jak se odmilovat ?

Tessie, ještě bych ráda napsala k tvý posledním příspěvkům, jestli tě tedy nenaštvuty báječně stejně jako Dan a Miranda vládneš slovem a všichni si tady vážíme tvých úvahPříběh tebe samé je zvláštní. V prvních príspěvcích jsem tě pochopila tak, ž žiješ v rodině, v klidném, ale nijak nezářícím vztahu, dětmi a ve šťastné rodině. S tim, že existuje nějaká láska, ale nejste spolu a ani se pořádně neznátePřed vánoci jsi byla velmi šťastná, vrátili jsi se k sobě a vše bylo OKPo novém roce ti ten druhý oznámil, že tě miluje a že žárlí na tvého muže. že vše pěkné prožíváš s manželem a žiješ s ním i eroticky.Toho druhého jsi podcenila, je to normální chlap, rodinu nemá a chc ji mít s tebou a proto žárlí.Ty jsi Tessie velmi silná osobnost, doma to máš skvěl zorganizováno....jenže ten druhý ti ty plány rozhodil,prostě se zamiloval a žárlí na tvého muže a tak vypad z role.Měla by sis uvedomit, co od něj vlastně cceš, Pokud se ti to sním stalo již několikrát, zamysli se osvoboď ho tím, že mu vše dfinitivně vysvětlíš. A dej mu svobodu

Mirku, na morálku s...Pati, jasně, myslel jsem to v kontextu tématu provalená nevěra, kde se horliví odpůrci nevěry právě ohánějí morálkou.

Pati, dříve jsem ve...Mirku, na morálku s vykašli, ta mi zavání maloměšťáctvím a výrazem "slušný člověk" a z toho mi bývá nevolno

Pati, ale nelze milovat...To otupení vztahu...je to o prioritách, o hodnotách, samozřejmě, že se vztah různě mění, vyvíjí. Ale pokud tam není vzájemná důvěra a opora, snaha překonávat překážky, napravovat chyby (ty dělá každý) a tolerance, je to opravdu nanic. Pro takový vztah o ničem jsou omluva jen děti.Pro mě je prostě láska buď a nebo, nikdy s oběma...a velmi důvěřuju a dávám další šanci..ale ano jsem velmi majetnická a pokud bych přišla partnerovi na druhý, dlouhodobý vztah, kde by si jakoby užíval, zklidňoval hormony a nabýval klid do vztahu s mnou, byl by to z mé strany konec. Nevěru jako úlet jsem schopna omluvit, tak dvakrát za dvacet pět letNa druhé straně chápu, když to někdo má jinak, ne tak divoce jako já

Mirando, já si myslím, ž...Pati, dříve jsem ve vztazích tak tolerantní nebyl. Život mě mnoho naučil a můj současný vztah je doufám ten poslední. Měli jsme komplikovaný začátek, udělal jsem jeden obrovský životní kompromis. Nerad bych to tu rozváděl, to si nechám raději pro sebe. Provalená nevěra je hodně bolestné téma, hlavně bičované morálkou. Jak jsem tu naznačoval, skoro každý je sobec - máme pocit, že nám ten druhý určitým způsobem patří a proto je pro nás nepřípustné, když náš partner sdílí tělesnou rozkoš s někým dalším. Aby bylo jasno, tzv. nevěru pro sport zásadně odsuzuji.

Mirando, já si myslím, ž...Pati, ale nelze milovat neustále tak, jak píšeš ty. City se prostě otupí, přijde všednost a někdy i nuda.A kdo na takové věci, jako je podvádění, příjít chce, je tak trochu sám proti sobě.Co oči nevidí, srdce nebolí.

Pati, ale tady je řeč o...Mirando, já si myslím, ž inteligentní partner (nerada používám slovo manžel-ka, který miluje na nevěru dříve nebo později prostě přijde. Tedy, pokud na to přijít chce a nechce být slepý. Mirku jsi velmi tolerantní, já když miluju, dávám do toho vše a tolerantní vůči takové nevěře nejsem vůbec. (teď bez ohledu na můj příběh)

Dane, souhlasím s tebou,...Pati, ale tady je řeč o kultivovaném mimomanželském vztahu!A při tom k prozrazení dojít nesmí.

Dane, souhlasím s tebou,...Pati, i na tohle jsem sobec, takže bych praktikoval nic nezjišťovat, po ničem nepátrat, o ničem raději nevědět. No a pro druhou stranu samozřejmě by platila maximální diskrétnost. Tím neříkám, že bych to manželce schvaloval. Sám nevím, jak bych provalení její případné nevěry řešil. My muži většinou nejsme těmi ochránci rodinného krbu, co by drželi všechny doma pohromadě. Na druhou stranu chápu, že někdy se lásce ubránit nelze a pak se od ní vracet domů.

Dane, možná to ani není chyba tvého počítače, nemohla jsem se teď asi 15 minut na Doktorku vůbec dostat.Jasně, s tím dítětem máš asi pravdu, nemělo by se riskovat, že se narodí do neurovnaných poměrů. Taky děkuju za tvůj zájem, ale moje špatné období terpve začíná. Snad to zvládnu.Mirku, u tebe můžu jen napsat - co slovo, to perla.

Mirando, vítej zase tady;...Dane, souhlasím s tebou, řešit problém narozením dítěte je drsné a nebezpečné. nemusí to vyjít a není to jen mužský přístupMirku asi víš, co říkáš, jen si myslím, že v případě prozrazení takového alternativního vztahuhrozí rozpad partnerství. Tedy pokud to není jen úlet. Ty bys takové utužování své partnerce toleroval?:)

Omlouvám se - počítač to...Dane, těšila jsem se že je tu tolik nových příspěvků a ono 3x to samé :-) ale nevadí, nevadí, nevadí.

