Seniorky na netu

Hlásím vlezlé, mokré, dušičkové počasí, jako stvořené pro depku. Ale za okny v teple domova se to snáší dobře, žádná kalamita tu díky bohu zatím není, proud i teplo funguje, a je mi moc líto těch, kde jsou zas postiženi.Fakt aby člověk do budoucna uvažoval o náhradním zdroji tepla, je to čím dál častější a když nám vypnou elektřinu, jsme nahraní i s plynovým topením.
Nelly, pejsan sice běhá a vláčí mě jako dřív, ale je vidět, že ty zadní nožky v pořádku ještě nejsou, občas mu to ujede, ale nekníká, takže ho to nebolí a časem musíme doufat, že to bude lepší. Ale ani to pajdání mu nezabránilo v tom, jak jsem psala, aby nevletěl pod náklaďák. A můžu vám říct, že to je příšerný pohled, jak se pes na šňůře vyřítí pod auto, minou ho přední kola a to zadní ho odhodí, jen mu tlamička cvakla o asfalt ! Krve by se ve mně nedořezal, myslela jsem, že je po něm, ale jen mu to odřelo nožku, a lítá dál. Opravdu vzácný a milý pejsek, užívám si s ním mnoho radostí !!!
Myslím na Johanku a Magdu, jak vám holky je ?
Hezké odpoledne všem !

Míšo,dočetla jsem tvé vyprávěn,kde jsem v té první části málem smíchy vypustila svoji hříšnou duši a v té druhé části jsem se nejen pobavila ,ale i hodné poučila.Jak jinak,jsi skvělá a díky.Těším se na pokračování.

Navštívili jsme delegáta Martina, probrali s ním možnosti výletů a ve středu jsme se vydali do Soluně – Thessaloniki, druhého největšího města Řecka. Odtud k nám přece přišli slovanští věrozvěstové, Cyril a Metoděj. A také se tu poblíž narodil Mustafa Kemal Atatűrk, zakladatel Turecka. Dostali jsme mapu historického centra s vyznačenými památkami. Autobus nás měl vysadit na nábřeží u Bílé věže, a měli jsme si chodit sami. Jako jediní češi jsme nastoupili do autobusu plného Rumunů. Průvodkyně celou cestu mluvila a mluvila, moc hezky. Jediné, co jsme rozuměli, bylo Filipe dualo – což byl otec Alexandra Makedonského.
Dojeli jsme k Bílé věži, a nic, autobus jel dál. Projeli jsme celou historickou část města, s barvitým komentářem průvodkyně. Konečně jsme zastavili u nějakého kostela. Přečetli jsme si, že to je kostel svatého Dimitrisa. Chvála Řekům, že kromě jejich slavné kyrilice používají i latinku. Nádherný pravoslavný chrám, krásné ikony. Dokonce i Cyrda s Metůdkem tam byli! Dojem z té nádhery mi poněkud pokazili místní věřící. Oni totiž ty ikony při vstupu do chrámu líbají ! A skoro všechny ! Pak se nemá šířit prasečí chřipka.
Já, totalitou vychovaný bezvěrec s čarodějnickými sklony jsem s díky vzpomněla na naše katolické kostely, kde kromě někdy smrduté svěcené vody se snad podobné čuňárny nedělají.
Po prohlídce chrámu jsme se s naší průvodkyní rukama nohama dohodli, že dál půjdeme sami a sejdeme se v 17 hodin u té Bílé věže. A vyrazili jsme za památkami.
Prví zastávka, jak jinak, byla v nádherné kavárničce v úzké uličce na bazaru. Dali jsme si frapé a ouzo a sledovali cvrkot. Celou uličku zastiňovala obrovská rostlina, připadalo mi to jako vistárie, s krásně zauzlovaným kmenem a větvemi. Ta už také něco pamatovala.
Pak jsme se dostali do uličky košíkářů, a tam si dědek vzpomněl, že si naše dcera přála piknikový koš. Tak jsme jeden obrovský zakoupili. Že ho budem tahat celý den sebou, to nám jaksi nedošlo. Ale byl jen objemný, těžký ne.

