Nikdo me nechce - PROC?

Rada bych slysela vas nazor...Janičko, bud ráda, že tě nikdo nechce. Ono je to nakonec jednodušší. Než si podělat život nějakým komplikovaným vztahem, to je lepší být sama.

Přesně,já sem taky radši...mějte děvčata svou hrdost, dokud chlapům nezačnou tikat biol.hodiny,že budou chtít rodinu, vždy jde u nich jen o chemii.Není to o tom, že je chyba ve vás, oni se bojí starostí a odpovědnosti,/nejsou dost zralí/,což v dnešní době se jim nedivím

Přesně,já sem taky radši sama a nechápu ty co fakt někoho chtěj mít za každou cenu.Co ztoho?Hlavně pak ty povinosti a jak se od ženský očekává aby se o chlapa postarala jako to tady píše-XXS že se musela starat o tátu a bráchu jako kdyby chlap neměl ruce a nemoch se o sebe postarat sám?Chlap je nějaký nesvéprávný monstrum nebo co?Jestli jo tak to fakt je lepší být sama.

to P.I. - právě že do hospody moc nechodím, protože nepiju a na fotbale jsem teda nebyla ani nepamatuju :)Problém je taky s časem - chodit do školy, do práce, čas na to studovat, chodit do jazykovky, čas na kamarády, nějaký ten sport a taky nějaký ten relax. Na ty kulturní akce pak buď nezbývá čas, nebo není s kým vyrazit. to Karmela - právě že já třeba zadaná za každou cenu být nechci. Když slyším od některých kamarádek nebo známých, že jsou s někým v podstatě jen proto, aby nebyli sami, tak to vůbec nechápu. Obzvlášť, když pak slyším, jak se k nim ti partneři chovají a i přesto jsou pořád s nimi. To já jsem právě radši sama.

Člověk není nikdy úplně spokojený a víc touží po tom, co zrovna nemá. Nehledejte hned nějaký pevný a plnohodnotný vztah. Mohl by stačit třeba známý, se kterým si máte občas co říct. Netlačte na pilu. Chcete být zadané za každou cenu? Víte kolik zadadných holek je nešťastných s problematickým partnerem?

Muže - tedy opravdu muže,nikoli blbečky,na které narazíš v každé hospodě či na fotbale,hledej tam,kde jsou lidé střízliví a ví,proč tam jdou.Sauna,bazén,muzeum,výstavy.Večer i market s nočním provozem,tam také nepůjde primitiv a blbec se stříbrnou oktávií,ale muž,který tam přijede se subaru,mazdou či bmw a bude nakupovat sám.A pro sebe.Po takovém se poohlédni,budeš si s ním mít určitě co říci.

...Tak já taky přidám trošku do mlýna :)I když to vyzní dost sebevědomě, charakterizovala bych se jako poměrně atraktivní holka. Jsem cílevědomá, jsem před dokončením studií na VŠ, chtěla bych něco dokázat v práci, ale zároveň bych ji nikdy nechtěla stavit před rodinu. Dlouhou dobu jsem nějaké to seznamování neřešila. Kromě toho, že se objevily na nějakou dobu rodinné problémy, kdy jsem na nějaký vztah neměla ani pomyšlení a musela jsem se starat o bráchu a tátu (domácí práce, vaření..), do toho studovat a pracovat, jsem ani potřebu seznamovat nijak nepociťovala. Poslední dobou jsem o tom hodně přemýšlela a říkala si, že bych ráda našla partnera, který by mě ocenil a nechtěl by si jen užít na jednu noc. Sice se prý mužům líbím, ale málokdo si troufne mě oslovit. Prý působím nedostupně, namyšleně atd. Spíš je to tím, že jsem uzavřenější typ. No a z těch mála jsou to buď ti, kterým jde jen o to mě dostat do postele nebo ti, kteří jsou třeba fajn, ale pak zjistím, že mě nepřitahují nebo si nemáme co říct. Vzhledem k tomu, že já nepatřím mezi akční lidi v tomhle směru (seznamování a oslovování opačného pohlaví), tak jsem pořád sama. Občas mě to trápí, ale pak si říkám, že na druhou stranu mám čas na sebe,věnovat se zálibám atd., ale neříkám, že bych se nechtěla seznámit-chtěla, ale ne za každou cenu.

