jak se odmilovat ?

:-( tak jsem myslela, že...nemá čas na blbosti a věnuje se rodině. OOO jak jasné

:-( tak jsem myslela, že jsem nad věcí...ale opak je pravdou. Chvíli vydržím bez NĚHO, ale jak nemám kontakt více dní, tak jsem ztracená ..Poslala jsem SMS...bez odezvy...na netu není (nebo má možná jiný nick).Je to bída..závislost..horší asi jak alkohol a tabák (bez toho si život dokážu představit, i když nejsem ani abstinent ani nekuřák).Vzdychám tu smutně u počítače..a přemýšlím...O čem? O tom, jestli má fakt tolik práce, že se nemůže ozvat? Nebo? Má jiný objekt zájmu? Ztratil mobil? :-)Tak jsem se aspoň trošinku "vypsala" ..mějte se všichni pěkně

Vůbec to nepůsobilo jako...Ivko, jsem ráda, žes mě pochopila správně.Možná jsi na tom momentálně hůř než já, protože nenaplněná láska bolí, ale věř mi, bolí i láska naplněná a ukončená.A v tvém případě, stejně jako v mém, by asi jednou ukončená byla.Moc ráda si s tebou napíšu večer, teď bohužel odjíždím.Přeju ti krásný den.

Ivko, jestli snad na tebe...Vůbec to nepůsobilo jako odsouzení, spíš mě překvapilo, že sis to myslela. Možná je v mém psaní cítit i jistá rezignace, to víš, po týdnech a měsících trápení, kdy jsem se dostala hodně hluboko, se snažím vyhrabat nahoru. Vím, že je to banální problém, člověk by se měl sebrat a nebrečet jako malá holka, jenže jsem celý život dost úzkostlivý člověk a takové věci moji úzkostlivost dávají na x-tou, proto mi to trvá déle, než bych chtěla. Chladná hlava je nejlepší řešení, i když potvůrka touha pořád růžky vystrkuje.

Celé je to o tom anonymně...Ivko, jestli snad na tebe můj příspěvek působil jako odsouzení, tak to by mě mrzelo, to je opravdu nedorozumění !!Tou větou jsem myslela něco docela, ale docela jiného. Samozřejmě, že tohle je místo, kde se člověk může svěřit a ulevit si.A často to pomáhá.Tvoje úvaha, že je lepší psát sem, než se svěřovat kamarádkám, je naprosto správná.A moc si tě vážím, že zachováváš chladnou hlavu.

Celé je to o tom anonymně si tu postěžovat a prostě se z toho vypsat, protože s takovou choulostivou věcí se nedá svěřit ani nejlepším kamarádkám. Ono je lehké někoho odsoudit, to adresuju lidem, kteří se nedostali do podobné situace. A je to svým způsobem pochopitelné. U mě to všechno brzdí rozum. Nemám odvahu na to, abych to ze sebe vyklopila. Bojím se následné reakce, resp. odmítnutí, kdyby došlo na lámání chleba (nemůžu vědět, jestli to není z jeho strany jen nějaká hra). A přece jenom by to byla trapná situace, zvlášť když se potkáváme téměř denně. Za ty nervy mi to nestojí, takže opravdu musím čekat a doufat, že to přejde, jak jsem tu už psala.

Ouuu, nebylo to myšleno jako...Adel - jen ventiluj a nenech se odradit. Nenaplněná láska tě může strašit a zároveň lákat dost dlouho. Myslím, že ti pomůže, až se po mateřské vrátíš do práce, být v jednom kole je dobré odreagování, jak jsem sama poznala v posledních týdnech.Začínám se dívat na vztah, který mám za sebou, trochu jinýma očima.Příběh Ivky si vůbec netroufám komentovat, až příliš mi něco připomíná.

