Kněz a žena ...

Tož něco nám chystá tv. Film Zamilovaný kněz
Uvidíte 18:15 22.ledna
Bůh, anebo láska?
Michael žije divokým životem a jednoho dne vyloupí v Praze se svými kumpány kostel. Během úprku před policií pak zahlédne Kláru, jež se zrovna pokouší o sebevraždu. Podaří se mu zachránit nejen ji, ale i sebe...

Opustí dráhu zločinu, vstoupí do semináře a o šest let později, zrovna ve chvíli kdy se chystá zasvětit svůj život Bohu, potká Kláru znovu. Ta vychovává dceru Evu, a přestože svého zachránce nepozná, zamiluje se do něj. Jejich lásce však stojí v cestě příliš mnoho překážek...

Jej Karmina je skutečně krásné jméno. Zdá se mi, že to znamená píseň, ale jistě to nevím... A já jsem si říkala z čeho to může být...

Taky si říkám. To bude chtít nějaké vzrůšu... Jenže u mě se teď taky nic neděje. Snad jen, že ten můj budu mít narozky, tak chystám překvápko a oslavu a nějak se pomalu nedostanu na net, ale začala jsem pracovat na vlastním blogu, tak až budu mít hotovo, dám sem odkaz.

Ahoj Hedviko, tento nick pouzivam snad uz 10 let, je to takova zkracenina od jmena Karmina, ani nevim, kde jsem ho slysela, proste se mi to libilo a na netu ho pouzivam. Kamaradi mi to pak plynule prekomolili na Karmušu nebo Karmušku.

Mrtvo tady je, chtelo by to necim ozivit. Ani mucenicko koukam nezabralo, to je fakt konec.

Ach jo, karmusko, tady je nějak mrtvo... Všichni naši známí přispívátele se nám vytratili, co asi dělají. Můžu se zeptat, co ten Tvůj nick znamená? Nebo je to jen tak?
A copak nám dělá Josef? Taky se neukáže? Teda jak to bude tak pokračovat, tak to asi taky zabalím

Dobre pondelni odpoledne vsem, tak jsem se po dlouhe dobe dostala ke studiu sveho oblibeneho Talmudu a musim rict, ze kapitoly o hrichu a trestu mi trochu pochroumaly zaludek. Tak napriklad cizoloznici a cizoloznice byli odsouzeni k trestu smrti uskrcenim, ktere se provadelo takto: Odsouzeny byl po kolena ponoren do hnoje a do mekke latky byl zavinut satek z hrube latky a uvazan kolem jeho krku. Jeden svedek za nej taha na sve strane a druhy na sve, az vypusti dusi (Sanh.VII,2ad.)

To je jeste jakysi light-odvar napriklad proti upaleni, coz s hranici nema vubec nic spolecneho. Ja jsem tedy vyhradne proti trestu smrti, ale kdyz jsem tak procitala ty ruzne tresty za ruzne prestupky, troufam si tvrdit, ze by hnedle bylo na svete bezpecneji. A o nejakem svadeni panu fararu ani nemluve :-)

Jdu se uklidnit ke kapitolam o andelech, neb vecere je za dvermi :-)

Tak jsem přišla na to, že nějaká osoba s mým nickem řádí na diskuzi Ježíš Kristus, Syn Boží. Přátelé, tak to nejsem já... Jen že mi už přišel email, ať tam neblbnu... Teda diskuze je to divná-takových se že zásady neúčastním...

V dnešní době je to naše přátelství mnohem čistější, ale trvalo docela dlouho než jsme se k tomu dopracovali. A neviděla bych to tak jednoznačně, že vždy svádí žena... Zažila jsem to i opačně, pak musím být silná, protože není jednoduché odolat muži, kterého máte moc rádi, ale vždy si říkám, že si ho Bůh vyvolil dřív než jsem byla na světě a nechci ho připravit o království nebeské...

To je přesně vyjádřeno. Někdy se ta hranice odhaduje skutečně těžko. Já to zažila mnohokrát-vždy byl ale dobrý Bůh při nás a chránil hříchu. Třeba ve chvíli, kdy jsme skončili sami zamknutí v kanceláři s pohodlným gaučem... Už by se stalo, ale začali se nám tam dobývat naši milí romští spoluobčané a tak nebylo nic. I když jim to tehdy došlo... Docela trapas, ale už je to dlouho...

Snad ještě jednou mého oblíbeného průvodce kněžstvím:
A čas od času se musí hodně bojovat za to, aby přátelství zůstalo celibátní. Jedině moudrost, poctivost a především Boží milost mohou celibátní přátele vychovat v opravdové

Jsou gesta, která jsou spontánní, přátelské, přející a jsou gesta, která překračují hranice přátelství. Hranice musí být opečovávána.

Tak to je zvláštní otázka-víš, že jsem se na to nikdy neptala? Ty dotyky většinou vyplynou ze situace, neplánují se, neřeší se. Aspoň my to tak máme... No, já Czendlika mám rada-právě pro jeho názory. Je v nich velká hloubka a zároveň tvrdá realita...

