PANICKÁ PORUCHA PP8

Jo, napsaný moc hezky. Všechno. Já to takhle nedokážu. Najít správný slova. Když to čtu, tak si říkám , bože takhle to přesně cítím, ale hodit na papír to nedokážu.
Jo, všichni kolem mě dnes taky v honbě za kusem žvance. Přitom jsem koukala, že mají otevřeno i zítra. Lidi blbnou.
Včera jsem taky vystříkala všechna zvířata (sprey za 600,- ) , ale prý mě vydrží do zimy. Tak tomu budu věřit. Kočky plný klíšťat, a ty svině hnusný se pak nacucaný pustí a já jedno našla v chodbě na koberci. Vypadalo jak borůvka. Fuj. Nesnáším je.
Tady je venku tak divně a divná jsem i já. Mraky jak před bouřkou, nízko a já se od rána pomotávám.
Takže milé čarodějnice, přežijte dnešní den v pohodě, neuleťte a kdyby jo, to hladké přistání.

DITO napsala´s to přesně!!!!!
Akorát, že já dnes táhla na svých bedrech nikoliv batoh pomyslný, ale napěchovaný 10ti kg kočkolitu, au, au, má záda nebohá a k tomu v každé ruce igelitku ještě s dalším nákupem, jak soumar. Dnes se asi většina lidí rozhodla oslavit 1. máj drancováním obchodů - vypadalo to tu jak za totáče nebo jako, kdyby si všichni dělali válečné zásoby. Při tom je v pátek pracovní den, tak nevím, proč se rozhodly vykoupit řeznictví, pekaře i ovoce a zeleninu?!

AHoj kočky a kocoure...

Napřed ad Lucík:uděluji řád PP vařečky zlaté za trefný a chytrý výpis toho všeho onoho..a tuším,že by se dalo ještě něco připsat,že by to bylo delší.Za tyto dny bych přidala i já lecos.:-(

Ad Olík: teda kárám tě! Víš za co...ale na str. druhou jsi zas obdivu hodna! Piš piš.

Zuzko,Mery-však víte,že "to je prostě život-začne,žije se at tak či onak,dobře, hůř,výborně,mizerně...-a končí,až skončí.Myslím,houby,jsem přesvědčená,že tohle je v podvědomí nejen panikářů často sice jasné,logické, nutné-narodit se,žít, zemřít-přesto nám to vědomky či nevědomky pořád neleze na rozum.proč...proč...sakra proč...proč to není zařízeno jinak.
Duchmerčo,prosím tě,neposlala bys mi portrét konečně,chci vidět zdatnou,čilou pepkařku s duchem Sokolky,at mám z čeho čerpat-brát si vzor! Mám totiž období,jak bych lezla k vrškům hor!Hnus,tíha v těle ,myšlenek plný ruksak,co ho táhnu na zádech dnem i nocí,táhne mi z toho krční páteř a vůbec mi táhne kvapem skoro k čtyřicítce,mám pocit,že nestíhám žít,že nic nevychází,nevyjde,ztrácím optimismus,ač na to nevypadám,je mi divně fyzicky...a dopol při návštěvě příbuzných z Ně se kecalo a pilo kafe a v zápalu povídání se mi nečekaně udělalo strašně zle-tlak či ataka,či hořčík???NO zeptám se sebe sama, ale fakt hnus, jen v tichu svýho nitra jsem to ustála,pár minut přečkala,přemýšlela,zda nespadnu ze židle,fuj,arytmie děsný,slabo,jak zástava dechu a to divný vidění...
...proč nad tím přemýšlet,když TOHLE přeci znám z let dřívějších? Zbavím se toho někdy?Budu pojídat prášky doživotně?Co na to moje játra?proč zrovna já?Ale,však jsou horší věci na větě,můžu být ráda,že mám co mám,pak se předsatvím,jak ležím v nemocnici s něčím vážným,ale vzápětí si řeknu,jak jsem prdlá,že jiní tak nepřemýšlí...a si pište,že bych tady mohla vypsat tucet dalších podobných vnitřních nahodilých otázek a odpovědí.
Co za tím vším stojí? Napadá mě jediná alternativa.ÚZKOST.CHRONICKÁ.Co vůlí ani tréninkem nezmizí.Je prostě někde TAM,kam nevidím,neuvidím nikdy,uvnitř orgánu zvaného mozek,tolik zajímavého,ovlivnujícího veškeré pochody v nás,zcela neprobadatelného ani největšími vědátory.Je to asi mezi nebem a zemí,jak se říká...zkrátka NĚCO.
Plkám.Aspon to,když už NEPLAKÁM:-).

