PEKARNA U ZLATE MAMY

Pomlázku musel umět každý chlapec, a proto kolem toho, kdo ji uměl uplést, se vždy scházelo dost malých hochů, kteří se tomuto umění chtěli přiučit. Do pomlázky se vplétala buď červená stuha, nebo červená nit. Pomlázky se pletly různě velké. Od malých, které se nosívaly stočené v kapse, přes klasické, s nimiž se chodilo na koledu, až po téměř dva metry dlouhé, tzv. obřadní.

Šlehání symbolizovalo předání svěžesti, mladosti, ohebnosti a zdraví mladého proutku. Děvčata se šlehala, aby byla zdravá, pilná a veselá po celý rok. V hospodářství vyšlehal hospodář čeládku, aby nebyla líná, a zašel i do chléva, kde vyšlehal krávu, aby se brzy otelila. Šviháním ovocných stromků se měl ovocný sad probudit ze zimního spánku k další úrodě. Vdaným ženám se pomlázkou vyháněl zlý jazyk. Šlehalo se také na znamení přátelství mezi rodinami – děti nechodily k těm sousedům, jejichž rodiče nebyli zadobře.

Pentle, mašle

Pokud děvče při pondělní koledě navázalo na pomlázku barevnou mašli, mohlo se v ní skrývat tajné poselství:
Červenou barvou naznačovala že má hocha ráda.
Modrou barvou mu dávala naději.
Chlapec obdarovaný zelenou stuhou byl oblíbený.
Naproti tomu ten, kdo obdržel stuhu žluté barvy, byl neoblíbený a dívka mu dávala najevo svůj nezájem.

Když Ježíš se svatým...?

Zajíček jako symbol tradičních Velikonoc k nám připutoval z Německa, tudíž se jedná o symbol převzatý. Ale vzhledem k rostoucímu počtu „čokoládových zajíčků“ na pultech našich obchodů jistě neuškodí, vysvětlit, co má zajíček společného s vajíčkem a proč je s ním období Velikonoc spojován.

V dnešní době bývá označován za tvora, který na Velikonoce přináší vajíčka (zejména čokoládová).

Vysvětlení se dá najít podle několika známých výkladů. Podle jednoho je zajíci přisuzováno tajné roznášení velikonočních vajíček, protože přes sovu plachost a strach z lidí bývá na jaře vídán poblíž lidských obydlí, kde vyhledává potravu. Podle jiného výkladu bývalo zvykem do chleba pečeného ve formě tvaru zajíce položit vajíčko. Z tohoto můžeme usuzovat, že tak časem vznikla představa, že vajíčka skutečně přináší či dokonce snáší zajíc. Dříve také bývalo zvykem honit „velikonočního zajíce“, což znamenalo hledat ukrytá vajíčka na poli.

Zajíc ale nebyl jediným zástupcem zvířecí říše, kterému bylo přisuzováno nošení vajíček.

Tak třeba na Olomoucku odváděli rodiče své děti na Zelený čtvrtek po návštěvě kostela do zahrady, kde museli hledat dárečky od „Pámbíčkovy slepičky“.

V západních Čechách zase na Zelený čtvrtek snášel červená vejce kohout a ve středních Čechách (zejména na Rakovnicku, Berounsku a Křivoklátsku) nadělovala liška.

Pod pojmem velikonoční beránek si každý z nás okamžitě představí sladkou moučníkovou pochoutku pečenou ve formě tvaru beránka.

Jako symbol byl a je znám nejen v křesťanství, kde byl symbolem Božího beránka. Ježíše Krista. Kupříkladu židovský bůh byl chápán jako pastýř, starající se o své stádo oveček.

Velikonoční beránek je jako obřadní pokrm znám od středověku dodnes. Nikde se bohužel nedochovalo, zda se jednalo o pokrm z masa či pečiva. Ale jelikož se masitý pokrm mohl jíst až po svěcení pokrmů, které připadalo na Boží hod velikonoční (Velikonoční neděle) a pak také z důvodu, že beránka jako masitý pokrm si nemohl dovolit každý, se dá předpokládat, že naši předkové připravovali beránka pečeného z těsta jak slaného, tak i sladkého. Tomu odpovídá jeden starý recept, který jako suroviny mimo jiné uvádí rýži, rýžovou mouku, mandle a mandlový olej.

Když Ježíš se svatým Petrem chodili po světě, přešli do jednoho statku a poprosili hospodyni o kousek chleba. Ta však neměla v celém stavení ani skývu. V tom však uslyšela kdákání slepice, seběhla ke kurníku a našla vejce. Upekla ho v teplém popelu a jím nakrmila oba pocestné. Když odešli chtěla smést koštětem pohozené skořápky. Jaké bylo její překvapení, když uviděla že se proměnily ve zlato. Selka potom každého pocestného častovala vejci, ale žádná skořápka se ve zlato neproměnila. Časem začala vejce rozdávat na výroční den návštěvy oněch dvou pocestných.

