Kněz a žena ...

Bylo mi 42 let, když jsem přišel do nové farnosti na východě Čech. Knězem jsem byl více než 12 let a po celou tu dobu mne má práce dokonale naplňovala. Nikdy jsem nelitoval svého rozhodnutí zasvětit svůj život Bohu. Ve svém novém působišti jsem měl nahradit zesnulého kolegu a převzít po něm správu farnosti. "Zdědil" jsem po něm i jeho pastorační asistentku Danielu. Byla to mladá dívka, ve věku kolem pětadvaceti let. Nedokáži posoudit, zda-li byla hezká, nebo nikoliv. Byla především zajímavá, ale bohužel nemluvila. Jak mi bylo řečeno, přišla sem z dětského domova, protože po dovršení věku 18 let ji už nadále nemohli ubytovávat a jelikož to byla dívka mírná a hodná, zařídili jí přes ředitelku z domova, že bude pomáhat ve farnosti, bude se starat o běžný chod fary a naoplátku ji zde bude poskytnuto zázemí a nevýznamný plat. Lidé ve farnosti ji, díky její milé povaze a handicapu v podobě mlčenlivosti, přijali vlídně.

Já jsem s tím že začátku měl trochu problém, protože nebývalo zvykem, aby relativně mladý kněz, za kterého se stále ještě považuji, žil v přítomnosti mladé ženy. Myslím, že i ona byla ze začátku překvapena, když po zesnulém faráři, kterému bylo přes 70 let, na jeho místo nastoupil někdo o tolik mladší. Navíc byl nezvyk žít v přítomnosti někoho, kdo nemluvil. Kdo sice rozuměl každému vašemu slovu a požadavku, ale neodpovídal jinak, než pokývnutím hlavy nebo úsměvem. Nakonec jsem si na její přítomnost zvykl a dospěl jsem k názoru, že je to velmi milá osoba, se kterou bylo příjemné sdílet střechu nad hlavou. Abyste lépe rozuměli, každý jsme měli svůj pokoj v odlišné části fary. Ona nezasahovala do mého soukromí a já do jejího. Velice rychle jsem si ale zvykl na připravené snídaně a teplé večeře. Voňavé a vyžehlené padlo. Bylo to více než zvláštní soužití dvou lidí.

Jsem ovšem také muž. A i přes veškerou snahu být více knězem, jsem postupem času zjišťoval, že svou sexualitu nemohu vymazat a ignorovat. Ono ve společenství lidí, kteří na vás nepůsobí se to lépe snáší. Ale ve společenství Daniely to začínalo být skutečně těžké. Ne, nejsem žádný zvrhlík a svůj celibát jsem po celou dobu snášel pokorně a trpělivě. V mém úmyslu nebylo žít ve hříchu, akčoliv má mysl vzdorovala do posledního okamžiku, mě tělo bylo o poznání slabší. Například, když si Daniela fénovala mokré vlasy v kuchyni, protože staré rozvody v naší faře nepamatovaly na zásuvky v koupelně a celou kuchyňskou místnosti se rozlinula vůně jejích čerstvě umytých vlasů po levandulovém šamponu. To byly ty stěžejní chvíle, kdy se mé tělo rozhodlo pro erektivni vzpouru a já musel raději jít přerovnat ven naštípané špalky do dřevníku. Nebo když upustila na zem porcelánovou mísu, šlápla na střep a já ji musel z chodidla vytáhnout kus porcelánu a vyčistit ji ránu kysličníkem. Sukně se ji vyhrnula nad kolena výš, než měla v úmyslu a já tak zahlédl bleděmodrou látku jejích kalhotek. To nejen, že nebylo schopné zvládnout mě tělo, to dokonce nebyla schopna vstřebat ani má mysl a já ji tam nemohl nechat sedět na židli a odejít si bůhví kam do dřevníku zahánět hříšné myšlenky. Musel jsem ji ránu ošetřit do konce a věřte, že každá vteřina, kdy jsem se dotýkal její hladké kůže, byla pěkném a rájem zároveň. Rájem pro mladého muže, který sexuální napětí uvolňoval pouze během nahodilých nočních polucí a peklem pro kněze, který dobrovolně a rád složil slib celibátu. Nemohu posoudit, zda-li si ona někdy všimla mých pohnutek, ale snažil jsem se to utajit div ne sám před sebou. A nejhorší na světě byly pochybnosti. O sobě samém a pak výčitky.