Popolední hodinka filozofování mi vypršela,tak vás všechny moc zdravím a zkusím dospat chvíli noční deficit,nějak bylo nespavo.pa--

Zdravím děvčata!No s těmi starými rodiči je to právě jak píšete o té bezmoci. A já když mám v sobě zakódovanou pomoc bližnímu, tak se ničím do roztrhání těla, abych s tím něco udělala a strašně se tím vyčerpávám. Ale myslím že snad, ťuky,ťuk, je z nejhoršího venku, ještě ťuky, ťuk. Lucy, poezii si beru sebou k holiči a naučím se jí nazpamět, neb tam mám nejvetší problémy, vždy to na mě jde když mám kysličník na hlavě!!!!Ale zase budu mravokárce - včera jsem byla cvičit, neb jsem kvůli mamince vynechala - zrušila minulý týden cvíčo a musím napsat, jak jsem tam jela jak na porážku, že tam zkolabuju, že to neucvičím, že mě budou bolet záda - ne, jsem jak zrozená!!! Tak děvčátka moje, zamyslete se nad sebou a řešte nejen hlavinku, ale i tělíčko - pohyb, pohyb. No já vím, už končím, zase tady kážu! A to se tak nerado poslouchá! Pa pa, hezký den všem přeje M

Ahoj,ahoj...
OLI, tak to ti teda muselo být opravdu zle, když TY jsi si lehla, kolikrát jsem o tobě přemýšlela, jestli ty někdy dokážeš lelkovat nebo se jen tak příjemně poflakovat. To asi jen když je opravdu zle viď?! Máš pravdu, že nejhorší je pocit bezmoci a taky ten pocit, jak najednou člověk ztrácí veškerou důstojnost, stává se z něj zvířátko, které už vpodstatě chce jen umřít - to je pro mě naprosto skličující.....
DÁŠENDO, PAJKO díky za reakce, napsaly jste to přesně...
LUCKO, to přece není básnička, ty jsi jen poeticky napsala všechny naše vnitřní pocity nejistoty a strachu, ale hezky poeticky a pod sebe....A co takhle nějaký mailík, by nebyl?))))

Baf, ahoj všem,

Lucko, básnička se ti povedla moc trefně. Sedí na každýho z nás , jak vyšitá.
Zuzko, Evikrk a další zádoví trpitelé, přidávám se k vám, včera jsem celej den ležela a to už u mě musí být. Minulý týden jsem si odrovnala tu bederní, v neděli mi bylo líp, tak jsem něco drobného dělala na zahradě /posekala trávu, připravila záhon na rajčata apod./ a v pondělí večer se mi to vrátilo i s úrokama, tak teď musím být pár dní hodná a dělat jen to nejnutnější.
Soucítím s Duchmery a Zuzkou, to trápení s těmi starými rodiči, Zuzko, já to měla s mámou jako ty, nejhorší jsou ty pocity bezmoci, že s tím člověk nedokáže nic udělat, nedokáže to ovlivnit, jenom koukat, jak se druhej trápí.
Dášendo, Lenko, Hanko, Pajko, Ditušo, Johanz, Jitko B., všechny moc zdravím, teď se k počítači dostanu jen dnes a pak až v pátek večer , jinak jsme doma oba. Teda jestli dolezu nahoru, ale snad jo.....
Takový krásný jako a my tu chcípem....ahooooooj

a horší cesta tam než zpátky
a víc než jeden člověk ve frontě
a nepochopitelná úzkost v každý čekárně
a strach z usínání
a z noční samoty
a strach z probuzení
a rána plná očekávání známých či neznámých pocitů
tolik nevěříme svýmu tělu
pořád nás překvapuje
a nevíme jak bude v příštím okamžiku reagovat

nikdo nás nenaučil mít se rád
já jsem se o to snažila celej svůj dospělej život a daří se mi to trochu až poslední léta
když už je skoro pozdě

Přesně tak: PP = nepřiměřené rekace na podněty zevnitř, ale i z vnějšku organismu. Tedy jakékoliv píchnutí, klepnutí, ale taky kolísání tlaku, změna teploty, světelné podmínky, vítr z větru i větrů...