Já to samý,dřív sem pořád po někom toužila a pak po 2 vztazích kdy mě akorád kluk zklamal a po manželství který bylo hezký jen pár měsíců a teď stojí za prd sem ráda že mam klid,naopak moc nemusim když má manžel přiject protože pracuje jinde a jak přijede je akorád rozruch a přendavá mě věci a do všeho mluví,prostě nebaví mi to a zlatý je mít svuj klid.A vůbec si nedovedu představit když pak žena má doma spiťana a nebo někoho kdo jí bije,to pak jim musí přejít chuť tahat si znova dalšího chlapa do baráku.

Tak já na sobě pozoruji, že čím jsem starší, tím jsou mi ženský víc ukradený, ještě tak ve dvaceti to bylo zoufalsví a teď o pět let později, mě tak něja více méně skoro přestaly zajímat, zvykl jsem si na život bez nich, vždyť na světě je dnes tolik možností, jak se zabavit a realizovat, navíc jsem samotář a do společnosti prakticky nechodim, výraznější touha se objeví tak jednou dvakrát do roka, kdy už začínám přemýšlet, že by to chtělo změnu, ale pak si zase žiju svůj život a jak to tady čtu, rozhodně bych neměl chuť seznamovat se přes nějaké seznamky.

Ani nevím, proč jsem do této diskuze vstoupila. Možná jsem si chtěla přečíst nějaké rady a nebo zjistit, že je na tom někdo hůř... Je mi 27. Nedávno jsem se rozešla s přítelem, který mi nedával tolik lásky a zájmu, kolik jsem potřebovala. Našla jsem si nového, ale ten se zase zajímal až moc a předváděl mi žárlivecké scény a urážel mě. Nevím jestli někde existuje ten pravý, ale počkám si :-)

pokračování...Opačným směrem se, samozřejmě, nikdo neozve. Vlastně ano, smajlíka mi poslala 150-kilová tabák&železářství&galerie s výraznými problémy s alkoholem a již zdegenerovanými kognitivními procesy. I s mojí imaginární přítelkyni bych se cítil méně zoufale, přesto alespoň navážu nějakou konverzaci, protože vím, jaké to je, ale pak se stejně dozvím, že to rozesílá v podstatě každému. U internetových seznamek to nekončí. Když už jsem se nechal někdy přemluvit a šel se někde veřejně "bavit" (asi jak pro koho), tak to dopadlo velmi podobně, tedy bez většího zájmu druhé strany. Možná je to i tím, že žiju u Prahy, kde směrem k centru nároky raketově rostou, byť nejenže nabídka i tam silně pokulhává, ale ani poptávající není žádná výhra. Moje (vážné) zájmy jsou povětšinou spíše doménou mužů, tudíž pokud se už někde v jejich okolí objeví stejně intelektuálně založená žena, tak se všichni sletí jako supi a je okamžitě zabrána. Už jsem k tomu všemu tak trochu apatický.Z toho můžete vidět, že to může být „krapet“ komplikovanější i pro lidi, kteří si zdánlivě nemají na co stěžovat.