Jednoho dne mé pocity vygradovaly. A právě o tento zážitek bych se s vámi chtěl podělit. Bylo léto a já pracoval dlouho do noci, opisoval jsem nějaké texty a snažil se je překládat z latiny do češtiny. Venku se celým večerem za okny proháněly hromy a blesky a déšť směle bubnoval na parapety, když v tom najednou vypadl proud. Celý otrávený jsem se zvedl, že si dojdu pro rezervní svíčky, které byly ukryté v kuchyni nad mikrovlnnou troubou. Když jsem vyšel že svého pokoje na chodbu, uslyšel jsem Danielu přímo v kuchyni, jak něco hledá. Stávalo se to často, že se chodívala v noci napít do kuchyně, nebo že chodívala v noci na wc. Rozhodně vím, že spánek měla slabý, častokrát za noc se budívala, asi ji pronásledovaly vzpomínky na otřesné dětství, před kterými ji útočiště poskytl právě dětský domov a posléze i naše fara. Když jsem došel až ke kuchyni, poslepu jsem nahmatal kliku od dveří a vešel jsem dovnitř. Jakmile jsem vešel, tak jsem do tmy řekl, že si jdu pro svíčky, abych ji příliš nevylekal. Mé oči si stále ještě nepřivykly tmě, takže jsem neviděl skoro ani na krok. Rukama jsem před sebou šermoval, abych nepovalil nějakou že židli, nebo abych nevrazil do Daniely. Uslyšel jsem slabé vzlykání. Bylo jasné, že je to ona. Nejdřív jsem nechápal, co se děje, proto jsem se ji zeptal, jestli se ji něco nestalo, nějaký úraz, nebo tak. Když v tom se zablýskalo a světlo blesku osvětlilo celý prostor přede mnou. Rozeznal jsem obrys její postavy, jak se choulí v rohu kuchyně hned vedle dveří. Seděla na zemí v noční košili, dlouhé vlasy ji spadaly přes ramena. Přišel jsem k ní a sedl si vedle ní. Chtěl jsem vědět, co se ji stalo, proč brečí. To bylo obtížné, protože jak jsem již zmiňoval, Daniela nemluví. Tak jsem ji shrnul vlasy z obličeje, abych mohl lépe odezírat z jejího výrazu, který sem tam osvětlil blesk a zahlédl jsem, jak se ji po tváří kutálí jedna slza za druhou. Pohladil jsem ji a objal. Celá se třásla. V tu chvíli mi bylo jasné, že se boji bouřky. Bůhví jak příšerně vzpomínky se ji při bouřce vybavovaly. Držel jsem ji v náručí, když se mi chtěla vysmeknout. Klekl jsem si na kolena a chtěl ji ubezpečit, že je pod moji ochranou, že ji žádné nebezpečí nehrozí. Napřímila se a otřela se svým tělem o to mé. To se nemělo stát! Když zavadila o oblast moji pánve, jako by mým tělem projel sám blesk, který se proháněl za okny. Jak se chvěla, tak její tělo dávalo každou vteřinu náležitě o své přítomnosti vědět. Najednou se ke mne přitiskla, docela blízko a objala mne kolem ramen. Na své hrudi jsem ucítil dva výběžky jejich ňader pod slabou látkou bavlněné noční košilky. Tiskla mě k sobě stále pevněji a celá má intimita se teď bořila do jejího měkkého těla. Nešlo přestat. Ale ona nedělala vůbec nic, jen mě objímala a dál se chvěla. A já ji nepřestával hladit,utěšovat ale snažil jsem se chovat, jako by se nic nestalo. Jenže ono se stalo. V podbřišku mě šimralo a já celý neklidný nevěděl co dělat, do jaké polohy se skrýt. Když postřehla, co to ve mne vyvolává, začala se o můj rozkrok otírat docela pravidelně a rytmicky. Já věděl, že za tohle se dostanu do pekla. Ale sám jsem se nemohl ani pohnout. Nemohl jsem se sebrat a utéct, ale ani sám převzít aktivitu a začít se ji dotýkat. Ucítil jsem, jak se horkým dechem přibližuje k mému uchu a lehce do něj sténá a vzdychá. Dodnes nevím, jestli to bylo pláčem nebo vzrušením. Sténala mi do ouška, otírala se o mne a mě tělo se rozhodlo, že vypudí notnou dávku semene přímo do mých napnutých kalhot. Nádech, výdech, velký třesk a žhavé semeno se začalo rozlévat po mém prádle, až na kalhotách vytvořilo stále se rozpíjející skvrnu. Můj tep a dech byl k nezadržení. Nejslastnější, zároveň nejhorší zážitek mého života. Tolik jsem nechtěl zklamat, ďábel si přesto našel mou slabinu a ovládl mou mysl i tělo. Ne, nemohl jsem zůstat dál. Jakmile se mi tep ustálil, musel jsem opustit ji i místnost. Zašel jsem zpět do svého pokoje a zbytek noci prožil ve výčitkách a modlitbě.