Ahoj ZUZI, já myslím , že všechno vybočení od zdravotního "normálu"ovlivňuje naší pp negativním způsobem , v tom vlastně tví podstata týhle nemoci , tj. nepřiměřené obavy o své zdraví :(mě třeba vyvolá pocity tísně i obyčejná nevolnost od žaludku, ty divný pocity mě čas od času navštíví , jsou to pozůstatky po pp, mám vztek na sebe , že jsem takový úzkostlivec , hrozně mě to kolikrát opravdu štve, ale co s tím naděláme , že ?je to v nás zakořeněný od dětství

Zdravím Dituš

Ahoj lidičky, zdravím z deštivé Prahy, včera slunce, vedro a dnes zase ochlazení a déšť.
Tak jsem se dnes vzbudila s bolestí hlavy od krční páteře - to už znám, stává se mi to občas. Po několika hodinách sezení ve škole a dělání si výpisků se mi začala motat hlava, jak blázen. Ač jsem věděla, že je to tentokrát od krční páteře, to motání bylo tak nepříjemné, že se přidalo bušení srdce, brnění obličeje a ataka byla tu. Vzdala jsem poslední 2 hodiny a motající se doplazila domů. Píšu to hlavně pro LILI, jak jsme se včera bavili, jestli krční páteř ovlivňuje PP a tady je jasný důkaz, že ano. Teď doma už jsem v pohodě, taky po Lexaurinu, ale hlavně ten pocit bezpečí je pro mě strašně důležitý.Tak ahojda všem a ať ty výkyvy počasí zvládáme v pohodě.

JITKO

NĚJAK MI TO V POSLEDNI DOBĚ NEVONÍ ASI JSEM NĚKDE KOUPIL VE SPRŠE PLÍSEN ASI V LAZNÍCH ALE UŽ PODNIKAM KROKY S LAMISILEM

VŽDYCKY MI NOHY VONĚLY A TEĎ BRRRR

Díky, díky, no řeknu vám, moc se přemlouvám k trochu lepší náladě, ale nejde to a to je babče trochu lépe, ale je fakt, že teď v noci mám ,,černé můry,, a strašně to vyčerpává. No nic, píšu protože tady leje a nejde dělat venku, to by bylo určo trochu lépe.Tak ještě jednou pa a nědy příště! M.

Z DRUHE STRANY:
KOCOUR SE NECHAL ZAVŘÍT V TERASE PŘES NOC A RÁNO JSEM UKLIZEL HOVÍNKA A MOČÍNKA ZNÁTE TEN SMRAD KOČIČÍ MOČI TO BY JSTE HO DALI NA POKUSY DO LABORKY.
ZAROVEŇ SE LOUČÍM DO PÁTKU MÁM VOLNO...

PRO PP JOHANZ OSTRAVA POLOJASNO 25C

Ahoj všem.
Johanz - nevěřím, že by jedna tvoje ponožka zamořila celý byt:-)

Báro - moje psí děťátko zase slyší na "někdo přišel" - to běží ke dveřím, "mňamka" - když ho chci přivolat, tak to funguje líp, než když ho volám jménem, "kočička" to se chystá na lov:-)
Když chce ven, tak si podá vodítko, když chce na zahradě pít, tak se postaví ke kbelíku s vodou,...

