PANICKÁ PORUCHA PP8

Prispevek byl muuuj :)

Dasenko, asi ani nechci zajit si tady.. Nejak to vydrzim.. Dekuji Ti za reakci!

Silvo, rada bych, aby jsi napsala nejakou tu radu, jak se s tim prat.. Byla jsem silna, ale jak prisly i deprese, uz nemuzu...

MichaeloB.- Nespavosti uz netrpim, ale z pocatku ano. Mela jsem strach, i buseni srdce, strevni problemy a poceni me probouzely ze spani..

Pajko, dekuji za Tve rady, pomohlo mi to moc a i nadechy jsem uz vyzkousela!
Mas naprostou pravdu. Dnes v praci jsem se zase dvakrat rozplakala, ze me tenhle zivot uz nebavi.... Deprese i strach a smutek prebil vcera alkohol.. Dnes je to nekolikanasobne horsi, nez vcera....

Zase jsem delala zelnacku.. Nam! :)

Po jidle si pujdu lehnout a podivat se na nejaky filmecek na netu, udelam si zeleny caj a konecne relaxace po tezkem tydnu 12 hodinovek v praci..

Pocasi tady pekne, ale podzim je znat! Vse je krasne barevne.. Timto Pajce dekuji za jeji nadherne fotky. Mas opravdu oko umelkyne! To ja musim vedet! Vzdy mi udelaji velkou radost!

Pekne sobotni odpoledne vsem!

A dekuji za reakce !

Dimuse, genetika hraje roli, máš asi dispozici k přecitlivělosti a vnímavosti. Odborníci tvrdí, že spousta alkoholiků jsou neléčenílidé s úzkostlivými a depresivními problémy. Alkohol zažene úzkost prakticky bleskově... co jiného je pití na kuráž, než potlačení strachu? Jen je nebezpečí a u žen zvýšené, že se vytvoří závislost a chvíle po odeznění jeho působení člověk vnímá jako propad, nepříjemnější, než úžd napitím... :(

Silvi, smířila jsem se, že se PP nezbavím, po tolika letech mi i odborníci nalili čistého vína. Nevidím mezi námi rozdíl, jsem smířená s doživotními léky a odmítám si nechat omezovat život. I když mám za sebou 2 krizové dny, kdy mi bylo hodně úzko :(
Ale už pospíchám pověsit ven poslední pračku prádla a honem na sluníčko a do lesa s košíčkem, dokud je pěkně, protože zítra bez ohledu na počasí to už nepůjde.
Jo a napiš návod, jak zatočit s atakou.

Zuzko, napíšu Ti. Přečetla (jako bych četla o své mamince) budu reagovat, ale nemám na to zatím klid.

Dáši, Lucko :-)

Michaelo, ať je líp

Krásné sobotní odpoledne.

Ahoj,
pro Michaelu - já jsem začala mít na začátku roku problémy s jídlem-alergie,či nesnášenlivost. Reakce spíš jen se mi sem tam udělal pupínek na rtu,nebo lehce napuchly rty-jenže já si přečetla co všechno by se mohlo stát, všechny takové ty známé alergeny vyloučila(ač do té doby jsem je jedla běžně), začala se strašně sledovat a s jídlem byla konečná.během 2měsíců dole 7kg.a blok mám pořád. Sice jím relativně normálně, ale třeba jíst někde v restauraci,tak si hned říkám, co v tom jídle může být, co by mi mohlo být atd...a v tu chvíli chut nemám taky.Je to hnus, jsem z toho taky občas zoufalá,ale snažím se se nehroutit.I když je to těžký.

jo a Silvušo myslím,že bys neměla se svými návody na zvládnutí atak soukromničit :-),určitě to tady bude zajímat spoustu lidí!
Děkuji za ně

Ahooj vařim a nemám čas
vlezu sem až odpol ale jenom chci pozdravit DÁŠENDU a konstatovat,jak to tady zase svým psaním pohladila :-)

NELO,před mnoha lety bylo pro mě pouhé osprchování srovnatelné s Maratonským během..nezvládala jsem to...časem to všechno odezní,uvidíš

SILVO tebe hrozně ráda čtu :-)
PAJKO :-)

trpícím přeju hodně síly a hlavně nepropadat zoufalství..to je to nejhorší !

