Seniorky na netu

Člověci moji, mějte pěkný zbytek dne.Nedostanu se sem dříve ani náhodou.
Jak jsem psala, byla Kora včera na klinice.Dostala další antibiotika a jiné mazání na jizvu.Koupili jsme si pro ni 100 sterilních polštářků 10x10 cm a náhradní síťovou košilku.Takže měním polštářky,peru a měním košilky a nemám z toho dobrý pocit, protože pokaždé je polštářek celý od hnisu.Jinak je bez teplot a nechce moc jíst.Alespoň ne tak, jako dříve.Tak vařím jídla, která má ráda.Dnes jsme měli hustou bramboračku a zase palačinky s tvarohem.Snědla jednu sběračku polévky a dvě velké palačinky.Ráno měla od včera opečený špekáček a půl rohlíku.Já vím, že špekáček není zrovna nic zdravého, ale docela ji chutnal a myslela jsem si, že by ji mohl nabudit chuť k jídlu.K večeři dostane zase polévku, jednu palačinku a trochu jejího obvyklého jídla, které asi nebude chtít.Prostě to není ona.Je sice bystrá, není skleslá,ale je jiná.
Děvčata, kdo máte zkušenosti s touhle operací, prosím,prosím, napište mi.-
Magdi, jak dopadlo vyšwtření?
Jančo, tedy ta tvoje noha, to je děs.A ta vedra teď, zkrátka se šetři, moc držím pěstě.
Beruško,ty se nerouhej a nechtěj se mít jako Kora.Ale že ty bys chtěla tu elastickou síťovanou košilku?? A lámu se tady smíchy nad protivnou cestou od moře domů.Jestli jedeš na kole a do večera jsi doma....ó Bože, už se nemůžu smát!!!!! Jsem hrozná, prašti mě něčím, zab mě, ale to je tak nádherný úlet, díky moc za něj!!!!!!!!!
Míšo, u nás na chalupě bývá taky hodně vos.Na mne nejdou,asi vědí, že mám ráda zvířátka.Inu jsou rodu ženského, já bych řekla, že se chovají tak trochu jako feministky a proito pronásledují mého mužského, kde se dá.
Vzal kosu, že v Hadí šatně poseká nějakou trávu a pomůže sousedovi sušit seno.Došel tam , párkrát se rozmáchl kosou a asi sekl do vosího hnízda nebo co, protože najednou se na délku kosy objevil vosí mrak.Můj choť zahodil kosu a hnal se domů neuvěřitelnou rychlostí.Za ním a nad ním černý mrak pořádně naštvaných vos.Vlítl do baráku a bylo to o foous.Pomalu začínal měnit podobu, protože mu otékalo ucho,tvář a ruka. Vyhlédl oknem a hlásil, že vosy na něj čekají u domovních dveří.Představte si, že po mně chtěl, abych mu došla pro tu kosu.Proti mně prý vosy nic nemají.Samo, že jsem nikam nešla.Kosu mu večer přinesl soused.
No a kdepak všechny jste? Tady se to začíná zatahovat, tak půjdu s Kordulkou vyvenčit a potom ji zkusím dát večeři. Tak zatím,sluníčka moje.

Teda holky já píšu jako debil-chtěla jsem říct cesta z práce domů na kole je za trest.Pa

Ahoj holčičky moje,
Magdi,myslím na tebe a držím palečky,tohle horko pro tebe kvůli srdíčku není dobré.Nellynko,napiš,jak se daří Koře.Stejně bych se jeden den chtěla mít jako Koruška.Jančo,doufám,že tě to moc nebolí.Pěkně odpočívej a dál šukej po kuchyni.Já jsem z toho horka tumpachová-u moře mi to neva,ale ta cesta domů je za trest.Holky,raději vůbec nevycházejte ať se vám nic nestane.Mějte se pěkně,dodržujte pitný režim-Míša ho může proložit fernýtkem.Já si dám večer slabé šampíčko,na práci doma dnes kašlu,budu se válet.Pa

Zdravím vám kamarádky z příšerného vedra. Teploměr ukazuje už skoro 30, raději jsem zalezlá a šukám po kuchyni (krájím a strouhám zeleninu do mrazáku). Venku to ale vypadá na nějakou bouřku, samý mrak, lísteček se nehne.
Poslala jsem vám mailem fotku, abyste věděly, jak to vypadá, když se člověk znemožní. Snad v pořádku doběhne k vám všem. Pište, jak je u vás. Zatím pa.

