Jak se o sebe postaráte, když zestárnete?

Do psychiatrické léčebny vás nikdo nutit nesmí, můžete podepsat reverz, pokud jste svéprávní a při smyslech.

Když se do blázince dostane blázen, je zde spokojený, protože je tu rád a je tu dobře. Zapojuje se do denního režimu, píše si deník, zkrátka doktoři i ostatní personál jsou s ním spokojeni. Když se tam ale dostane zdravý člověk, je nespokojený a jsou s ním hned od začátku problémy. Protože tam nepatří. Nezapojí se do kolektivu ostatních blbců. Je apatický nebo abnormálně veselý. Nespolupracuje, protože nemá důvod. Nemá žádné problémy. Přesto o něm říkají on za to chudák nemůže a my už ho z toho dostaneme. A tak na rozdíl od ostatních dementů a bebilů jedině on vypadá jako blázen a je ostatním tupcům spíš pro legraci, než aby ho litovali. Já vím, že to sem skoro nepatří, ale doplňuji už dříve napsané.

Vláďo. Vím, že to se mnou myslíš dobře. Někdy se ale můžeme dopustit příkoří, aniž si to uvědomujeme. Stejně jako ti před tebou i v budoucnu. O mrtvých jen dobře. A proto: Všechno bylo jinak. Stejně mi nikdo nic nevěří. A přesto je to pravda.

Ono je vlastně úplně jedno, kde jsem. Všude je to stejné. Všude jsem za kašpárka, který buď mlčí nebo říká hlouposti.

Dokud rodiče žili, bylo všechno v pořádku. Svědomitě se o mne starali a byli mi oporou. Nyní, co už nežijí, se o sebe nepostarám. Všechno mi musí dělat jiní.

Když se do blázince dostane...Jo tohle je obecná pravda, která platí v různých situacích - Když je například třídní sraz po letech, tak po krátké době se lidi začnou chovat tak, jak se chovali, když chodili na základku, protože všichni kole si je tak pamatují a ta kolektivní síla zas toho člověka uvrhne zpátky, i kyž třeba už je úplně někým jiným a má jiné chování.

Když se do blázince dostane blázen, ostatní blázni ho považují za normálního. Když se tam ale dostane zdravý, ostatní blázni jej mají za blázna. Nemocným prostředí blázince vyhovuje a jsou zde spokojeni. Normální člověk se zde ale stresuje, je vyhořelý a proto je těžké dokázat, že je zdravý. A tak s ním mnohdy i personál zachází jako s nemocným. Krom toho, když se se zdravým zachází jako s nemocným, začne se jako nemocný sám chovat. A chová se tak všude. I na diskuzi. A o tom to je.

No, Pohádková vílo, ty dovedeš člověka potěšit.

Tak to vidíš, pohádková vílo. Na zázraky věří děti. A nevěří na ně ani pohádkové víly. A přesto se ten zázrak stal. Na pokoji u klienta, u kterého jsem měl slíbený pokoj už přes rok, odešel na věčnost starý pán a mě skutečně začal nový život.

Já nevím. Kde není žalobce, není soudce. Na to se zkrátka nedá odpovědět. A tak to alespoň zakončím citátem. Víš, co ti řeknu, Eduarde? Doma to není, ale žít se tu dá. To dá. Zvláště, když to člověk nepotřebuje.

Oprava: že chci vaši reakci nebo taky abyste reagovali na můj komentář. Tak, jak jsem to napsal, to zase vyznělo jinak.

Omlouvám se za strohou odpověď, špatně jsem to pochopil. Myslel jsem, že je jasné, že chci reagovat na článek. Asi nejsem vhodný pro diskuze. To víte.

Teď už nic.

To jsem opravdu zvědavý,...diskutovat. Tohle je diskuzní fórum, tak napiš, co chceš diskutovat.
Zatím jsi jenom měl potřebu autora/autorku příspěvku počastovat oslověním soudružko, tak co by vlastně chtěl?

To jsem opravdu zvědavý, jestli se na to ještě někdo ozve.

To jsem opravdu rád, soudružko, že tady ta otázka padla. Zrovna jsem to chtěl vrznout někam na internet a tak to alespoň napíšu zde.

Ještě donedávna jsem byl na pokoji s dvěma starci, postupně, jsou to dvoulůžkové pokoje, kdy jsem prakticky nemohl nic dělat. Abych se s nimi nedostal do konfliktu, na pokoji jsem musel jenom ležet. Ale nikdo nevěděl, že to dělají oni. Ten jenom leží a spí, říkalo se o mně. Ztracených dvacet měsíců.

Pravda, pomáhal jsem sestrám jak jsem mohl, ale to zřejmě k samostatnému životu nestačilo. Ostatně uklidit nádobí po snídani a rozdat příbory by zvládla i Fany. A můj největší problém není fyzická stránka, ale psychická.

No a když pominu těch čtyřicet devět let, o kterých se zmiňuji v článcích Nedokážu se vyrovnat s minulostí, je tu posledních šest let, kdy to samé jsem prožíval s maminkou. A tak nakonec jsem byl rád, že se najím, vyspím, dojdu nakoupit a umeju vynášky. To, co by mě bavilo, bylo s potížemi a to, co jsem směl, mě nebavilo.

Nikdo ale neřekl: ničí ho maminka. Každý říkal, že on ničí maminku. A nic nedělá, nikam nechodí, s nikým se nestýká, kouká jak sůva z nudlí a když nemlčí, říká hlouposti. A spoustu jiných a jiných věcí, o kterých se zde s dovolením nebudu šířit. A tak, když maminka umřela, bratranci, majitelé domu, rozhodli a jsem tady. A to je všechno. Není, ale pro odpověď je to to důležité.

Víte co? Zapomeňme na to,...tak proč tam teda jsi? To mi rozum nebere.

Já vím. Vůbec nereagovat. I tak děkuji za spoluúčast.

Víte co? Zapomeňme na to, co jsem napsal před tím a začněme znovu.

Jsem v domově pro seniory, ale je to omyl. Já se o sebe postarám. Myslím, že když si někdo jenom neuvaří a nevypere, není to důvod k ústavu. Pravda je, že bratranec má svým způsobem pravdu, ale byl jsem v tom bytě jenom já sám? Obvykle to tak vypadá, že oběť vypadá jako pachatel a pachatel vypadá jako oběť. A to, že se vyjadřuji blbě, nemusí znamenat nemoc, ale to, že jsem blbě vychován. Ostatně mě vychovaly televize a knihy. Na všechno jsem si musel přijít sám. Oč jsem tedy hloupější než ti, které to někdo naučil?

- na nakrmení nemohoucích již čas nemají.

"vzletné" akce,co...Co jsou to vzletné akce?

Např. různé aktivační práce, jako ruční, kam svezou i "mentály", kteřá tam s odpuštěním prosedí, pročumí a prokývají dvě hodiny bez jakékoliv činnosti.
Nebo různé "besídky", kdy se jako všichni radují, veselí a já nevím co, ale čas na nakrmení nemohoucích již nemají.