PANICKÁ PORUCHA PP8

To potrhlo von Strasse zase shodil chudáky ptáky s klecí. Se z něj picnu.

Dita má svátek? Tož to Ti Dito přeju všechno nejlepší, hlavně hodně zdraví,štěstí a lásky, hodné děti i manžela a také hlavně bezpepinovou pohodu:-)

Ahoj lidičkové:-)
Děkuji všem za držení palců:-) Lucko, budu prodávat ve Zveráku, ale jestli je to blíž k ZOO, nevím nevím.
Jsem porád nějaká nachcípaná, jdu se léčit.
Mějte se hezky a zatím ahoooj

Ahoj všem. Tak holky víte co jsem udělala? Rozhodly jsme se s mou spolužačkou, že dnes odpoledne půjdem za školu. Teda ne, že bychom šly do kina či do hospody, ale normálka domů, ale já z toho mám úplně euforickej pocit jako v mládí. Nějak nám zlobí počítač, vypadává internet, takže chvíli jde většinou však ne.
LENKO, na ty opičky se chodíme dívat vždy, když jdem kupovat žrádlo pro kočky, jsou sladký, vydržím na ně koukat strašně dlouho, ale prodavač v pet centru mi řekl, že jsou totálně na prd.
OLI, tys to napsala moc hezky a vtipně, jen je strašný, co našinec prožije při naprosto banální věci, jako je nákup ponožek. Ještě, že se tomu umíš zasmát.
DITO - už jsem dočetla tu přechytralou knihu o tloustnutí. Pěkná blbina to byla. Jde o to, že máme v sobě podvědomý vzor, který si nesem buď z dětství - Ty náš tlusťoučký andělíčku, Ty naše baculinko...A naše tělo se tomu vzoru i přes diety stále přizpůsobuje, podle toho, co jíme - jsou naše podvědomé strachy a tužby... Když já například mám ráda pizzu a italskou kuchyni, tak prý toužím po harmonické rodině a jsem taková italská mama s tučným břichem, které mě má chránit před strachy...Dokud prý ten vnitřní vzor nepřeprogramuju - meditacemi, vizualizací (asi, že se vidím jako Claudia Schiffer) tak i při držení diet mám smůlu. Kdo miluje pálivá, ostrá jídla, tak touží po dobrodružství a má si ho dopřát doopravdy a ne skrz jídlo. Bla, bla, bla - škoda očí a peněz za knihu. Teď budu číst léčba smíchem od Nešpora - tak ta snad bude pro mě užitečnější.
EVI - buď ráda, že máš hodně práce, aspoň nemáš čas tolik smutnit. Teď řáděj střevní chřipky - tak to bude tím.
LUCKO - Snad mi půjde ta mrcha počítač, abych mohla odepsat.
Tak páčko všem, doufám, že mi to půjde odeslat.

Lily jsi dobráááááááááááááá,
Lucie.........nevím meily mi chodí normálně
Niky...........máš pravdu ,jako býv,uč.na SS,bych řekla,že proti základce pohoda a co dnes na ZS musíííííííííííí je děs,vidím u nejmladší dcerky,ale i tady záleží na učiteli,je to vše o přístupu,,,,,,,,,,,,,,,
a jdu pracovat ahoj všem Hanka

Také chválím OLINKU!!!

DÁŠI, ve školství je samé zbytečné papírování, na děcka se "nemůže vzít metr", aby se v zápalu běsů zklidnila. Ptala jsem se našeho kluka a říkal, že na střední je lepší to, že se každý den nepíše kupa písemek, jako na ZŠ ..., takže ty děcka tím neustálým plněním plánů počtu napsanéhou zkoušení také dost trpí. Je to začarovaný kruh. Kdyby se míň muselo a víc se dělalo podle citu, co kdy je potřeba, nebylo by ani tolik psych. nemocí:-(

Lily stravenky nestravenky,podstastný je,že funguješ a mám pocit,že čím dál líp...kouřit by tam neměl ani majitel objektu..kdo to má tušit,že je to on,ne?:-)..klasická situace z grotesek..nenech se jen tak něčím rozhodit a drž se,moc ti držím palce.