Zdravím děvčatka, dneska mam důležité vyšetření,,, 11 30 hod, jdu na močak , cystoskopie( Tak prosím držte mi palečky a nebo pěstě!!! dokonce mam šoufl,,, je moc horko , holky nic není důležité než to naše zdravíčko , jak přijdu hnedka vám napíšu mějte moc krasný den a hlavně né moc horký , pá

Taxe hlásím, že žiju :-(, doma teď po ránu 26, venku už 28 tepla, ale ošklivě, jakoby pod mrakem a nedá se moc dobře dýchat.
Včera - udělala jsem dvě várky hruškových kompotů, asi 32 skleniček, bylo mi ale na padnutí. Já pořád říkám, že není žádné ovoce, ale hrušky jsou, a jsou dobré - Klapova máslovka. Pak taky chci zavařovat okurkový salát z přerostlých okurek - to dělá známá. Nastrouhá okurky, sůl, cukr, ocet-jak jsou zvyklí, nacpe to do skleniček a jen asi 10 minut zavařit, aby nebyly moc rozvařené.
Kdybych se k tomu dneska dostala a nepadla vedrem, tak napíšu meilík, nechci to psát sem. Mějte se a páááá

Všechny vás zdravím v tuhle pozdní hodinu.Celý den jsem v jednom kole.Ráno mi zvonil budík už o půl šesté.Vypravovala jsem Koru s pánečkem na kliniku.Jakmile odjeli,nastalo běžné uklízení,vaření se vším co k tomu patří.Potom ještě fofrem pohrabat listí z jabloně, posbírat popadaná jablka a to už tady byli ti dva zpátky.
Kolem druhé se mi udělalo nějak šoufl, takže jsem na dvě hoďky zalehla.No a pak jsem uklízela koupelnu, nutila mého mužského do nějaké užitečné činnosti,což se mi povedlo tak na půl a pak jsme šli na zahradu grilovat špekáčky.Dnes jsem vypila celou jednu láhev piva.Celý život je mi tenhle nápoj odporný a teď,coby zchátralé,nebohé stařence mi teprve zachutná.A řeknu vám, že bych si bývala jedno pivko ještě klidně dala,kdybych ho měla. Mám tyhle chvíle strašně ráda.Obloha je plná hvězd,kobylky v trávě muzicírují,Kora leží vedle nás a tváří se, že všemu o čem si povídáme, rozumí.Vešeře se protáhne i na tři hodiny, protože se nikomu nechce domů.Když se za námi konečně zavřou domovní dveře,můj mužský si zaleze k sobě a pustí si nějaký pěkný film, zatímco já,OTROKYNĚ,si nezalezu k sobě a nepustím si film,ale stoupnu si ke škopku a umyju nádobí.Teprve pak si zalezu k sobě,otevřu Žofreje a vlítnu na naši diskuzi, kde kromě Johanky a Magdy nikdo není.
Johanko,když jsem si tě četla, musela jsem se zasmát tomu, jak sis libovala,že jsi se uibednila, stáhla žaluzie a potom upekla perník.Tak si myslím, že sis to doma zase pěkně vytopila.No, kdybych měla pro koho, pekla bych taky a ani by mi nevadilo, že si to doma vyhřívám.
Magdoušku,ty se šetři a nedivoč s úklidem a vařením.Práce ti neuteče, ale zdraví si pohoršíš.
Tak jsem si odpočinula a co teď? Spát se mi ještě nechce a dělat dnes už nic nebudu.Asi si taky pustím nějaký pěkný film a ještě sem nahlédnu.