Ahoj z N.J.
Je tady nádherně slunečno!!
Dášendo v kolik si mám poslat pro ten koláč????:-))))
Dimuško a MíšoB.Nebra?te se zajít k psych.a jíst léky,opravdu to bez toho nejde!!A jděte co nejdříve.Já jsen na Serliftu a občas i Lexaurinu od 9.9.a je mi podstatně lépe.Taky jsem si myslela,že to půjde bez,ale stavy PP byly horší a horší.Dokonce mě odvezla 155 do nemocnice s podezřením na infarkt.Ty stavy co popisujete moc dobře znám/pocení,třes,puls jako v běhu,na zvracení,průjem,strach ráno otevřít oči jak mi zase bude...../Nedávno jsme dělali novou koupelnu a sprchový box.Myslela jsem,že se v tom boxu zalknu.Po 2měsících si ho teprve začínám užívat.Ne každý dovede s PP bojovat sám bez léků.Držím palce!!!

krásný i když chladný víkend všem!!

Ahoj všem a pěkné mrazivé ránko z Berounska.
Jo táhne mě to přeci jenom sem za vámi,ať dělám co dělám :o))i navzdor všem anonymům :))

Silvi,já taky právě dosnídala,kdyby ti to nevadilo napiš mi do mailu co děláš za zajímavou práci.
Já ted dosnídala,chystám se na dom .úkoly ,musím normovat.Pak se budu věnovat mojí holčičce a manžovi,přes týden na sebe nemáme moc čas jsme oba hodně vytížení.

NELO ,KLIDNĚ BYCH TI UVAŘILA :))I S MOUČNÍČKEM:))
mimichodem dne upeču koláč s mascarpone ořechy a tvarohem,moje čtyřletá dcera miluje koláčky,může i to dovolit chodí tancovat ,pořád je v pohybu tak ať i dá :))

EVI KRK,ŤUKY,ŤUK močák snad bude ok pořád preventivně brusinkov,beru ý extrakt.

Jinak se už moc těším na vánoce uř mám i nějaké dárky,hlavně pro mé holčiny.

LUCKO,TO VÍŠ ,ŽE S VÁMI BUDU PÉCT :))STÝSKALO SE MI PO CHATU A PO VÁS.ALE JAK TO TADY TAK VŘELO,TAK SE MI SEM NECHTĚLO.

DIMUŠE TO JE MI LÍTO JAK TI JE ,ZNÁME TO MY VŠICHNI,KDO JSME I PEKLEM PANIKY PROŠLI,NEMÚŽEŠ NAVŠTÍVIT PSYCH.V ANGLII?DVA MĚSÍCEPP HROZNĚ JSOU V PŘÍPADĚ PP,HROZNĚ DLOUHÁ DOBA ,MÁŠ MOŽNOST SEHNAT SI ASPO??NĚJAKÉ LÉKY JAKO JE NEUROL ?

KRÁSNÝ I KDYŽ CHLADNÝ VÍKEND VŠEM''

PS:ZUZKO NA Vihohrady jedu ve středu ,mám čas,tak od půl druhé do půl třetí a pak od šesti.TAk dej vědět zda by to šlo.
KRÁSNÝ I KDYŽ

Pěkné sobotní ráno všem.Muž ještě spí a já píši. Jak se vše pořád opakuje.V Brně krásně ale kosa, slyším, jak lidé seškrabují z aut námrazu.

