jak se odmilovat ?

Nechcete tuto diskuzi vrátit do původních kolejí? Líbí se mi řádky Mirandy, Dana, Tessie, Ašanah, Valerky, Pati a spol. Abych pravdu řekla, Aona jsem včera zřejmě nechtěně vnesla průvan, který není až tak čtivý. Asi to myslela dobře, ale neuspěla, takže bych prosila plynulý přechod k původním příspěvkům. Díky:)

Aono ja budu rada, kdyz...Mirek jsem občas nakoukne a spíše přítomné dámy jen pozdraví. Holt se mu podařilo odmilovat. Tehdy jsem ho pohnutky bedlivě sledovala, doslova hltala. Chvílemi jsem si přála, aby do toho se sousedkou spadnul, i když pro něj je samozřejmě lepší, že se z té situace dostal. Podle mě je to obrovský frajer, protože málokterý mužu chtíči odolá. Jak je to s tím kolegou? Náklonnost je vzájemná?

Aono ja budu rada, kdyz prijdes zase. Ja te chapu, co tady chces rict. Pro ostatni, jsem vdana, manzela mam rada, chci se odmilovat od kolegy, se kterym nic nemam. Jenze me to prastilo. A ani s nim mit nechci, protoze si vazim toho co mam doma. Na vasni se v manzelstvi pracovat da, ale musi se chtit. Nekdy ale muze pomoct i nevera k lepsimu manzelstvi. Aona podle me ma dobrej nahled na vztah, kde si jeden uvedomi, co a jak a musim se zastat toho, ze tu nic proti vdanym milenkam nerekla. chodi sem mirek jeste? zajimalo by me, jak se drzi se sousedkou, rada bych si podiskutovala s nekym, kdo ty zamilovane platonicke veci prekonal

si tvé příspěvky přečetla a souhlasím s tebou,myslím si,že v hodně věcech jsem to měla stejné jako ty.Ono,každý má na to jiný názor,já se například nezlobím,když semnou někdo nesouhlasí.Každá z nás má jiné zkušenosti a žádný partner není úplně stejný.Co vadí jednomu,nevadí druhému.Můžu vědět,kolik ti je?,zítra sem kouknu.Jinak já jsem spíš introvert,jsou věci,které moc neřeším a spíš si je nechávám pro sebe,ale přiznávám,že někdy je lepší se ze všeho vypovídat.Stojím ale pevně nohama na zemi.

Jedna zkušenost se zadaným, mnoholetá zkušenost s milovaným. Jednalo se o 2 odlišné vztahy a musím ti říct, že tady nedělám expertku a ani si to o sobě nemyslím. Trochu mě tim s porminutim štvete, proto se už loučím :) Já tu chtěla řešit jiný problém, tak si to uvědomte.

Jaké ponížení vdané? to...Jóó, holka, ty jsi totální zelenáč! Jedna zkušenost se starším zadaným z tebe neudělá expertku na vztahy. Až budeš x let vdaná, pak všechno pochopíš. Zatím si užívej mládí, vždyť máš ještě hodně před sebou!

Jaké ponížení vdané? to jsou domněnky, které si jen domýšlíš - teď to nemyslím zle, ale nikde jsem nic takového neřekla. Mé příspěvky byly směřované na úplně jiné problémy. Neberu vám, že to teď nemůžu zcela pochopit, že nemám zkušenost vdané ženy po x letech. Ale opět říkám, lépe porozumět tomu, co píše druhý :)

Tessie to napsala za mě. Přišlo dnes mnoho příspěvků, takže i spousta různých názorů. A to by mělo být pro diskusi jedině dobře.

A já jen zmíním, že jsem...Už se asi nevyjádříš, ale třeba si to přečteš. Zkušenosti očividně máš, ale odhaduju, že nebudeš vdaná. Ono je těžký předávat zkušenost "zkušenějším". Je vcelku rozdíl chodit svobodná se zadaným a vdaná s ženatým. Pak třeba pochopíš i to trápení, kterýho se člověk těžko vzdává. Z tvýho pohledu jde o ponižení vdané, ale jak to tu sleduju, nikdo nedělá nic pro to, aby tomu tak bylo - žádný doprošování, nadbíhání, atd.

No teda - to je dnes příspěvků!Pobavil mě Jindřich, tuhle repliku znám jako vzkaz "Nemyj se, jedu domů", ale v tomhle případě jde o vzkaz sice zábavný, ale mimo mísu.Přečetla jsem Aonu (mladá, citlivá, někdy později určitě pochopí), ztotožňuji se se čtenářkou, těším se na to, co přihodí Dan, a ostatní aspoň zdravím, ráda jsem vás všechny přečetla a brzy se zase připojím.Jo - a já, odchovaná Plzákem, jen dodám, že děti nikdy nezajímají problémy rodičů, pokud je do nich rodiče násilím nevtáhnou. A mají doma rády oba rodiče, třeba i s chybami.

A já jen zmíním, že jsem...Ano, piš nám, protože tvoj příspěvky vidím jako cenn a bylo by škoda, abys opouštěla diskuzi, myslím, že mnohá z nás poznává v tvých názorech i příběhu života samu sebe...

