jak se odmilovat ?

Mirku, být celý život s...Byl to odkaz na Ivku, kdy psala, že jsou soused s manželkou od osmnácti. To mi přijde hodně brzo na to, abych sexuálně zakotvil u jednoho člověka. A pokud se tak stane, věřím, že je spousta lidí, kteří chtějí okusit zakázané ovoce. Někdo to řeší úletem, někdo flirtuje a pak cukne a někdo se zamiluje. A pak je tu ten šafrán. To jen na vysvětlenou.

Nějak si nedokážu...Mirku, být celý život s jedním partnerem, je možné, pokud se tím partnerem stane první sexuální partner. Ze svého okolí znám případy, kdy tyto svazky jsou velmi pevné. Ne všechny, samozřejmě záleží na osobnostech, ale je to dobrý základ.

Eugene: Tak to spíše já...Zoufalá holka, pokud je ženatý, tak je je fakt průser.Zažila jsem něco podobnýho, ale nikdy bych nedokázala žít s mužem, který ke mně odejde od manželky a od dětí.Byl by to pro mne ubožák, u kterého bych čekala dnem i nocí, kdy si najde třetí.Vždyť lidé se mohou mít rádi a nemusejí spolu žít, někdy právě tím spolužitím lidé ztrácejí dobré přáteli, kteří by jim zůstali, pokud by se nevzali:-)

Mirku, díky za názor....Nějak si nedokážu představit, že bych byl celý život sexuálně s jednou partnerkou. Výjimky určitě existují, ale je jich jako šafránu. Možná se o něco pokouší, ale nechce to nechat zajít příliš daleko. Záleží, jak budeš odolná a přistoupíš na jeho hru. Každý muž si rád pohladí ego tím, že si dokáže, že je pro okolí atraktivní. Pokud se mu budeš vyhýbat, vybudí ho to k aktivitě, protože mu budeš unikat. A postupem času může přehodnodit názor na situaci. Tím tě k ničemu nenabádám, jen jsem ti chtěl napsat, že vyhýbání se není pro situaci řešení.

Eugene: Tak to spíše já...Pust ho z hlavy,jen by sis ublizovala.Clovek behem zivota potka nekolik vhodnych partneru,ten nejlepsi te urcite teprve ceka.Vim,ze to jsou prave ted pro tebe prazdna slova,ale je to tak.Jenze na to prijdes az pozdeji.

Tedy zoufalá holka tímto...Eugene: Tak to spíše já pro něj nejsem dostatečně úžasná, když mu stačí jenom flirt a vlastně mě ani nechce. Je už ženatý, takže nějaký vztah je v podstatě nemožný.

je to tak, k životu láska a vášeň patří a bez ní to nejde. Jen si to člověk musí brát tak nějak s lehkostí, vždyť pro jedno kvítí slunce nesvítí, jak říkával moje babička.Jinými slovy,každý člověk má v sobě něco originálního, pro co je ho možné mít rád. Je pravda,že ne každého stejnou měrou, ale každý je v určitém ohledu milováníhodný.Proč tedy všechny city dávat jednomu, zvláště pak, když jsi nejsi jistá, že o ně stojí.

Tedy zoufalá holka tímto jsme rozesmála: "Rozjíždíme třetí partii... on je zase hodný hošík a já kus chladné skály."Líbí se mi, že to bereš s humorem a nadhledem :-).Jen nevím jestli všechny tvé úvahy se zakládají na reálném základě. Pokud je skutečně tak úžasný, jak si myslíš, pochybuji, že by s tebou jen flirtoval.Třeba mu v něčem imponuješ a cítí se být tobě blízko, to ale ještě nemusí znamenat, že by to měl být vážný vztah, vždyť ani ty se ještě jistě nechceš vázat. Proč mu tedy vyčítáš , že se nechce vázat on?Dalo by se to přirovnat k tomu, když se někdo rozhodne, že nechce do divadla a potom s klidem ve tváři vyčítá, že nikdo nekoupil lístky na operu.

Ivko,jestli je i ona jeho...pro Zuzu-vůbec ne, v pohodě...všechny nás tady spojuje jedno velké trápení, ale někdy tak nějak ...hořkosladké...ano, mučí to, ale na druhou stranu dává životu náboj, ne ? Co říkáte?? Co je život bez lásky ??? Je lepší žít neopětovanou, než žádnou, zažít pocit milovat...a být milovaná-třešeň na dortu a jistě si ji zaslouží každá z nás...

Před pár lety jsem byl taky zamilovaný, potom jsem ji v eurosongu a už mne to přešlo. Aspoň kdyby si ty zuby nechala udělat :-)http://www.youtube.com/watch?v=WKNRGc71hjc

Mirku, díky za názor....Prostě s tebou koketuje

Mirku, díky za názor....Ivko,jestli je i ona jeho prvni,tak tu nejaka nevybourenost urcite je a bude to hrat roli.Zoufale holky je mi lito,ale tim peklem se musi prokousat a dojit k moudrosti sama.A pro Ellen,promin,pise sem dost lidi a plete se mi to,deti ted hraji fotbal,tak mam chvilku na psani,jinak sem muzu malokdy,snad se nezlobis.

Občas nahlídnu, ale nic...Mirku, díky za názor. Úplně ti rozumím, není lehké, často ji potkávat, sama z toho nejsem v mém případě nadšená. Dozvěděla jsem se, že je manželčin první a jsou spolu od jejich osmnácti, on je o něco málo starší než ona, takže už to bude téměř dvacet let. Nevím, co si prožil on, ale mohlo by to ukazovat na nevybouřenost?

Co nejvíc se mu vyhýbat. Nedej najevo zájem. Mimochodem - není ve znamení Panny, to by odpovídalo bohužel. Mám to samý, takže vím. Přeju hodně štěstí a síly.

