Nikdo me nechce - PROC?

A na psychiatrii ti řekli co???? Ony ty rady psychologa nejsou jistě špatné, jen je dodržovat. A ti ostatní lidé v tomto světě? Možná by ti vyhovovalo se přestěhovat někam do Afriky, kde tě nikdo nebude rozumět a budou si myslet, že jim říkáš něco hezkého.
On takový případ jeden x ostatní většinou stojí ne na těch ostatních, ale na chování toho jedince.

Řekl, že jsem příliš slušný a hodný na všechny a oni to vycítí jako slabost a jdou po mě. Že mám přitvrdit atd. Jenže to nikdy nic nevyřešilo. Příklad z obchodu, když jsem si šel koupit baterie: "Dobrý den, (prodavač nereaguje), potřeboval bych 8 ks alkalických baterií buřtů, aby vydržely, drží to paměti a data o která se nesmí přijít". Ostrá odpověď hodně úsečná: "Máme tyto, to vám musí stačit, nebo si běžte jinam!" Výběr snad z 10 druhů a nezájem. Šel jsem jinam a tam to podobné jednání se slovy že si nemám vymýšlet. Druhý den tam šel kolega a chování toho samého prodavače: "ano, tady si vyberte, tyhle jsou nejlepší..." Za cca půl roku jsem šel pro baterie znova a to samé jednání. Podotýkám, že jsem prodavače nikdy jinak neviděl a nic špatného jsem mu neřekl, jen v klidu a slušně. Podobné se mě stalo v jiném obchodě elektro, v jiném městě, tady u nás jsem už do toho obchodu logicky nechtěl jít. Opět mě zdrbal, že si nemám vymýšlet a vědět přesné označení a bla, bla, bla. Nakonec s vypětím sil a nervů, udržet se vůbec v klidu, jsem nakoupil. Jenže ouha, jedno zářivkové těleso bylo zmetek a nefungovalo. Jel jsem to reklamovat a ten debil mě vyhodil, že tomu nerozumím a nic měnit nebude. Druhý den, mě tam zajel kolega z práce a hned bez keců mu to vyměnil (sledoval jsem to, co se bude dít a tak to vím, akce na pár minut). Když jsem šel kupovat díly na rozvod vody, tak tam jsem už ty kecy nedal, řekl jsem jim od plic co si myslím a šel jsem pryč. Nevím, jestli pochopili, že to přehnaly a když jsem odcházel, tak za mnou prodavačka běžela, že to nějak dáme do kupy a ať neodcházím. Ani jsem se neotočila šel pěkně bez jediného otočení se pryč. Opět mě to obstaral během chvíle kolega z práce za odměnu 5 piv. A teď co je špatně? Potom jsem si to tajně v obchodech nahrával, psycholog si neví rady co s tím a aby nahnal prachy začal plácat nesmysly. Tak už tam nechodím. To byly jen 4 příklady z obchodů, ale není to jen obchod, je to všude. Nejlíp je ve velkém obchoďáku bez kontaktu s blbcem, ale i tam jsem měl problém při jednom dotazu. No jak se ten hajzl choval bylo neskutečné. Jak jsem psal, říkat hezké věci nebo špatné je jedno a chování je normální, až moc přívětivé. Na dnešní dobu prý chyba. Jako to cha, cha, cha, myslel si, že bude mít kamaráda, choval se k němu slušně a jak ten ho podrazil a vydrbal s ním, cha, cha, cha. Takhle se tomu tlemili ti co mě už podrazili. Nefunguje ani komunikace na dálku, dřív nebo později mě začne ten dotyčný dělat naschvály a je konec. A tak se snažím stranit lidí co to jde. Nad hlavou mám asi nápis s pokyny, jak se ke mě mají chovat, který je pro mě neviditelný, nebo nevím.

Tohle mi připomnělo, můj vlastní život. Byl jsem hodný, bezelstný a pravdomluvný. Hlavně v dětství a mládí. A taky jsem byl občas terčem šikany. Od maminky jsem jednou zaslechl, že o mně jeden pán ze sousedství prohlásil. "Chlapče, tebe je pro tento svět škoda". Jednou se stala taková věc, asi ve 3. třídě. V počtech jsme sčítali a zadání jsme opisovali z tabule. A učitelka našla, že máme se spolužačkou stejně špatný výsledek. Předvolala si nás a byl výslech, kdo od koho opisoval. Nikdo se nepřiznal, a ona pohrozila, že se to půjde vyšetřit do ředitelny. Já jsem dostal strach, a vzal jsem to na sebe. Samozřejmě poznámka a 5. Jenomže maminka to doma po mně přepočítala a zjistila, že to mám vypočítané správně. Já jsem totiž to zadání špatně opsal, a správně vypočítal. Ale spolužačka ho opsala z tabule správně, a můj výsledek opsala ode mně. A mimochodem, ta spolužačka, byla dcerou toho pána, co tak prokoukl moji povahu. Ale to bylo nezávisle na tomto incidentu, který se stal později. Nebyl to žádný psycholog, ale asi si všiml vývoj svojí stejně staré dcery a mně.

