Vzpomínky na totáč :-))

Jo hlavně byl Tuzex,a v něm RIFLE!!Né jako dneska ty hadry co za rifle vydávají.Šoupaky už nejsou.Když se nám trhaly tak jsme je podlepovali kobercovkou.Dneska už děravý prodávaj..Ale jinak je to hadr.S tou látkou před 30lety se to nedá srovnat!Ty džíny mi vadí nejvíc.

ale to jsi napsal hned, to...No já jen abych se nechlubil cizím (Moravským) peřím. :D

Děkuji všem za ocenění,...Příspěvek mi oživil vzpomínky z dětství. Též jsme ho trávili na klepadle - různá salta nad betonem byla zcela běžná. Další místo pobytu byl obrovský třešnový strom, výklenek ve skále či bunkr na dřevě u sídlištní kotelny či v zimě ve sklepech na topení, které vysušovalo naše promáčené oteplovačky po klouzání na ledovkách, kdy přes malé dvouleté caparty klouzající se po zadku přepadávali borci jedoucí "na stojáka". Že se vždy nějaký borec přilepil jazykem k namrzlému klandr a pak si odtrhl ret, bylo zcela běžné.

...není z mé hlavy.ale to jsi napsal hned, to víme, ale ten nápad, že jsi to sem dal, oceňujeme.

Děkuji všem za ocenění,......není z mé hlavy.

Děkuji všem za ocenění, ale musím zopakovat, že to není z mé hlavy? Pouze jsem sem předal to, co mi přišlo mailem a doufám, že to tu o5 oživí diskusi.

Důchodče,super příspěvek.Řechtám se té krásné vzpomínce.Jo bylo to super mládí nezatížené hnusným režimem.Pro nás děti.

sranda, banán zase zřejmě bude nedostupný, ale posun tu je. Už je mi to ukradený.

Důchodče, příspěvek byl super

Máš pravdu důchodče,bylo to tak.Sice jsem takové "lumpárny" nedělala,byla jsem tzv."hodná", spíš asi proto,že jsem holka :=)),ale každopádně,dětství jsme měli krásné a spokojené a těch banánů jsme si vážili.Zato teď nevím,co bude zítra a strach a beznaděj mě neopouští,nejen kvůli sobě,ale i dětem a vnoučatům.

Protože je tu nějak mrtvo, pokusím se sem, i když jen bez obrázku, přidat něco, co mi dnes přišlo mailem. Snad se tím někdo pobaví.

Ahoj, posílám ti, ať se pobavíš. Dnešní omladina vůbec nechápe
o čem je řeč.
Ahoj kamarádi, doufám, že to po kamarádovi s krátkym zobakem
vyluštíte. Ale jste všichni šikovní Moraváci, nebo i někeři Češi, takže to máme k těm severomoravskym chacharum blizko.

