Cinkali byste znovu klíčema?

Zpátky do Evropy? Ne, do Indie.Devětatřicetiletý elektrikář z Ústecka, který nechtěl zveřejnit své příjmení, se rozhodl vyřešit svou bezvýchodnou finanční situaci radikálním způsobem – nabídl přes internet k prodeji svou ledvinu.http://www.novinky.cz/domaci/261357-muz-z-ustecka-nabizi-kvuli-dluhum-na-prodej-svou-ledvinu.html

A když mu někdo něco vytkne, napíše, že tomu člověku došly argumenty. Ale on stejně uznává jen sebe, tak je jedno, co kdo píše. Když napíše žena, že je spokojená, tak jí hned napíše, že bude hůř. Lidem přeje, aby je někdo zbil na maděru, to je hnus.On bude reptat pořád, neřád.

Mám pocit že zde toto stránku ovládl naprosto jen Daniel a je zde pánem on a druhým nedává šanci!

Veroniko, myslím, že Váš...jak se vůbec opovažuješ psát za druhé? Co si čekal ty, je jedna věc, ale netahej do toho druhé, češtináři.Podělal si naprosto nadpis, tak neopravuj překlepy a čárky. Komplex, co?

oprava-hrály...

A proto jsou lidé, kteří...ano Tome, asi tomu je tak...jsem už dost dlouho na světě, ale když se ohlédnu zpět, uvědomuju si, jak malou roli hráli ve skutečnosti peníze v mém životě a jaký malý dopad měly na můj vnitřní klid a mír. Ano, jistě vím, bylo to tím, že jsem nikdy nepoznala hlad, bídu a skutečný nedostatek, i když jsem vyrůstala u babičky a velmi skromně a snídali jsme chleba-suchý a mléko den co den ...ale neměla jsem nikdy opravdový hlad a skutečný problém, jak zaplatit základní potřeby pro svůj život. A říkám si, že to bylo proto, že jsem vždycky taky byla ochotná pracovat a pracovala, i v nemoci, i když jsem kulhala, do práce jsem dokulhala, i s teplotou, i bolavá na duši. Ale ve skutečnosti můj svět jsou především dnes moje děti a jejich potřeby, moje hodnoty to zmíněné zdraví a duševní rovnováha, protože jsem zažila pád na dno po zdravotní stránce. Peníze velmi osvobozují, ale je to svoboda relativní. nejlépe jsem se materiálně měla v době, kdy mi maminka umírala narakovinu a žádné peníze na světě nemohly ten smutný fakt zvrátit. Myslím, že svobodu nese i fakt, když člověk nepřikládá penězům ten nejzásadnější význam v životě. A pak když si uvědomí, že řešit by měl jen to, co vyřešit může. Porevoluční vývoj mně zklamal velice, ale dnes je to morální bída v této zemi, co mně zklamalo nejhůř a bolestně, ne ekonomika, její růst nebo finance. Dokud se v této zemi nedostanou ke slovu a do vedení slušní lidé, kterým nejde o koryto, nezmění se nic. A slušný člověk s čistým morálním profilem dnes podle mého názoru do politiky nejde. Takže řešení nevidím, snad jen vytvořit si svůj vlastní privátní svět... a doufat, že tady vždy bude žít někdo, kdo ocení poctivou práci...

Víte, ono je to všechno...A proto jsou lidé, kteří byli svobodní i za minulého režimu a jsou lidé, kteří nemají problém s dnešním světem.

Veroniko, myslím, že Váš příspěvek je právě na tomto diskusním fóru naprosto správně. A doufám, že to zde vrátí zpět od osobních invektiv a vyčítání si, kdo kde udělal více pravopisných nebo gramatických chyb a překlepů.Podle mého je celé toto diskusní fórum o tom, že ta současná realita okolo nás je, ať už v té materiální nebo v té nemateriální oblasti, diametrálně odlišná od toho, co jsme očekávali, když jsme v listopadu ´89 na náměstích zvonili klíči a co nám tehdy slibovali ti na balkónech. Mimochodem, dneska si říkám, kde se na těch balkónech tak rychle vzali.