pokračování
V pátek celý den na pláži, bylo nádherně. A s tím servisem, připadali jsme si jak v ráji. Pivo servírovali jak šampus, půllitr v kbelíku s ledem, víno ve sklenkách na nožičce, k tomu oříšky, olivy, chipsy, a samozřejmě minerálku.
Večer jsme se zas potoulali po městečku, sem tam něco koupili, cestou si dali něco k pití.
Z balkónu jsem poděkovala Olympským bohům za krásný den. Asi málo, nebo čekali nějakou oběť. Ráno opět zataženo. Sedím na balkóně s ranní kávou a fernetem a hovořím k mrakům, za kterými se Olympští bohové ukrývali. Vzpomněla jsem si na úlitbu bohům a také ji použila.
„Ó veliký Die, já stará nemocná čarodějnice z Krkonoš tě prosím, udělej, ať je zase hezky. Mé klouby potřebují životodárné řecké slunce. Na důkaz pokory a na podporu své žádosti ulívám tohoto životodárného nápoje, který u nás popíjíme.“ A ukrupla jsem něco fernetu na podlahu. Nebyl to dobrý nápad. Buď jim nechutnal, nebo ho bylo málo. A začalo peklo. Napřed hromy a blesky, pak šílený vichr a liják. Zeus se evidentně naštval. Trvalo to celou sobotu a neděli. Chodila jsem málem kanálama, aby mě rekreanti nelynčovali, kdyby se provalilo, že jsem to zavinila já. Zlatý náš Krakonoš, s tím je jiná domluva ! V neděli k večeru se to konečně uklidnilo, tak jsme si šli sednout na pláž do našeho baru. Zjistila jsem, že s Olympskými bohy nejsou žádné žerty a je lepší si jich nevšímat. Rozumnější bude vydat se po stopách novější historie.

A taky si dovedu představit tu tvoji maličkou psí holku,jak byla unesená sněhem.Musím se podívat do Sárinčina alba,jestli něco nepřibylo.A za to naše album velký dík tvému manželovi.
Grešličko,copak dělá ten váš malý špagetka? Je OK?
Květa se mi po příjezdu ozvala na skype,tak uvidím,jestli dnes přijde mezi nás.
Taxe mějte a zatím....

Přeji hezké dopoledne !!!
Bosorko, Nelly, tedy ten váš výlet, tak to by mě asi zabilo. Co si o vás ta Kora musela myslet ?!?
Tady je klid, venku leží sníh, ale jen tak lehce. Vítr nefouká, elektřina jde, vypadá to na celodenní gaučák.
Včera jsem skoro celý den strávila tvořením přáníčka synáčkovi k narozeninám. 27. října mu bude třicet, a on to nějak těžce nese. Tak jsem hledala fotky když byl malý, skenovala je do počítače, vymýšlela k nim veršované komentáře, a ještě to nemám hotové. Moc to s těmi fotkami neumím, pořád se mi někde ztrácejí nebo sami mění formát, no horor. Ale poperu se s tím. Taxe mějte, a dám vám sem zase kousek sluníčka. M.

