jak se odmilovat ?

Mirando - já myslela -...Bohužel, mám vážné problémy v rodině.Proto jsem roztěkaná, unavená a nestíhám.Ale doufám, Ašanah, že ty tu svou schůzku zase zakolejíš a brzy zrealizuješ.Tessie, píšeš tak nádherně a každé tvoje slovo hltám, všechno, co zmiňuješ, jsem taky v nějaké obdobné variantě prožila.Takže chápu, jak není příjemné, když nás muži chtějí vlastnit, taky to mám za sebou. Mirek nám to pěkně vysvětlil, ale zároveň jeho samotného vnímám podobně jako sedm statečných dohromady, Mirku, musíš být úžasný chlap a jistě svou ženu nikdy nezklameš, tím jsem si jistá.Tessie, ať už se rozhodneš jakkoli, vypadá to, že váš kalamitní vztah bude stejně později pokračovat - a konečně, proč ne? Vždyť láska nehněvaná...

Mirando - já myslela - jestli nejsi někde na služební cestě, a ty jsi toho jen měla moc.Mirku - ale to odkládání může nakonec způsobit nezájem druhé strany. Po dnešku docela nevím na čem jsem - ale snad je to v pořádku, jen se odmlčel a už pak se neozval.Tessie - manžel (Ryba) taky kdysi dost žárlil, volal, když jsem to nebrala - šel ke známé ať zavolá ona, kontroloval mi prádlo a podobně. Dnes už se nezpovídám a on se nijak nezajímá, kde jsem - ale občas se ten záblesk žárlivosti projeví i dnes. Chronického žárlivce jsem nezažila, je to škoda, když si jinak rozumíte. Považuji za normální - respektovat v takovýchto mimomanželských, mimopartnerských vztazích původního a stálého partnera / partnerku. Přece není možné hned pálit všechny mosty a je tu zodpovědnost za rodinu a další blízké lidi.

já vím...smutek v duši...

nevěry je vždycky riziko,že se jeden,nebo druhý prostě zamiluje.Obávám se,že ač se bude snažit sebevíc,nebude to k ničemu.Rozchod je jediným řešením,můj názor.

Mirku, už jsem se s ním pro tento důvod rozešla v minulosti. Opět jsem se vrátila, slíbil, že na sobě zapracuje. Pokouší se o to znovu a znovu, ale nedaří se. Chce po mně víc, než mohu dát. Včetně tolerance k jeho postavení mezi dvěma žeanmi, které toleruji bezezbytku-nechci po něm víc, než dávám. On ale nedokáže asi to, co já. Řeší neřešitelné. Jsem vě věku, kdy chci hezké chvíle a radost, kterou umím i dívat a prožívat napno dnes už bez stínu pohybnosti, mám věci v sobě srovnané-nemohu a nechi vztah, ve kterém se budu obhajovat za něco, co k obhajobě není, kde budu ujišťovat, vysvětlovat kde jsem byla, s kým a proč, vzhlížet a masírovat ego zraněné tím, že s ním nemohu být od rána do večera. Nedělám to v manželství, nikdo to po mně nechce, nedovedu to už a ani nechci. Nemám co vysvětlovat a proč se hájit. Věci jsou jasné...jsem normální vdaná žena s dětmi a povinnostmi, morálním závazkem, který je na prvním místě, která doma city nedostává. Myslela jsem, že mám muže bokem, který mou situaci plně chápe. Není tomu tak. Bude se to muset vyřešit.Jak se daří tobě, jak bojuješ s láskou, zamilovaností, převažují pocity hezké, krásné nebo nejistota co s tím, jak dál?