Víte, ono je to všechno trošku relativní. Ten klíč ke štěstí, ke spokojenosti, k plnému životu, ten závisí na materiálních věcech jen částečně. Jsem věřící člověk a děkuji dnně Bohu za zdraví pro svou rodinu. Prosím za ně. Přitom mám výčitky svědomí, jak se opovažuju něco žádat, když sama jsem tak chybující člověk. Tohle vám žádná vláda na světě nezajistí. Pokud se stane, že člověk přijde o zdraví, práci a najednou nemá z čeho žít, lze mluvit o skutečném životním debaklu. To ostatní, to je ale v nás samých. Životaschopnost. Láska. Pokora. Síla.I moje rodina měla pocit, že žít od výplaty k výplatě a někdy i na debet je špatně. Báli jsme se-ztráty práce, nemoci, dočasného výpadku v zaměstnání, situace ve společnosti, v které nejsou žádné garance a na ulici se může octnout kykoli poctivě pracující-spíše než skutečný zloděj velkého formátu. Chtěli jsme prostě mít nějaké sociální jsitoty a proto šel mnažel pracovat stodvacet km od domova. Vyřešil tím určité finanční nesnáze a možná vnesl do rodiny určité jistoty. V regionu by takovou práci nikdy nesehnal, snažil se tři roky. Finanční situace je jakoby vyřešená a my utáhnem hypotéku a vysokou školu a střední placenou školu dětí-předtím se to už jevilo při dnešních cenách enerií a potravin a pohonných hmot a zvyšování DPH jako velký problém. Mohu vás ale ujistit, že pohodová rodina nejsme. Už vůbec nejsme rodina. Jsem s dětmi větišnou sama, pracuju, dojíždím, velký dům. Únava a vyčerpání jsou moji stálí průvodci. O víkendu se na chvíli sejdem. Ale s manželem se odcizujeme, nemáme společné zájmy a výsledek všeho je uvědomění si faktu, že vždy je něco za něco. Touha a potřeba utáhnout drahé bydlení, školy a jistou životní úroveň rozbila rodinu. Asi jsme volili špatně, nevím. Opravdu nevím. dost možná ukáže čas, ale ani o tom nějak nechci přemýšlet ... proč to vlastně píšu sem ? Možná mi napadlo hodit do placu svůj názor, že své malé, soukromé štěstí, pocit vnitřního klidu a míru nosíme v sobě každý z nás... bez ohledu na dobře placenou práci a možnost navštívit večírky pro VIP...

Jano, nemyslíš, že je...Oprava:zákon schválnosti.No to už je zákon schválnosti na entou. :-))

Danieli, bylo to...Jano, nemyslíš, že je trošku rozdíl mezi opraveným překlepem v ú/ů a ponechanou hrubkou v i/y?A máš pravdu, neomylná tedy opravdu nejsi, když dokážeš opravovat a sama v jediné větě (části jednoho souvětí) udělat hned dvě chyby těsně vedle sebe. Ten zákon schválnost je ale potvora, co? :-))Na narážky na název této diskuse jsem už alergický, protože k komu jsem se tu vyjadřoval už nejméně 3x, naposledy pár stránek zpátky.A co se týče roztahování se a šetření, tak buď ráda, že ještě máš z čeho šetřit. Každý takové štěstí nemá a už dneska žije tak říkajíc z ruky do pusy. A to má být ještě hůř.

A on důchod jednoho...Danieli, bylo to povzdechnutí. Chybovat může každý, já nejsem vyjímkou, ale opravovat, ještě v opravě udělat chybu a k tomu vymyslet tenhle nadpis? Máš pravdu, chtěla jsem napsat název, ale přehodila jsem to do nadpisu a vznikla z toho tahle šílenost. Já neomylná nejsem.Píšeš, že napadám, protože mi došly argumenty. Jaké argumenty?Ptáš se jestli bychom cinkali. Takže za sebe říkám, že já ano.Pracuji tam, kde ty to dobře znáš, tak jsem se naučila být pokorná. Mám hodného muže, dospělé děti, práci ve ktré jsem lidem platná. Kam až bych se chtěla roztahovat? Šetříme, to je pravda, ale nedělá mi to problém, byla jsem tak vychovaná.

znovu bych necinkala. Žila...A on důchod jednoho takového "důchodce z Vysočiny", vypočtený z premiérského platu, "udělá" průměrný dúchod za hezkých pár důchodů obyčejných lidí.

Vždyť se sám opravil. Ale...Mary, :-) . Tak úporně jsem se snažil to napsat spisovně, až to dopadlo takhle. Ale už mi v tom "vymáchali čumák" asi potřetí. Vždycky, když jim dojdou věcné argumenty. Mne by zas zajímalo, co to je "nápis diskuse". Asi něco mezi názvem a nadpisem. Já ale znám tak leda nápis na zdi.

Je zvláštní, že češtinu...Vždyť se sám opravil. Ale můžeš s tím žít, viď?

Je zvláštní, že češtinu opravuje člověk, který vymyslí takový nápis diskuse. To snad nikdy nepochopím.

znovu bych necinkala. Žila...Těm nahoře je to hlavně fuk.

znovu bych necinkala. Žila jsem průměrně, teď hluboko podprůměrně.Někteří důchodci mají přes dvacet třicet tisíc, a někteří šest osm tisíc. Pořád uvádějí průměr, ten se zvyšuje, ale je to tím, že se zvyšují platy a tak odcházející do důchodu mají logicky vyšší důchody než z před 15 lety.To jim tam nahoře nedochází.

Dúchodců je 53 %? Hmm,...:-))))

Dúchodců je 53 %? Hmm,...Oprava:Důchodců...Sorry.