Druhý den jsme se oba tvářili jako by se nic nestalo. Já ale věděl, co musím udělat. Měl jsem před sebou cestu za svým biskupem, aby mne přeložil do jiné farnosti, protože jsem moc dobře věděl, že nejsem dostatečně silný na to, abych dokázal ovládat své slabé tělo.

Lenko nápodobně

Neznámá... naivní možná ano, ale spravedlivá... když se něco nemá, proč tohle porušovat?(zjednodušeně).. cítím, že jsem tě nějak naštvala mými posledními otázkami... možná, že jsem to i chtěla, to proto, abys začala nad sebou uvažovat, nad vašim vztahem...pokud odstoupí od kněžství, přeji vám krásnou a plnohodnotnou lásku a vztah. Pokud ne, tak Ti přeji ať se stále zabýváš mými posledními otázkami.
Film Kněz, rabín a krásná blondýnka jsem viděla již dávno, moc si z něj nepamatuji, ale vím, že vtipných scének a situací je tam plno, taktéž i na zamyšlení.

Ano, tak kdyz uz v tom mam jasno, tak si tedy jdu obstarat takovy mensi trailer o stopazi 128 minut

Tož to není tak hříšný. Beru to spíš jako oblast reklamy, podívám a když se líbí, mohu koupit, abych měl doma originál.

Nepokrades... dila ciziho:-)

Karmusko copak je to "hříšné" internetové jednání. to jsem tedy zvědav.

Film je to fajny. Teda taková romantická komedie. Josefe omlouvám se, že jsem ještě nenapsala, ale nějak jsem se zatím nedostala k normálnímu Pc a z mobilu jde napsat jen 400 znaků a to nestojí za nic.

Josefe, film jsem nevidela, ale jsem velmi zvedava, takze se zrejme uchylim k "hrisnemu" internetovemu jednani. Snad mi bude odpusteno :-)

Dneska jsem mluvila s naším panem farářem, ale neměla jsem odvahu ho poprosit, aby šel se mnou na kafe...chjo teda..

Viděli jste film Rabín, kněz a blondýna? Bylo tam několik fakt pěkných scén, jak si kamarádky z mládí s ním povídá o celibátu, jak je hrdina a v pohodě. Další scéna byla jak za ním přišla jako za kamarádem poplakat si a jak si to špatně vyložil a jak měl se seknul, jak pochopit její city a byl krapet vlastnický. Docela hezké vykreslení některých pochodů myšlenkových a citových

Milé dámy. Myslím, že muži v celibátu i v manželství by měli mít stejný smysl pro věrnost slibu, který učinili. Musí počítat se svoji přirozeností, která je u někoho jaksi živější u někoho klidnější. Za sebe bych řekl, je užitečné spojit pokoru co se týče naší hliněné schránky nesoucí poklad a důvěru v Boží milost. A nebýt naivní nebo nezodpovědně nezralý. Podobné dilemata se objevují také třeba u terapeutů. Běží pěkný seriál v pondělí o terapeutovi, jak se s tím pere. Naštěstí existuje něco jako supervize, přátelé atd.

Ahoj,
díky motýlku:)

Taky jsem na tím přemýšlela Karmuško.. co s pánama farářama udělá třeba v létě pohled do mega výstřihu nějaké sexi slečny? nebo co s ním udělá minisukně? ostatní chlapi to asi chladné nenechá, ale co páni faráři?? Teď mluvím o fyzické přitažlivosti, ale co hůř, co když se jim zalíbí duše slečny? knězi by přece neměli intrikařit a spřádat plány, jak se dostat co nejblíže k ní...jak napsala Karmuška. Akorát že vono to je asi těžký...