Mirku, nesypej si prosím...Tessie, tvá slova znamenají tolik a jsou jistojistě duší této diskuze. Mrzí mě, že musíš volit mezi dvěma zly a chápu, že se přikláníš k tomu menšímu. Většina mužů (včetně mě) má majetnické sklony ve vztahu k partnerce. Těch partnerek (milenek) může být samozřejmě víc, ale vždy tam platí jediné - patří jenom mně. A nejlepší varianta, pokud se s nikým nemusím dělit. Vím, že to nezní vůči ženám nijak lichotivě, jen nabízím určité vysvětlení žárlivého postoje, o kterém píšeš. Věř, že když mu budeš unikat, či to ukončíš, bude to pro něj výzva o tebe opět bojovat, což možná tušíš. Záleží, jak pevně si za svým rozhodnutím budeš stát.

Tessie, děkuji za milá...Mirku, nesypej si prosím popel na hlavu, když jsem četla tvá slova o ženě, s kterou jsi měl, či máš i dnes touhu zestárnout, vyhrkly mi slzy, protože - prostě...jednou jsem tu samou větu řekla svému manželovi v překrásné přírodě ve chvíli , která se pro mně nedá popsat-chtěla bych ve cti zestárnout po tvém boku...myslím,že on dávno zapomněl, pro mně je navždy vepsána v mé mysli pro blankyt nebe nad námi, pro zeleň jarní břízy, tu jasnou a smaragdovou, pro slunce nade mnou a dukáty pampelišek tak marnotratně rozházené kolem nás...nikdy nezapomenu...smekám, pokud jsi tím člověkem, kterého tu vnímám, smekám před tebou...

Ašanah - ještě musím...Mirando milá naše-ty nejsi nikdy člověkem v situaci vážné až zoufalé. Věř mi, cítím tě i přes řádky. Stačilo by obrazně lusknout prstem a rojilo by se kolem tebe mužů nepřeberně. Že máš strach, chápu. Ale ty ten strach nemáš z mužů jako takových, ty ho máš proto, že nevěříš, že žádný z nich nedosáhne na mentální, charakterovou i citovou úroveň tvé osudové lásky...jsi ve stadiu života, kdy nemáš zapotřebí ani schopnost jít na kompromisy-ach, jak já ti rozumím...nebojíš se mužů, jen zklamání.

Ahoj ráno, já jsem včera...Mirando a moji milí...u mně to je nahnuté...šlo o velmi vážnou výměnu názorů, je to až neskutečné, ano, vadí mu prostě i manžel...asi bych mu měla přísahat, že s manželem už nebudu nikdy spát-zvrácené..ten člověk chce nereálné věci a já se opět trápím-idyla trvala jen pár týdnů-ale pozor...jsem typ, který než se trápit, udělá radikální řez a ten je na obzoru. Ano, můj život pak bude prázdný, nebude se konat zbožňování mé osoby...ale co mám volit nezi dvěma zly? To menší zlo. Nemám na to pořád vysvětlovat, přesvědčovat, vzhlížet a hladit ego, prostě v mém věku už na to nemám...tohle řeším potřetí v rozmezí několika let....a jsem na nelepší cestě se odmilovat. Stavte se - dám vám receptne , nestavujte, láska je krásná, ale pro mně v dané podobě, co mám začíná být nestravitelná. Nejsem člověk stavěný na kompromisy.

Díky i tobě Mirku, tu knihu...Tessie, děkuji za milá slova. Popel na hlavu si ale budu sypat - v určitých věcech jsem sobec, jen to možná nejde tak lehce odhalit. Většinou to bývají ženy, ochránkyně rodinných krbů, u nás jsem to z velké míry já. Je to dané tím, že má žena je tou, se kterou bych chtěl zestárnout a které bych vědomě nechtěl ublížit, proto tolik rozpolcenosti mojí osoby. Píšeš velmi zkušeně, je vidět, že máš leccos za sebou a to ti utváří jistý nadhled na vším. O mnoho mladší než ty nejsem, čtyřicítka mi klepe na dveře.Ašanah, ono i to odkládání setkání má své kouzlo, tedy efekt - touha se jen umocňuje.Mirando, včera byla v tv seriálová Miranda a nevím, jestli jsem to tu někdy psal, ale tvá přezdívka je moc hezká:-)