Dáši, tak to je fajn, že máš tolik zájmů.Já právě nerada dělám práci, která vyžaduje trpělivost a tvořivost, protože veškerou vyčerpám v práci.Některým jsem možná psala co dělám ale tady to nechci zveřejňovat,kvůli pak snadnější identifikaci jednou osobou.
Dimuš,Michaelo, soucitím s vámi, vším jsem si prošla.
Dimuš, kdyby jsi měla "jen "panicky záchvat sem, tam a pár minut, tak ti napíši návod, jak jsem se zbavila atak. Nebo spíš je zredukovala na sem tam slabší i bez AD.Také ty typické klaustrofobické záchvaty by možná zvládl psycholog.
Ale po zvládnutí tady toho všeho, možná z únavy z neustálých bojů, přišla v závěsu depka a ta se prostě zvládnout nedá. Ráno vstáváš jak stroj, zcela absence jakékoliv radosti a chuti do ničeho, únava.Můžeš si říkat stokrát jsem šťastná, jsem zdravá, nic mi nechybí.... s mozkem to nehne. A to už jsem vzdala a nasadila AD.Můžeš se to všechno pokusit"rozchodit" a naučit s tím žít ale je toto život????
Můžu říct, že teď po počátečních peripetích, žiji prostě úplně normální život, ničeho se nebojím, nic mě nestraší. Den si užívám, protože vím, že se nemusím obávat jeho znehodnocení nějakým hnusem.Oblbnutí se vůbec neboj, funguji tak jak před tím a blbá jsem pořád stejně. Akorát sex je horší, což by v tvém případě mohlo vadit ale mě už je to docela fuk.Ve většině případů asi není Ad řešením, nezlikviduje problém ale jen zastře, vyléčí jen v některých případech.
Docela vím , o čem mluvíš, protože dětsví s matkou alkoholkou jsem si taky zobla. Narozdíl od té tvé se brzy"vzpamatovala" a přestala pít.Ale šrám na mé duši už asi zůstal.
Nevím, co ti doporučit, protože jsme každý tak jiný.Každý se na to díváme jinak, u každého jiný průběh a pocity, jiný náhled na věc. Třeba Pajka píše, že přijala svoji nemoc a vyrovnala se s tím a usnadňuje ji to život. Je to asi rozumný názor ale já to prostě nikdy nepřijmu a nechci s tím žít, i kdybych měla brát AD už zbytek života.A když mi přestanou třeba zabírat, tak změním a budu dělat vše proto abych žila normálně. Musíš si rozhodnout sama, jak to budeš řešit ale řešit to budeš muset, jinak se ti stane život peklem. Je pravděpodobné, že tvá maminka právě toto léčila alkoholem. Geny jsou sviňa.
Tak se všichni mějte, já nakouknu až večer, dnes mám nabitý den.
Vaše? Silva
Manžel už dávno vstal, já jsem odběhla od počítače a nasnídala jsem se. To jen abyste nemyslely, že mám doma takového chlapa, co chrní až nevím do kdy.

For Dimuse -
U Tebe je dost možné, že to máš vrozené po mamince /psych.problémy/, také se to často dědí, je to nemoc. Škoda, že nevíš, jakou psych. poruchou trpěla Tvá maminka. U nás ale nikdo něčím takovým netrpěl, já jsem první a o to víc si připadám prostě blbě.. Nikdo mi nerozumí, nikdo nechápe co se děje v mé hlavě.. Jsem ráda, že si aspoň na netu o tom můžu s někým psát, s lidmi, kteří mají obdobné problémy.. Nespavostí trpíš?

Pajko, MOC Ti dekuji za Tvou reakci!!! Jsem uz tolik zoufala! Tatka si myslel poprve, ze mam infarkt a delal si z toho srandu, ale porad mi nedokaze objasnit, ani ma sestra, cim ma mamka trpela, na co brala leky, ze se upila k smrti..

Mam vztah k alkoholu, ale vinko pro uvolneni.. Vim, neni to spravne, tim se kompenzuje ma ceska povaha a recka spada pod deprese a upijeni..

MichaelaB.- Prave, ze se nelecim.. Myslela jsem, ze to dokazi sama a ted me to skolilo jako nikdy predtim........... Ale az se na Vanoce vratim, zajdu si k psychologovi urcite... Uz to nezvladam.. Jsem jako blazen, dokonce se tak i posledni tyden chovam. Nadala jsem sestre i priteli a rekla jsem si, ze radeji budu sama, nez s lidmi, kteri delaji, ze maji radi a pritom mi nechteji pomoci. Segra mi dnes rekla, jak mamku nemela rada, ze jsem ji podobna, byla zpevacka a psala basne a pisne pro svou
kapelu .. Kdyz jsem ji rekla, ze i ja pisi, sla spat...... Precetla jsem ji tuto.. Kritiku zaznamenavame kazdym dnem, pro nektere by to chtelo zamysleni jen... A podobne
.......... A sla spat.. Nemuze videt, jak jsem mamce podobna, stejne jako cela ma rodina.............