Ahoooj Oli a Lily přeju hezký den,tady se dere sluníčko ale zima přetrvává,holky díky za reakce...nastala prostě nová etapa a nutno se s tím porvat,jen vám musím napsat,jak mi vážně hrabe..jak jsem ted psala nějakej dopis,mám nohy natažený na křesle a o stěnu je opřené zrcadlo,které čeká na nové umístění ...zadívala jsem se na svoje chodidla,nikdy jsem je takhle vlastně neviděla v plný kráse a obě najednou(co už toho chuděry odšlapaly a zažily)..no a neřeknu si třeba jééé to mám ještě na starý kolena rovný prstíčky,řeknu si hmmmm tak takový na mě bude pohled až budu ležet v mrazáku,případně na pitevním stole:-((((((....prosím všechny odborníky přes návštěvy psychiatra,at poradí,jestli už mám vyrazit!!!
ahoooj hezký den všem holkám i klukům

text

Ahoj všem,

zase ráno a obvyklý den s doufám obvyklým průběhem, jsem holky ráda, že jsem vás pobavila svým dobrodružným výletem.
Ale jak už tady bylo mnohokrát řečeno, do také "expozice" je nejlepší jít v momentě, kdy se na to člověk cítí, protože když je zrovna den blbec a jdeš do té expozice už v křeči, jako se to stalo mně minule, srazí tě to zase o pár kroků zpátky.
Lucko, bylo by asi dobrý vyrážet častěji, ale leze to do peněz, navíc povahy slabé jako já a vypuštěné do plných obchodů pak nakupujou blbosti .
Ditušo, ptáš se, co jsem za ty čtyři stovky nakoupila. Jela jsem pro troje ponožky každému z nás. Ponožek jsem nakoupila nakonec každému patery, což stálo 170 Kč. Dále jsem si zakoupila pantofle na zahradu za Kč 50.- Troje nůžky za 40 Kč /nevím proč, ale vypadaly hezky/, aviváž za 35 /měla hezkou barvu/, drátěnky na nádobí, nitě, jehly do šicího stroje, krém na boty a z výprodeje jedny černé bavlněné rukavice za kč 10. No, hýřila jsem, až se hory zelenaly.
No, a lístek přes mobil za 26. Tak si vyrazím zas až tak za měsíc.
Lucko, asi se nedá nic dělat, estrogeny nás postupně opouštěj všechny a přes tohle blbý období se dostat psychicky co nejvíc v pohodě je taky těžký a nepříjemný. Krůpěje potu, bezradnost a nejistota k tomu asi nevyhnutelně patří, chce to jenom přežít a uvidíš, že bude líp.
Tak se všichni mějte dneska co nejlíp a ahooooj

Ahoooj holky,to jsem si fakt početla a jako ostatní chválím krásný vyprávění Olinky a Lenky...vtipný a u Olgy až dojemný!!Pokračovat prosím
Lenko at se ti v nové práci daří,ted si nemůžu vybavit,jestli jdeš ke zvířátkům prodávat??pokud jo tak je to dobře,zase o krůček blíž k tvýmu cíli...ZOO,vid?
A Olga ukázala všem, co se trápěj potížema typu agory a pod.tu druhou až líbeznou tvář týhle nemoci,tedy v jejím podání líbeznou... kolik drobných radostí popsala a vůbec to vnímání pro většinu lidí nezajímavých nepodstatných věcí..jak sis to Oli pěkně užívala,i ten vietnamský vlezlý mužík ti byl v tomhle okamžiku milej,protože ted právě ti bylo dobře,nic se s tebou netočilo a vidělas úžasnej okolní svět a nesledovala jenom ty svoje vlastní pocity..a ta cesta zpátky jak byla hezká,co všechno jsi viděla...to co jiného vůbec nezajímá,vsadím se,že kdyby řidič řekl,že si spletl trasu a jel i někam dál,zvládla bys to...No moc hezky jsi to popsala,i takhle je to dobrý,měla bys vyrážet častěji a nakonec se budeš ještě těšit....co?
Hanko,pořád mi to píše,že máš plnou schránku,jakou máš prosím adresu??
Zdravím Ditušku,Dášendu,Evukrk,Zuzku a všechny...
ta zima už prý za dva dny skončí,každý ráno prosím moje estrogeny aby mě tak rychle a v takovým množství neoopouštěly,at se mnou ještě chvilku vydržej..ale ony už mě maj za ta léta asi dost,berou nohy na ramena a nechávají mě v krůpějích potu,bezradnou a nejistou..z budoucnosti
dobrou noc všem

