jak se odmilovat ?

Jájo, to je tak super !!! Užívej si toho :-)Já jak vy píšete jsem jeste relativně mladá, bez závazků, rodiny, vše před sebou, znám jednoho fajn kluka, který o mě už dlouho usiluje a druhého jsem poznala mezi Vánocemi, je také moc fajn a citím, jak se mu líbím, je milý a pozorný, ale já pořád myslím na toho jednoho, u kterého jsem delala ty chyby a chtela bych to vsechno napravit !!!At bych byla stastná s tím a nebo s tím, hlavne chci být stastná, ale v hlavě mi to nejak nejde udelat ...Takže Jájo, super, že tobě to jde :-)))

Evi, obdivuju tvoji pevnou vůli a rozhodnutí, třeba k němu taky jednou dospěji...Můžu se zeptat, z jakého důvodu víš že to manžel tuší?

Holky,tak jsem se vrátila z toho bowlingu a musím vám napsat že jsem se tam potkala s jedním mužem,vůbec se mi nechtělo jít domů,pozval mě k baru a strašně se mi s ním hezky povídalo,dala jsem mu svoje telefoní číslo,ale teď nevím jestli jsem neudělala nějakou chybu,ale byl tak moc milý a pozorný,stejně ale pořád myslím na toho prvního,jsem teď celá zmatená,co budu dělat jestli se ozve?Ale pravda je ta že mi bylo krásně.

Adi, můžu se zeptat, jak dlouho jsi ho kontaktovala ty ? :-) ?

Holky, vy tu píšete všechny takové životní pravdy, že to ani nelze všechno komentovat!Ještě že tahle diskuse je.

Já ho právě také pořád kontaktovala, volala, psala, rikala, jak ho nechci ztratit aspon jako kamaráda, ted po trech týdnech jsem si rekla dost a nemám chut od nej slyset nic, ani jak se má, co delá, nemám chut mu odpovídat já na ty jeho otázky jak se mám já.. vím, ze jsem delala spousty chyb, ale vedomí, ze on je s jinou a je s ní stastný a me se jen tak občas pres icq zeptá jak se mi darí a nebo ze s necim potrebuje pomoci, neco zaridit ? Na to me preci nepotrebuje ! Já s ním chci zivot, jednou rodinu, miluji deti a chci jednou mít své ... Další problém je, ze on je rozvedeny a ma i 6ti leté díte, je o 9 let starsí jak já, také má víc zkusenosti.. Pritom mi také rekne, ze jednou chce mít jeste díte, rodinu, vztah ..... Asi sem vazne tlacila, ze jsme se potkali ve spatnou dobu, tim vsim jsem ho od sebe jen odehnala .... Jo, ted uz proste nemuzu nic, jen ze sebe udelat zase tu veselou, usmevavou, sebevedomou a hrdou holku :-)

Utajit to není tak těžké,...Magdi,nevím,jestli budu chtít znovu něco vyhledávat,je to můj první úlet,pochopiteloně ta představa,že budu zas jen v tom vztahu s manželem,kde to moc nefunguje at se snažim jakkoli je taky šílená...Ale nebolí.Tohle vzplanutí je nepopsatelný,dokud to cítí oba stejně.ve chvíli,kdy to jeden položí je to tragický.Už je mi malinko líp,snažím se furt se zaměstnávat,věnuju se hodně klukovi a manželovi kupodivu také,protože on mě pořád pozoruje a uplně z něj cítím zoufalost,protože neví,nicméně tuší...myslím,že se pokusím zachovat chladnou hlavu a srovnat to hlavně doma,to je pro mě prioritní,to jsou lidé,které mám vedle sebe a potřebují mě,ten ON se mnou není a evidentně se mnou být nechce,proto si musím srovnat ten pomyslný žebříček...Takových jako jen ten ON a jemu podobný...Když pustím PC,každou minutu můžu narazit na jiného,který mě podobně oslní...Proto už se odmítám hroutit,vzpomenu si na to jak to začalo a trochu mě to uklidní...Můžu to samé udělt kdykoli totiž.Takže abych se dostala k odpovědi na tvou otázku,zatím nemám žádný zájem na to,hledat si náhradu

