Těhotenství po čtyřicítce

x

Pokud žena nemůže mít dítě včas a pak se zadaří,přeji jí to v jakémkoli věku. Ale mít dítě po čtyřicítce,ačkoli děti mám a nebo jsem mohla dříve mít,je sobectví nejvyššího kalibru. Máma i táta nad hrobem a dítě student...v tom lepším případě. ze se sobecké ženy nad sebou nezamýšlejí,je dnes v modě:-(
Ano,jsou to vaše malá zlatíčka,kterých se chudáků ale nikdo neptá, jetli by chtěli mít místo rodičů brzy urny

Už jsem tu nebyla dlouho, ale dneska nějak nemůžu spát. Nezlob se ale na mě, zatím jsem zdravá a vůbec se necítím být nad hrobem. Dneska už je snad trochu jiná doba. A na svůj věk mám prý energie až moc.

Pokud žena nemůže mít dítě včas a pak se zadaří,přeji jí to v jakémkoli věku. Ale mít dítě po čtyřicítce,ačkoli děti mám a nebo jsem mohla dříve mít,je sobectví nejvyššího kalibru. Máma i táta nad hrobem a dítě student...v tom lepším případě. ze se sobecké ženy nad sebou nezamýšlejí,je dnes v modě:-(
Ano,jsou to vaše malá zlatíčka,kterých se chudáků ale nikdo neptá, jetli by chtěli mít místo rodičů brzy urny

Ahoj, zdravím všechny...Eli, tím se opravdu netrap, a užívej si to, co by za to jiná dala... Hodně štěstí.

Ahoj, zdravím všechny...Eli Lily, já jsem babičku zažil, a věř mi, nebylo o co stát. Tímhle argumentem bych se neoháněl...

No jo, než děcka dospějou, tak už budeš ležet v rakvi, manželovy rodiče to taky mají za pár, takže chudáci tvoje děti. Jak k tomu přijdou? Hlavně, že sis na stará kolena zaprcala, viď? Taková nezodpovědnost !!!!!!

tím se nesmíš trápit dopředu, problémy řeš až nastanou, užívej si svých štěstíček

Ahoj, zdravím všechny diskutující. Je mi 44, měla jsem první dceru v 39 a druhou ve 42. Do 35 jsem potomky nechtěla, pak to nešlo, myslela jsem si, že už nejsem plodná a smířila jsem se s tím. Poté se zadařilo a ve mně se ozvaly mateřské pudy.
Přesto uznávám, že těhotenství v tomhle věku není úplně ideální a trochu chápu argumenty odpůrců pozdního mateřství. Za prvé je už docela velké riziko, že se dítě narodí postižené (i když - to snad odhalí testy, ale asi ne na 100%). Pak mě osobně trápí tyhle dvě věci: jak budu já a manžel (o tři roky starší) děti zvládat, až budou v pubertě a bude nám táhnout na šedesát? Teď se ještě cítím plná síly, ale za 10-12 let to rozhodně nemusí tak být. V tomto věku už často přicházejí nemoci a ne všechny jdou ovlivnit životosprávou a já mám zřejmě k různým hnusným věcem genetickou zátěž. A za druhé: dcerky si už neužijí babičku s dědou, mí rodiče mě měli taky relativně pozdě (hlavně na tehdejší dobu!) - něco po třicítce. Táta už nežije, maminka je těžce nemocná - dementní. Manželovi rodiče sice žijí oba, ale moc při síle nejsou, plno nemocí, špatně chodí, jsou už unavení...
Takže abych to shrnula, jsem moc ráda, že svoje malá zlatíčka mám, ale zároveň cítím velkou nejistotu ohledně budoucnosti.

Ahojky děvčata,
po delší odmlce se sem vracím.Tak naše mrňata mají za sebou první narozeniny.Teď to je teda lepší.Holky už si pěkně hrají,řádí po baráku s kočárkama,odrážedlama a už se jim zařizují pokojíčky,protože obývák začíná být přeplněný hračkami a vozovým parkem.Vikulka je klidnější ,ale citlivější .Terezička je takové malé tornádo.Neposedí ani u jídla.Obě už chodí běžně na nočník a obě už nosí svou první fontánku ve vláskách.Terka si říká Tejíííí a Na vnučku volá Kijíííí.Viky nam všem říká Máázli.Viky miluje plyšáky a Terka nářadí a nádobí.Uhlídat ta dvě třeštidla je někdy pěkný mazec.Ale jsem ráda,že už si zase hrají.Potýkali jsme se dlouho s Bacilem V krku a braly obě antibiotika ,ale už jsme v pohodě.