No Johanko to same dělam i já , ani na balkon nejdu a to bude, ve čtvrtek 36 stu, no to já zalezu do sklepa, nejhorší na tom je že já se dusím , to srdíčko je slabé , už aby byla zima , tu mam nejraději , no ale co naše děti že?no ty prázninynic moc , zdravím vás , mějte se

Koukám, že jste všechny popadaly vedrem! U nás na balkoně se zataženými žaluziemi 36,8st. Ale na mně si nepřijdou, dávám si průběžně skoro studenou sprchu, mám zavřená okna, puštěný větrák a v pokoji krásných 25! Takže jsem už upekla perník pro ty moje miláčky až zítra přijedou, budu dělat po strašně dlouhé době roštěnky na houbách s am.bramborami a pak jim to završím čokoládovou zmrzlinkou. Tak takhle babička rozmazluje. Ale už se mi po nich strašně stýskalo, ono mně to zase pustí, až je tu budu mít týden. To ta moje třetí cácorka, nejmladší, se má nejlíp, denně je naložená v bazenu - tak jako Míša. Tak se neuvařte a přijďte taky sem - do chládku!

Zdravím děvčata.Já měla klid jeden den a už zase opatruji 9letou a 5 letého.Budou tu do soboty a pak už bude příprava do školy a školky.Muž vedle buduje garáž a tak je tam zazděný celý den.21 srpna jsem pracovala v Uh.Brodě na výrobu zbraní.Jelikož továrna je na hlavním tahu a plná( dnes).bilbordů honem revorvery a kulovnice na nich strhávaly,ale stejně bylo znát,že tam cosi viselo.Místo hlavičky podniku tak dali mateř.školku.Stejně nás našli,ale neslyšela jsem jediný výstřel.Jen ve vrátnici bylo několik dní ještě při vrátných pár rusáku.Jinak nic,žádná pohroma.

Tak jsem zase po delší době nahlédla, Hadul díky moc, že sis na mně OPĚT vzpomněla - no, nebylo by to od věci, kdyby bylo těch svátků víc. Ale kromě tebe si nikdo doma nevzpomněl (:) Jó, 21.srpen 1968. To bylo mému synáčkovi 5 měsíců a tanky se proháněly všude. Rodiče jsem měla daleko a tolik úzkosti a strachu, co jsem zažila tenkrát, už bych nechtěla zažít. Byly to dny hořkosti, žalu a bezmoci. Škoda, že dnešní mladí ani neví, co se v tento den stalo. Možná proto si neváží skoro ničeho a slovo vlast je jim k smíchu. Jinak za pár dnů se vrátí moji malí svištíci z dovolené a tak asi jako Květo ty - budu ještě pár dnů hlídat, než se to zase dostane do starých kolejí - jedna do školky a ten větší už bude prvňák. Brouček. Ani neví, že už ty povinnosti budou napořád. Moc se těší. Ta vedra jsou úděsná, Míšo závidím ti vodu, já chodím nakoupit ráno v 7,00 a pak se v bytě ubedním a přežívám u větráku. Jo, u vody, ještě lépe - ve vodě by to bylo nádherné. Skoro denně se věnuji sestře, obíhám s ní úřady a instituce, je toho strašně moc, co všechno je po ztrátě manžela potřeba. Všechny vás zdravím!
P.S. Dagmarka všechny taky pozdravuje, PC stále trucuje, takže bohužel nemá s vámi kontakt.