Mag, promiň, ty příběhy se mi...Adinko, rozumíš tomu dobře. Myslím si to, protože se neozval. Předtím jsme byli opravdu pořád v kontaktu - jestli někdy byla dvoudenní pauza, tak to bylo moc. I kdyby jsme si měli poslat jen něco na rozveselení, takové ty zábavné mailíky. No a když už mi nenapsal skoro čtrnáct dní, tak si prostě myslím, že to z nějakého, pro mě neznámého důvodu skončilo. Možná mu na to přišla žena, možná ho to omrzelo, napadlo mě, jestli se mu i něco nestalo - prostě pořád se to snažím sobě nějak zdůvodnit a věřit, že se ještě přihlásí a navážem tam, kde jsme přestali...Winde, odpustit nevěru je strašně těžké, já to zvládla u svého muže celkem třikrát... byla jsem šíleně zamilovaná a myslela, že bez něj by nastal konec světa.

Aničko, já jsem ho kontaktovala pořád, teprve když jsem to vzdala, tak se vrátil. Víš, jsem o dost starší než ty, mám už něco za sebou, proto ti možná připadá, že si s tím umím poradit líp.Neumím!Umím poradit jiným, ale sama jsem vlastně podobná jako ty. Jen prostě starší a zkušenější.A ty k tomu teprve musíš dojít.

Asi tak trošku mám problém rozeznat, kde je ta hranice, kde on pozná, že mi na něm stále záleží i přes to, že si našel jinou (jak rika, vybral si tu lehčí variantu) a kde je ta hranice, kdy myslím na sebe, mám se ráda a dělám věci pro sebe .... :-)Ja ho miluju tak moc, ze sem mu doted dovolila proste cokoliv a to byla chyba .... on si to také uvedomoval a co s takovou holkou, co neumela rict svoje :-)Obdivuji vas vdane/zenate ... ale asi je to vsechno opravdu zivot :-)Adi, po jak dlouhé dobe se ti vratil manzel? Kontakovali jste se, ty jeho, on tebe nebo uplne bez komunikace?

Moje přítelkyně mi jednou...Wind - já ho tenkrát strašně milovala, asi jako Anička teď toho svého. Já bych bývala udělala cokoliv. Ale pak jsem se nakonec smířila s tím, že bydlí u ní.A on se vrátil!Už jsem s tím vůbec nepočítala, už to docela přebolelo, ale rozhodli jsme se začít nový život. Koupili jsme dům, ale žít jsme spolu už nezačali.A pak teprve začal život pro mě. Stala jsem se sobcem a vůbec toho nelituju. Jdu si za svým a užívám života.

Wind - já to mám podobné jako...Moje přítelkyně mi jednou řekla: "já si doma připadám jako bezchybně fungující domácí robot, ale na to se jim (myšleno muž a syn - dcera už je dospělá a bydlí jinde) můžu ve svejch 40 letech vysrat" :-) A v tom, co radíš Aničce, máš pravdu.Jeni řekni, jak jsi dokázala vydejchat mužovu milenku? To dokáže málokterá.

Mag, promiň, ty příběhy se mi tu trošku pletou. Jak ty víš, že to skončilo? jen že se přes svátky neozval?Ale to ten můj se taky neozval, a přesto vím, že se ozve zítra nebo pozítří, prostě o svátky je s rodinou a já taky. Ale já na něj myslím pořád a myslím, že on si jen možná, malinko, na chvíli vzpomene.S tím spotřebičem máš pravdu, rozesmála jsi mě, tak asi někdy působíme, já byla z domova vedená tak, že co si přeje muž, to je svatý, ale dávno se toho nedržím, a svatý je to, co si přeju já. Prostě jsem se po odchodu dětí překvalifikovala na sobce, klidně.A je mi takhle fajn.