S vajíčky provozovali o velikonoční pondělí a někdy i v následující dny dospělí i děti různé hry. – Běžné bylo „sekání“ do vajec. Jeden chlapec uchopil vejce do dlaně, aby jen špička vykukovala mezi palcem a ukazovákem. Druhý hoch vzal krejcar a mrštil jím proti vejci. Pokud se krejcar zasekl, patřilo vejce házejícímu chlapci; pokud se svezl či se vůbec do vejce netrefil, zůstalo vejce tomu, kdo ho držel. Méně často se krejcar zasekával do vejce položeného na zem (do důlku). – Při „ťukání“ dva hoši lehce udeřili špicí svých vajec proti sobě. Čí špice se rozbila, ten prohrál a musel dát vejce soupeři. Někteří chlapci podváděli a přinesli vejce vyfoukané a naplněné smolou, které se nerozbilo. Pokud ostatní takový podvod zjistili, bylo pochopitelně s nepoctivcem zle. – „Koulení“ mělo různé varianty. V jedné z nich se vajíčka dal do řady a chlapci k nim z větší dálky kutáleli „kudrnu“ (kouli slepenou z volských chlupů). Kdo zasáhl vejce, mohl si ho vzít. Jiným způsobem koulení bylo spouštění vajec po nakloněném šindeli či dřevěným žlábkem na rovnou zem. Komu se podařilo zasáhnout jiné vejce, získal ho. Existovaly varianty, při nichž byl vítězem ten, jehož vejce se dokutálelo nejdále. V okolí Vamberka se pro tento účel připravovalo speciální „valbisko“ s přesně stanovenými rozměry (6,5 m x 0,5 m), na němž se dalo soutěžit 10 vejci najednou. Stavitel valbiska dostával od hráčů zaplaceno za přípravu jeden nebo dva krejcary. – Na Chodsku se scházela mládež na návsi a házela vejce buď do výšky, nebo jím přehazovala střechu tak, aby dopadlo na měkký drn. Pokud se vejce od některého děvčete rozbilo, sklidila dívka posměch a hoši říkali, že bude nestálá.

Spojení obrázku zajíčka se svátkem velikonoc nemá dlouhou tradici, ujalo se koncem 19. století a rychle se rozšířilo. Vychází z německého prostředí, v českém ji rozšířila povídka K. Schmidta „Kraslice“, v níž vykládá, že kraslice snáší v poli pro mravné děti zajíček. Od té doby se začali zajíčci objevovat v cukrárnách, pekárnách, papírnictví na nejrozmanitějším zboží.

Kropenatá slepička
snesla bílá vajíčka,
obarvím je, vymaluji,
všechny chlapce podaruji,
pentličky si nastříhám,
na pomlázku jim je dám.

Sam, téma Alkoholismus,...Určitě máš pravdu Břeťo, tato diskuse nezanikla, ale nějak se vytratil účel tehle diskuse. Dříve se více na diskusích radilo, pomáhalo radami. Dnes je "Doktorka" plná napadání a účel založených diskusí je docela mimo. Admin nestihá mazat. :-). Je to i chyba při schvalování vláken.
Lidé, kteří přicházejí na Doktorku a hledají většinou pomoc či radu, ji tady nenajdou. Zůstávají jen skrytí buřiči, kteří si tady snad zvyšují sebevědomí.
Doktorka není co bývala. Ale tohle už tady bylo mnohokrát probíráno.

Přeji všem veselé velikonoční svátky.

Odkud pochází název Bílé soboty, to se můžeme dnes jenom dohadovat. Zřejmě byl odvozen od bílých rouch, podle jednoho zdroje však kněžských, podle dalších od bílých rouch novokřťenců. Přes den se neslaví žádná mše svatá a další svátosti. Jediní, komu se dostane pomazání, jsou nemocní.

Hospodyně si na tento den kupovaly nová košťata, kterými pak vymetly celé stavení, aby ta zůstala čistá po celý rok a nedržel se v nich hmyz. Na Bydžovsku se mladá děvčata myla ranní rosou, aby byla pěkná a bez pih. Muži pletli pomlázky, hospodyňky pekly beránky a mazance, dívky barvily vajíčka.

Odpoledne bylo zvykem honit Jidáše. Průvod obešel celou ves a nakonec se kostým Jidáše spálil. Večer se vrátí zvony z Říma.