Ahoj děvčata,tak jsem si vás tady pěkně napsala na papír a dělám si ponámky,která jste se ozvala a která ne.To kvůli té kalamitě.
Astřičko,ta procházka byla kouzelná,naše Bosorka je moc hodný člověk a její vyprávění bych mohla poslouchat do nekonečna.Však jsme se stavily v té naší milé hospůdce na pozdní oběd a Kora měla opět borůvkový koláč se šlehačkou.Doma na chaloupce to po příchodu vypadalo trochu osaměle,ale udělaly jsme si kávu,užívaly preventivně antivir a povídaly si dlouho do noci. Přesně o půl třetí jsme zalehly a daly si dobrou noc. Druhý den jsme šly na oběd do Sokolovny.Měli otvírat v 11 hod. ale otevřeli až o půl 12.Bosorečka se šla podívat na jízdní řád a Kora za ní začala poplakávat.Objednala jsem si brmaborové knedlíky se špenátem a uzenou krkovicí u hóóódně ,jen ke mně nevlídného starého pána.Třikrát jsem si mu musela říci o jídelní lístek a když jsem se ho zeptala,jestli stihnu dát si oběd a do čtvrt na jednu zaplatit,tak mi odsekl,že neví jak rychle jím.A začal si uklízet a nešel pro ten jídelní lístek a nešel.Kdyby venku nepadal déšť se sněhem a nečekala jsem na Bosorku,tak bych se zvedla a vypadla.Nakonec přece jen vzal moji objednávku na vědomí a donesl mi oběd,který byl vynikající,opravdu výborný.Bosorka si dala totéž a při placení jsme vyslovily chválu kuchaři.Bylo vidět,že je rád a už se tvářil příjemně.
Bosorečka šla s námi k autobusu,já s Korou jsme odjížděly první.Když jsme se po hodině čekání ve vlaku konečně rozjeli,překvapilo mě,že jsme projížděli myslím třemi tunely.Vůbec se na to z cesty na MS nepamatuji.A jak ta zpáteční cesta byla dlouhá!!!Vždyť z Hradce do Jaroměře jsem se skoro nestihla ani nadechnout a už jsme vyhlížely s Astrou Grešličku a z Jaroměře do Železného Brodu to uteklo jako nic.
Tak jsem si zase pěkně zavzpomínala a myslím,že bych měla jít něco dělat.
Dnes je venku oproti včerejšku přijatelněji tím,že nechumelí,ale vítr fouká a zimice zůstává.
Ještě musím poděkovat Mimi za to album na rajčeti,jsi sluníčko!!!!

Zdravím všechny vás, které jste se vrátily i ty, co tu na vás moc vzpomínaly a tiše záviděly. Všem vám děkuji za fotky, jsem moc ráda, že teď, když čtu, umím si vás i představit, jste všechny "čuprholky", ale je fakt, že kromě Kory jsem si vás všechny představovala jinak. Moc vám děkuju za to, že jste si na mně vzpomněly, je to úplně neskutečné, co se tu sešlo dobrých a ušlechtilých ženských. Jsem moc ráda, že vás všechny mám a že sem patřím. Míšo, při tvém líčení dovolené jsem si připadala, že jsem tam s vámi, snad i to moře mi tu trochu šumělo (jestli to nebyla ta fujavice za oknem...).Díky moc a piš dál!! Mně čeká ještě od pondělka další vyšetření, ale je to brnkačka proti Magdičce - zdravím tě holka moc, napíšu ti!! Zrovna tak díky Ivě a Mimi za mejlíky, Ivo-vnučka je fakt nádherná a roste jak z vody!! Mimi, také brzy odpovím.
Z toho líčení příhod na srazu čiší krásná pohoda, když mám nějaký krásný zážitek, taky z toho žiju dlouho, tak to vám všem přeju také. Už jsem si všechny fotky uložila a ke každé si napsala jméno, tak jste tu pořád se mnou. Dnes se trošičku počasí umoudřilo, můj muž šel právě měnit gumy na autě, já jdu něco vymyslet k obědu a tak vám všem přeji hezký víkend a brzy na shledanou!Květuš, moc držím palce tvé neteři, určitě to zvládne! Ale vím, je to starost.

Děvčata, všechny zdravím, připadám si jak v nefungující ledničce. Tady se střídá déšť se sněhem nebo padá najednou obojí dohromady,, ale jak se vyjde někam na kopec, tam leží dost mokrého a těžkého sněhu.Elektřina občas blikne, ale zatímjsme v teple. Nelly a Bosorko, vy jste to stihly opravdu za pět minut dvanáct.Nelly, tvoje líčení vašeho dobrodružství je sice veselé, ale asi to chvílemi zase tak velká legrace nebyla.
Jak to vidím, tak příští sraz svolává Kora.
Magdičko, v domácím prostředí se ti síly budou vracet rychleji a když je takové počasí, nebude ti líto, že nemůžeš ven, tak budeš víc odpočívat.
Poslala jsem Zuzance náš "pozdrav", snad se časem ozve, asi jsou tam také závěje.
Děvčata, všem předběžně děkuji za fotky, protože jinak bych měla dojem, že se mně Malá Skála jen zdála.Fotky jsou na místě. Nezdála. To je dobře.
Taxe zatím mějte. aa