Já mám s hledáním taky celoživotní problém. Částečně je to určitě způsobeno i vzhledem, byť výrazný, tak se rozhodně nedá říct, že by se mi kvůli němu ženské vrhaly kolem krku. Na druhou stranu to ani zdaleka není taková tragédie, abych musel nosit na hlavě pytel. Velmi tomu napomáhá i uzavřená povaha a netouha navštěvovat všechna ta oblíbená místa pro seznamování. A to jak nejsem ukecanej, tak první seznamování s novými lidmi mi nedělá problém a nikdy jsem neměl problém s ženskou komunikovat. Jsem student VŠ (krapet starší vzhledem k "volnému" roku po maturitě a jednomu nezaviněnému odkladu) s vysokým intelektem (IQ 140) a výraznými karierními předpoklady, otec má na "kontě" 9-místnou částku, jiný člen širší rodiny 10, já 7. Přesto jsem skromný, rodinný typ, mám rád děti, nekouřím, nepiju, nejsem prase, sportuju, zajímám se o investice na trzích a intelektuální zábavu (i tu výrazně méně intelektuální, takže mě můžete potkat i na stadionech, sportovištích, atp.), žen si vážím, chtěl bych rovnocenného partnera, moje nároky rozhodně nejsou nějak vysoké. Přesto všechno jsou projevy zájmu jen minimální. Náznaky byly na střední, kde ale naše krátká interakce vyšuměla do prázdna. Internetové seznamky v tomto směru nejsou o moc lepší. Tam mi připadá, že v podstatě všechny ženské bez rozdílu mají 150 nabídek a mezi nimi je garantováno, že má někdo pěknější fotku. Navíc jsou tyto seznamky blbě koncipovány a inzerenti se ani nesnaží nějak vymezit vůči ostatním 150000, kteří měli stejný nápad, a všichni se tam prezentují tak nějak genericky. Takže ve výsledku se tam stejně kouká na foto. Oslovil jsem takto několik desítek slečen, ale reakce (pokud se někdo vůbec obtěžoval) nebyla nějak nadšená. Velká část těch mladších chce "hlavně aby byl fakt pěknej," ty o něco starší a VŠ studentky zase nechtějí studenta, ale (mimo vzhledu) někoho staršího, zkušenějšího, pracujícího, atp. Čím víc se to blíží 30, tím nároky žen rapidně klesají, asi si budu muset nějaký ten rok počkat.

S tím vzděláním máš...není to tak o vzdělání jako spíše o společných zájmech. O čem by sis povídal s knihomolem? Nesourodé manželství dřív nebo později končí,dobře to funguje jen málokdy. K Tobě by se hodila např. kadeřnice, prostě holčina s řemeslem. Ale ta Tvoje taky někde běhá, neboj, třeba už zítra ji potkáš.

To máte z toho že hledáte eldorado,něco co existuje jen ve vaší fantazii

Rada bych slysela vas nazor...Jako kdybych cetla neco co jsem ja nenapsala.

Rada bych slysela vas nazor...jako kdybych četla něco, co jsem napsala já :)

Proto píšu PRAVDĚPODOBNOST a proto píšu STATISTIKY PRACOVNÍCH ÚŘADŮ.Samozřejmě, že v jednotlivostech to může být i jinak.Většinou ale nebývá.

Bohužel platí, že čím...máš pravdu snad v tom, že :čím vyšší vzdělání, tím vyšší PRAVDĚPODOBNOST vyšší inteligence.Znám dost lidí s VS, co sice o svém oboru vědí hodně, ale pro normální život jsou "nepoužitelní".A že člověk s VS sežene práci líp, než třebas výučňákem? Jak kde a jak kdo.Vlastní zkušenost.

Bohužel platí, že čím vyšší vzdělání, tím vyšší pravděpodobnost vyšší inteligence.Třeba v tom, že opravdu vysoce inteligentní člověk by (pokud by chtěl k obrovským strojům) vystudoval po vyučení/místo vyučení strojní fakultu.A doba, kdy "i kluci s výučním listem mají nárok na ženy inteligentní a kultivované" je naštěstí za námi.Já v podstatě pro to, co teď dělám, taky VŠ nepotřebuji (dokonce ani maturitu ne), ale mám jistotu, že pokud mě to co dělám teď přestane bavit nebo už taková práce nebude potřeba, tak s VŠ mám do pár dní několik nabídek na jakoukoliv jinou práci (stačí se podívat na statistiky pracovních úřadů, kolik lidí je bez práce s VŠ a kolik vyučených).A možná o to ženám podvědomě jde, potřebují partnera, který je a jejich děti dokáže zabezpečit. Vždyť dnes, nejenže se ruší pracovní místa, ale likvidují se celé obory, které už nejsou potřeba.

Jsou nás miliardy, a na každého někdo čeká, každého někdo chce. Nedřepěte doma, hledejte, vyražte mezi lidi. Najděte si koníčky, známé, je vyloučené že by jste nenašli toho pravého. Jenom musíte hledat, a doma pod skříní to nemá velkou naději na úspěch.