A taky myslím, že faráři by neměli být moc pěkní kocouři, aby se do nich žádná z nás nemohla zamilovat :-))

Trochu jsem se zamyslela nad tim, ze ona diskuse je tady rozehrana zenami. Tu a tam se zjevi mlady nebo chariskaticky pan farar, okouzli nejakou zenu a ta potom vymysli, intrikuje a sprada plany, jak na nej - jak mu byt co nejblize, jak mu byt co nejvice sympaticka. Nejvetsi paradox je to, ze vubec ani jedna z nas netusi, jak stejnou vec prozivaji ti dotycni. Kdyz tedy vezmeme v potaz, ze jsou to jen lide a nikoliv zminovane "stroje na svatosti", jiste i oni musi potkat nejakou tu milou, pritazlivou divku, se kterou radi sdileji blizkost a jeji spolecnost. Jak jednaji oni? Take intrikari a spradaji plany, jak obejit celibat, nebo hur, jak ho porusit? No nevim, nevim. A kdyz nekdo zodpovi tuto otazku, nevyjde najevo vlastne to (byt ted hovorim mozna trochu sama proti sobe, nebo proti svemu pohlavi urcite), ze jsme to my zeny, ktere maji s celibatem nejvetsi problem?

tak plánovat společný život s knězem, který se nevzdal kněžství tak to zase nechápu já:)

To nepochopíš. Myslím, že máš stále hodně pubertální vidění světa. Buď je něco dobré nebo zlé, že? Co Ty víš o životě, o lásce, o překážkách v ní? Víš, co všechno obnáší vzdát se kněžství v našem kraji i když v něm člověk není šťastný? Řešila jsi to někdy se svým mužem? Tak si prosím odpust ty chytré řeči... Tak jednoduché to není. Tu poslední poznámku nechápu, my taky plánujeme společný život...

Jinak všem pokojný, požehnaný, zdravý a radostný nový rok....

a Jani přeji Ti hodně pokoje při hledání partnera....

Ahoj Danieli... máš pravdu, plně s Tebou souhlasím s tím, že je to normální, že se lidi přitahují, a tato stránka je normální pro lidi... ALE ... copak není i normální to, že kluci, když 7 let se rozhodují zda ANO či NE, a že když ANO, tak že se vzdají všeho, co ke kněžství nepatří? Zvládli to jiní, zvládnou to i oni.. čili tady vystupuje jak to přirozené, o kterém zde píšeš Ty a já souhlasím, ale je tu i opozice toho všeho a to je PLNÝ A VĚDOMÝ SOUHLAS ... nejsme přeci jen tvorové pudoví, ale i uvažující... pokud pudové nezvládají a jsou nadřazené těm intelektuálním .. jsou zde možnosti.. už jen proto, že patří do společnosti, která si říká Církev a ona má nějaká pravidla, která se ctí - tak jsou možnosti - během sedmi let říct Bohu NE jako kněz a zůstat jáhnem, a pokud je knězem, tak říct to a odstoupit.... ale nepodvádět nejen lidi, Církev i Boha...

A taky kněží se neberou i proto, aby mohli pojmout za rodiny své farnosti... kdyby byli ženatí, tak se hlavně musí starat o svou rodinu, a tak trochu by (asi) šulili farníky... je to jen malé osvětlení, ať zde nečteme pořád jen to zlé....

neznámá... to asi nepochopím, jsou nějaká pravidla a vy právě vybočujete z nich. Ty i on. On Tě nemá rád? On Tě nemiluje? On Tě má jen na to, abyjste si spolu popovídali a pak třeba i měli pohlavní styk? On se k Tobě nechce veřejně přiznat? On Tě má jen na úklid a papírovou práci?... zde vidím plno otázek...pokud vidím, že spolu jste tajně, bez příznání, bez boje v sobě, ale vlastně v životě, který je hrou, který je falešným, tak to podle mě není život, a podle mě to není ani správné.... možná se za Tebe stydí? možná tě nemilue natolik, že by se pro Tebe vzdal kněžství... nechápu, kde je problém.. mám dojem, že vstoupil do semináře v době, kdy věděl, že celibát je jeho součástí, přijal ho jako svobodný člověk... teď ho porušuje... už není svobodný? nebo je natolik rozmazlený, že bude užívat od každého kousek? (z manželství i z kněžství)..
Denně by se měl kněz Bohu omlouvat za své porušení čistoty, pokud v takovém vztahu žije. Proč ten Tvůj se k Tobě veřejně nepřizná? proč nepožádá o zrušení kněžství? Proč Tě nepojme za svou manželku?...a opět mě napadají předešlé otázky... měla bys nad tím trochu uvažovat i Ty, jsi taky součástí toho vztahu..a co je vyvrcholením vztahu? Přes společné chození, držení se za ruce, společné řešení problémů,společné hádky, i společné plánování života manželského, děti,....
Přeji Ti krásné a čisté přátelství s knězem, nebo takovou úctu od něj k Tobě, že by se pro Tebe vzdal toho, čím je...

Pozvání na kafe bych viděl v pohodě.