Klepač:
Je to, co mě cele ráno bavilo. Pamatujete ještě, jak na
každem sidlišťu byly klepače?
To bylo, užasne zařizeni, na kerem se dalo blbnut cele dni.
Klepač byl našim fejsbučkem aji mobilem dohromady.
Jak bylo cosik třeba komunykovat, šlo se na klepač.
Kdo by tenkrat tušil, že za čtvrt stoleti budu mět problem najit
nejen klepač, ale dokonce aji jeho fotku! Kdo by to tušil, že barva na tych nadhernych kladinach obsahovala polychromovane bifenyly či jakesik jiné sajrajty… No a co? Koho zajimaly take cypoviny?
Však aji moja dřevěna postylka, ve ktere sem jako maly synek v
době ruske okupace chrapal, byla natřena barvu, kera obsahovala olovo.
A jak se to fajně lizalo! Proto možna mam železne zdravi.
Muj tata s mamu neměli žadne bezpečnostni šraky, abych
nevypadnul z postylky a nejebnul se do hlavy. Tuž, možna sem se jebnul. Každopadně sem neměl žadnu flašku na pití, kera by byla zajištěna proti temu, aby sem se nezalknul, nebo aby sem nepokypal drahu plovuci dlažku.
Ani na oknach a na sporaku nebyly žadne specijalni pojistky, aby
sem nevypadnul z okna, nebo aby sem se nešel dobrovolně upect do
truby. Na cypoviny nebyl čas, bo bylo třeba vyvařit posrane plinky.
Koho by dneska napadlo vrazit použite pampersky do tatramatky
nebo do hrnca na sporaku?
Když sem sednul na mojeho prvniho Pijonyra, neměl sem blembak na hlavě, kery dneska musi nosit povinně každy mameluk do 15 roku, a brzy bude určitě povinně nosit každy až do domova duchodcu.
Když sem poprve zavodil na kolobce, šprajclo se mi předni kolo a
rozbil sem si držku. Přesto muj tata s mamu nežalovali s pomoci právnické kanceláře učitelku. Zdupane sem dostal ja sam.
Když sem byl na zahradě, chlastal sem vodu z hadice.
A když zme byli s partyju u splavu na Opavici, chlastali zme
vodu přimo a dupu utiral lopuchama s kopřivu.
Ale či by mě napadlo, že se najdu taci mamlasi, keři si budu
kupovat obyčejnu vodu schovanu do plastycke flašky plne optymineralu?
Či by mě napadlo, že děcka fčil nemožu z baraku bez pitička
schovaneho v sofistykovanym zařizeni, kere brani vytečeni obsahu a potřisněni galat??
Když zme šli ze synkama kopat bunkr k lesiku, měl sem v kapse
chleba z maslem a zapijel sem to taku žlutu sodovku.
Kamoš měl k temu navic zelenu papriku a červenu slazenu sodovku!
Chlastali zme sodovky plne cukru a přesto si nepamatuju, že by
kdokoliv z nas byl tlusty. Navic sem ja cucal tu jeho červenu a on zas
pruboval moju žlutu. Chleba při kopani bunkra překažal, tuž odpočival na boku v blatě a zežrany byl až pak. Aji s blatem. Myslite si, že mi z teho bylo blbě? Nikdy!
Ani opary zme nedostali. A to zme si gzichty nepotirali
preventyvně jelenim lujem a podobnýma cyparnama.
Žižaly zme taku malu rybyčku řezali na poloviny, bo nam ve škole
řikali, že žižala je užitečny tvor a že když se rozpuli, tak doroste!
Škoda, že nam neřekli, že doroste jen ta jedna polovina.
Dodom zme chodili včas, ani nevim, jak zme to zvladli.
Kolemjduci vždycky oznamili spravny čas. Žadne mobily nebyly,
takže co se dohodlo na klepaču, to muselo platit.
Kdo se připozdil při hrani sofistykovanych her (třeba hazani
nožem od frňaka tak, aby se zapichnul do země), byl ztraceny. Nebyl žadny fejsbuček, počitače, internet.
V televizi byly dva kanaly a v tych tekla enem žumpa. Když kamoš
přitahnul do lesika kytaru a začal hrat Hotel Kalyfornyja, byl pan buch.
Okamžitě na něm viselo deset bab. Tuž, bylo nam patnact.
Našli zme kamoše venku aji bez mobila. Byli v lesiku, v bunkru,
nebo na hřišťu.
Padali zme do potoka, padali zme ze stromu, z klepača, lamali si
hnaty, robili zme si modřiny, sypali zme si pisek do vlasu aji do oči.
Byl to naš problem. Kdo si doma stěžoval, dostal ještě přidane.
Mliko se pilo od kravy, kobzole se kradly jezeďakum a pekly a
žraly se zelene, šťovik chutnal dokonale a třešně zme kradli susedovi
anebo v aleji. Kdo se prozradil a spadnul ze stroma, ten s nama přiště nešel, bo kdo by tež lazil s mamlasem?
Na koleje zme valili hřebiky a padesatihaliřove mince. Zustavaly
z nich fajne placky. Přes řeku zme lozili po teplovodnich rurach tak
dluho, až tam jakysik cyp namontoval ty špičate zabrany.
Škoda, možna byzme vymysleli aji prvni bandži džamping.
Okolo byl komunystycky socializmus, a přesto zme byli svobodni.
Žadne hlupe předpisy nas nesvazovaly. Bylo nam jedno, jake
zakřiveni maju banany, bo stejně byly akorat parkrat za rok. V době, kdy
opravdu dozravaly. Gulaš a koprovka byly nejlepši ze včerejška.
Z buřtu při opekani vykapaval poctivy praseči tuk a přestože zme
to žrali černe připalene, bylo nam fajně a neměli zme pocit, že žereme
polyvinylchloridovy bazmek.
Tak si řikam, jak je kurva možne, že vlastně ještě žiju.
Jak zme to mohli bez předpisu EuroSajuzu přežit?

Údajně se tam bude stavět nový hotel. Těch máme v Praze asi ještě málo.

http://www.novinky.cz/domaci/234678-v-praze-zacala-demolice-zimniho-stadionu-na-stvanici.html?ref=boxE

Tak a už je tu zase ticho po pěšině. Tak to nám ta diskuse dlouho nevydržela.

Na briketách jsem si opakovaně zvrtávala kotníky, ale nosila jsem je. Teď jsou vysoké podešve zase v módě, ale vzhledem k věku mě to už neoslovuje. Není nad pohodlí.

Hurá, spřízněná duše...A co dámské boty - brikety? Nosily se někdy začátkem 80. let a na to jak vypadaly, se v nich chodilo moc dobře.

Hurá, spřízněná duše "dúchodce"!
Boty na vyšší podrážce, tzv. brikety pamatuji také. Nosil je i můj manžel, který měří 190 cm. Ale ty polobotky,co mám na mysli, byly většinou černé,spíš špičaté a měly kónický, dolů se zužující podpatek, asi jako je u tzv. "koní". Myslím, že je nosil svého času Neckář, možná i Gott.

ahojky všichni, diskuse tady...No konečně se tu někdo ozval, už jsem začínal mít úplný "absťák".
Jestli máte na mysli pánské boty na takových těch "briketách", tak ty jsem si přivezl v roce 77 z toho svého výletu do tehdejšího NSR. Právě kvůli své menší postavě jsem po nich hrozně toužil a když mě tam zavedli do obchodu specializovaného pouze na takovéhle boty, tak jsem si připadal jako v Jiříkově vidění.

ahojky všichni, diskuse tady "zemřela", jak vidím. Čičiny je mi líto. Proto nechci domů žádné zvířátko, jejich ztráta bolí. Jo, pamatujete se na doby, kdy muži nosili polobotky na podpatku? Obzvlášťě ti malí vzrůstem. A dámy nosily sukně do "áčka".
Nedávno jsem byla v Bílé labuťi, tam se čas zastavil, připadala jsem si, jako kdybych byla v sociáááálismu. A dole prodávají ty pánské buzi (buzér)tašky.

To jste dobře udělali,že jste se odreagovali.I když to bolí moc,člověk potřebuje přešaltovat aspoń trochu jinam.

Je mi to moc líto :-((ráno jsme ji pochovali a vzal jsem rodinu do ZOO do Hodonína, tam je moc hezky, šli jsme na oběd a tak,abysme se odreagovali a zdá se, že je tu veseleji. Moc vám přátelé děkuji za slova útěchy.

kočička nám dnes zemřelaJe mi to moc líto :-((