Přeji pěkný a pohodový den.Počasí u nás slibuje,že takové po celý den i bude.
Viano, díky za milá slova.Je tady tolik různých příběhů,všechny ze stejné doby a každý úplně jiný.
Pro mne jsou nejsmutnější ty, ve kterých ať úmyslně či neúmyslně ublížili dospělí dětem.Když učitel udělá něco takového, jako tobě Beruško, měl by ve školství okamžitě skončit.Celý život tvrdím, že každý, kdo se chce stát kantorem by měl podstoupit ty nejpřísnější psychologické testy.Protože učitel může dítěti nesmírně mnoho dobrého dát,ale také mu může hodně ublížit.Oboji si potom každý z nás nese do života a taky si to celý život pamatuje.
Jinak náš pacient má stále problém s hnisem.Dvakrát denně jí omýváme jizvu hypermanganem a třikrát denně mažeme mastičkou.Dnes dobírá antib. a večer má její pan doktor pohotovost a jsme domluveni,že mu po dvacáté hod.zavolám, popíši situaci a muž s ní v úterý buď pojede nebo nepojede na kliniku.
Kdybyste chtěli vidět na vlastní oči Kořina lékaře, který ji operoval a vzal si ji do osobní péče, tak si zadejte do vyhledávače : Veterinární klinika Hradec Králové - Gayerovy kasárny a dostanete se na stránku, kde jsou fotky všech doktorů a sester kliniky. Kořin doktor je Jakub Kolář, ale sympatičtí jsou tam podle mne všichni.
Dnes jásám, protože nevařím.Od včera tady máme hovězí polévku s drobením a dvě palačinky. Před chvilkou jsem se ptala muže, jestli mu to nebude málo.Prý ne!!!!!Já totiž večer pekla palačinky pro našeho maroda a nějak mi ulítla ruka, takže byly ještě k snídani a zamáznou i oběd.
Musím stihnout odpovědět na maily, taxe mějte a zatím.

Ahoj kočičky moje,
z roku 1968 si nic nepamatuji,bylo mě 6 let a asi byl u nás klid.Z vyprávění mamky mi utkvěl květen 1949,kdy maminku s jejím mužem zatkli na chalupě na Vysočině,kde její muž prováděl a připravoval protistátní puč.Vše bylo prozrazeno a maminka,nic netušící byla až do porodu vězněna.3 dny seděla na lavici s bráchou v bříšku,nesměla si lehnout.Její muž tenkrát dostal trest smtrti,později změněn na 25 let těžkého žaláře.Mamce bylo 19 let.Hrůza,byla dítě.Když jsem v devítce chtěla na střední školu,aktivní učitelka mě nechala předstoupit před třídu a oznámila mi,že já se na školu nedostanu a že mám poděkovat své mámě.Fuj baba jedna.Tak konec vzpomínání,jdu tvořit hodnoty a pak se ozvu.

Ve vzpomínané době jsme bydleli v Klášterci nad Ohří. Měla jsem dvouměsíčního kluka a byt v 11ctém patře. Večer 20cátého můj drahý šel brzy spat a já jsem poprvé v životě śe dala péct tzv. Honzíkovy buchty a celkem byly k snědku. Můj muž se probudil o půl dvanácté/představte si hodiny a jak jsou ručičky/ a v domnění že je pět hodin vstal, snědl půl plechu buchet a chystal se do práce a když zaslechl po půlnoci zprávy a obsazení Československa sp. arm., tak si myslel, že bdí, ani mu nedošlo, že venku je tma - pak už jsem měla po spánku i já. Po nějakých hodinách už jsme viděli, jak jedou tanky, tehdy tam ještě byla Přísečnice, tak z těch kopců dolů na Klášterec. No,byla to hrůza měla jsem 22 roků, děcko malé, naši daleko - nerada na to vzpomínám. Lenine vstavaj, Brežněv patěrjal um - to si pamatuju napsané na cestě u kulturního domu. Tak to jsou moje vzpomínky na noc, kdy nastalo velké klamání.
Tak co, dnes jste se určitě všechny ohřály. V pět odpoledne 37 st., my jsme byli s paní a pánem velv. dnes na menším výletě, tak jsem ani nevařila.
Zítra mám poslední rehabilitaci a musím se jít pojistit na těch pár dnů co budeme pryč, ale dívám se, že se asi tento týden připálíme. Nevím, jestli tu nebudeme mít v úterý malou, protože školka je stále zavřená a Ma už od úterý jde do práce.
Míšo, tys mě na fotkách neviděla?? Já jsem tam určitě byla, protože jsem celou noc snila, promítala si odpoledne ještě jednou. Mám takové sezení moc ráda, někde na mezi nebo u vody a su spokojená, jenom když "huby" jedou.
Holky mějte se fajn a pište!

