jak se odmilovat ?

To víš, že na ni myslí,...dneska jsem to nevydržela, poslala aspon v sms smajlíka-smutného...a nic...jakoby umřel :-(

Mirku, ano, napsal jsi to...To víš, že na ni myslí, ale jen když nedělá něco jiného (viz Zkušená), takže myslí na ni, ale ne zas moc.Je vidět, že narozdíl od mužů se my ženské v tom pěkne plácáme.Ale já ještě dodám - možná si to taky daleko víc užijeme.:-)

Do hlavy mu bohužel...Mirku, ano, napsal jsi to srozumitelně, tak povzbudivě :-) Díky. A ty, také na ni myslíš?

Do hlavy mu bohužel...Mirku, ano, napsal jsi to srozumitelně, tak povzbudivě :-) Díky. A ty, také na ni myslíš?

Mirku, a myslíš, že na...Do hlavy mu bohužel nevidím, ale viděl bych to podobně jako Zkušená. Pokud nemá nový objekt zájmu (což těžko zjistíš) a pokud to mezi sebou nemáte dořešeno, řekl bych, že na tebe myslí. A může to být i několikrát denně. Muži řeší věcně, tzn. nenapadne nás, že se máme ozvat, i když si zrovna vzpomeneme - až dostaneme impuls, nebo máme něco konkrétního na mysli (čímž samozřejmě nesnižuji to, že nám ten druhý chybí a chceme mu to sdělit), to problém s ozýváním není. Doufám, že jsem to napsal srozumitelně:-)

Mirku, a myslíš, že na...Nello-myslím, že na tebe myslí, ale jinak než ty na něj. Oni jsou prostě jiný živočišný druh. Muži tedy.Jsou rozptylování mnohem širší škálou podnětů a stíhají vždy jen jednu věc.Mohou dělat jen jednu věc, zatímco my třeba tři naráz-znáš to, když děláš s děckem úkol a přitom stihneš ohlídat guláš a při tom míchání žehlit a ještě valit potomku do hlavy vyjmenovaná slova... tím pádem všechno rychleji stíháš, věechno máš rychleji hotové a sladce sníš o NĚM ...jim trvá všechno milion let, protože nestíhají jako my a tím pádem než si na nás za ten den poprvé vzpomenou, tak my už máme v myslích spředené celé klubko sladkých vzpomínek na mně .... ach.

Dámy, zakopaný pes je v...Mirek vystihl rozdíl mezi ženským a mužským uvažováním.V jednání, konání, hodnocení a prioritách ve vztahu dvou. Zmínil se o intuici. Ta u žen funguje stoprocentně. Dá se říci, že v případě naší sousedky ( je to už řádka let a my bydlíme jinde )jsem věděla o flirtu mého manžela dříve než k němu došlo, dřív než on. Tedy jsem věděla, že je to zákonité, že to přijde stejně jako po noci vyjde slunce a že tomu nic nezabrání. Dotyčná byla vvyhlášená koketa a vědělo se o existenci jejích dvou milenců. Tady byl její manžel za totálního osla. Jak to tak někdy bývá. Neomylným ženským instinktem jsem vycítila z určitých nuancí a jejíh chování a na základě náhlé snahy se se mnou velmi přátelit, že vyjede po tom mém. Vyjížděla vždy po manželích žen, z kterých si za tím účelem dělala kamarádky jako přípravné pole pro své působení rozvracečky vztahů. Bylo to, jak jsem předpokládala a dnes při pohledu zpět se tomu všemu usmívám. Ten scénář vyšel do puntíku přesně až do konce. I muž reagoval jak jsem předpokládala, i moje manželství se paradoxně po jisté krizi utužilo, jak jsem měla ve své hlavě a představě jaksi předem zpracováno. Co se týče intuice mužské v návaznosti na počiny manželky, nebudu ji rozebírat, protože neexistuje. Je neuvěřitelné, jaké věci mohou manželům ujít, jak jisté věci přecházejí, opomíjejí, oni je prostě nevidí. Pro ženy je to mnohdy užitečné, ale na druhou stranu by neměly usnout a myslet si, že se provalit nic nemůže, jsou usvědčující důkazy, které mluví za vše a neukecejí se. Sms ihned mazat, stejně tak majly a vždy mít po ruce tu správnou historku. To vám ale nemusím říkat, znáte to. Pak ještě nejlepší obrana je útok a správná příprava alibi je dobrá věc. V každé situaci.

Dámy, zakopaný pes je v...Mirku, a myslíš, že na mně aspoň trochu myslí po takové době? Už se zase týden neozval. Nebo už vůbec na měn nemyslí..? Když já na něj myslím vlastně pořád a neustále.