Jeste bych chtela k dane problematice citovat Z. Czendlika (prestoze neni mym oblibencem, prave pro sve nazory), ale tento mne skutecne zarazil, mozna spis udivil, cituji: "Vzpomínám dnes na jednoho skvělého profesora morální teologie, který mě učil. Říkával:

Mam na mysli jednoduchy dotyk, pohlazeni, objeti. Muzou se tak, zminovani, dotykat? Kdy ano, a kdy ne? Vzdyt i takovy polibek mezi prateli na tvar muze byt v ciste pratelske rovine, ale muze v nem byt i eroticke napeti mnohem vyssi, nez u klasickeho libani mileneckeho. Nevim, jestli jste nekdy videli film Milenec (patnactileta divka a Cinan prozivaji intenzivni eroticky vztah) a v jedne scene se oba dotykaji jen malicky na rukou, ale je to tak silne eroticky zazitek, ze to plne predci libani a jine intimnosti. Je preci nesmysl, aby se celibatnika nesmel nikdo dotykat, takze kdyz to mam vztahnout k onomu vztahu Mertona a M., tak do jake miry byla jejich cista laska naplnovana. Smela ho treba hladit a objimat?

To je velice zajimavy pribeh. Zajimala by mne jedna rovina toho jejich vztahu, ale vlastne vsech podobnych vztahu mezi celibatnikem a zenou, kteri to skutecne respektuji. A to sice, co vse je z celibatu vylouceno. Je jasne, ze sex a manzelstvi. Ale jaka je hranice mezi tim, co si jeste jako cestny clovek mohu dovolit a tim, co uz presahuje onu definici celibatu. Jak je to s fyzickym kontaktem?

Naplňování základní touhy duše po spojení a důvěrném vztahu bude čas od času nebezpečné. Větší nebezpečí však číhá na ty kněze i laiky, kteří se vědomě rozhodnou pro život v pseudobezpečí emocionální izolace

Muka, která Merton zaznamenává, se do značné míry týkají nejdůležitějšího rozdílu mezi vztahem Jordána a Diany a vztahem Mertona a M. Jordán a Diana žijí oba věrně v celibátu. A zatímco Merton věrným celibátníkem je, M. taková samozřejmě není. Chápe, že její láska k Mertonovi je radikálně omezena jeho mnišskými sliby. Její rozumové přijetí celibátní povahy jejich lásky nelze tak snadno přeložit do jazyka touhy jejího srdce. Znalec Thomase Mertona William Shannon má za to, že vztah k M. byl pro Mertona od základu dobrou zkušeností. Merton našel v M. přítelkyni, která ho milovala jako muže, plně a se vším všudy, ne jako známého mnicha a spisovatele. Zjistil, že je schopen ji milovat v úplnosti a s horoucnosti, které mu vyrážely dech. Jiná otázka je, zda byl tento vztah nakonec pro Mertona požehnáním. To může zodpovědět jen M., a ta se rozhodla hájit si své soukromí. Dar celibátní důvěrnosti se vzpouzí nějaké přísné typologii, ale způsob, jakým se ho jednotlivcům dostává, je zanechává ve stavu úžasu a díkůvzdání.
Když vztah s M. skončil, Merton si napsal:

Mertonovo trvalé přesvědčení o tom, že jeho přátelství s M. je od základu správné, vyplouvá na povrch v deníkovém záznamu z 6. srpna 1966:
Jak krásných bylo těch několik chvil, kdy jsme byli spolu. Vůbec nelituji své lásky k ní a jsem přesvědčen, že to byl skutečný dar od Boha a že je to pro mě neocenitelná pomoc. Vím, že to směřovalo k bodu, kdy to mohlo špatně dopadnout a bylo by to destruktivní. Ale to se nestalo a já vím, že v našich životech to navždy zůstane jako něco zdravého a krásného, opravdová milost, která nás bude navždy spojovat. Jsem za to tak vděčný!

Dvě okolnosti však připomínají, že si jejich vztah zasluhuje pozornost. Zaprvé, velikost a intenzita pocitu blaženosti a konflikt v duši, které si oba prožili, odhaluje krizi identity a integrity těchto celibátních milenců. Mnich Merton a M. (žádné další údaje se o ní v deníku nedovíme), už zaměstnaná budoucí zdravotní sestra, objevují složitost, nejistoty a problémy svědomí, které otřásají základy jejich identity. Oba chápou, že skutečná pozemskost a naléhavost, s jakou si od března do konce léta 1966 dopisovali, telefonovali a domlouvali návštěvy vážně ohrozily jejich integritu. Zadruhé, Merton nám stejně jako Jordán Saský o přátelství zanechal psaný záznam. Na rozdíl od citem prostoupeného klidu Jordánových dopisů, který vyjadřuje stálost jeho přátelství s Dianou, Mertonovy záznamy vypovídají o hluboké dvojznačnosti jeho bouřlivého, krátce trvajícího vztahu s M. Dominikán píše o vznešeném jádru celibátního přátelství, trapista o jeho mučivé rozpornosti. Jordánovy dopisy ukazují k ideálu, Mertonovy deníkové záznamy k reálné, všední složitosti a zmatku, které mohou důvěrné, celibátní přátelství postihnout.

Souhlas. Skepsi lze pochopit. Vše vzácné je i zranitelné často.
Thomas Merton a M.
O sedm století později zaznamenal nejoslavovanější duchovní autor Ameriky ve svém deníku muka a extázi překvapivého, důvěrného vztahu s mladou zdravotní sestrou o nějakých třicet let mladší než on. Láska Thomase Mertona k M., budoucí zdravotní sestře, která o něj pečovala po operaci zad v březnu 1966 a její láska k němu jsou příkladem toho jak mocně a silně touží srdce po spojení a důvěrném vztahu. Jejich problematické přátelství a láska je přivádějí k extatickým okamžikům důvěrnosti a transcendence. Oba prohlásili, že jejich duše a srdce se proměnily, což - alespoň pro ně samotné - odstranilo veškerou pochybnost o autentičnosti jejich lásky Opojná radost stejně jako muka, zranitelnost a žárlivost tohoto