A já jen zmíním, že jsem tu nevěru nikde neodsuzovala a chápu ji. Nechápu to, když ženu trápí milenec/přítel, nešťástná láska a ani po určité době není ochotna udělat radikální řez. A věřte, že jsem si už něčím prošla. I vztahem se zadaným o 10 let starším mužem, i se vztahem tak náročným, který mě ubíjel, zároveň tolik naplňoval, ale víc mi bral, než dával. A proto jsem se rozhodla pro konec, protože cítím, že to tak je pro mě osobně lepší, než se trápit. Nebaví mě, jak tu všichni hrotí odsuzování nevěry, když o tom tu nebyla řeč. Z mé strany. Ale loučím se z této diskuze, protože já chtěla poradit, co dělám já, jak to cítím já a že nemá cenu se před mužem ponižovat, doprošovat se...no prostě to, co jsem tu dopoledne psala. Ale vše se opět točí jinam. Ale souhlasim s tím, že spíš člověk lituje toho, co neudělal. A věřte, i já udělala hodně proto, aby můj vztah s ex nešel do kytek. Krom doprošování se a hysterických citových výlevů, které muže akorát tak odrazují. V tomhle se kontroluji. Proto jsem chtěla poradit a zároveň chtěla slyšt příběhy a rady těch, kteří tyto pocity umějí překonat a jak proti nim bojují v nejhorších chvílích. Já tu nikoho nemoralizuji a přijde mi, že tak si to tu většina vdaných žen bere. číst a s rozumem porozumět. Nechci tu začít nějaké hádky a podobně, takže tak i můj poslední příspěvek vnímejte.

Přesně tak. Nechápu, proč...Rozum velí říct něco neutrálního, ale srdce napovídá-holky, je to tak-jednou můžete litovat více toho, co jste neudělaly, než toho, čeho jste se takzvaně dopustily....

I já nejsem svatá a...Přesně tak. Nechápu, proč bych měla žít napůl, aby mi pak někdo těsně před smrtí řekl, že jsem žila podle morálních pravidel. Na to se můžu z vysoka vykašlat. Společnost je příliš vypjatá a ten, kdo podvádí, je pomalu satan bez ohledu na to, jak se do té situace dostal.

Z posledních příspěvků-Pati, Aony, Jeleny, Čtenářky i ostatních cítím tolik emocí...a konečně - to jsem doma a ve svém živlu, jsou to totiž emoce, které hýbají světem v nás, který za něco stojí. U některých kariera a peníze a není takových málo, ale já k nim nepatřím. Mým světem jsou láska, rodina, děti, příroda, zvířata, emoce....a nemám pocit, že bych o něco přicházela tím, že nevydělávám podnikáním těžké peníze.Hodně rozumím tomu, co píše Čtenářka i Aona. Je strašně težké rezignovat na citový život ve fázi života, kdy cítíte síly, city, touhy a máte schopnost právě toužit i snít, i když někomu o dvacet let mladšímu to přijde směšné-nicméně i ten o generaci maldší přijde do našeho věku a pak pochopí. Že touhy i nás zralých jsou silné a v mnohém silnější než právě před těmi dvaceti lety. Tím silnější, čím více si uvědomujeme konečnost našeho bytí tady na této planetě a čím méně času nám zbývá. Možná jsou tu čtenáři, kterým tato diskuze přijde jako planá a mlácení prázdné slámy, vycítila jsem tu takové náznaky, ale nesdílím ten názor. Naopak. V našich životech je pro nás důležité se moci vypsat ze svých pocitů a číst zkušenosti jiných žen i mužů, posiluje nás to, dává nám to povědomí, že nejsme samy ve svých vnitřních zmatcích ...je v tom jistá sounáležitost, podobnost osudů a trablů a virtuální sblížení s lidmi, které sice nikdy v životě nebudeme mít možnost vidět, ale kteří jsou nám skrze své osudy nesmírně blízcí a možná i svým způsobem milí.

„Prosím, nemyj se, má nejdražší, za týden jsem u tebe.“(Francouzský král Jindřich IV. napsal ve druhé polovině šestnáctého století své milence Gabrielle d´Estrées)

Můj nápad byl, že bys...A komu bych telefonovala? On mi volá jednou za 3 roky. Jako telefonovala jemu? To nemáme ve zvyku. Nemá to celé asi žádný smysl.

I já nejsem svatá a problémy doma řeším milencem. Jak tu někdo psal, proč si nevzít, co nám v manželství chybí? Morální rovina se sice otřásá v základech, ale po x-letech mě to nerozhodí. Holky úplně chápu, nejen proto, že jsem taky jedna v řadě. Možná to spousta z vás nepochopí, ale i to trápení s milencem je vlastně určité vysvobození od atmosféry doma. Je lepší soustředit se jiným směrem a když už je nejhůř, máme se kam vracet. Někdo asi bude nadávat až do nebes, ale tak to jednoduše chodí.

Kdyby se tu objevil jeste nekdo, kdo ma sve osobni tipy na prekonani nejhorsich porozchodovych pocitu, kdy ma clovek pocit, ze nevi kudy kam, podelte se.

Dnes je nás tu spousta jediných spravedlivých...Valerka to upřesnila ohledně dětí za mě. Kdo má děti, má obrovskou odpovědnost. Musí počítat s tím, že s kvůli nim bude muset uskrovnit ve všech oblastech života. Ve vztazích, citech, naplněnosti svého jiného, osobního života. Vyjímkou jsou rodiny s alkoholismem, rodinným násilím atd.Kdo takto neuvažuje, proč vůbec chce mít děti? BTW holky, co sem píšou (Valerka, Nika, Miranda, Ašanah atd) své děti vychovaly se svým partnerem, manželem, otcem svých dětí. To je pro ně samozřejmost a moc s to tu neřeší