Bratr fetuje, trpí celá rodina
Ahoj a děkuji za reakce.-) Co se týče bratra, také si myslím, že už není jiné řešení než dělat, že neexistuje. Člověk mu nechce nijak ubližovat či házet klacky pod nohy, ale v současné chvíli už jsme s ním zkusili asi vše ostatní a tak už pravděpodobně nezbývá jiné východisko než ho nechat samotného. Je to však velmi kruté a zvláště pro mámu velmi náročné rozhodnutí, rovněž v sobě najít tu sílu a vydržet to a nevzít ho zpátky, když bychom například o něm věděli, že spí někde pod mostem atd. Ale asi opravdu nám už nic jiného nezbývá.
A ohledně táty máš Veroniko pravdu, on je skutečně z bratra tak zklamaný jak popisuješ a asi jelikož má problémy sám se sebou, tak není schopen se s tím nějakým "adekvátním" způsobem vyrovnat a ventiluje si tento svůj vztek na nás. Na psychologa jsme z toho našeho domácího psycha zralí všichni, ale s tátou je právě největší problém. Je to takový ten chlapák co má jen svou drsnou stránku a v životě snad nikdy neslyšel slovo city. Nevím... už toho mám plné zuby, už jsem z toho unavená.
Děkuji za podporu
Souhlasím s Vladkou ohledně bratra.Pokud nechce pomoci a rodina ho nezajímá je toto asi nejlepší řešení.
Musí to být hrozná situace....předpokládám, že jste vůči...bratrovi, synovi už zkusili vše a bohužel, pokud to chcete řešit tak vám zbývá je zcela radikální řešení. Měla by se na něm však usnést celá rodina, aby všichni jednali stejně, což nevím, zda je u vás možné.
Prostě s bratrem je nutné přerušit veškeré styky, radikálně. Vyměnit zámky, neposkytovat mu žádný servis (praní, hygiena, strava...nic) a samozřejmě stanovit podmínky za kterých bude do rodiny přijat zpět. VÍM, VÍM.....zní to hrozně, ale jsem přesvědčena, že v tuto chvíli byste se měli zachraňovat jako rodina, protože člověk, který svou rodinu okrádá a páchá na ní i jiné ukrutnosti si zaslouží její péči až se zase bude chovat "normálně".
To je docela složitá situace.Ohledně otce.Počkala bych ty dva roky než dostuduji a pak bych to vzala do vlastních rukou.Pokud Ti na mamce hodně záleží, zkus najít nějaké bydlení pro vás obě.Otce nemusíš zavrhnout...jen by možná bylo lepší, kdyby jste nebydleli pospolu a jen se třeba vídali.Samozřejmě můžeš také nechat mamku s otcem a odejít sama...osamostatnit se.Ale za ty dva roky se může stát spousta nevyzpytatelných situací a třeba se to vyřeší "samo".
Pak je méně drastická metoda a to aby Tvoji rodiče společně zkusili zajítk psychologovi.Třeba tam pak bude chodit otec sám.Věřím, že to nebude jednoduché, ne-li zcela nemožné, protože chlapi si neradi připouštějí, že mají nějaký problém.
Ohledně Tvého bratra..víš co bere?Měla jsem x let také problém s drogami, ale doma jsem nikdy nekradla, ani jsem nebyla tak úplně pod mostem, i když mě mamka také vyhodila.Ale s tím asi vy nic neuděláte.Musí chtít on se sebou něco dělat, sám si musí uvědomit, že už mu to vadí, obtěžuje, komplikuje atp.život.
Podobně to vidím s otcem.Pokud se sebou nebude chtít nic dělat a nepřipustí si, že se chová nevhodně, tak to rozhodně vy neovlivníte.