Zdravím vás děvčata(teda pokud vás tak můžu oslovit)))
Možná si vzpomenete na mé občasné reakce na vaši krásnou diskuzi a na pěkné přátelství,které jste si tu vytvořily.))
Občas si vás přečtu ale nepíši.Dnes ale chci reagovat na vaše téma rok 1968.
Já tehdy měla jít do první třídy a moc jsem se těšila.Tu údajnou noc,co k nám vtrhli rusi si pamatuji velice dobře. Houkaly sirény a rodiče zůstali doma protože je do zaměstnání nechtěli pustit. Moji čtyři sourozenci byli na táboře a já jediná doma. Cítila jsem veliké napětí a věděla jsem,že se děje něco špatného.Snažila jsem se najít bezpečí tátového klínu,ale on mě jen odstrkoval se slovy,,běž ode mě,já musím poslouchat rádio a mámě řekl ať si mě veme,že na mě nemá nervy.Tyhle slova se mi vryly do paměti tak moc,že už jsem mu nikdy na jeho klín nevlezla a měla jsem k němu už po zbytek dětství odstup. Tehdy se mi hodně odcizil.Jeho slova dnes chápu,však měl pět dětí a bál se o ně.Nikdy jsem mu to neřekla a nikdy už mu to ani nepovím,protže už je přes 20 let mrtvý.))
Jen jsem se chtěla s vámi podělit o příběh,který sice nekončí smrtí,ale i tak bolí dodnes....Vian

Tak co, je všude léto? U nás k navečeru bylo hrozné dusno, pak začalo trochu pršet, ale stále je nedýchatelno. Ani mě ty teploty přes 30 stupňů netěší...
Koukám na "dvojku", mluví se o srpnu, jak to bylo na Václaváku, to my, venkovani, si ani neumíme představit. I když u nás to bylo taky kruté, - tady pak zůstali Poláci, a myslím, že v tom Liberci to byli taky oni. Říkalo se, že najeli do podloubí a dost lidí tam zahynulo. Prostě byli tady na tom severovýchodě. Tak jednou šli dva kluci a dvě holky z kina, vojáci byli ožralí a nějak se do nich naváželi, nakonec toho jednoho zastřelili. Maminka druhého vyběhla z baráku když slyšela střelbu, zastřelili ji taky. Ještě stále na tom domě jsou vidět stopy po kulkách. Já jsem byla školou asi tedy o rok mladší než Hadul, já jsem pak šla do devítky, hned na začátku roku nám uč. ruštiny řekla, že kdo se nebude chtít učit rusky, že nikoho nebude nutit. No, ale za 14 dní to bylo všechno zpátky ve starých kolejích a nikdo nesměl ani pípnout:-(
Taxe mějte všechny pěkně, posílám pozdravení a marodům dvojnásobné...

Hadul, u vás to vážně byla hrůza a u tebe Míšo taky.O to větší, že jsi čekala miminko a že ti ublížila vlastní matka.

Už si nepamatuji, kdy jsem tehdy dorazila domů.Ale vzpomínám si, že mi od toho gumového kouře nešly umýt vlasy a že jsem tu gumu ještě dlouho cítila i z vypraného oblečení.
S mojí kamarádkou jsme tenkrát na Polské třídě u zastávky autobusu napsaly na dům/ stojí tam dodnes / : ZNÁSILNIT NÁS MŮŽOU, ALE RODIT RUSY NEBUDEM!!!!!
Z domu vyběhla paní, vyrvala mi štětku z ruky a křičela na mne: " Ty fracku, chceš, aby nám vjeli tankem do domu?"
A začala zatírat text vápnem z kbelíku mojí kamarádky.Stejný text jsme měli napsaný na škole, ale ten nikdo nezatřel a nepsala jsem ho já.
Lidé k sobě tehdy byli hodní , drželi pospolu a pomáhali si.
Konec vzpomínání , musím se vrátit do reality a jít ošetřit našeho maroda.