Ouuu, nebylo to myšleno jako "depresivní povzdech". Jsem šťastná, že mám zdravé dítě a chlapáka - rozhodně si jich vážím a asi proto strvávám na "nulové pozici".Povzdech "k čemu ten život je" byl spíše jako - mělo by prožívat a užívat si. Asi jsem psala, že nechci žít na úkor někoho, ale bohužel nejsem dokonalá a nedokážu to zastavit. Tady nejde o to, že bych pohrdala zdravím a celkovou rodinnou pohodou, jde o to, že to už prostě nedokážu změnit nebo zastavit! Vím, že je rozhodnutí na mně - jen jsem si říkala, že by mi někdo mohl poradit, jak se toho třeba nejjednoduššeji zbavit nebo jak jít tomu vstříc. Pokud někdo chápe osamělost člověka, který se nesmí svěřit v rámci zachování rodinné pohody nikomu, pak chápe, proč to ventiluju tady a proč mám možná zvláštní povzdechy a dotazy. Mějte se. Díky

Adél, doporučovala bych ti, abys ses zamyslela nad tím, proč tolik toužíš po tom muži.Když si to uvědomíš, že je to třeba jen hezký úsměv, který by ti časem zevšedněl, bude pro tebe mnohem jednoduší odolávat.Je to ale strašný boj, uznávám. Je to skutečně to nejtěžší, co člověk v životě musí udělat, aby si zachoval hrdost a mohl se na sebe vůbec podívat do zrcadla.Vím, někdo by hrdost neztratil ani kdyby se dělo cokoli, ale takový lidé jsou bezpáteřní a jsou schopni čehokoli.Zrada manžela a špatný příklad dětem za to rozhodně nestojí.Moc Ti přeji, aby ses z toho co nejdříve vylízala, budeš si ale muset zakázat na něj myslet a najít si něco jiného nebo tento cit alespoň trochu rozředit citem k někomu jinému, třeba to nemusí být jen jeden ....Pokud budeš mít 2-3 paralelní kamarádské vztahy, můžešbýt spokojená i tak.

Adel -láska je krásná věc...je to pravda, je to tak

Je to tak těžké - asi jsem...A jakou radu čekáš ? Myslíš, že v tomto se dá poradit ? Buď do něj půjdeš nebo ne. Buď budete mít spolu bokovku nebo to ustojíte. Jiná varianta není. Chceš slyšet názory kdo by to toh šel a jak a pak ty, že se to má nechat být a nepokoušet osud ? Může to být tak půl na půl. Nicméně konečné rozhodnutí stejně uděláš sama, on ti nikdo neporadí. To je věc tvého svědomí, rozhodnutí a každý by jednal jinak.

JJ, je to hrozné....taky...Adel -láska je krásná věc a srdci neporručíš a i já jsem na mateřské z nudy měla různé představy. Asi ho opravdu miluješ-ale taky se zamysli nad jednou věcí-napíšeš - k čemu ten život je ? Matka dětí, žena, která píše, že má šťastnou rodinu, jistě máš krásné zdravé děti a muže, který tě má rád. A rouháš se. Promiň,ale jak se můžeš tak ptát - k čemu život je a je to depresivní-tak by měli uvažovat ti, co je potká skutečný malér-rozvod, nemoc, ztráta zaměstnání, nemoc dítěte, smrt blízkého...tebe asi pálí dobré bydlo. Nejsi spokojená-ale nemůže za to nikdo, ani tvá rodina, ani tvé děti. A svého muže sis vzala jako svéprávná a porodila mu děti, následky každý nesem sám-následky svých rozhodnutí...

JJ, je to hrozné....taky nejsem iniciativní, prostě čekám a "nebránila bych se".Oba jsme asi až tak rozumní, že budeme jen čekat,abychom nezničili, co máme...já šťastnou rodinku, on svoji kočku, se kterou žije. Na druhou stranu je to depresivní představa - k čemu ten život je? Miluju ho tak moc a nemůžu s ním být. Jak se mám radovat?Mám pocit neudržitelnosti - přestávám to zvládat, chci ho tak moc.Jsem z toho frustrovaná a znechucená.Stydím se za to a neumím si pomoct!Vědomí, že by stačilo napsat SMs a nenechávat to jen na pohledech a všelijakých náhodách a nenápadném "potkávání se". Říkám si, jestli bych to neměla zkusit - možná by mi stačilo mu všechno říct. Chtěla bych vědět, jak to cítí on a je mi hloupé to udělat - a to jen z respektu k jeho mému vztahu.Jsem u toho opravdu zničená. Mějte se holky.

jsem na tom podobně.