Zuzo, ahoj-Ellen jsem odjakživa. Mnoho příběhů lidí tady se podobá, nemyslíš ? Toto je forum o těch, kteří podlehli kouzlu mužů nebo žen mimo manželství nebo partnerský vztah, jsme tu mnozí podvádějící, podvádění nebo obojí, mnoho věcí tu má společného jmenovatele.

A já - možná mi za to...Takhle to prostě někteří lidé, hlavně chlapi mají. Zajímá je jen dobývat a ve chvíli, kdy svou kořist uloví, dosáhli vrcholu a vše končí. Jejich zájem bude trvat vždy jen do doby, než kořist uloví. Pak opět jedou od začátku, někdy svůj objekt zájmu změní, někdy ne. Většinou to taky mají rozehráno na více místech. Předpokládám, že chceš založit rodinu, dovedeš si představit, že by ti mělo být oporou a nejbližším člověk toto nezralé polodítě?

Zdravím všechny, upřímně...Na tohle je jen jediná rada. Přerušit veškeré kontakty a zapomenout. Jak jsi sama dobře poznala, on Tě má jen pro zábavu, pro zvýšení svého ega, dělá mu dobře Tvůj zájem a možná nejsi jediná. Pokud v sobě nenajdeš sílu a neukončíš to, připravuješ se o šanci potkat někoho, kdo bude za to stát. Takhle Tě čekají jen roky trápení.

A já - možná mi za to vynadáte - nevím, co jsem si myslela, snad jsem ani nepřemýšlela nakonec... Zadoufala jsem, že ho to třeba mrzí a že by můj sen mohl dojít realitě... hloupost, samozřejmě. Jenže pro mě to tehdy bylo jako živá voda, ta zamilovanost se ve mně znovu vzedmula a já zjistila, že se tomu prostě neubráním, odhodila jsem svou zdánlivou lhostejnost a byla jako dřív. V tom okamžiku on zase dostal co chtěl a jelo to nanovo, úšklebky, ironický úsměv atd. Bylo to ponižující, ale byla jsem za to ráda, protože mi konečně došlo, o čem tahle hra je. Byla jsem pro něj jen zdvihač sebevědomí a jsem jím doteď. Rozjíždíme třetí partii... on je zase hodný hošík a já kus chladné skály. Teď už mu na to neskočím, problém je, že tohle manévrování někde na půli cesty pro zpestření mě zase ničí. Nemůžu se smířit s tím, že on není takový jak jsem si ho vysnila a že já jsem pro něj jen rozptýlení, které nakonec ani nebere vážně. Třetí věc - je mi ze sebe v podstatě špatně, že toužím po chlapovi, kterého miluje jiná ženská. Je to sice běžná situace, ale mne to prostě vadí, jsem citlivka a nerada někomu ubližuju. To, že on je patrně nevyrovnaný, je asi jasné. Ostatně říkají to i ostatní... prý je "divný". Do práce chodím jen napůl, protože ještě studuju, ale i tak... prostě mě to šíleně ubíjí, ten cit, rozpor přání a reality. Jak jsem psala na začátku, jsem zkrátka mladé nezkušené tele :(

Zdravím všechny, upřímně - budu ráda za jakýkoliv názor, protože už vůbec nevím, co si počít. Jsem ještě studentka, asi i docela chytrá, ale to je tak nějak jedno, protože pokud jde o muže, jsem nezkušené tele... Jinak řečeno, stále ještě se před nimi "umím" stydět, například. Někomu to třeba přijde roztomilé, ale já bohužel narazila na muže, který se rozhodl toho zneužívat. Nevím tedy jesli se tak přímo rozhodl, spíš to všechno dělá podvědomě, ale jisté je, že mě to ničí nehorázným způsobem. Co se tedy stalo - nic, a to je na tom asi to nejvtipnější. Nemůžu od toho utéct, protože kvůli práci se s ním vídám minimálně párkrát do měsíce. Hned ze začátku na mně poznal, že se mi líbí... Všechno vypadalo tak dokonale nevinně... Pořád se na mě díval, motal se přede mnou, když se mnou mluvil, z nervozity přešlapoval, klopil oči, nevydržel se neusmívat a tak podobně. Byl to on, kdo byl aktivní, to on chtěl, abych se s ním bavila... Jenže pak jsem se dozvěděla, že má dlouholetou přítelkyni, že spolu bydlí a za nějaký ten další měsíc se i vzali, narodilo se jim dítě... V té době jsem do něj byla už dávno zamilovaná a to naplno, takže tyhle novinky a následný pobyt v práci v jeho přítomnosti se rovnaly duševnímu masochismu... Dala jsem mu docela naštvaně najevo, že tohle jsem od něj tedy vážně nečekala a - no, byla zkrátka vážně naštvaná. A on? Dalo by se říci, že se mi vysmál... Měl ve tváři výraz "a co sis jako myslela"... měla jsem si zjistit, jestli je zadaný nebo ne, moje chyba, to uznávám. Přesto to strašně bolelo, ani jsem to nečekala, ale opravdu mi tím svým chováním ublížil. Nemohla jsem tedy jinak, než se od něj začít odpoutávat... často mě provázely pocity prázdnoty, absurdity, hodně jsem tehdy brečela, ale nešlo to jinak. Zařídila jsem si to tak, abych jej nemusela tak moc potkávat. Zpočátku byl zaražený, jeho chování ztratilo ty náznaky převahy... bohužel pro mě, začal s tím znovu. Zase mě schválně vyhledával, byl takový jako dřív, rozpačitý a všechno.

Chvílemi to vypadá jako...To je možné, akorát stojíme na jiné straně barikády. Ono je to dané hlavně tím, že jde o sousedy.