Mě se dnes stalo, že jsem jedla tyčinku a zničehonic se mi strašně nadzvedl žaludek a začala se celá klepat, běžela jsme na WC, poněvadž jsme si myslela, že se pozvracím. Což se nestalo, ale bylo mi docela zle a byla bílá jak stěna, za pár minut se to srovnalo, ale jíst nemůžu doteď, dokonce i když se napiju vody, začne se mi jakoby zvedat žaludek a nemůžu pít dál.. Jenže nejsem si jistá, jestli se v mém případě jedná o žaludeční neurózu, poněvadž jsem před nedávnem prodělala dvě poměrně silné reakce na jídlo a od té doby mám podrážděný žaludek a nemůžu moc jíst, jsme na dietě a moc toho nesním, protože mi je pořád špatně.. Do té doby jsem jedla úplně normálně a s chutí. No uvidím,jestli se to během 14 dní nějak nezlepší, budu muset s tím k doktoru, jestli to nesjou opravdu nervy, ale to bych nerada...

P.S. Michaelo, problém s příjmem potravy neurotici mají. Existuje dokonce termín žaludeční neuróza. Říkávám, že mám bloklý žaludek, nechutenství, napětí, neklid, neschopnost jíst a průjem k tomu u mě taky patří...a jsou lidé, kteří zvrací atd. Je třeba zajít za odborníkem a co nejrychleji začít řešit. Čím dřív, tím rychleji se uzdravíš...

For Pajka -
Děkuji za odkazy, hned se na ně podívám.;)

To je mi líto.. čím víc tohle čtu, tím méně se začínám litovat.. Možná měla moje máma dneska pravdu, že můj hlavní problém je v tom, že se až příliš zabývám sebe samou a nemyslím na druhý.. Já si myslím, že teď nemůžu jíst od těch alergických záchvatů, tak před hodinou na mě zase naskákala kopřivka. Byla jsi s tím někde v léčebně? Bereš na to léky?

Dimi, zvládneš to. Když to přijde, začneš dýchat. Na 8 dob dlouhý pomalý nádech do břicha, budeš si u něj představovat, že čerpáš sílu, pak zadržíš na 8 dob dech a na dalších 8 dob pomalounku výdech až budeš mít pocit, že v plicích už nic není a budeš si představovat, jak vydechuješ svoji úzkost a napětí, vše zlé a tak pořád dokola. A budeš denně relaxovat, budeš trénovat uvolnění. Bylo by dobré chodit plavat, jestli máš možnost... je potřeba začít dělat pravidelně nějaký sport až do zpocení. Uvolníš se u toho, vyplavíš endorfiny a unavíš tělo tak, že nebude mít na ataku sílu, žádné zdroje. A budeš snít o krásných věcech. Když ataka bude startovat, musíš zapnout rozum, vím, že je to někdy přetěžké, ale žádné vyšilování a křečování, jen si budeš pořád opakovat, že už to tu bylo, že se na ni neumírá ani nezešílí a pošli ji klidně sprostě někam. Svalům nedovolíš, aby tuhly a křečovaly, u kosterního svala můžeš vůlí ovlivnit napětí, respektive uvolnění. Mně taky pomáhalo opláchnout se, ochladit, kartáčem na vlasy jsem si masírovala = prokrvila kůži. Ideální bylo, když po mně někdo něco nutného chtěl, přeladila jsem se... Vyťukávala jsem zoufalé smsky, musela jsem zapnout rozum, abych poskládala stručně a výstižně věty a současně uklidnit vyklepané prsty, abych se trefila do správných kláves na mobilu. Taky jsem si psala krátké zápisky, jak mi je, jak jsem zoufalá, jaké mám příznaky a pocity a když jsem si s odstupem přečetla stručné zápisky, bylo to totéž pořád dokola a najednou vše začalo ustupovat. Psávala jsem, když mi bylo smutno, veselé básničky vnoučatům, donutila jsem myslet optimisticky a můj muž mě jemně nutil, abych mu zazpívala, to je taky veliké uvolnění... Mívám občas ataku, ale slabý odvar těch co dřív, kdy jsem nevěděla, že je PP a co se při ní v těle odehrává. K vínu se raději neuchyluj, v důsledku škodí :-(

Michaelo B, mrkni na stránky www.lundbeck.cz do sekce pro veřejnost a taky na www.diagnozy.cz, kde jsou dokumenty o PP i agorafobii.