Lenko,opička?? Opičíčka je to malinkočká,celá naše Linduš:-).
Jdu pokračovat ve snění...tak dobrou všem

Lupo , je možný vše,co píšeš, Remood neznám ,pokud ti takhle zamával se sexem a váhou,nebylo by od věci po poradě s dr zaměnit AD za jiná?? Ptáš se,zda je to vše normální...ptám se: " A co je kolem nás normální??" :-) ..už ani to počasí. Když pochopíš princip vzniku a průběhu našich psychicko-fyzických potíží, co se proč děje, o to líp by měla fungovat ve spojení s léčbou medikamentozní i léčba autopsychoterapeutická,jestli chápeš:-).
Neboj se a bojuj.Ju?Máš dobrýho dr? Chodlils na psychol.sezení?Četl někdy nějaká povídání o PP,úzkostných poruchách vůbec a jak je léčit? To mi dost vše pomohlo.

Teda Dámy O a L-ode mě máte VÝBORNOU jednak za perfetní slohovou prácičku a druhak:-)za odvahu ,výdrž a humor v sobě samých.Dík za super příspěvky v tomhle bláznivým světě a podivně jarním počasí.Oběma vám gratuluju ju ju júúú!

P.S. Oli,co za pouhých 4OO kč se dá koupit v Pze u Vietnamčíkůůů???:-))

P.S. Leni , koule z bahna a batika nemají chybičku,ted kouknu na tu opičku.

Teda holky vy řádíte,,,,,,,,,,,,,
dnes koukám samé dobré zprávy,
Oli ,,,,,,,,,,,cestovatelka
Lenka,,,,,,,,,,,práce,držím palce

Teda Lenko, taky se chechtám ještě teď nad tou tvojí výpravou, bláto nebláto, hlavně že jsi byla úspěšná a práci máš a dokonce blízko domova.
Dášendo, je to fakt, kontrola nekontrola, někdo se tím taky živit musí, a bude to dobrý, uvidíš.
Tak to vypínám a napíšu zas ráno, ahooooj

LENKO , tak ať ti nová práce vyjde a ten kosman je nádhernej :o))