Zdravím! napřed dík Míše za vtipné (jak jinak, že) vyprávění z dovolené a těším se na pokračování!
Magdo, jsme rády, že jsi z nemocnice doma a můžeš být opět tady s námi! jsi vážně statečné děvče a věřím, že bude opět líp!
Nelly, těšila jsem se na tvoje vyprávění o tůře s Bosorkou, ale že to bude tak napínavé, to jsem netušila. Ještě, že vše dobře dopadlo a ve zdraví jste se všechny tři vrátily do chaloupky! Bosorečko a Koruško, dík za opatrovnictví Nellinky, byly jste skvělé (jak jinak!)- máte děvčata zážitek, až trošku závidím, že jsem už nemohla být s vámi!
Jinak u mě nic nového, sníh u nás už roztál, ale jak jsem koukala na zprávy, hodně lidiček na tom bylo a je moc špatně - příroda je nevyzpytatelná.
Jsem myšlenkama pořád jinde - kde asi? však víte a těším se na další vaše písmenka.

Ani nebylo rozumět dalším poznámkám,protože jsme je mezi výbuchy smíchu ze sebe jen vyrážely. Bosorečka ještě celou situaci zdokumentovala a pokračovaly jsme v cestě dolů.
Díky Bosorce jsem po celou dobu neupadla,nesmekala se a nehledala na cestě odpadlou rohovku.Půjčila mi nejdříve jednu svoji trekingovou hůl,místo toho,aby mě s ní přetáhla,podala mi potom i druhou a vzala si na povel Koru.Až když jsme docházely k prvním chaloupkám,vrátila jsem hole a vedla si zase svoji psí holku.Ale nemyslete si,celou cestu jsme nezavřely pusu a povídaly si.A tam na kopci u prvních chalup,když jsme se dívaly po okolí,tak tam jsem si uvědomila jaké mám v životě štěstí na opravdu hodnotné lidi a je o to větší,že se mohu počítat mezi jejich kamarádky.

Poslouchám tady ty děsivé zprávy o výpadku elektřiny a bojím se,aby to nepostihlo některé z vás.
Děvčata,jestli to jen trochu jde,dejte o sobě nějakou zprávu.
Budu nahlížet.

Magdičko,držím dál palečky,aby bylo líp,jsi moc,moc,moc statečná!!!!!!Všechny jsme na tebe vzpomínaly.
Děvčata,dnes jsem byla v té sibérii třikrát ve městě.Ve spořce mají dnes otevřeno do 16 hodin.O půl čtvrté mi volala paní ze spořky,že se to nějak udělá,ať si přijdu pro peníze.Potřebovala jsem zaplatit řemeslníkům,tak jsem ráda,že to nakonec
dobře dopadlo.No a abych se taky za všechno patřičně odměnila,tak jsem si koupila trekingové hole.Bosorečka mi je na naší tůře půjčila a přímo jsem se do nich zamilovala.
Tak a teď se vrátím k té Bosorčině a mojí procházce:
Na hřebenech bylo už zasněžíno,větve stromů byly bíle nazdobené a malý smrček u cesty vypadal,že se už připravuje na vánoce.
Od rozcestí vpravo vedla cesta s mírným klesáním,vystlaná pod sněhem spadaným listím.Šlo se tudy jak po měkkém koberci,jen místy se vyskytly mokré kořeny stromů.Pravda,čím níže jsme docházely,tím více byla cestička těmi kořeny prorostlá,sem tam bylo nutno sejít po kluzkém kameni.To vždycky Bosorečka seběhla jak srnka přede mne a jistila mě podanou rukou a vlastním tělem.Taky se tam vyskytly zasněžené,prudké, kluzké dřevěné schody,tak tam si Kora docela vyměnila paničku a scházela jsem pod dohledem Bosorky velice opatrně.Na dalších schodech,tentokrát nikoli prudkých,ale vysokých,tak tam mě zprava jistila Bosorka rukou a sama sebou a zleva jsem se opřela o Koru.U třetího schodu už Kora sama zastavia,mrkla po Bosorce,připravené k záchraně a čekala,kdy se ji chytím.V tu chvíli jsem si představila,že jsem třetí nezúčastněná osoba,která jen přihlíží.A hned jsem také v záchvatu smíchu sdělila Bosorce výsledek svého pozorování.Určitě bych si pomyslela,co tam ta baba dělá? Ona snad neumí chodit nebo co!A to,jak se drží toho chudáka psa,tak to bych přála vidět ochranářům zvířat,panečku ti by ji rovnou nechali zavřít!-
pokračování