Ahoj, tak to je divné, co nám tady popisuješ. Že by špatná karma? Nebo vypadáš jako bezdomovec? To mně lidé říkají, jak jsem inteligentní, sympatický, jaká je se mnou legrace atd. Jenže ta legrace skončila vždycky ve chvíli, kdy jsem nějakou holku zval na rande. Mám kvůli tomu v podstatě zničený život. Psychologů jsem zkoušel několik, chodil jsem na skupinovou terapii a bral jsem i antidepresiva.

Vypadám prý o 10 let mladší než skutečně jsem, takhle mě to tvrdí. Oblečení džíny spíš uzší, tričko, mikina s kapucí, buď na zip nebo přes hlavu, boty sportovní Adidas,Nike... V zimě péřovka. Nic zvláštního, klasika, vše čisté, že až ta moje občas šílí, jak často si beru čisté věci. Ze zoufalství jsem se objednal ke kartářce jako poslední štace. Potom napíšu, co jsem se dozvěděl. Zkusím dvě a uvidím. Potom se tady tomu můžou rejpalové smát. Jo je to život na hovno. Už to začalo na základce, kdy mě někteří vyučující sráželi kecama, že jsem to zodpověděl správně, ale že mám na víc a že mě nedají lepší známku než trojku nebo čtyřku. Z jiných předmětů jsem zase vedl doučování pro ty slabší, takže očividně to ve skutečnosti se mno špatné nebylo. To systém nebo karma nedovolila, abych šel na lepší školu. Nakonec mám maturitu, ale jen z učňáku, kvůli některým známkám jsem měl problém se někam dostat. Jinak ale bylo peklo se k maturitě vůbec dostat. Stalo se mě třeba, že jsem byl vyvolaný a dostal jsem otázku a když jsem ji zodpověděl správně, tak mě ten ču...k řekl, že jsem odpověděl špatně, že se ptal na něco jiného a za 5. Celá třída valila oči a co prý proti mě stále má. Skoro každou hodinu proti mě něco měl. Naštěstí skončil a vzal to za něj jiný a najednou se prospěch obrátil k lepšímu. Jinak po mě šli ještě další dva vyučující. A teď zaměstnání, ať jdu kam jdu, stále stejné problémy, ti co nedělají dostávají pochvalu a odměny a já jsem ten nejhorší a prý nic nedělám, tak nemám nárok na nic. Je mě jasné, že i kdybych šel pást ovce, tak to bude taky špatně a ten co by byl nade mno, tak by se po mě vozil. Někdy z toho mám slušné depky.

Existují vědecké důkazy z kvantové fyziky, že svět se chová podle našeho očekávání. U tebe už to vypadá, že máš v podvědomí program, který očekává, že se lidé k tobě budou chovat špatně a ti lidé ten tvůj program též podvědomě naplňují. Cesta ke zlepšení může vést jen přes práci na sobě samém - přes nějakou formu psychoterapie, která pracuje s podvědomými programy.

Myslim, ze ses paranoidni, ale je mozny ze hodne z tvych zkusenosti opravdu odrazi realitu tvyho zivota. Na druhy strane si ale uvedom, ze hezky a pritazlivy lidi to nemaji tak snadny jak se muze zdat. Lidi podezrivaji, ze maji dobry prospech jen kvuli svymu zjevu, ktery jim navic zavidi. Hezky lidi musi byt soustavne prijemny a pratelsky, aby si nekdo nemyslel, ze jsou nafoukany. Taky musi byt hodne diplomaticky kdyz soustavne odmitaji zajemce o vztah. Opravdu to neni uplne snadnej zivot.

Paranoiku, u všeho byly lidi, jak ve škole, tak i nyní, kteří to mohou potvrdit.

Paranoia a snizena schopnot zpracovavat informace - nedobra kombinace.