Ahoj všem:-)
Tedy Olgo, umíš to tak krásně podat, že se řehtám ještě teď:-)
Já jsem byla ráno na pohovoru (Dito, bylo to do Pet Centra jako prodavačka) a moje cesta tam, byla taky uchvátná. Večer jsem si zjistila čím pojedu, v kolik mi to pojede a kde to vůbec je. Takže ráno jsem vyrazila načinčaná, v černém kabátě a naleštěných botách a abych to stihla, rozhodla jsem se, že nebudu čekat na bus, který jel údajně přímo tam, ale ten kousek ( něco přes 1,5 km) dojdu pěšky. Ze začátku bylo všechno v pohodě, odbočila jsem do správné ulice a mezi těmi všemi velkými halami hledala tu "svoji". Chodník tam ještě nebyl, takže jsem šla po krajnici a můj kabát se díky kolemjedoucích aut z černého měnil v batikovaný. Dokobrcala jsem se k nějaké vrátnici a vrátného zaskočila svým dotazem, kde je ta moje firma. Až když obvolal pár lidí, dozvěděla jsem se kde asi přibližně ta budova stojí. Bohužel už mě tlačil dost čas a kdybych šla dál po silnici, tak bych asi přišla s dost velkým zpožděním. Zvolila jsem rychlejší variantu a zkrátila si to přes staveniště. Sice jsem na pohovor přišla nakonec včas, ale na nohou jsem místo naleštěných bot měla dvě koule z bahna. Můj vstup do jejich naleštěných prostor byl opravdu impozantní. I když jsem se pokusila boty venku vyčistit, uvnitř se za mnou táhla cestička z bahna. Ale nakonec pohovor jsem zvládla a dokonce mají i jedno volné místo poblíž Řepákova. Takže musím vyběhat TR, doktora a hurá do práce. Když jsem tam v recepci čekala na personálního, tak jsem se kochala krásnou velkou voliérou se dvěma kosmany. Jednomu jsem se asi líbila, protože se přesunul na místo, kde na mě mohl vidět a neustále si mne prohlížel, dával hlavičku na stranu tak moc, až ztratil rovnováhu a spadl. Okomentoval to nerudným pískotem. Jsou to fakt úžasné pidiopičky akorát do ruky. Posílám odkaz, abyste se mohly pokochat taky.
http://warbel.blog.cz/0603/kosman-zakrsly-nejmensi-opicka-na-svete

Ahoj ještě jednou , musím reagovat na Olinku , která je úžasná a já mám moc ráda její příspěvky , fakt OLI strašně dobře se mi čteš , určitě nejenom mě , přečetla jsem tvou dnešní výpravu jedním dechem a nenazývej se idiotem :o))
OLI kontrola bude žúžo , už se těším :o))ale zvládly jsme horší věci ne ?
Vy kdo máte agoru , jste moc stateční , není to žádná prča , mě se teda naštěstí vyhnula , jelikož jsem se začala brzy léčit , jak tady někteří píšete , že máte někdo pp od dětství či raného mládí a dlouho neléčenou tak to je jasný , že to pak chronifikuje a přidruží se i ta sviňucha agorka , to mi řekla i pí dr. psych.

TAK OLI DRŽ SE JSI BEZVA ŽENSKÁ !

LUPO , bohužel vše co píšeš je u panikářů normální , já jsem tzv "vyléčený "panikář a můžu říct , že občasný divný chvilkový stav na mě taky sedne , je to prostě v našich hlavách a nezbývá než s tím bojovat , někdy úspěšně někdy méně úspěšně, ale důležitý je to NEZABALIT!!!
Jak už tady bylo mockrát napsáno , i já to tak cítím , nikdy už život i vyléčeného panikáře nebude tak bezstarostný jako dřív, vždy už tu bude co když zase.....ale dá se s tím naučit žít dobrý a plnohodnotný život, tak ti přeju štěstí a nevzdej to!!

Ahoj Ditus, tak to je fajn , ze jsi ze sev. moravy, ja taky ,prosim te jako asi bohuzel panikarka - profik je to normalni, kdyz mi porad huci v usich a toci se mi hlava,mam slabe nohy atd.nepripadam si smutny ani nijak jinak hotovy,nebrecim,ale ty fyzicke poruchy vcetne spatneho videni..je to vazne hnus,porad si rikam je to od psychiky od nervu, tak bud v klidu, ale vzdycky me to tak zaskoci, ze nevim jestli mam zurit, nebo s necim svihnout - je toto normalni?com s tim? mate to taky?blba otazka vzdyt to tady ctu, ze jo.Asi to zase dopadne tak, ze budu muset polykat ten Remood,diky tomu O sex.chuti a zase 10 kg navic jako poprve.