MichaelaB- Prijem potravy.. S tim jsem mela problemy, kdyz mi tohle vsechno zacalo.. Stale jsem chodila na zachod, mela strvni problemy i zvraceni. Dokonce jsem mela zlucnikovy zachvat, kdy mi doktor rekl, ze je to zaludek a brala jsem leky na zaludek..

Maminku nemam, ta se upila, ptz trpela nejkymi psych. problemy a na to pila a tatinek me stresoval a i kdyz byl u prvniho zachvatu, kdy si myslel, ze mam infarkt a delal si z toho srandu..

Ziji ted v Anglii..

Je to na delsi dobu....

Jo a vzpomnela jsem si, jak jsme v dobe, kdy jsem netusila, ze nejaka panicka porucha a agora vubec existuje, jsme s pritelem jeli na dovcu po cechach a stavili jsme se na Kokorine.. Trpela jsem tehdy silnou PP i agorou, v pocatcich a chteli jsme jit do veze... Jo, ja chtela taky, ale jakmile jsem vystoupala prvnich 10 schodu, slezla jsem hned dolu a rekla, at to nafoti a ukaze mi to.. Mela jsem strach, ze se podemnou Ty stare, drevene schody podlomi, propadnu se a umru.. Nakonec, kdyz jsme jej videla, jak na me zezhora mava s nadsenim, rekla jsem si, bud ted, nebo nikdy a sla jsem opatrne nahoru. Tep 120 minimalne, kdyz jsme jej mela v klidu ve skole, doplazila jsem se nahoru, on mel tehdy strasnou radost, ale ja trpela! Mela jsem chut skocit dolu, zazivala jsem hrozne zavrate, drive jsme adrenalin milovala a to je mozna slabe slovo a to netusil, co Nas ceka, kdyz pujdeme dolu.. Nechtela jsem.. Rikala jsem, ze radeji skocim, nez sejit tolik schodu. Nakonec jsem sla, ale predemnou si nejake devcatko zpivalo a ja silela! "Ty schody jsou tolik stare, ze se urcite musi kazdou chvilkou propadnout a zritit a co kdyz omdlim, spadnu a vsechny i sebe zabiju? A co kdyz projde nejaky tlusty clovek a ja nebudu mit kam uhnout.. Predstavte si, ze vazne mezi mnoha lidmi sel nahoru jeden extremne pri tele pan, ze ja se priplacla na zed bez dechu, nikde zadne zabrany, lide chteli jit nahoru a ja nechtela dolu....

Tak mi reknete, je toto normalni, nebo si to jen namlouvam? Trpim PP a AG? Nebo jak rikaji mi blizci, az prejde stres, kterym trpis uz od malicka, vse zkonci? A zkonci to vubec?

Nejak nemuzu... Uz nemuzu... Deprese mam posledni mesic natolik silne, ze se ani pousmat nemuzu.. Rikam si, to je tak na skok z mostu.............

Vim, ze jediny, kdo me pochopi, jste Vy, kteri vite, jak to vse je........

Nechci kazit vecer! Patek je krasny den, ale zitra delam zase od 6 do nevim, mame prescasy, tak asi do odpoledne, at neco nasetrim, ale nedeli nejspis prospim...

Dobrou noc

For Dimuse -
Přečetla jsem si Tvůj příspěvěk, je to fakt hrozné. Tohle s emi zatím ještě nestalo a doufám, že nestane. Trpím už skoro 2 roky také psych. potížemi, teď mi do toho přibyli ještě jiný /i když to nemám černé na bílém/ a mám všeho fakt pokrk. Nejhorší na tom je, jak už píšeš ty sama, že ani ti nejbližší tě nechápou. Pro mě má jen ještě největší pochopení moje mamka, ale i ona čas od času bouchne a začne mi nadávat, že si to dělám všechno sama svým negativním myšlením.. Třeba dneska jsem si zase vyslechla od ní hodinovou přednášku, takhle je to pořád dokola, mě to samozřejmě strašně mrzí, začnu brečet, protože si připadám, že jsem jen druhým na obtíž a překážím. Často mám i sebevražedné myšlenky.. Bojím se, že se mi rozvinulo z toho všeho ještě něco horšího a nebo rozvine. Mají lidí s PP také problémy s příjmem potravy?