jak se odmilovat ?

Ale jo, já to chápu... taky jsem si svýho času něco vyčítal a "měl pocity"...

Sorry, ale pak by se měl na to radši vys..., promiň mi tu upřímnost. Když neumí jít domů od milenky s čistou hlavou...

Promiň, ale já furt nějak...ano, vyčítá, že je to podvod a i před svými dospělými dětmi se necítí dobře. Možná si už trochu zvyknul. Nikdy neměl prý dva vztahy zároveň.

Winde - ta rošťáku!! na co myslíš?No, vyčítá si to, protože někteří muži jsou prostě takoví, ten můj si to ze začátku taky vyčítal, měl pocit, že na to nemá právo. Ale nějak ho to přešlo.Dneska už o tom nemluví.

Promiň, ale já furt nějak neumím pochopit, "že si to vyčítá" :-( To jako nemůže sám sobě zdůvodnit, že má milenku - tebe???

A kdo mluví o spaní? :-)

Sol, sice si to vyčítá, ale scházíte se. Jen jste to tedy docela dlouho vydrželi, takže ta celá noc byla asi na místě.No, možná bych si od toho další manželství neslibovala, ale užila bych si to tak, jak to život přinesl.Winde, nevím, jak to myslíš s tou nocí, ale když se to tak vezme, spím už tak dlouho sama, že bych možná ve dvou ani spát neuměla.:-)

Sol, a co si myslíš, že on...Myslím že mě má rád, to ano. Že jde o vztah a ne jen o sex, to říkal. Asi si to nechce připustit. Ale volný čas se mnou netráví. Má funkční vztah a náš vztah prostě do toho modelu nezapadá a on si to vyčítá.

Sol, a co si myslíš, že on cítí k tobě? Resp. proč podle tebe váš vztah pořád udržuje?Adino, a ty neházej pušku do obilí - třeba na tebe krásná noc plná lásky teprve ještě čeká :-)

Sol, ty jsi ale úspěšná!...Ale byla to noc po půl roce ničeho, jen líbání v ukradených chvilkách. Snad to teď vyjde častěji. Nevím. Miluju ho ale nevím co on. Nechci slyšet že on mě ne, jen ho přitahuju. Tak to totiž vypadá.

Sol, ty jsi ale úspěšná! Moc ti to přeju, celou noc jsem nikdy nezažila a už po tom ani netoužím. Vykašli se na výčitky, jestli něco děláš nebo neděláš a užívej si to na plné pecky.Carpe diem!

Tak se hlásím. Ze čtvrtka na pátek jsme spolu strávili noc a bylo to úžasné. Ale pořád se musím držet abych do toho nespadla víc a moc se mu nevnucovala. Stejně to asi dělám, pořád na něho myslím. On to tak neprožívá, tedy aspoň o tom nemluví.

Víte a ještě bych chtěla...Jolko ja myslim ti to řeknu skoro přesně. Ty jsi velmi citlivá osoba a potřebuješ odezvu za tu svou oddanost a ta když se ti nedostává tak jsi ochotná pro to ledasco udělat. A to se tady v tý společnosti (povrchní) nenosí. Tebe bych chtěl za manželku!!! Přesně takovou oddanou bych chtěl, kdyby jsi slyšela co jsem teď řešil po pochybných podnicích s mýma kámošama, tebe by bral úpně každý kdo tam chodí si hojit ty svoje "rány", jenomže ty si narazíš pofiderního debilka a ten s tebou cvičí, chlapi kteří vydělávají spoustu peněz za cenu spousty času by takovou jako ty zasypali zlatem a to do slova a do písmene. Každej rozumnej chlap by chtěl to zázemí a to se rozumí ženskou která tak o něj stojí nebo to neotřele dokáže aspoň sehrát týden co týden. Vykašli se na blbečka co má na odměnách 500,-kč a věnuj se někomu kdo ti tu tvoji oddanost splatí nejen osobním zájmem, ale i adekvátně finančně a společnýma zážitkama (pokud má volno). S takovýma jsem teď strávil celý večer a je to jak přez kopírák. existují chlapi kteří dokážou i mnohé odpustit a to pouze za jedinné - rodinné zázemí. Doporučuji běž do něčeho takovýho...to je tvoje parketa...velmi zbohatneš a budeš spokojená... všichni chlapi nejsou zmetci...věř nebo ne ale je to tak.