Ahoj všem,

píšu až teď, mám dneska den naruby. Ráno jsem se svezla se synem autem do Prahy /teda na okraj, co chodím k doktorovi/, vlezla do pár obchodů, utratila čtyři stovky a autobusem jela domů. Jedna věta, ale zkusím vám to popsat všechno, ať se taky trochu zasmějete.
Bylo by to na téma "idiot z vesnice ve městě".
Rozhodnutí ve mně zrálo tři dny. Tři dny jsem zvažovala pro a proti a hlavou se mi prohnaly všechny katastrofy, který by mohly nastat, od případu, že by vypli proud, zatímco bych byla pryč a přetopil se mi kotel, až po eventualitu, že by zkolabovala MHD a já zůstala bez spojení domů. Takže tři dny předem už jsem měla strach. V noci na dnešek jsem se vzbudila ve tři ráno a musela si vzít prášek, protože mě napětím bolela hlava. Ráno jsem si přivstala už ve čtyři, abych obstarala kotel a vůbec to, co dělám od půl šestý do devíti. Potom jsem si nachystala všechny věci, co budu potřebovat s sebou /asi jako když se Evakrk a Zuzka připravovaly do Egypta/, dala nabít mobil, našla staré hodinky a zkontrolovala přesný čas, rezervní prášky apod. Když syn vstal a začal snídat, už jsem byla oblečená a rozklepaná. Těsně před odjezdem jsem si přes SMS zakoupila jízdenku na MHD, která platí hodinu a půl, což by vyšlo do návratu. Deset minut před odjezdem už jsem v plný polní stepovala před barákem a štvala tím syna, že prý ho honím. Holky, co mě znáte, tak si mě představte v bundě, kalhotách, kšiltovce, kabelce přes rameno, s holí a taškou na kolečkách, brýle proti sluníčku, rezervní brýle na cenovky v kapse bundy. Zrovna jsem si strčila mobil do náprsní kapsy u bundy a zablokovala klávesnici a byla definitivně připravena vyrazit,syn už startoval auto, když tu mi pípla sms. V ten moment jsem začala zmatkovat. Nacpala jsem se do auta, připoutala se, chtěla si přečíst tu sms, ale to jsem si musela vyměnit brejle, ty z nosu mi spadly, zapomněla jsem, jak se odblokovává klávesnice a na mobilu stejně nebylo nic vidět. To už jsem synovi lezla na nervy hodně. Nicméně do města jsme dojeli a tam mě opustil. První problém byly neposypané chodníky a velice kluzko. To jsem byla ráda, že mám tu hůl. Ale strach z toho, že si natluču hubu naštěstí přebil ten strach agorafobický. Vlezla jsem k Vietnamcovi do krámu, měla jsem přesný návod, co chci koupit, ale hned se mě ujal Vietnameček drobeček,že mi bude radit. Byl tak roztomilej, a já tom uzavřeným přeplněným prostoru tak zblblá, že jsem sice koupila ty ponožky, který jsem nutně potřebovala, ale i spoustu dalších krámů, které jsem si Vietnamečkem nechala vnutit, byl tak hodnej a usměvavej, že mi bylo líto ho zklamat. Zaplatila jsem a byl ještě čas, tak jsem vlezla ještě do jednoho krámku, ten jsem naštěstí jen prolezla, protože už mi zbývaly jen dvě stovky, a co kdyby nastala katastrofa a nejel autobus? Ta naštěstí nenastala, autobus přijel a půlhodinovou cestu domů už jsem si vychutnávala a dívala se, kde co novýho za ten měsíc, co jsem ve světě nebyla , vyrostlo. A tak jsem byla ráda, když jsem vystoupila v tom našem zapadákově, že si to nedovedete představit.
Bylo to dobrodružství, tentokrát naštěstí bez křečí a motanic, ale jenom se staženým zadkem. Prostě idiot ve městě.
Tak jsem se s váma o svůj nevšední zážitek musela podělit, ráno se zase ozvu, jako obvykle.
Všem klidný den, a Dášendo, kontrolu ti nezávidím, zažila jsem jich za těch dvacet let účtaření moc a moc s různými kontrolními orgány, některé dámy byly přívětivé a dalo se s nima mluvit, jiné, které tím kontrolováním žily, tak takovým vezmeš vítr z plachet nejlíp tím, že se předem přiznáš i k tomu, co jsi nespáchala.
všem ahoooooj