No hlavně tobě Mery,co nám...tobě hodně síly,snad ji najdeš,ona někde bude,jsi silná osobnost podle psaní.Tady slunce žblunce,na něm 3O st.dle teploměru.Odbavuji malou i sebe pro Fridolínu do kroužku.A pak nějaká tradiční prochajda a žehlení a žehlení,neb komu se nelení,..tomu zařvou jeleni a třeba se i zelení,co jávím, a sperma sem črt ho vem,tuším jednoletka,jo určo,v nedeli jsme ho-ji tahala ze záhonu kaput.tak pá všem...normálním pisatelům a -lkám.

Ty naše mrňavý čertice opravdu moc miluju, nikdy dřív bych neřekla, že i zvířátka mají každé svou náturu a svoje zvyky, rozumí tolika lidským slovům - například slovo "kůň, pes, děcka" před nima nesmíme říct, když se zapomenem a jen tak mezi řečí některé z těch slov vyslovíme, tak letí s velikým štěkotem ven zakousnout toho koně nebo psa, popřípadě utrhnout některýmu dítku kus nohavice. A právě slovo "výlet" nebo "jedeme" je nabudí, že se někam jede a jak to není hned, tak otravujou a lákají nás ven. Máme je na střídavo s mými rodiči a tak já a můj muž jsme teta a strejda a naši jsou babička a děda a taky na tato slova reagují. A je toho ještě hodně, prostě jsou jako děcka. Johanz, to je dobře, že si pejska budeš brát do práce, jorkšírek není rád dlouho sám - jedna paní od nás z úřadu si taky nosí pejska do kanceláře v tašce.
Duchmery, to je právě, čeho se bojím, když teď mám každou chvilku rozhozenou psychiku bez nějaké vážnější příčiny, abych ustála a byla oporou rodičům v případě potřeby, jsou už staří a nějaké vážnější chvilky se dají čekat kdykoliv. Proto mě štve, že nejsem schopna se nějak na delší čas stabilizovat a sbírat síly.
Tady už se taky zatáhlo a bude asi brzo pršet, bylo přes den dost dusno, jsem zvědavá, co se z toho zase vyklube.

Ahoj všem a díky za podporu, mamince se daří trochu lépe, i když v tomhle věku neví člověk dne ani hodiny a teď mi volala dcera, že ten má infarkt, ten má infarkt - je to také vlivem toho počasí, tady ch.... a chč....., 11 stupňů a pak mám mít náladu, jděte do háje s 27 stupni, to snad není možný, kde to bydlím!No a díky stavu maminky mám psychiku zase v háji a dnes i díky počasí a to mám večer cvíčo s babama a musím je naladit a pořádně rozhýbat a sama tady jsem uzlíček nervů. Ach jo, život není jednoduchý a pro panikáře tuplem ne! Vy jste mě děvčata zblbly s těma spermama či jak to nazýváte, dnes jsem viděla takový krásný a vydrží v truhlíku a na slunci a je to jednoletka? Asi si pro ně zítra zajedu, byly nádherný, takový sluneční, jak malý slunečnice. Tak pa pa všem a hodně síly k překonávání nástrah života přeje M.

Ahoj všem a díky za podporu, mamince se daří trochu lépe, i když v tomhle věku neví člověk dne ani hodiny a teď mi volala dcera, že ten má infarkt, ten má infarkt - je to také vlivem toho počasí, tady ch.... a chč....., 11 stupňů a pak mám mít náladu, jděte do háje s 27 stupni, to snad není možný, kde to bydlím!No a díky stavu maminky mám psychiku zase v háji a dnes i díky počasí a to mám večer cvíčo s babama a musím je naladit a pořádně rozhýbat a sama tady jsem uzlíček nervů. Ach jo, život není jednoduchý a pro panikáře tuplem ne! Vy jste mě děvčata zblbly s těma spermama či jak to nazýváte, dnes jsem viděla takový krásný a vydrží v truhlíku a na slunci a je to jednoletka? Asi si pro ně zítra zajedu, byly nádherný, takový sluneční, jak malý slunečnice. Tak pa pa všem a hodně síly k překonávání nástrah života přeje M.

Johanzi, ty jsi komunista nebo socan?

COŽ MI PŘIPOMĚLO ŽE V SOBOTU JSME MĚLI 33 VÝROČÍ SVATBY...