Nikdo me nechce - PROC?

katae,víš pokud někoho poznáš a jde mu o plnohodnotný vztah,určitě nejde hned od postele. Jak ti bude, když budeš někoho znát několik hodin a hned na to půjdete? Vždyť v tom případě jste lidé, kteří si to rzdají v klidu s kdekým a pokaždé. Bez zábran stejně tak, jako spolu. Prostě jej ty jsi fajn. Rozdáme si to a třeba nám bude krásně a ten co je semnou nyní? Má smůlu,Ty máš velký ocas a umíš to lépe....

juj to nevim ze by nekdo nekoho hodnotil hned po prvnim sexu, tady spis bylo rozebirano jestli sex na prvnim rande, ne? nebo jestli je to spatne..... po prvnim sexu se jen muzes rozhodnout jestli to chces nebo nechces zopakovat, zhodnotis si to tak akorat pro sebe, protoze pokud citis ze i kdyz to nebylo ono (ruku na srdce, s kolika partnery byl prvni sex perfektni ze?) tak to presto zopakujes, protoze myslis ze ten clovek za to stoji...a podle me, pokud ten sex za moc nestoji ani po nekolikate, tak to nemusite byt partneri, ale dobri kamaradi. aspon tohle je muj nazor. ne se vsema si sednes po tehle strance

V tomto naprosto souhlasím s Makčou. Z vlastní zkušenosti vím, že mnohé se dá zvládnout, když si partneři rozumí v posteli (pokud ani jeden z nich sex nepotřebuje, to je taky dobré).Taky mám známou, která je velmi pobožná, s partnerem se po čtyřleté známosti vzali a první sex měli spolu o svatební noci, po pár měsících si našla milence a po roce byli v rozvodovém řízení, protože zjistila, že potřebuje daleko víc, než co jí partner může v tomto směru nabídnout, a že by se tím oba zbytek života trápili.Všimla jsem si, že většina z Vás tady nekompromisně obhajuje průměr; t.j. slušně se seznámit (muž musí samozřejmě "ulovit" ženu), po třech měsících první sex, za rok .......dyť je to nesmysl. To jste tak průměrní i v posteli jako Vaše názory?

No to máš Makčo pravdu. Určitě ano. Ale jen je mi prostě nějak proti srsti hodnotit člověka podle chování se v sexu, navíc ze začátku vztahu. Na poprvé snad nic není ono a vše i sex se vypiluje až časem, souhrou partnerů. Proto nechápu, jak někdo může hodnotit člověka podle chování v sexu. Sex je určitě velice významnou součástí partnerského života, ale jestli se někdo rozhoduje, zda-li člověka poznat, být s ním, apod. jen na základě sexu, pak mi to přijde poněkud zvláštní. Jak jsem psal - co člověk, to jiý názor.

Tak v tom jsem pro. Pokud to klape v sexu, je to víc než polovina pokojného žití dvou lidí.

taky jsem svuj vztah zacla sexem na skoroprvnim rande, a nemyslim ze by to bylo nejak spatne.puvodne jsem to brala jako prijemne povyrazeni a pak jsme poznali ze si rozumime i jinak.hlavo, nemyslim ze se problemy v sexu daji stopro vyresit, pokud je vztah pohodovy, nekdy vyvstanou takove problemy v sexu, ze to muze cely vztah rozlozit. takze spis bych to obratila, kdyz to klape v sexu, muze to klapat i ve vztahu, pokud to v sexu neklape, muzou se mit jakkoli radi, ale nemusi se to vyresit a aspon jeden z nich se bude trapit....

Jej Danči, u Tebe se to točí stále kolem postele. Ale vztah dvou lidí je i někde jinde, než tam i když tam to dělá to kouzlo života,to ano.Víš člověk se může v životě přetvařovat třeba i tři ,pět...let a nemusíš nic poznat. Jo a pokud budu psát o sexu, tam je to jiné. Ale v životě se netočí všechno jen kolem toho. Je třaba,aby dva lidé rozhodovali, řešili..a byla tam schopnost dohody.Myslím tím v životě každodenním, u všeho. V sexu je to také důležité,nebudu tvrdit že ne,ale je to zase jiná stránka. Nepomůže v posteli se milovat a jinak po zbytek dne žít v hádce a netoleranci.

pro Danča: Ne, můj první vztah trval 14 let - to mi nepřijde jako odkopnutí někoho po tom, co ho k sobě citově připoutám.Můj (zatím) poslední vztah trvá dva a půl roku, žijeme spolu a jsme oba spokojení; prostě si rozumíme a je nám spolu fajn. Navíc se k sobě chováme ohleduplně, protože se "cítíme". Nevím, jak to popsat, ale když jeden z nás dvou nějak trpí, ten druhý to i na dálku vycítí, hned zavolá, a tak...No, a náš vztah začal tak, že jsem tohoto muže pozvala na rande otevřeně s tím, že si tam s ním chci sexuálně pořádně užít, až po pár čistě sexuálních schůzkách jsme zjistili, že si rozumíme i jinak.Takže bych neodsuzovala žádný začátek vztahu. Není nic špatného na tom začít vztah sexem, zrovna tak není nic špatného na tom mít plnohodnotný partnerský vztah zcela bez sexu. Záleží přece jen na lidech, kterých se to právě konkrétně týká.Proč by mělo být něco špatného na ostatních variantách mezi těmito extrémy, to nechápu taky (takže proč ne sex na druhé nebo třetí schůzce, nebo třeba až po pěti letech?)