Omlouvám se - počítač to nechtěl odeslat ani za půl hodiny, a pak to dal třikrát. :-(

Mirando, vítej zase tady; snad už pominuly tvoje rodinné problémy. Ke tvému názoru na řešení Prazounova problému jen malou připomínku: Vztah bych se samozřejmě snažil napravit, ale ne přes dítě. Píšeš "Pokud(...)všechno klape" - tak tuto jistotu bych chtěl mít jako první, tedy včetně své vlastní osoby, obzvlášť po takovém úletu. Možná je to "mužský" přístup, ale potomkem bych nezačal, ten by měl přijít až do urovnané partnerské atmosféry.

Mirando, vítej zase tady; snad už pominuly tvoje rodinné problémy. Ke tvému názoru na řešení Prazounova problému jen malou připomínku: Vztah bych se samozřejmě snažil napravit, ale ne přes dítě. Píšeš "Pokud(...)všechno klape" - tak tuto jistotu bych chtěl mít jako první, tedy včetně své vlastní osoby, obzvlášť po takovém úletu. Možná je to "mužský" přístup, ale potomkem bych nezačal, ten by měl přijít až do urovnané partnerské atmosféry.

Ašanah, já chápu tvoje...Svět není černobílý a nikdy to není tak lehké, jako to vypadá. My muži kolikrát ani netušíme, že se naše ženy trápí. Možná to nechceme řešit, možná jsme proti tomu imunní. Tím nepopírám, že existují citlivě založení jedinci, kteří před problémem utečou tím, že se do sebe uzavřou a navenek není nic znát. Manželství, které má silné základy, děti, vybudovaný domov, společné hodnoty, se jen tak neopouští. Není to žádná opotřebená věc, která se lehce vymění za novou. A i když to bude znít neuvěřitelně, zamilování se jinde z důvodu jistého strádání, které evidentně doma nejde doplnit, paradoxně manželství může posílit, aspoň v té víře, že vedle toho druhého chceme být až do konce. Že nám za to stojí. Je to čisté sobectví? Ano, víc nevím, co dodat.

Mirando, vítej zase tady; snad už pominuly tvoje rodinné problémy. Ke tvému názoru na řešení Prazounova problému jen malou připomínku: Vztah bych se samozřejmě snažil napravit, ale ne přes dítě. Píšeš "Pokud(...)všechno klape" - tak tuto jistotu bych chtěl mít jako první, tedy včetně své vlastní osoby, obzvlášť po takovém úletu. Možná je to "mužský" přístup, ale potomkem bych nezačal, ten by měl přijít až do urovnané partnerské atmosféry.

Ašanah, já chápu tvoje...P. - často si tě pletu s Pati.Tohle, co tak dobře popisuješ, znám z dávných dob taky velmi dobře. Muži, co jsou napořád dětmi, sice imponují svou hravostí v mládí, ovšem jakmile pasují intimní život na něco nepatřičného a nelze se o ně opřít v žádné komplikované životní situaci, je to začátek konce.A když navíc nejsou schopni se poradit (když už sami nedokážou mluvit) s nějakým odborníkem nebo aspoň s kamarádem, dopadnou tak, jak dopadnou.

Ašanah, já chápu tvoje rozumové úvahy, názory okolí, nelíbí se ti v manželství, kde chlap není chlap, živíš ho, neumí zacházet s mobilem, je to pro tebe dítě které odmítá dospět, asi ho máš ráda, ale nevážíš si ho jako chlapa, neimponuje ti...Až na drobné vyjímky mám doma něco podobného..Víme, co cítíme my,ale, víš třeba, co cítí tvůj manžel ve vztahu k tobě? Co si myslí, co cítí, zda se cítí ménněcenej, neschopnej, anebo mu to vyhovuje a je mu v takovém vztahu dobře? Já jsem si dlouhou dobu myslela, že tomu mýmu doma to vyhovuje, snažila jsem se o tom, co nevyhovuje mně, s ním mluvit, ale na otázky neodpovídal, jenom koukal, neříkal nic. Já jsem měla pocit, že mě neposlouchá, kašle na mě, tak mě to přestalo bavit, rezignovala jsem, přestala o tom s ním mluvit a došlo k tomu, že jsem se zamilovala jinde. Až po čase jsem zjistila, nějak, co cítil, že se tím taky trápil, akorát to neuměl říct nebo s tím něco dělat, tak se tvářil, že je mu všechno jedno. Tímhle, tedy že chlapi o sobě neumí mluvit, neumí komunikovat o problémech a raději si hrají na bezcitné tvrďáky, umřelo už tolik partnerských vztahů, manželství.

Dane - byla to chytrá holka a taky se těším na pokračování.Ašanah, u tebe cítím správný posun a rozumím tvému postoji - nebourat, a přesto nepřestat žít.To je přesně to pravé.Jinak mě hodně překvapilo, kolik nových tváří se tu objevilo po příspěvku prazouna. K tomu příběhu bylo napsáno dost, já bych jen dodala, že mi to od jeho milenky připadá tak trochu jako sladká pomstička. Něco jí slíbil, a nedodržel, naopak opustil. Některé ženy tak prostě reagují.Asi bych na jeho místě znovu budovala vztah s manželkou a jestli to jde, začala bych dítětem. Pokud tam ovšem nadále všechno klape a oba by si to přáli.