PANICKÁ PORUCHA PP8

Pro vkládání komentářů se musíte registrovat nebo přihlásit

Ahojky po delší době všem. Taky u nás je nádherně, to sluníčko přímo podsouvá dobrou náladu, kéž by to vydrželo co nejdýl.
Ani nevím, co napsat dřív, tak snad jen, že Šárka zdárně absolvovala Anglii a Francii. Sice problémy se jí nevyhnuly, spíš šlo o to, že už druhý den nemohla jíst, pít a bohužel ani spát, takže všechno jídlo dovezla domů, vč. pití /tak jsem jí říkala, že to měla dát klukům a vodu nechat tam a ne se s tím furt tahat/ a až na zpáteční cestě napadlo jejim kamarádkám jí dát neurol, který ji uklidnil a spala celou cestu. Ale doma se během víkendu dospala a už má zase chuť k jídlu. Nevzala si sebou ani žádný prášek na uklidnění, řekla, že to zvládne a že ji hned tak něco nezlomí. No být tam o týden dýl, tak nevím, nevím, ale prostě to zvládla a zase vyhrála sama nad sebou. Akorát poslední večer to už nezvládla, zabylo jí líto, že všichni jsou bezstarostní, bez problémů jí, spí tak si holt dala trochu vína a chytla "brečící záchvat", kdy ze sebe sypala všechny problémy svým kamarádkám, které jen hleděly, protože by to do ní neřekly, co se jí dělo. Takže asi tak, jinak školu zvládá dobře, musí si sem tam vařit i kafe, protože bývá hodně unavená, ale to přičítám AD, protože ta snižují tlak, a jak si dá kafčo, tak jí to pomáhá.
Já jsem asi měsíc marodila. Vzpomněla jsem si na Tebe, Pajko, jak jsi říkala, že se Tvé problémy odrážely i na mamince, tak u mě nastala asi ta samá situace, že mě tak trochu zradilo tělo, už skoro 3 měsíce mi padají vlasy, nejde to zastavit. Mám vypočteno, že jsou to naskládané stresy asi 3/4 roku zpátky, no v nejhorším si koupím příčesek. Ale je to děs.
Já jsem za celou tu dobu, co jsem byla doma, ani jednou nezapla počítač. Vůbec jsem se nedokázala dokopat si aspoň přečíst, jak Vám je, ne tak ještě psát, úplně jsem cítila, jak potřebuji být od všeho izolovaná. A svým způsobem mi bylo doma moc dobře, nemohla jsem dělat nic těžkýho, tak jsem četla, luštila, a hlavně jsem pletla a pletla a to mě strašně uklidňovalo. Zvládla jsem to bez prášků, teď jsem začala brát ANTISTRES, kde jsou bylinky a je zde i obsažená měď, která mi chybí, a cítím, že jsem fakt klidnější.
V té dnešní nelehké době je to fakt náročný.
Starší dcera má za sebou měsíc na VŠ, je to hodně náročný, 3xtýdně vstává ve 4 dojíždí v 6 večer, takže taky docela záhul. Akorát holky, který jsou na té zdravotní fakultě z gymplu, to vzdávají, protože jsou na praxi "hozeny do vody", nemají zkušenosti s ošetřováním, pícháním inejkcí, starostí o pacienta..... Nechápu, proč je vůbec berou, vyhozený peníze za knížky, čas, tak mohly zkusit štěstí jinde. Třeba dcera hned na první praxi cévkovala maminku po porodu a brala asi 15 odběrů.
Holt je to jak v životě, nikdo se s nikým nemazlí, když umíš, je jen dobře, neumíš, tak musíš si hledat něco jinýho.
Ještě napíšu k mé sestře, ta se drží velmi dobře, ví, že si může pomoct jedině ona sama a hodně se tím řídí. I když občas není nejlíp, tak to umí už brát s takovým nadhledem, že se asi začnu od ní a od Šárky učit.
Tak, jak jsem dřív byla silná já a držela všechny kolem, tak teď se karty obrací a já sama sebe nepoznávám. Píšu to hlavně proto, že ačkoliv si člověk myslí, že se mu nemůže nic stát, tak opak je pravdou.
Tak zatím ahojky, končí mi přestávka, tak jdu do terénu.

Pro vkládání komentářů se musíte registrovat nebo přihlásit

PANICKÁ PORUCHA PP8

Přidat komentář