A kdepak máme Mirandu,...Ašanah - ještě musím ocenit tvou slovní hříčku!!:-)Jo, bylo by to fajn, ale situace je vážná, možná i zoufalá.Mirandění nehrozí.:-(

A kdepak máme Mirandu,...Ahoj ráno, já jsem včera řešila tolik věcí, že jsem stihla vždycky jen nakouknout, ale napsat jsem nestihla.Psali jste ale moc hezky a oceňuju i příspěvek Josefa, je dobře, že se zapojil.Žárlivost je hrozná a myslím, že vzniká při nedostatešné míře sebevědomí.Já jsem někdy v minulosti určitě žárlila taky, ale když to v duchu probírám, nebylo to bezdůvodně. Smysl to ovšem nemá.Tessie, obdivuju tvou velkorysost, s jakou svému příteli odpouštíš, a taky tvou pevnost v názorech, z které je zřejmé, jak máš postavený žebříček hodnost. Možná že právě tohle jsou ty skutečnosti, proč tvůj přítel žárlí a proč ty mu nakonec odpustíš.Ašanah ale tenhle problém nemá, že?Tak všem hezký den, a dělám si starosti o Dana.Jo, a jsem hrozně ráda, že zase píše Mirek, Tessíe myslím psala, že je fajn tu mít i muže a já se přidávám - je to fajn!!

A kdepak máme Mirandu, někde randí? Nebo - mirandí?

Tessie - a on žárlí na...Ašanah, nežárlím, protože žádný muž na světě není mým vlastnictvím protože jsem poznala, jak žárlivost může ničit vztah i hezké v něm. jsem už dospělá rozumná aon i přes to, že je mnohem starší než já mnohdy chováním nezralý kluk co do potřeby mně vlastnit. O kamarádku nechce přijít, jsou už čtyři roky jen kamarádi, pojí je jen to, nemají společný majetek ani děti-cítí podvědomě, že se mnou nikdy nebude doopravdy a ona je jeho jistota a pojistka, proti samotě, která jednou přijde-protože já mám rodinu a to je priorita, respektive děti. Budu tu pro ně pořád. Spolu nikdy nebudem žít. Chtělajsem to hezké, ale není jednoduché to ukočírovat, snášet občasné excesy ze žárlivosti, podezírání, které není na místě, poznámky, jedovaté špičky, zkoušení, jak zareaguju, snaha mně nachytat při lži...škoda, byl by to jinak skvělý chlap.

Děkuji Josefe, cením si...Tessie - a on žárlí na Tvého manžela a sám tráví s přítelkyní víkendy? Ty jsi vdaná - on s ní je víc dobrovolně - žárlit bys mohla objektivně Ty více - on s ní být nemusí jako Ty s manželem a navíc dětmi. Je otázka, jak moc žárlí a jak moc to překračuje únosnou míru.

Jsem nemožná koza, někdy jsem až upřímná až to bolí, docvakne mi to později,až když je to všechno zbabraný. Nevím co to v sobě mám, jsem prostě exot:_(

Přeji hezký den všem....Já nevím, proč ta váhavost. Ve filmech a knihách jsem nikdy nechápala, proč když někdo někoho miluje, se s ním nesejde, když může a třeba roky ho nevidí, i když by pro to mohl něco udělat. Třeba v Madisonských mostech - ona ho mohla po smrti manžela vyhledat a neudělala to. A teď se sama chovám stejně. Původně jsem nemyslela, že by se se mnou vůbec chtěl ještě vidět, docela mě to překvapilo. Třeba si chci uchovat vzpomínky. Možná je to tak - že teď se můžu sejít s ním kdykoliv a jen ta možnost má větší cenu, než se sejít a pak čekat dalších několik měsíců, než se sejdeme, protože tak to bývalo dříve. Také si uvědomuji, že nemusím mít všechno a za každou cenu. Stejně se těším, ale pořád to odkládám jako bych čekala na něco absolutního. Snad mi stačí ta možnost a že tu je a chce, nevím. Počítám se schůzkou tak v horizontu tří týdnů. Pořád myslím, že se na to musím nějak připravit, taková blbost. No a možná do toho nechci zase tak spadnout jako kdysi.