Magdo Markétko zdravím !!!! Jsi zlatíčko, že ses ozvala. Všechny jsme ti držely palce. Jsi moc statečná, určitě momentálně nejstatečnější z nás všech. Drž se děvče !!!! A odpočívej. M.

Zdravím děvčata ,,, děkuji za foto ,,, jste čupr holky,,, mě včera operovaly a dneska 11 hodin do poledné pustily jelikož tam nebylo moc místa no já jsem doufam ok ,,, beru chemo ,,, jsem trochu slaba ,,, ale ležím ,, měli jste hezké počasí ,,, a Johanka nikdo nic neví ,,, myslím na ní ,,, jinak dojdu až mě bude líp mějte se myslela jsem na vás ,,,,tichounce zaviděla))))))))

Zdravím, jenom k příspěvku od Lídy.
Bylo moc pěkné to napětí, když jsme většinou, pokud jsme něktrou z děvčat neviděly před tím na fotce, jak asi bude ta či ona ve skutečnosti vypadat. Hezky to vystihla několikrát Nelly, řekla, většinou jsem si vás představovala úplně jinak, ale jste všechny fajn, je mi s vámi dobře, takže zklamaná nebyla a myslím, že žádná z nás. Pro příští setkání ty co teď s námi nebyly a budou nás znát z fotek budou trochu chudší o toto pozávání a překvapení, které to sebou přináší.
Jdu odstranit některé květiny, padají truhlíky z oken, jak tu fučí, ale sníh který padá taje, naštěstí.
Hezký zbytek dne Bosorka.

Tak než jsem napsala ä odeslala to předchozí, došly sem další příspěvky. Navazovala jsem na pokrač. Míši a teď koukám, Nelly, Iva i Gřešlička mě předběhly. To je pěkné, jak chcete být stále pospolu a v obraze o sobě. Ale už opravdu musím jít. Ještě jednou nashle....L

Děvčata, dobré odpoledne. Neměla jsem vůbec čas, abych sedla od toho úterka, kdy jsem psala naposled, k bedýnce. Nebo to bylo naposled ve středu? Teď jsem babka na hlídání malého vnoučka, snažím se, aby do pondělka byl v pořádku a mohl do školky. Je to sice lepší, ale nevím, nevím. Z práce mám volno, snad ne už navždy.
Ale to jen na vysvětlení, protože to co jsem našla tady, kdy nebylo možné se dopátrat psaníček někdy od dvanáctého, mě úplně odrovnalo. Stále se dočítám o fotkách, tak jsem články stopla a hurá ma mail. Texty počkají, ale ty fotky, no balada. Dík vám všem, že jste mi je poslaly. Na papírek jsem si znamenala, kdo je kdo, jak je Iva popsala. Je co závidět. Budu se k nim vracet a snažit si vštípit podoby. Aspoň tak. A do sešitku si ke jménu napíši aspoň barvu vlasů, a ev.brýle. A dík i za ty maily pro dobrou náladu. Snad se naučím je přeposlat třeba děckám.
Též už vím, co se událo Květce, teda její neteři. Je to bolest, je to trápení, ale bude zase v pořádku, jen to všechno přečkat. Přeji mnoho síly.
Gřešličko, mazání koňskou mastí ti nesvědčí, jak jsem se dočetla. Se mnou též pěkně zatočila, a to nejen na obličeji, ale i tam, kde jsem se následně dotkla rukou. To byl jakýsi krém na obličej, ani už nevím na co, ale škrábala jsem se jak opice. A ještě rudá. Asi jsem chtěla být krásná.
Mému bobánkovi už skončila polední siesta, tak jdu přiložit do kotle, je tady též hnusno, jak říkám, a půjdeme naproti jeho staršímu bratříčku. Je už v autobuse, jak mi sdělila dcera. Mám o víkendu o zábavu postaráno. Připomínám, ostruhy dávají o sobě vědět, potvory.
Až bude volněji, zase budu tady.
Nashle.....L