Roman: s tím zcela souhlasím, neměla jsem na mysli sex, když si řekne tělo.Hlava: to nelze říct tak jednoznačně, že člověka poznáš, když ho znáš dlouho. Leccos se dá předstírat a většinou je těžko odhadnout míru upřímnosti toho druhého. Někdo třeba mluví o citech, slibuje úžasné zážitky a pak v posteli myslí jen na sebe.

Sex je jedna z důležitých chvilek v našem životě. Ano je to tak a jsem pro.vztah je bez sexu asi jako napít se vody ze sklenice, která nemá dno. Jen je třeba ten sex vnímat duší.Ne takovéto sexování,pokud si o to řekne tělo. Prostě sex s duší, sex,kdy je u toho láska a chutná opravdově. A to patří k tomu soužití těch dvou. Jsem pro v tom,že v i v sexu se dá hodně poznat a ne li víc, než na "suchu".Ale určitě by to nemuselo být hned při druhé,třetí schůzce.

S tím naprosto nesouhlasím. Sex právě, až když člověka poznáš. Co z toho, že to bude super "sexista", když si třeba nebudete rozumět? Ale naopak-když si rozumíte a je nějaký problém v sexu, tak se to dá vždy vyřešit. No holt každý jsme jiný a co člověk, to jiný názor.

Bych si dovolila Romanovi oponovat. Sex pokud možno co nejdřív, ne tedy zrovna napoprvé, ale rozhodně na začátku vztahu. Při sexu se totiž opravdu projeví, jaký ten partner je, zda sobecký či nikoliv a i jiné podstatné věci se dají vysledovat. V řeči se dá stylizovat do různých poloh, hrát to na toho druhého, při sexu je to podstatně obtížnější.

díky hlavo.......,ale to je asi tím, co kdy člověk prožije.A také použije jinou hlavu,tu nahoře...

Moje řeč Romčo :)

Myslím si a třeba nejsem sám, že je třeba ve vztahu poznat jak "obal",tak i to, co je uvnitř. Pokud si někdy něco kupujeme-to je hlupé přirovnání,vím,tak právě ten obal zaujme. Ale někdy je to o to horší, když po rozbalení zjistíme, že to co je uvnitř není tím, čím by mohlo být. Taj je to i u vztahu. Věřím, že každé čekání a poznávání toho druhého je jedna z těch nejvíce důležitých chvilek života třeba budoucího.A každý kluk by se mohl přiznat,mohl by milovyt někoho, kdo jde s ním hned do postele? Asi by to nebyla ta pravá. A pokud ano? Tak touží po životě,kde je sex dřív,než pochopení a poznání toho druhého. Ale to se určitě nedá hovořit o životě,kde je tolerance,pochopení a láska........

...a když ti ta jeho citová závislost začne vadit, tak hledáš někoho dalšího...jednoduché a prosté...nebo taky sobecké a účelové.

...jo, a nestačí mi sex, já nepolevím, dokud ten muž není na mně citově závislý (není to řečeno přesně, ale zhruba to přibližuje). No, a až pak si ten vztah užívám a nechávám se hýčkat. :-)

Nebráním se pochybnostem :-); nejvíc pochybuju sama o sobě.Když jsme tady na tématu o "těch chlapech" :-), tak já si nikdy nepřipadám dost dobrá pro toho chlapa, ktrý mě zaujme, ale já ho prostě uvidím, podívám se mu do očí a jsem ztracená; chovám se přirozeně jak debil a jo, ztrapňuju se :-), ale ta energie mi nedovolí toho nechat a přestat se na jeho získání soustředit, dokud mi "neleží u nohou" :-).

Katae, tvou energii obdivuju. To mne když něco napadne, v příští sekundě už mám sto dalších myšlenek, proč to nejde, že se bojím, že na to nemám, že je to nemožné... Neumím se toho zbavit. Jak se bráníš pochybnostem?

To ne, chtíč je něco jiného, to samozřejmě znám taky (jako každý), ale tato energie, to je něco jiného. Díky chtíči jsem měla nějaké sexuální zážitky taky, ale druh energie, o kterém píšu, ten ke mně přivádí, dalo by se říci, životní partnery. Je to daleko silnější než chtíč, celého Vás to naplní, ovládne a nemáte na výběr; netýká se to jen sexu, a taky to nemůžu nazvat láskou nebo zamilováním, to z toho vyplyne až pak a je to definovatelnější. Možná mě vede karma... :-)Mně tento silný druh energie pomáhá ve všech oblastech života. Najednou mám pocit, že něco musím udělat, naplní mě ta energie a já nevnímám nic jiného a naplno jdu za svým, dokud nedosáhnu cíle.Např. můj syn byl nemocný, nevědělo se přesně, co mu je a já jsem ucítila tu energii a celou jsem ji vložila do procesu, který vedl k jeho uzdravení; syn už je zdravý a doktorka jen krčí rameny, že "všechno je možné". Ta energie mi nedovolí ani zapochybovat o tom, že něco nejde.Např. jsem ucítila tu silnou energii jako potřebu, vydat si knížku. Bylo jaro, neměla jsem žádné zkušenosti, byla jsem úplně bez peněz, no a o vánocích už moje pohádky o princeznách rozbalovala děvčátka pod stromečkem; hezčí pocit jsem o vánocích nikdy neměla.