Kněz a žena ...

určitě ;) chce to prostě čas...to mi rika i muj duchovni radce. 100% souhlas

Viktorko, skutečně mě...Nápodobně...Já jsem z toho úplně uchvácená...Prostě Boží řízení

Ten můj byl zas vysvěcený 10...to je nááádhernééé. My zase máme narozeniny 10 dní od sebe...On je 18tého a já 28mého :-) Prostě láska ke knězi je podle mě božím požehnáním a milostí, protože nám dává růst v lásce, která je nezištná

Viktorko, skutečně mě překvapujete, jsme poslaly skoro identické příspěvky ve stejnou dobu. Jsem moc rada, že jsem potkala někoho s tak podobným názorem

Já si myslím, že každý má...Já plně souhlasím. Rozhodně to není selhání, ale přirozená potřeba, která je nám od Boha daná. Pouze naše církev žádá katolické kněze, aby vše co je pro normálního člověka běžné a krásné bylo potlačeno. I katolický kněz je JEN člověk. Myslím si, že blízkost ženy naopak obohacuje a dodává radost a sílu do dalších dní.
Nedávno jsem se dozvěděla o jednom starším knězi, který žil dlouhá léta sám na malé faře v jedne malé vesnici, že má "ženskou". Několikrát jsem slyšela jeho kázání, která byla vyhlášená svou hloubkou. On sám byl vždy veselý a optimistický. Když se na to dívám zpetně, napadá mě, že je možná takový díky blízkosti ženy, kterou má ve svém životě. Jak jinak by mohl přežít? Třeba se mýlím, v každém případě mu fandím.

Je to dobre videt to i z...určitě ;) chce to prostě čas a žádná radikální rozhodnutí. Pro vás jako pro kněze to bude možná malinko složitější, ale ne nepřekonatelné. ať už se rozhodnete pro cokoliv, musíte si uvědomit že svému rozhodnutí ve svých činech budete říkat ANO denně. Ať už budete denně říkat ANO 100% kněžství, nebo řeknete ANO i svým citům...Prostě to vaše rozhodnutí nebude jednorázový úkon ale poznamená váš život. Proto je třeba být nanejvýš opatrný a žádné řezy a potlačování citů. City prostě přijměte jako fakt a odevzdávejte je Bohu.

tak to je docela těžké...Já...Dik, ja nechci ubit sve srdce. nechci se stat bezcitnym knezem. Chce to vsak cas. Moje cesta ke knezstvi nebyla lehka. Moje cesta knezstvi je mozna jeste tezsi

Ten můj byl zas vysvěcený 10 let předtím než jsem se narodila. Ale máme oba kolem sebe plno podobných vztahů-on sám se třeba narodil rodičům s rozdílem 34 let a měl úplně šťastné dětství. Tak nevím, je to prostě úžasné

Je to dobre videt to i z druhe strany. Verim, ze za nejakou dobu se to vyjasni i u mne

já to taky neřeším, ale řešil...tak to je docela těžké...Já bych doporučovala pár dní si dát úplně oddech a zkusit to promodlit. Pokud myslíte že je lepší se toho zřeknout a žít naplno jako kněz a nevzbuzuje to ve vás žádné "ale" a nenaráží to ve vás na odpor, je to asi ta správná cesta. Ale pokud se snažíte přemoct silou vůle tak to je podle mě špatně, protože ten problém se tím nevyřeší a zase se objeví. Správně vidíme jen srdcem, ale srdce dělá věci z rozumu, které rozum nikdy nepochopí. Hodně sil

Řekla bych odložit to, promodlit to. Kněží se s tím určitě srovnávají déle než my ženy. Ale pamatujte na to, že to může být jedinečný dar od Boha a ty se nesmějí odmítat...

