Vzpomínky na totáč :-))

Píchačky jsem zařila, když mi bylo patnást, na brigádě. Myslela jsem, že už neexistují, ale dověděla jsem se od naší uklízečky, že je mají také. A asi to nebude ojedinelé.

Měl někdo za totáče v...Ano, píchačky jsem zažil. Jak klacické s pákou na boku, tak digitální, do kterých stačilo kartu jen zasunout.

Měl někdo za totáče v práci píchačky (tzv. píchací hodiny)?

No, také mi to moc není...Taky vlasně nevím,jen mám pocit že to nějak souviselo s Velikonocemi a nebo letnicemi-ty jsou myslím nějakou danou dobu po velikonocích,snad 50 dní,to by mohlo odpovídat i časově.Ale můžu se zkusit zeptat strýce,až s ním budu mluvit.

Ano, na Boží tělo jsem se...No, také mi to moc není jasné. Pamatuji si, že se kněz zastavoval u křížů a u každého se modlil. Bylo to v červnu. Ale význam, by mě také zajímal.

Ano, na Boží tělo jsem se...Aha, tak to si vzpomínám, že tu toho "kaďoura" také někdo měl jako soukromé auto v těch dobách, kdy každý jezdil tím, co sehnal. Ale dnes to jako zrekonstruovaný veterán může mít dost velkou cenu. Moji rodiče v těch dobách měli nejdříve stařičkou Pragu Baby a později Tatru 57A. Mít některou z nich dnes, tak bych byl boháč. Já ale nejraději vzpomínám na to tu pravou původní Škodu Felicii s pevnou laminátovou zimní střechou a letní skládací střechou plátěnou.

Ano, na Boží tělo jsem se s rodiči chodila dívat a holčičkám jsem záviděla. Ale vůbec nevím, co to znamená, resp. o co jde. Ví to někdo?
Kaďour je německé vojenské vozidlo KDF 82 a vyvinul ho Ferdinand Porsche. Má vpředu na kapotě rezervu a plátěnou střechu.

A chodila jste některá na...znám to,byla jsem myslím dvakrát.Můj strýc je kněz,pokaždé to bylo pod jeho "taktovkou".

A chodila jste některá na Boží tělo za družičku? Nové šatičky, košíček s troušením, spousta malých princezen, které se jen nadnášely. Sluníčko a průvod kolem kostela. Byly mi asi 4 nebo 5 let, o víře jsem věděla houby, ale ta krása a té vůně.

To je pravda,každá doba má...Asi tak. Ani já bych se nechtěl vracet vyloženě PŘED listopad ´89, ale k současnému POlistopadovému vývoji mám čím dál víc výhrad (slušně řečeno).
Kaďour mi nic neříká. V dobách mého vojančení nás vozili v Pragách V3S "vejtřaskách" a obrněných transportérech pěchoty (OTP), něco jako dnes Pandury, akorát zdaleka ne tak drahé, asi proto zbývalo i na tu bezplatnou zdravotní péči a bez poplatků a nadstandardů.

Každá doba má své pro a...To je pravda,každá doba má svoje + a -.Nesnáším zatracování té dřívější,byly tam i dobré věci.Ale nemám ráda ani popírání záporů dneška.A jsem ráda,že jsem zažila doby obě,myslím že je dobře znát z vlastní zkušenosti klady i zápory obou dob.
Jinak u obou štuclíků-mého i mojí dcery-šňůrky byly.Ale kaštany jsem do štucle nedávala,i když je to super nápad.
Na kaďour si moc nepamatuju,spíš na starou tatrovku svého strýce.

Každá doba má své pro a proti.Já bych neměnila.
Jó štucel, ten jsem měla také!Ale se šňůrou kolem krku, abych ho neztratila. A doštuclíku se daly dát teplé pečené kaštany. To to pak hřálo. Včera jsem na silnici viděla staré vojenské vozidlo, snad nějací recesisté, byl to tzv. kaďour. Pamatujete ho?

No to určitě ne.Pokud se...Jo vlastně to holt byla totalita, to dnes se máme lépe a radostněji. :-D

Já si pamatuji, jak jsem...já si ty rukavičky taky nepamatuju,i když jsem je jako malá určitě nosila-na fotce s maminkou je máme obě.Maminka je tam sice bez kloboučku,ale má kostýmek jak do filmu,lemovaný kožešinkou.A štucel jsem mívala taky,z králičiny.Já dokonce šila štucel mé dceři,která ho jako dívka chtěla.Podšila jsem jí umělý černý kožíšek rudým hedvábím a štucel byl do soupravy.

Já si pamatuji, jak jsem jako holka chodila na zábavy a na plesy. Nejdříve mě doprovázela maminka a potom jsme chodily s kamarádkami. Měla jsem to doma přísné a tak jsem musela být v půlnoci doma. Šla jsem sama přes celé město a nikdy jsem se nebála. Dnes bych nešla večer vynést odpadky před dům.
Módu rukaviček jsem už nezažila, ale měla jsem jako malá kožešinový štucl.
Rukavičky se mi ale moc líbí a v kombinaci s kloboučkem, to byla paráda. Ty ženy byly dámy.

Když jsem byla malá tak se pamatuji, že mě poslouchali lékaři přímo uchem přiloženým na tělo.Jo a ty injekce! skleněné stříkačky a tlusté jehly, které se vyvařovaly a byly tupé, jako prase. Když jsem byla těhotná tak mi doktor poslouchal ozvy kovovou troubou, nebo k čemu bych to přirovnala. Opřel se mi s ní o břicho a strašně to bolelo.

No teda chudák paní...třeba si nedávala kafe všude a vždycky.Ale jak jsem dopsala,napadlo mě samozřejmě totéž co tebe.Nicméně ve vzpomínkách jí vidím jak mě vyšetřuje,popř dává injekci a pak si sedá s maminkou ke stolu a nad kafem jí říká co a jak :-).Občas jako bonus vyšetřila i sestru,jestli to nechytla taky.

No to určitě ne.Pokud se...No teda chudák paní doktorka. Při takové chřipkové epidemii musela být za odpoledne překafovaná na dlouha dopředu a tlak krve mít jako hrom. :-)

A to v rámci bezplatné...No to určitě ne.Pokud se tedy do toho nepočítá kafe,co maminka vždycky paní doktorce v rámci její návštěvy udělala :-)

Vzpoměla jsem si že za...A to v rámci bezplatné zdravotní péče a ne jako nějaký zvlášť placený nadstandard.