Vzpomínky na totáč :-))

To mi připomělo 2...Dvě podobné žehličky měla kdysi moje babička doma. Jednou žehlila, druhá se zatím nahřívala, pak přendala držátko na tu nahřátou a tak dokola.
Zlatá Zuzana mi taky nic neříká.
Jinak si ještě z totáče pamatuji, jak zoufale jsem sháněla houpacího koně pro ještě mrňavého syna, který si ho fascinovaně prohlížel za výlohou v hračkářství a moc po něm toužil, leč před Vánocemi se po nich slehla zem. Když jsem ho nakonec přece jen sehnala, tak jsem z něj nakonec měla snad větší radost než on, který žil v přesvědčení, že Ježíšek plní dětem všechna jejich přání...Jak ale musí při tom kmitat, to už mu zůstalo utajeno.

já táhl z Ruska jednu z...To mi připomělo 2 věci.Jednu z doby už po revoluci,kdy jsem zoufale sháněla kombajn pro vnuka,který po něm strašně toužil.A sehnala :-)
Ta druhá věc-tvá žehlička mi připoměla mou babičku s dědou,kteří měli ještě v šedesátých letech krejčovství.Měli v něm americká kamna ze svého mládí.Byl to takový váles s nikami různých velikostí,kde byly kolem dokola v několika řadách zasunuté různé železné žehličky.Děda z babičkou občas zavolali např-"Podej mi dvojku".Pak ze popadlo dřevěné držadlo,které bylo zvlášť,zasunulo to příslušné žehličky,ta se vyndala z niky a podala.byla rozpálená,muselo sedávat pozor.Taky to byly-ty žehličky-černé těžké potvory :-))

Důchodče,děkuji za...Pamatuju si na všechno co jsi vypsala a moc se mi po tom stýská.

Ja na totáč spomínam rada...já táhl z Ruska jednu z prvních napařovacích žehliček, takovou černou těžkou potvoru, ale pářila. Nesměl jsem se vracet bez mechanického bagru pro kluka, celá výprava mě ho pomáhala shánět, ale sehnali jsme ho, krásný, ale velký. Do kufru se nevešel, tak jsme ho přivázali šnůrkou ke kufru,no sranda,cikáni hadra.

Zlatá Zuzana?Neznám,připomeňte někdo.Možná znám,ale pod jiným názvem?Já zas pamatuju,že skoro každý měl doma nějaké broušené sklo,dávalo se většinou jako svatební dar,když došly nápady na ty praktické dárky

Ja na totáč spomínam rada - predsa len, vyrastala som s ním a zostali mi tam všetky zážitky z detstva a dospievania.
Paradoxne ale dnes, ked´niekto zavrta do tejto témy, napadajú mi najskôr veci materiálne súviace s vybavením domácnosti, pri ktorých sa dnes už len pousmejeme.
Hovorí vám niečo sklenená súprava s názvom " Zlatá Zuzana " ? Kto nemal, nebol in, bol to znak socanského snobizmu a všetci si išli za ňou nohy zodrať. Tiež sme mali - zelenú :) Alebo taká mechanická metla - nezmar, kdesi dovlečený z Ruska.. tá prežila tuším všetko, skoro aj nás :)

Já myslím že to s dětma...to jsem psala já,taky 55,skočil mi tam ten nevychovaný vykřičník! :-)

Já myslím že to s dětma není tak zlé.peciválové byli vždycky a aktivní děti taky.
I s tou TV a PC bych to neviděla černě,dřív jsme se tak nedívali,protože pro děti moc pořadů nebylo,dneska je toho prostě víc.
Bez PC si to dneska nedovedou představit ani dospělí.To,jestli děti tráví moc času při PC hrách je spíš záležitostí benevolence rodičů.Hodně starších dětí používá PC k jiným věcem než ke hraní.
Na tábory jsem jezdila taky,ale buď jsem byla nevyzrálá,nebo tam nebyli hezcí kluci,k zamilování nikdy nedošlo.Ale vzpomínám taky ráda.

Přála bych si vrátit ty doby,kdy se lidé nepředháněly drahými a mnohdy zbytečnými dárky.Na Mikuldu nesmělo chybět v balíčku uhlí a náš tatínek tam dával i polínko.Telka nás nezajímala a když jsem chtěla jít bruslit nebo lyžovat,musela jsem nanosit 10 kýblů uhlí,naštípat třísky na zátop.Pak sebrala suchej rohlík a mazala jsem na Sázavu bruslit.Dnešní děti musí rodiče přemlouvat,aby zvedly zadek od PC a šly se proběhnout.Další nádherná věc byl letní tábor.Jezdila jsem každý rok a pokaždá se dětsky zamilovala a najednou jsem postarší dáma,která vzpomíná na dětství se slzami v očích.

