výstava japonské techniky Japanex, na které jedním z exponátů bylo i zařízení zubní ordinace s takovým tím vysokým sklápěcím křeslem a půlkruhovým pultíkem. Když jsem asi 1/2 roku potom musel navštívit svoji úplně obyčejnou obvodní zubařku na poliklinice OUNZu a ona tam v ordinaci měla na pohled velmi podobné vybavení se značkou Chiradent, tak jsem málem padnul do mdlob i bez narkózy. Takže ono to asi s tou naší tehdejší údajnou teckou zaostalostí za světem nebylo tak horké.

Tomu tramvajovému podjezdu...Jasně, Husákovo ticho. My tomu tak říkáme dodnes. Jinak občas zírám, když se po dlouhé době dostanu do nějaké části Prahy, kde jsem dlouho nebyla, že to tam vypadá úplně jinak. Tak rychle se bourá a staví, že jsem ač rodilá Pražanda občas v Praze "cizincem". I ta maje rodná Libeň je už úplně jiná, jistě hezčí, ale zrovna v okolí mého bývalého bydliště je to buhužel sama herna, noční bary a dokonce i bordel. A to mě mrzí.

Přesně tak.Nádraží na...Tomu tramvajovému podjezdu pod magistrálou který se na Těšňově potom postavil se potom říkalo Husákovo ticho, protože to bylo vedle tehdejšího ÚV KSČ, dnes Ministerstva dopravy.

Ty autobusy s vleky pamatuji,...Ne, ne, to bylo autobusové nádraží u tehdejšího Wilsoňáku - vlakového nádraží. Autobusy odtamtud jezdily směrem na Kutnou Horu, Čáslav, Kostelec nad Černými lesy atd., a to Vinohradskou a potom Černokosteleckou dále. To autobusové nádraží fungovalo určitě ještě začátkem 70. let.

Ty autobusy s vleky pamatuji,...Přesně tak.Nádraží na Pankráci pamatuju taky a ostatní jakbysmet.A ještě Těšnov,toho je škoda.O tom dokonce nazpíval písničku Petr Nárožný,když ještě působil s Rangers.

Na prohlídky ve škole...Jo, tak hromadné návštěvy zubaře si taky pamatuji. Byla tam moc hodná sestřička, takže jsme se báli o něco méně.
Btw - pak najednou ta sestra zmizela neznámo kam, starobní důchod to nebyl.

Často jsme jezdili za...Ty autobusy s vleky pamatuji, ještě takové kuilaté. Bydleli jsme totiž nedaleko Autobusového nádraží Praha-Pankrác. Já tu bydlím dodnes, ale to autobusové nádraží už tu není. Ale Vy máte na mysli asi Autobusové nádraží Praha-Florenc, podle kterého se jmenoval i jeden starý film Florenc 13,30.
Wilsoňák se říkalo tehdejšímu vlakovému nádraží Praha-Hlavní nádraží a Masaryčka tehdejšímu Nádraží Praha-Siřed. Teprve až dnes až dnes se tato nádraží i oficiálně opět jmenují Wilsonovo a Masarykovo.

Na prohlídky ve škole nevzpomínám.Ale měli jsme Dr kousek od školy,pamatuju,že jsme na očkování a tak chodili tam.A pamatuju na povinné-2x ročně -návštěvy školního zubaře,kam jsme hromadně chodili

O rybím tuku mi vyprávěla máma, dostávali to v takových kuličkách, které potom po sobě ve třídě házeli. :-))) Lepší něco než nic, po válce asi nic moc výživného pro děcka nebylo, tak dávali aspoň ten rybí tuk.

Tak to my jsme si ve frontě...My už jsme měli ve škole na lékařské prohlídky vyhrazenou místnost, chodilo se tam po jednom a svlékalo se až tam. Ke konci základky si každý pediatr zval své dětské pacienty k sobě do ordinace.

Já jsem rybí tuk milovala....Tak to my jsme si ve frontě na rybí tuk (svoji lžíci v ruce) bez výjimky zoufali. Ale škraloupy jsem také měla a stále mám ráda.
Na co dále nerada vzpomínám, byly společné prohlídky kluků a holek ve třídě, kam přišel doktor. To bylo asi tak v první a druhé třídě. Jsem ročník 53.
Jinak jsem ale ráda chodila do družiny, měli jsme fajn učitelku a dost jsme se tam vyblbli.

pamatuju na ty v Žitné

Často jsme jezdili za...Jo a po Praze jezdily trolejbusy...

Já jsem rybí tuk milovala. Tajně jsem na něj chodila. Možná proto jsem byla nejvyšší ze třídy a přerostla jsem ve čtrnácti letech rodiče. A také jsem milovala škraloupy.

Často jsme jezdili za babičkou mimo Prahu, a to z z Wilsonova autobusového nádraží. Spousta autobusů měla tenkrát vlečňáky, pamatujete?

Takže jak to ve skutečnosti...Naprosto excelentní, bravo. To však žádná taková jedna Milka nemůže pochopit. :-)

Já jsem ročník 1958 a měl...To je taky dost rozšířená fáma,že museli pracovat úplně všichni-dokonce to zakomponovali (mylně) do seriálu Vyprávěj.Vyjímka byla právě u vdaných žen.Pro lidi,kteří něco tvořili,byla tzv "tvůrčí dovolená".Možná byly i jiné vyjímky,ale nevím.Smečky jsem znala,i Ústav kosmetiky,ale spíš zvenku :-).
A pozor-zážitek a vzpomínka co taky každý nemá-sjíždění vrchu Žižkov.V zimě na sáňkách (jednou jsme během jediného dne zlikvidovali troje),na jaře na kolečkových bruslích.Dneska mám osypky,jen na to vzpomenu :-))

Já byla v celotýdenní...Tak na rybí tuk si pamatuji ze školy. Ještě teď se otřásám při té vzpomínce odporem.