Člověci ,mějte pěkný nedělní podvečer.Zapomněla jsem si vymazat ze spořiče obrazovky, že není neděle a jak jsem z těch nočních ráno zmagořená, tak jsem si po otevření Žofreje říkala,co tedy vlastně je.No ale vzápětí jsem se už dokonale probudila a ve spořiči je zase text jiný,který sem dal v době, kdy jsem venčila Koru,můj mužský a zní takto: JÁ,TVŮJ žOFRÉ, JSEM PŘEPRACOVANEJ!!!
Abych po půlnoci neusnula,dala jsem se do žehlení obrovské hromady prádla.Dožehleno bylo ve tři ráno a to už mě u Kory zase vystřídal můj mužský a já se svalila do kanafasu.
Hadul, vrátila jsi mě svým vyprávěním do stejné doby, jenom v úplně jiném cípu naší republiky.
Bydleli jsme tehdy v Trutnově,ale nevzpomínám si,že by se po někom střílelo.Zato se pálily pneumatiky!! Na mostě u polikliniky a kluci po celém městě přehazovali ukazatele směru jízdy..Takže tanky mířící původně na Prahu si to hasily do Náchoda nebo na Chvaleč a končily na polských hranicích. Odtud se několikrát vracely zpátky a vždycky k mostu s hořícími pneumatikami.Ze začátku si je vojáci z tanků hasili sami a házeli je do Úpy.Později začali honit a chytat kluky a nutili je, aby to dělali za ně. Jenomže ti samozřejmě vzdorovali a tak je vojáci zase pustili a museli nastoupit sami. My ostatní jsme stáli na podloubí, které tam naproti základce už dávno není a křičeli jsme na ně , že jsou FAŠISTI.To je vždycky děsně naštvalo a seskakovali z tanků a honili nás.Všichni jsme pokaždé utíkali nahoru směrem k náměstí. Tam jim to asi nešlo zajet tanky.
My děvčata jsme vojákům hlavně jenom nadávaly,ale kluci,ti se chovali neohroženě.Pro mne to tehdy byli opravdoví hrdinové.Neustále přiváželi nové a nové pneumatiky,polévali je benzínem a zapalovali.Vidím je jako dnes, jak stáli ve velikém houfu před hořící barikádou a volali na vojáky na druhé straně,že jsou fašisti,okupanti,sv..ě apod.Všichni jsme měli obrovskou radost z toho, jak bloudili a děsně jsme se chechtali tomu, jak studovali mapu a potom stejně zase jeli směr Polsko.Už po několikáté.

Tak naše Johanka má opět svátek:-)Tak ještě jednou vše nejlepší.Čekám,že se ozve Zuzka a napíše,jak se měla.A vůbec,kde jste všichni?Nelly,je obdivuhodné,jak se staráš o svou Korušku.Však si to zajisté zaslouží a brzy se ti odmění.
Dnes je 21.srpen a já si vzpomínám,jak jsem šla s taťkou ten den podepsat smlouvu do učení,do Tesly.Jeli jsme od nás tramvají a v Liberci přestoupili na autobus.Jenže u radnice se už střílelo,tak autobus musel zastavit a my vystoupit.Houkaly sanitky a směrem k nemocnoci nás míjeli lidé s prostřelenýma kolenama.Nevím,co to mýho tátu napadlo,ale došly jsme tam nakonec pěšky.Zpátky,když jsme se vraceli jsme došli na náměstí k radnici.Tam bylo zbořené podloubí,jak do něj ti hajzlíci vjeli tankem.Všude hrozný zmatek,hrůza a beznaděj.Tenkrát v Liberci zastřelili myslím 10 lidí.Byla jsem jim na pohřbu,kde bylo tisíce lidí a mluvil tam Jan Tříska.No a pak následovala ta slavná normalizace.Myslela jsem,že to můj táta nepřežije,jaký to bylo pro něj zklamání.Tak to je jen taková malá vzpomínka na tu dobu.Bylo to hrozný.