Evi, přesně jak píšeš....taky jsem neměla původně vůůůůbec plány, že by to mělo někam směřovat, prostě si vyzkoušet jaký to po letech s bývalým je, sem tam se sejít, užít a zase frrrrr domů a fungovat jako by se nic nedělo. A když už si vzpomenout, tak jen na hezký zážitek...No bohužel, taky se mi to absolutně zvrtlo...Nějak to neustávám čím dál víc...Nemám sílu říct to slovo konec....Přemýšlím co nakonec bude horší, jestli když bych to řekla já, nebo když to jednou řekne on

Wind - já to mám podobné jako...Adinko, já na tom byla stejně. Měli jsme období, kdy se ke mě můj muž choval opravdu hezky, pozorně atd., já si neuvědomila, že by se mohlo něco dít, naopak. Byla jsem šťastná a spokojená, jakého mám bezva muže... Pak se provalilo, že měl v té době milenku. Připadala jsem si jako naprostý blbec.Můj manžel si vůbec nepřipouští, že by o mě měli ostatní muži zájem, nebo že bych na jejich návrhy mohla kývnout. Jsem pro něj po těch letech tak trochu domácí spotřebič a moji smyslnost už tak nějak nevnímá. Také jsem se dřív držela hodně doma, moc nikam nechodila a starala se o něj. Myslela jsem, že to je ta pravá cesta, ale omyl!! Pochopila jsem, že tudy cesta nevede. Když už to bylo doma v podstatě neúnosné, zkontaktovala jsem kamarádku a vyrážíme do společnosti, na kávu, cvičit atd. Sama jsem překvapená, kolik mužů je ze mě "paf". Bohužel jsem se v podstatě zamilovala do prvního, kterého jsem poznala - je naprosto můj typ ve všem a o jiné zájem nemám. Teď se trápím, protože nevím, proč to skončilo.Nemůžu pochopit, že když jsou dva lidi v téměř každodenním kontaktu, může to jeden z nich bez důvodu a vysvětlení utnout a je po všem...

Tak to souhlasím. Vy ženský...Wind - já to mám podobné jako tvoje přítelkyně. Ale pravda taky je, že když měl před lety přítelkyni můj muž, vůbec jsem si to nepřipouštěla, věřila jsem mu docela a naprosto. Pak jsem byla za blku, protože všichni to věděli, jen já ne.A byla jsem tehdy nešťastná stejně jako je teď Anička.

Aničko, já ti rozumím, ale začít musíš u sebe. Nejde jen říct "chci, aby se vrátil", to bys musela mít kouzelný prsten.Ty musíš nejdřív najít samu sebe, zapracovat na sobě, a pak je tu šance, že ho získáš.Nezíská ho ale uplakaná nešťastná Anička, ale jen sebevědomá, pěkná holka, které to bude strašně slušet a která bude rozesmátá.

Utajit to není tak těžké,...Tak to souhlasím. Vy ženský to umíte líp skrývat, a naopak, (bohužel pro nás muže) nevěru vlastního manžela líp odhalit. Já jsem se tý svý taky ptal - jakto, že nespěchá domů, a řekla mi, že její muž si pomalu ani nevšimne, jestli ona doma je, nebo není - hlavně když je uklizeno a navařeno :-)

S detmi jsem mu to napsala asi pred čtrnácti dny, kdyz uz jsme se rozesli, ze to byl on, s kym jsem se na to jednou tesila .. :-) Jinak zas nejsem takova, to ne :-)Jo ja vím, vzdyt rikam, ze jsem to cele pokazila, do určité míry si i něco vymáhala, byla často smutna a tak .... no jo, proste vsechno spatne.. jak pisu, ani se nedivim, ze me opustil, jen bych to ted chtela napravit :-)))

Holčičky, děkuji vám opravdu...Aničko, já jsem ženská jako ty, ale i mě by řeči o dětičkách vyděsily, kdybych nebyla pevně rozhodnutá, že s tebou strávím život.Je to smutné, ale to, že na jedné straně nějaký cit a pocit existuje, neznamená nutně, že je oboustranný. Holka, tak to v životě prostě chodí, ale není to neštěstí. Někdy se přitahují protiklady, někdy je to jinak. Ale na vztahu se musí pracovat, nesmí se vymáhat, holčičko.