Je to tak těžké - asi jsem...Adel, jsem v podobné kaši, jako ty. Už přes rok toužím po sousedovi. Jsem taky vdaná, nyní s dětmi doma. On ženatý, s manželkou vychovávají syna. Jak se přistěhoval, okamžitě přeskočila jiskra. I my praktikujeme "náhodná" setkání. Začala sezóna grilování, takže setkání budou i s posezením. Během toho roku jsme se dopracovali k tomu, že si tykáme a v přítomnosti ostatních děláme, že se nic neděje. U mě je to dvojsečné. Pomáhám si tím, že nechci přijít o to, co jsme s manželem vybudovali a ublížit dvěma rodinám. Na druhou stranu vím, že kdyby se o něco pokusil, nebudu se bránit. Touha je opravdu silná, takže nezbývá, než se uklidňovat tím, že každý touží po tom, co nemůže mít. A když už to má, tak mu to začas zevšední. Takže nehodlám být iniciativní a pouze čekám, až to přejde. A doufám, že přejde.

Je to tak těžké - asi jsem nic těžšího zatím v životě nemusela překonávat. před 4 roky jsem se vyspala s jedním klukem, mezitím jsem se vdala, porodila. On si našel přítelkyni a já na něj každý den myslím. Pořád nemůžu zapomenout a je to čím dál silnější. Snažím se. Nechci nikomu ublížit - své rodině, jeho přítelkyni...často se potkáváme a vím, že to ení vždy náhoda. Dělá nám to dobře vidět se. Víme, že každý má to své a přesto na sebe neumíme nemyslet nebo zapomenout. Přeju si ho nějak vymazat ze své hlavy, nemyslím na nic jiného než na jediný okažik s ním. Když ho vidím, jsem šťastná. Nejde mi to zapomenout, nevím, co mám dělat....nedokážu se z ničeho radovat, soustředit se, občas už ani jíst. Nevím, jestli ví, že to cítím tak naléhavě - možná ho jen "bavím". Žiju myšlenkama a představama. Měla bych se soustředit na svou rodinu a péči o ně a mám takto zasranou hlavu. Jsem naoko v pohodě - musím být kvůli nim, ale uvnitř jsem rozložená a nešťastná. Brečím a prosím a přeju si....co s tím? Porádí mi někdo?

tak já jsem se odmilovala ve chvíli, kdy si můj nezadaný přítel našel vedle mně další milenku, prý jako protiváhu mého muže. Jako do vdané do mně šel, vdanou výslovně hctěl, aby neměl kompikace, věděl, do čeho jde a svým způsobem ani toho mnažela nerozdýchal. Já mohla být ta jedna ze dvou. Ale ztratilo to pro mně kouzlo, jaksi mi to bylo nepříjemné z obav i ze zdravotních problémů, protože ona byla do postele druhý den po seznámení na netu, v čemž vidím riziko. Jsem mu tím pádem vděčná, že mi to řekl. Prý mně miluje a tamtu ne, já ovšem v současné době nemiluji jeho, cítím to nepříjemně a nedokážu už s ním spát. Chápu, že já měla jakoby dva, ale u mně doma už sex není a to přítel věděl, on taky už je o víkendech jen s kamarádkou, která prý už taky nesexuje. Prostě už k tomu došlo, nedovedu v tom setrvat, jsem odmilovaná-tak co, bulit nevo to brát jako klad...mrzí mně to, mohlo to být fajn...ale prostě po čase nebylo a nemyslím, že bych tím byla vinna já. A život jde dál přátelé...mám chuť hledat lásku, vždyť je to koření života a já rezignovat na něj nechci.

http://www.tyden.cz/rubriky/zdravi/vztahy/cekat-na-pana-praveho-zena-pry-ke-stesti-potrebuje-vice-muzu_237579.html

Tino, Julko, díky!Nevím, jestli přijdou nové lásky, přišly ale nové nabídky k práci - jen zatím nevím, co s tím.A co se týká toho, co tu kdo píše - každý má možnost sem napsat cokoliv a s tím musejí ostatní počítat. Je to stejné jako v životě, s někým si člověk sedne hned a na někoho by si musel zvykat.Krásné léto všem!

Miranda, aj ja som rada, že si tu! Obávala som sa, že ťa odradili akési hlúposti, čo sem občas niekto napíše. Ale je vidieť, že máš dobrý koreň. Tento víkend som vďaka tejto diskusii spomenula na mnoho svojich známych, ktorí sa trápili láskou. Miri, nenechaj si vziať radosť zo života, sme len raz na svete. Julka