Tessie, přesně tak. Muži...Díky i tobě Mirku, tu knihu si přečtu. O situaci já potažmo kamarád jsem psala Josefovi výše, jak se věci mají na dokreslení mé situace díky kmarádovi občas podobné houpačce. On a můj muž jsou dva extrémy a zlatou střední cestu asi mít nemohu, byla by ideální.Velice si tě vážím pro tvoje příspěvky, které jsem četla, protože z nich vyzařuje moudrost, srovnaný žebříček hodnot a přesto, že tě tipuji na hodně mladšího než já ( 45 ), zralost v názorech. Před čím na víc dnes smekám ve spojitosti s tvou osobou je tvůj přístup k manželce. Věř, že muži jsou často sobečtí a pokud jejich mysl a srdce odbíhá jinam, nemyslí příliš na ženu, kterou mají doma. Jsou v té chvíli zahleděni jaksi mimo její pocity-udělala jsem kdysi tu zkušenost a jako manželku to bolí každou z nás. Nicméně i to mně posílilo, jako mboho jiných věcí-včetně odchodu z tohoto světa mé dost mladé maminky či těžké nemoci u mně. Proto mám v sobě hodně pokory a umím se prát i si vážit toho co mám i každého novéoh dne. Držím ti pěsti...nemáš to jednoduché, ale žiješ to, co dělá život možná občas bolestným, ale zajímavým...nebojím se o tebe, věřím, že ať se rozhodneš do budoucna jakkoli, vždy to bude s ohledem na blízké a snahou neublížit nikomu...někdy je to těžké...

Tessie, ackoliv nemam...Děkuji Josefe, cením si tvého názoru velmi. Kamarád je rozvedený a s nynější partnerkou jsou jen přátelé, byli spolu řadu let, nesezdaní a mají už každý svůj byt a jsou spolu o víkendech. Jinak každý solo. On má děti z domu dávno. Já mám dům, děti, psy, mnažela s papírem. Kamarád trval na vdané milence, jeho podmínka, asi obavy z komplikací... To, že žárlí na mého vlastního muže, aniž je vlastně dnes vůbec důvod, mi přijde absurdní, kdysi věděl, do čeho jde. Nemáme tak zcela rovné postavení, ale nemohu mu pomoci. Tohle je boj, který musí bojovat za sebe. Pokud to nezvládne-přestože se držel nyní dlouho-rozejdem se.

Přeji hezký den všem....Tessie, ackoliv nemam zkusenost s polygamnima vztahama, zkusim napsat svuj postreh.Myslim, ze je naivni si myslet, ze vsechno bude na veky klapat tak jak ma. Ze ty budes mit doma zazemi a pritele na obcasne rozveseleni. Zakonite asi prijde doba, kdy jeden nebo druhy budete chtit vic a tady bude kamen urazu. Proto mozna to zarleni. Samozrejme Tveho pritele neznam, ale treba zarlive sceny vznikaji proto, kdyz si jeden uvedomi, ze chtit neco vic je vlastne nesmysl, protoze ke zmene proste nedojde. Jako kdyz se nekomu bori domecek z karet. Zarlivost muze byt i projev smutku.A taky bych rekl, ze v takovychto vztazich je nutno respektovat pravo druheho na odchod. V pripade, ze mu to zacne prerustat pres hlavu. Pokud by v tom byl nekdo jiny tak to je sproste, ale odejit proto, ze uz ten clovek nema sily na nejaky takovyto vztah, ktery ho muze neskutecne vycerpavat, to se musi pochopit.Dalsi vec je , ze musis respektovat emoce 3 lidi. Sveho partnera, pritele a jeho manzelky, kterou nemuzes jen tak vypustit ze hry. A to si myslim, ze je to nejtezsi. Ukocirovat emocionalni rovinu, ktera je neustale necim narusovana.Doufam, ze to nevyzniva jako kritika. Zkousim to psat objektivne s ohledem na vsechny zucastnene.