V noci na Bílou sobotu přichází nejdůležitější událost celých Velikonoc – mše připomínající vzkříšení Ježíše Krista. Začíná slavnostní svěcení ohně, vykřesaného z kamene a rozdělaného před vchodem do kostela. V mnoha domácnostech se zhasínaly ohně, paní domu z něj vzala polínko a přiložila jej na oheň před kostelem. Od něj se zapálila velká svíce, zvaná paškál, od které si pak zapalovali své svíčky věřící. Nebo si vzali polínko z posvěceného ohně a tím pak doma opět zažehli svůj oheň. Z ohořelých dřívek lidé dělali křížky a zapichovali je do pole, aby bylo úrodné. Popelem z ohně pak hospodář posypal louku, aby na ní bylo vždy dostatek zelené trávy pro dobytek. Na mnoha místech lidé třásli ovocnými stromy, aby je tak probudili ze zimního spánku.

Sam, téma Alkoholismus, založené 23.dubna 2001, jako takové nezaniklo, funguje pořád, má i zcela čerstvé příspěvky (ke dnešku celkem 23085). Nebylo sice tak těžce poničeno různými škodiči jako některá jiná témata, ale celková úroveň šla dolů.

Díky za hezké velikonoční příspěvky. Přeju pěkné svátky pekařům i kolemjdoucím.

Jaro je obdobím nových začátků, aby ale mohlo něco začít, musí něco jiného skončit. Zamyslete se tedy nad tím, čeho v životě se chcete zbavit, co byste měli ukončit, co z vás jen vysává energii – ať už jsou to lidé, staré věci, nebo projekty, kdy neumíte říct ne. Každou takovou věc si napište na kousek papíru. Pak někde bezpečně rozdělejte malý ohníček a lístky jeden po druhém spalte.

Po každém „přiloženém“ lístku se zahleďte do plamenů. Za každou obětovanou věc vám ohýnek vyjeví záblesk něčeho budoucího.

Další tradicí Velkého pátku je ranní očista v potoce či říčce, která se zpravidla vykonávala ještě před úsvitem. A kdo ji podstoupil, ten měl pevné zdraví po celý nadcházející rok údajně zaručen.

Součástí této očisty však může být i nahlédnutí do budoucnosti. Vyberte si takový potok, na jehož březích rostou vrby, které ještě odolaly nájezdům koledníků. Uřízněte z nich několik tenkých proutků a spleťte je do věnečku jako klasicky květiny. Ten pak pusťte po vodě. V těch několika málo okamžicích, než vám věneček zmizí z dohledu, byste v něm na vodní hladině měli zahlédnout záblesk toho, na co se můžete v následujícím roce těšit.

Na začátek trošku z historie jazyka českého. Víte, jak vzniklo slovo Velikonoce? Spojením slov veliká a noc, čímž je myšlena sobotní noc na neděli, kdy došlo podle Bible k zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Umučen a ukřižován byl Ježíš o den dřív, tedy právě na Velký pátek. Proto se i tento svátek nese ve znamení smutku, truchlení a rozjímání.

Lidové pověsti také říkají, že na Velký pátek se ve skalách otevírají poklady. Zmínku o tom můžeme najít například v Erbenově Kytici, kde se v baladě s názvem Poklad píše: „Na prahu tu žena stojí, celá stojí oslepena; očí pozdvihnout se bojí, nemůž zříti do plamena. Na levici dítě nese, pravou levé mne si oko; a když trochu ohlídne se, osmělí a vzpamatuje, vzdychne sobě přehluboko a tak v duši své rokuje: "Milý bože, co já zkusím na tom světě nouze, hladu! Bídně život chránit musím - a zde tolik těch pokladů! Tolik stříbra, tolik zlata v podzemní tu leží skrejši!“ Podle pověstí lidi k pokladům ukrytých v přírodě měly dovést zářící světýlka nebo kvetoucí kapradí.
Na Velký pátek si lidé oddychli od práce na poli

A na Velký pátek se dříve dodržovaly i další zvyky. Lidé například nesměli hýbat se zemí, nepracovalo se proto na poli. A kromě toho ženy nesměly prát prádlo, voda totiž v tento den byla chápána jako očistná a také proto, že prané prádlo by se podle pověstí máčelo nikoliv ve vodě, ale v Ježíšově krvi. Přizpůsobený smutku za Ježíše Krista byl i život lidí ve vesnici. V kostelech se písně zpívaly bez doprovodu varhan a večerní a ranní klekání často neoznamovaly zvony, ale řehtačky. Chudá byla také výzdoba kostela a počet svící na oltáři. A mezi lidmi se v dřívějších dobách dodržoval ještě jeden zvyk. V pátek si lidé od sousedů nic nepůjčovali, ani jim nic nedarovali. Věřili totiž, že by daná věc mohla být očarovaná.