I já děkuji za foto, jste šikovné, že to umíte, mně to fotografování zatím ještě nechytlo. Jestli to taky nebude tím, že nemám foťák ani mobil.
Koukám na čas, kdy píšete, tak tou dobou bych já neviděla ani počítač, natož písmenka na klávesnici, to vás obdivuju, já jsem spavec a tohle neznám. A když vidím, že některá píšete ráno před kuropěním, smekám na dálku, protože mně dostat z postele je fuška. Nikdy jsem nedojížděla do práce,využívala jsem toho a vstávala tudíž na poslední chvíli, to mám celý život. Ne že bych si neuměla poručit, ale horší je to s posloucháním.
Zima je tu v plné parádě, květy obalené sněhem, polehlé na zemi. Zaskočilo nás, že předpovídali hezký podzim. No ale když jsem dnes mrkla do kalendáře, nejvyšší čas začít s výrobou dušičkové výzdoby, a to už se moc o podzimu mluvit nedá, to už bude spíš o té zimě.
Astro, s geometrií za mnou naši taky radši nechodí, já když už, tak spíš češtinu a slohy. A jsem ráda, že mám školy za sebou, připadá mi to čím dál tím víc, že se učí strašné nesmysly na úkor pravopisu.
Děvčátka, jde noční proud, jdu nakrmit pračku, ať ušetřím.
Mějte se, pište, pa.

Tak v předpovědi nejdříve bylo,že by dneska mělo být líp, - ale myslím, že je nejhůř. Déšť, sníh, vítr, mrazivo...je u nás synek, byli venku jen chvilku, a už suším u topení durch promoklé bundy.
Na zahradě máme jabloň - oproti ostatním má pár dobrých jablek, ale minulý týden ještě nešly trhat, dost držely na větvích. Taxme říkali, že očešeme tento týden, a teď to je pro ostudu.
A Lído, jakpak je ve vymalovaném a uklizeném bytečku? Nějak se neozýváš...
Děvčata, snad fotky došly všem, já jsem to přeposlala i od Bosorky, Mimi a Mardagmy všem ostatním.
Na skype svítila Magda, taxem dala dotaz, že to je asi pan manžel a co je nového, ale jen jsem to dopsala, odhlásil se...Tak uvidíme, jestli si to přečte. Ani nevím, jak měla být dlouho v nemocnici.
Moc všechny zdravím, mějte se pěkně :-)

Ahoj děvčata,tady padá déšť se sněhem,fouká studený severák a ve spořitelně nejdou vybrat peníze.Mají údajně nějaký vnitřní problém,tak jsem zvědavá,jestli je to jen dočasné.
Bosorečko,u mne doma také běží vše ve starých vyjetých kolejích.Taky jsem si hned otevřela včerejší maily s fotkami,vše kolem mne zmizelo jako mávnutím kouzelného proutku a byla jsem zase na MS.Zima,nepohoda,zpoždění,nic mi neublížilo,naopak vzpomínky na vás všechny ,na procházku lesem a poslední den pobytu,to vše mě posiluje úpně proti všemu.Znovu jsem se vrátila
na seniorky,měla jsem radost z nových příspěvků a už se těším na další pokračování od Míši.A vůbec se těším na vás všechny.Večer ještě napíši maily a teď jdu zase volat do té spořitelny.
Tak zatím,jestli nikam nepůjdu,tak budu pokračovat v zážitcích s Bosorkou.