Vzpoměla jsem si díky Johance na něco jiného.Na jedné dovolené byl tenkrát s námi lékař,který se vrátil ze delší stáže z USA.Při jednom večerním posezení nám vykládal,jak se mu právě po tomhle stýskalo.Po spontánním posezení lidí různých profesí a věku,kteří si ale mají co říct.Říkal že sejít se jen tak,pro zábavu tam neexistovalo,pokud by to byli lidi výrazně různých oborů a příjmů

Důchodče,děkuji za přivítání.Já už jsem tu dlouho,jen jsem nějaký čas nepřispívala.Je pravda,že dětství jsem měla chudobné na materiální statky-ale nádherné.Je mi líto dnešních počítačových dětí.Lidi pamatujete na ty nádherné zimní sáňkovačky,vánoční stromek s hořícími svíčkami,cukroví z velkých formiček a pod stromkem knížky,kapesníky a hromada ručně pletených šál,kalhot a světrů,které kousaly jako 100 čertů.Jejda,to jsem se zasnila a zase byla malá holka u hořícího stromku.

Ale celkově mně z toho...Já to měla trošku jinak,asi jsem v tom měla štěstí.Jako malá jsem jezdila k prarodičům,do malé vesničky.Milovala jsem to tam,bohužel jsem se tam pak 25 let nedostala.Pořád jsem ale vzpomínala a básnila o tom kraji.Po čtvrt století jsem pak měla možnost tam znovu začít jezdit,prvně jsem jela s hroznou obavou,jak se to asi změnilo a že dcera,která tam nebyla nikdy bude díky střetu vzpomínek s realitou zklamaná a já taky.Ale změny byly jen minimální,možná i díky tomu,že se z toho mezitím stala chráněná oblast.Dcera a později i vnuk i zeť si to tam zamilovali taky.Pak jsme sice odtamtud zas museli pryč,ale všichni uvažujem,že jak jen to bude trochu možné,opět se vrátíme.

Bonbony fialky zůstaly...Ctěl bych přivítat v našem vzpomínkovém debatním kroužku jeho novou členku Johanku. Už před časem tu kdosi výstižně napsal, že na totáči bylo nejlepší to, že nám bylo o 22 let méně. :-)

To je fakt, spíše je to...Ale celkově mně z toho výletu do Jevan bylo docela smutno. Celkově to tam nějak splanělo. Už tehdy se tam stavěly chaty, ale ještě jich tam nebylo až tak moc. Ale dnes i tam, kde tehdy byly širé družstevní lány, tak ty jsou teď rozparcelované a je tam jedna chata vedle druhé. Přesně jak se zpívá v jedné písničce: "a tak se stalo, že jsem spad z města činžáků rovnou do města chat". Zajímalo by mě, kam se v létě chodí věichni koupat. Po uzavření plovárny u toho bývalého hotelu Grand tam totiž zůstala jenom jedna malá pláž "u cukrárny" a druhá ještě menší plážička u silnice vedle toho hotelu/zotavovny. Tudíž tam musí být, hlavně o prázdninách, vyloženě hlava na hlavě.
Asi by se člověk neměl po letech vracet do míst, na která má vzpomínky z mládí. Přesně jak napsal Venda: "nic není jako dřív, nic není, jak bejvávalo". :-)

Bonbony fialky zůstaly...My se chodili koupat do Vltavy.Na plovárnu na Štvanici.V zimě se na Vltavě (konkrétně na jejím slepém rameni v Karlíně na Maninách) i bruslilo.

Bonbony fialky zůstaly dodnes,mají i stejnou chuť.Káva byla za 8 Kčs,ta lepší káva se jmenovala FENIX a byla velmi dobrá.Do řeky Sázavy se nedalo pro špínu a zápach vstoupit-plavalo tam kde co.Vzpomínám na obchod s polotovary-rajská v kelímku,plněná paprika,tatarák,remo plátky.To bylo fajn.Horší už byly fronty na kde co,ale byla jsem mladá a bezstarostná holka.

No jéje, na to kino jsem...A do lesa k Aldašínu se chodilo na houby. A rostly tam i ty bedly, na jejichž klobočcích na másle jsem si tak rád pochutnával. :-)

A ženy nasily pletené...pamatuju na ručně pletené soupravy-čepice + dlouhatánské šály s třásněmi.
A na některých fotkách z úplně dávných dob mám na hlavě rádiovku :-)

Pamatuje někdo na kulichy...A ženy nasily pletené debilky.

Pamatuje někdo na kulichy...Zmijovky se pořád prodávají, tuhle jsem je viděl v pracovních oděvech. Dokonce ve dvou barvách- pruhy do modra a do červena. Já jsem měl taky za komančů zmijovku, ale už tehdy jsem se jí styděl nosit. Teď je přecejen širší výběr, tak nosím takový jako má většina- čili bez bambulek a bez takovýho toho kohoutího hřebínku jak bylo před 30ti lety běžné. By mě zajímalo, kde ty moje všechny čepice skončily...nic není jako dřív...nic není jak bejvávalo:-)