Tak tady se peče vše.:-) Jako v reální pekárně.
Dodívala jsem se na Nebezpečné vztahy. Řešil se tam alkoholismus. A to zcela vážně.
Alkoholik. Naslibuje, jde se léčit, ale málokterý, kdo se vrátí z léčení, do toho nespadne znovu. Je tady, vlastně bylo tady vlákno, kde se alkohol řešil. Bohužel, jako mnoho jiných tohle vlákno zaniklo. Díky alkoholikovi. Máme alkoholiky litovat? Je to přece nemoc. !
Bohužel. Můžeme jen poradit. Alkoholik musí chtít sám. Léčit se. A potom tvrdě abstinovat. Protože stačí tak málo a spadne opět na dno.
Tak jsem cítila potřebu přiložit polínko...i když jsem byla a jsem abstinent.

Je mi jedno, co si o mně každý říká,
je mi jedno, co si o mně každý myslí.
Nežiji totiž pro každého, žiji pro ty, co mám ráda.

K Velikonocím neodmyslitelně patří také adekvátní výzdoba. S příchodem Jara vítáme také znovuzrození sil a radostné očekávání. Symbolem svátků jara je tak v domácnosti proutky vrby jívy neboli kočičky s mašlemi, kraslicemi nebo jarními kvítky. Na okna se lepí nálepky s jarními motivy nebo obrázky květin.

V historii lidé vítali jaro tak, že vysypávali ornamenty na zápraží pomocí hrnku či květináče a písku či vody. Lidé též zdobili okna květinovými vzory s pomocí seříznutého mýdla. Zdobení průjezdů a zápraží venkovských stavení pomocí vlnovek a spirál byl tradiční o velikonočních a svatodušních svátcích, nebo na dožínky a posvícení.

Na Zelený čtvrtek bychom měli sníst něco zeleného, abychom byli celý rok zdraví. Může to být špenát, brokolice, zelená paprika, zelí, kapusta a další zelená zelenina, ale zejména pak zelené bylinky, které přidáme do jídla.

Kromě zeleného se tento den má sníst i med, abychom byli celý rok dobří, ale hlavně chránění před uštknutím a žihadly. Med se maže na zvláštní pečivo, zvané jidáše, které má tvar provazu, na němž se měl oběsit apoštol Jidáš, který polibkem zradil Ježíše.

Na Zelený čtvrtek bychom se rozhodně neměli hádat, jinak nás čekají hádky a neshody po celý rok.

Nebudeme-li si tento den naprosto nic půjčovat a dříve půjčené věci vrátíme, najdou si k nám údajně cestu peníze.

120g másla
120g ml.cukru
120g měkkého tvarohu
120g polohr. mouky
2 vejce
1/2 prdopeče

30g rozinek, 30g lísk. oříšků, 50g kand. ovoce

Máslo třeme s cukrem, přidáme žloutky, tvaroh, přísady, mouku s práškem, sníh. Můžeme trochu ředit mlékem, když se zdá těsto husté. V předehřáté troubě upečeme, můžeme potřít polevou.

Do třené bábovky někdy nastrouhám tatranku :-)

Biskupsky beránek-3...Beránková forma, která už pamatuje i mé dětstí, je tam, kde se už více uplatní. Já si možná koupím mini beránka v konzumu.:-) Ale tohle těsto určitě vyzkouším třeba na biskupský chlebíček.
Horkou vodu přidávám i do třené bábovky.:-) Do třené bábovky se dá přidat hodně věcí, rozinky, kokos, káva, ořechy. Ale to jsem někde jinde.

Biskupsky beránek-3 vejce-zvlášť bilky,20 dk mouckoveho cukru, 20 dk hery.Utřít do pěny.Pridat-2 polev. lzice oleje,4 polev.lzice horké vody,citron.kůra.Zvlášť vyslehat tuhý sníh,přidat a promíchat s pěnou,dat rozinky v rumu ,kandovanou kuru nebo kandovane ovoce,ořechy,kousky čokolády.Nakonec 20 dk polohrube mouky a pul prdopec.Pect 160 st.na 1 hodinu.Vynikajici,vlacny! !!

Tak nevím kde se tohle děje, ale určitě se neškareďte :-)) no a úklid? Ten kdo uklízí průběžně, nemusí právě ve škaredou středu. Jedině, máte.li doma nějakého toho ducha. Hezkou Škaredou středu přeji :-)

Lidé nosí do kostela polínko dřeva a dají je opálit na hranici Jidáše. Doma z něho nadělají louček a z těchto křížků, které o Veliké neděli po obědě s ratolestmi svěcenými na neděli květnou zastrkají do rohů polí. Vždy tři lístky a ratolest, načež je svěcenou vodou pokropí. Který hospodář bude mít dříve zastrkané křížky, bude mít časnější žně. Jak vysoké jsou ratolesti s posvěcenými kočičkami, tak vysoko vzroste obilí. Křížky s ratolestmi chrání před krupobitím.

Co se traduje:

- Kdo se bude tento den škaredit a mračit, bude se mračit po všechny středy v roce.

- Důsledný úklid vyhání zlé duchy z domu.