Víte a ještě bych chtěla dodat k tomu sebevědomí. On mi říkával, že mám sebevědomí moc velké, když se mu dokážu ozvat i přesto, že o mě nestojí. Tak nevím, jak se mám chápat.Spíš bych to asi nazvala citová závislostm což je horší než nízké sebevědomí.

Strašně moc vám všem děkuji za povzbuzení. Právě ode mě odešla kamarádka a dodala mi taky pocit, že život jde dál, že chybama se člověk učí. Pravda je ta, že od počátku věděl, že nejsem pro volný vztah a že potřebuji partnera. Ale možná jsem spíš já málo naslouchala tomu, co mi říkal, že se nechce vázat a že si mám vážit toho co mi nabízí, že víc to nebude. Ať to bylo jakkoliv, stalo se. Vrátit se to nedá. Udělala jsem spoustu chyb a musím se s tím srovnat. A jak říkáte, nabrat to sebevědomí. Bude to težký, ale musí to jít. Teď se snažím si říkat, že život bez partnera může být taky plnohodnotný a mít smysl. Máte pravdu, že jsem se asi moc utápěla v sebelítosti. Asi to ještě nějaký čas potrvá.děkuji vám moc všem. komický je, že svým kamarádkám dokážu poradit, ale sobě ani v tom nejmenším. Tak vám ještě jednou moc děkuji.

jolko, držím pěsti !

Opravdu nechápu, proč takovej týpek oblbuje mladou holku, která evidentně hledá partnera pro život. Musel přece poznat, jak moc se do něj zamilovala a že je citově založená, že to pro ní rozhodně není povyražení a zpříjemnění volného času - jako pro něj...Musel přece poznat, že to bere vážně!Já prostě takovýho chlapa odsuzuju!Je to zmetek a sobec!A Malého prince jistě známe všichni...a víme, že máme zodpovědnost za toho, koho k sobě připoutáme...No, všichni to asi neví...Opravdu by mě zajímal váš názor na toho člověka, pánové...PS: ty rány pěstí radši ani komentovat nebudu..

A na ostatní lidi kašli, ať si myslejí co chtějí, stejně jim to z hlavy nedostaneš. Za nějaký čásek se budou zajímat zas o něco jiného, kvůli tomu nemá cenu se trápit. Joli, dělej co tě baví, choď ven s přáteli nebo za nějakým koníčkem, zbytečně se nelituj ani nepraktikuj sebemrskačství. Prostě co se stalo, stalo se, jsme lidi, děláme chyby, život jde dál. Hlavně nesedět doma a netrápit se, ju? ;-)

Jolko, to je smutné, co se ti přihodilo, ale stojím v tomhle za Windem, ránu od muže bych nikdy neodpustila a možná, že tohle je to špatné, které je v tvém případě k něčemu dobré - odpoutáš se konečně od něj.Podobný případ, naštěstí bez násilí, tady prožívala před časem Anička.Vy obě potřebujete to stejné - najít ztracené sebevědomí, začít se mít ráda a pak se vrhnout do nového života.Dokaž sama sobě, že to dokážeš.

Moc vám děkuji za vaše názory. Jsem hodně přecitlivělá. Před několika lety mi zemřel manžel a já se rok z toho dostávala, kdy se mi nechtělo ani žít. Pak jsem měla delší vztah, ale tak zamilovaná jako teď jsem nebyla.Teď jsem si myslela, že jsem konečně poznala zase muže mýho srdce a cítila se nejšťastnější za posledních deset let. A když mi řekl, že končí, tak jsem se bála, že toto už neustojím. A neustála. Strašně mě to trápí, že jsem tak podlízala a zhnusovala se mu stále víc, až mě uhodil, když jsem od něj nechtěla v noci odejít. Neuznávám bití. Nikdy mě nikdo fyzicky neublížil a vím, že on taky jiné ne. Až teď, kdy mě měl dost. Nevím, co teď bude, jak to se mnou půjde dál. Že ho nekontaktuji, to vím,ale jak zvládnu to, až ho potkám,jak ustojím to, až budu kolem něj a jeho přátel procházet, to nevím. Nejsmutnější je, že jsem ho přestala kontaktovat až po tom, co mě praštil, že jsem to nedokázala dřív. Vlastně on té rány ani nemůže litovat, protože mu pomohla k tomu, že mu dám konečně pokoj. Je mi fakt ze mě smutno.