nechtěla jsem se nějak zvlášť zapojovat, ale taky si myslím, že si paní d trochu protiřečí.
Dnes jsem potkala maminku které je 39 let a po 10 letech léčení má vytoužené miminko, moc jsem ji to přála..byla moc šťastná.
Přeji to všem maminkám ať se zadaří!!

to nebylo myšleno na...to ale nepíše,že by se měly mít děti z toho důvodu.Jen že jim to tak vyšlo a vyhovuje jim to.To mi nepřipadá jako -divnej názor-,zvlášť když píše,že je to každýho věc,jak se rozhodne.

já jsem měl praprapradědečka taky a jsem pyšný jak prase!!!

to nebylo myšleno na tohle...samozřejmě ať má každý dítě každý kdy chce a jak se na to cítí, fandím starším maminám, mám jich v okolí několik a jsou úplně senzační a myslím si že nepřemýšlejí, že si neužijí prapravnučku

no někteří chtěj mít...co je divnýho na tom že píše ať má každý děti kdy chce?

no někteří chtěj mít taky už od praprapotomků pokoj a to taky uměj počítat....divnej názor paní d, ale o něčem to svědčí.

nemusí být v důchodovém...ne zobecnění,ale jiný pohled.A´t má každý dítě kdy může a kdy mu to vyhovuje,pokud si na to troufá.Jen u starších rodičů je riziko přece jen větší,to je logické.
Píšu jen,že ti mladší mají větší šanci si užít i s prapotomky a ti s nimi-pokud chtějí a mají zájem.Stačí na to jednoduché počty :-).
Někdo preferuje děti později,nebo mu to tak vyšlo a nic proti tomu.

nemusí být v důchodovém věku hned každý nemocný....není to pravidlo..takže nezobecňovat!!!

Dobrý den, myslím, že...Je to pravda,že nejde zobecňovat,ale zas jiný pohled.Moji rodiče mě měli také mladí-čerstvých 22 a necelých 24 let.nemůžu říct,že bych si s nimi extra vyjímečně rozuměla,ale náš vztah byl normální,žádné velké tření.Já měla dceru v 21,řekla bych že si rozumíme dost a ještě víc s jejím synem.Tomu je náct a jsme opravdu stejná krevní skupina.Moji rodiče si díky mladému věku opravdu užili pravnuka,on je oslovuje jmény aby se mu všichni prarodiče nepletli.Prababičku naučil na PC,díky tomu může komunikovat s širší rodinou i mimo republiku.Já si vnuka opravdu užila a užívám,teď jsem dost nemocná a kolikrát si říkám,že kdybychom měli v rodině děti v pozdějším věku,ani bych se ho nemusela dožít.Přínos je to i pro něj,je pyšný že má nejen pra,ale i praprarodiče.Nebo to alespoň tvrdí :-)

Dobrý den, myslím, že nelze nic zobecňovat a vždy záleží na přístupu a povaze rodičů. Když jsem se narodila, matce bylo 21, otci 22, byla jsem nechtěná a dávali mi to najevo. Nejezdili jsme na žádné výlety, nenaučili mě ani bruslit ani plavat, jezdit na kole, jediná jejich aktivita po práci bylo sezení u televize. Spolužáci se mi samozřejmě smáli. Vzpomínám si, že paní učitelka tuším v první nebo druhé třídě utrousila poznámku jakéže to mám mladé rodiče. Nevěděla jsem, proč to říká a jak reagovat... Rodiče mi s žádným problémem nepomohli, otec mě poslal za matkou a ona zase zpátky za otcem nebo řekli "hmmm, já nevím..." Se vším jsem se musela nějak poprat sama.
Dodnes jim to mám za zlé (je mi 30 let), s rodiči nekomunikujeme. Připadám si, jako bych žádné rodiče už neměla, a ani mi nechybí.
Starám se o sebe od 18 let a potřebnou oporu jsem našla nedávno v manželovi. Tolik pohled zase z té druhé strany...

nestraná čtenářka - Holky...Hovado impotentní...

normální magor nic...Taky si myslím, na rakev se mi ještě střádat nechce,myslím, že si žiju docela fajn, ale Ty jsi asi tady navíc!!!!