Na druhou stranu...trochu ho zkus pochopit.Jeho (asi)jediný syn, do kterého nejspíš vkládal nějaké naděje a možná i sny, navíc ve věku, kdy už by měl pomalu uvažovat nad nějakým hodnotným životem se takhle zahazuje a shazuje krádežemi a trestnými činy.Má vztek, je mu to líto, neví jak to řešit stejně jako vy..a uleví si asi jen nadávkami a výbuchy vzteku.Nevěřím, že všechna svá slova ohledně bratra(vidět syna mrtvého v rakvi)myslí vážně.Myslím, že je bezmocný stejně jako vy.A já bych asi doporučila psychologa...vám všem.
Je to pouze názor...neříkám že to tak máš udělat.
Vyhýbala bych se při komunikaci s otcem téma:bratr neo drogy..cokoli co s bratrem souvisí.Nebo naopak si o tom s ním zkusila promluvit.Třeba sam.Sednout si a říci mu, že by možná bylo pro něj dobré, kdyby mluvil o svých pocitech.Samozřejmě nevím jak by se zachoval..je to jen alternativa.To už musíš vědět Ty.
Hodně štěstí.
Dobrý den, sama nevím, jestli mám vůbec nějaký konkrétní dotaz, ale už jsme se celá rodina ocitli v takové situaci, že nevíme jak z ní. Můj šestadvacetiletý bratr fetuje, přibližně asi dva a půl roku, přičemž z toho byl devět měsíců ve vězení, vrátil se a začal s tím znovu. V současné době mu vězení asi opět hrozí, s mámou mu obě nabízíme, že ho odvezeme do léčebny do Bohnic atd. Už dříve jsme navštívily odborníka z Drop-in, nechaly si poradit, ale bratra jaksi nemůžeme nijak přesvědčit, aby se šel léčit. Jak už to tak bývá nejdříve peníze sháněl tím způsobem, že kradl u nás doma, poté co ho rodiče vyhodili, začal krást různě povenku. Možná je to sobecké, ale v tuto chvíli se vás ani tak neptám na to, jak pomoci jemu, ale jak pomoci mě, ale hlavně mé mámě (nám dvoum). Máme totiž takové velmi komplikované vztahy v rodině, otec je vůči nám nesnášenlivý, hysterický, celý život jsme díky němu žili ve stresu a napětí, nemohu to nazvat nijak jinak, než že nás terorizuje. O bratrovi nyní říká, že by ho nejraději viděl mrtvého, prkenného nataženého v rakvi, kdykoli mu člověk něco o něm řekne, jako že si například přišel pro poštu, okamžitě vyvolá hádku, neustále řve, používá ty nejsprostší nadávky a odsudky vůči nám všem atd. Je to opravdu k nevydržení, vůbec nevím, jak s otcem jednat. Mamka asi tak rok bere antidepresiva, která jí tedy velmi pomohla, ale i tak se nelze ubránit před otcovými výbuchy. Asi jsem už sebelítostivá, ale už nevím jak dál. Ten neustálý řev a vydírání penězi (jako že od nás odejde a tak, on si ale nevšiml, že mamka už dnes není ženská s dvěma malými dětmi, ale že jsme už všichni dospělí a navíc máme kam jít), on nás opravdu nemá rád, nikoho z nás, zamlouváme se mu, jen když jsme úspěšní, to se námi rád chlubí, ale jinak má místo mozku kalkulačku a je to tak odporně sprostý chlap. Mě ještě zbývají dva roky k dostudování a pak z domova odejdu, dostanu se pryč, ale mám strach o mámu, nechci ji s ním nechat samotnou, on v té chvíli pocítí její slabost a bude ještě nesnesitelnější. Zároveň ale nechci přijít ani o něj, nechci ho zavrhnout, nechci přijít o jednoho z rodičů, ale jak s ním žít. Jak zvládat jeho výbuchy vzteku, které jsou v souvislosti s bratrovým fetováním asi jedny z nejtvrdších co jsme kdy zažili. Jak na něj? Přeci nemůžeme hrát jeho hru a bratra takto zavrhnout, takto o něm mluvit. Co s ním máme dělat, jak s ním máme komunikovat? Děkuji za jakoukoli radu či připomínku.
Jsem ráda, jestli jsem pomohla :-)
- Odpovědět
Pošli odkaz