26 je v pohodě. Mi máme 38......já to taky neřeším, ale řešil to on...ten náš věkovej rozdíl. Do řádu vstupoval v roce kdy já jsem se narodila a teď jsem jeho studentka..

ale popravdě, než se mi...Cenim si vasi uprimnosti. Nevim, jestli to pomuze, protoze je to moc komplikovane. Ale to znate, ze clovek se dostane do situace, kdy nevi, co bude dal. Mam 34 let a chci zustat knezem a chci byt otevreny vuci lidem. Laska je dar. Laska k Bohu je dar. Laska k lidem je dar. Mit rad je urcite od Boha, no kde je hranice? Kdyz miluji Boha, tam hranice neni. Kdyz mam rad farniky, tam je mnoho zpusobu, jak projevit lasku. Kdyz vsak premyslim nad urcitou osobou, tam citim omezeni. Laska k cloveku ma sve omezeni. Nektere jsou nabozenske (desatero, prikazani..), nektere lidske, nektere knezske. Proto neni lepsi skutecne zit naplno jako knez? Momentalne myslim, ze je mozna lepsi nejit do toho a zreknout se toho, co bylo v poslednich dnech

26 je v pohodě. Mi máme 38... No, popravdě to ale vůbec neřeším. Jsme spolu už 10 let... Je moc milý a hodný a krásný a šikovný a...

Tak nevím, odeslala jsem to...Hedviko, to je úžasný, co píšete, mě se vše vyjasňuje, trpěla jsem malinko výčitkami svědomí.. My jsme teprve na začátku, a přece jen, já jsem o 26 let mladší než on...Ale jsem strašně šťastná a Bohu díky za to

Tak nevím, odeslala jsem to 1x, tak proč se to zobrazilo 3x nechápu. Viktorko, teda jsem na tom asi dost podobně. Jo, ten můj mi taky pomáhal a pomáhá do kabátu...

No, mi to ten můj řekl jako první a asi po roce a půl, co jsme se znali, tedy řekl to, že mne moc miluje a jsem jeho nějmilovanější "jméno". Nezmohla jsem se v tu chvíli na jediné slovo, jen jsem koukala s otevřenou pusou. Taková trapná situace. Ale byla jsem ta úplně nejšťastnější osoba pod sluncem, protože jsem jej taky měla v té době už moc moc rada a byla to vlastně reakce na samozřejmě nepodepsanou valentýnku ode mne... Zraněná jsem rozhodně nebyla. Nijak jsem se s tím nevyrovnavála, brala jsem to jako obrovský dar a štěstí. Děkovala jsem Bohu. Různé bolesti a zkoušky přinesl až ten vztah, ale to tu nechci rozpisovat... Přece jenom je to veřejný server.

No, mi to ten můj řekl jako první a asi po roce a půl, co jsme se znali, tedy řekl to, že mne moc miluje a jsem jeho nějmilovanější "jméno". Nezmohla jsem se v tu chvíli na jediné slovo, jen jsem koukala s otevřenou pusou. Taková trapná situace. Ale byla jsem ta úplně nejšťastnější osoba pod sluncem, protože jsem jej taky měla v té době už moc moc rada a byla to vlastně reakce na samozřejmě nepodepsanou valentýnku ode mne... Zraněná jsem rozhodně nebyla. Nijak jsem se s tím nevyrovnavála, brala jsem to jako obrovský dar a štěstí. Děkovala jsem Bohu. Různé bolesti a zkoušky přinesl až ten vztah, ale to tu nechci rozpisovat... Přece jenom je to veřejný server.

No, mi to ten můj řekl jako první a asi po roce a půl, co jsme se znali, tedy řekl to, že mne moc miluje a jsem jeho nějmilovanější "jméno". Nezmohla jsem se v tu chvíli na jediné slovo, jen jsem koukala s otevřenou pusou. Taková trapná situace. Ale byla jsem ta úplně nejšťastnější osoba pod sluncem, protože jsem jej taky měla v té době už moc moc rada a byla to vlastně reakce na samozřejmě nepodepsanou valentýnku ode mne... Zraněná jsem rozhodně nebyla. Nijak jsem se s tím nevyrovnavála, brala jsem to jako obrovský dar a štěstí. Děkovala jsem Bohu. Různé bolesti a zkoušky přinesl až ten vztah, ale to tu nechci rozpisovat... Přece jenom je to veřejný server.

Neni to zranujici, kdyz zena...ale popravdě, než se mi dotyčný přiznal, znali jsme se 10 měsíců, i když před tím něco naznačoval. Řekněte sám, kolik kněží pomáhá ženě obléct kabát?