Dámy, zakopaný pes je v tom, že jsme méně emocionálně založení a pokud jsme ti, kdo určují pravidla, často nás spoustu věcí nenapadne (nebo si je nechceme připustit) a vlastně nás tím pádem nic netrápí. U mě zafungovalo zaměstnat mysl, dostal jsem se k činnostem, které jsem měsíce odkládal, jinak bych seděl a koukal nepřítomně z okna a solil kafe, jak tu někdo psal, což by mohlo trknout manželku, pže ženská intuice nikdy nespí.

..ono to z počátku bylo...Fialko, asi tak.. Taky si říkám, že přicházející jaro třeba přinese něco nového, nějaké nové podněty či více světla do stávajících vztahů.Zpočátku je to vždy intezivnější, je to nové, neotřelé, vzrušující, máte si pořád co říct a pak teprve časem to sjede tak trochu do rutiny. Ale tak je to asi všude.

Fialko, já si tohle říkám.....ono to z počátku bylo intenzivnější, povídání na netu, sms, teď to nějak ochladlo - fakt nevím, jestli je to jen těmi problémy, které se na něho nakupily.Těžko říct. Ale zpočátku to vypadalo, že spolu sice nebudeme normálně randit, ale budeme spolu více komunikovat ve smyslu důvěrníka a tak...ale to se nějak vytratilo.Ale zase ...teď když to tak blbě mám, tak nemám žádné myšlenky na nikoho jiného (a ne že by nebyl ze strany mužů zájem).

víš, co je nejhorší? že...Fialko, já si tohle říkám úplně stejně. Jestli má cenu se ničit myšlenkami na někoho, kdo třeba ani o mně nestojí a jestli stojí, tak třeba jen chvilkově. A toho hezkého, co bylo, bylo hodně málo a rozhodně míň, než toho trápení. Asi tak, jak píše Miranda, jen s tím rozdílem, že v mém případě to on přerušil ještě v tom rozjezdu. Potřebovala bych se někde zakotvit v nějakém hezkém vztahu, a nemyslím jen sex, ale nějak se to nedaří.

pro tak - ještě než...víš, co je nejhorší? že když začnu zapojovat rozum, tak si říkám, jestli to fakt mám zapotřebí...doma to je celkem normální, vše funguje...ON má svoje zázemí a starosti...a mě asi jen na vyplnění nějakého minimálně volného prostoru (není to žádná taková osudová láska, jakou někteří prožíváte)...ALE když je vedle mě, rozum se někde ztratí ...no a momentálně z nedostatku společných chvil, je už úplně mimo...každý den čekám, zda se ozve...

pro tak - ještě než usnu.Vypadá to, že jsem na něj čekala tolik let abych ho pár měsíců (roků) měla - a teď budu potřebovat zbytek života na to, abych na něj zapomněla.Zatím se mi to nedaří, odloučení vůbec nepomáhá.

chce to cas a odlouceni

No jo, vzpomínky jsou to jediné, co mi zbylo. Vlastně ještě dokumentace a dárky od něj.Zkušená, tebe to teprve čeká, myslím ta pravá osudová (láska). A Fialka, ta se zamiluje ještě mockrát.Co ale píše Bela, to mě dostalo! Sice v tom cítím nadhled a vyrovnanost, ale určitě jí dobře nebylo, když její muž psal sms a smutnil po jiné.Belo, to ti neměl dělat, neměl to dělat tak, abys to věděla.To se nemá.

trochu ti závidím (ne ve zlém)..já sice jíst můžu, spím taky, ale když usínám, tak se mi myšlenky toulají k němu......před chvílí mi volala kamarádka - bezstarostná..má nového kamaráda-je s ním na výletě - tak tohle se mi nestane..i když by se mi to asi líbilo - hold každý máme to svoje..

přeji hezký už jarní den všem zamilovaným tady ... i těm, u kterých cosi jiskří.Ano, Miranda má pravdu, nebyla jsem v tom stavu, kdy nejde jíst ani spát ani myslet racionálně kvůli nějakému muži. Mám na jistou dobu hezké vzpomínky a to je to,, co nám nikdo nemůže vzít a i Miranda to tak dnes určitě při pohledu zpět vidí. Protože, co by byly naše životy bez těch vzpomínek ...? I mně se zasteskne po těch našich chvilkách, ale jsem to já, díky komu platí, že dvakrát do stejné řeky nevstoupíš ...něco je jinak, něco se změnilo. On by to chtěl vrátit tam, kde to bylo,moc by chtěl...

Myslím, že dělat drahoty a...tak to můj manžel, když se zamiloval, tak psal té svojí každý den. A byl smutný z toho, že ona se neozvala.Možná měli prohozené role, ona byla ten chlap, co má moc práce a svoje zájmy a on ta zamilovaná :-D

Když tady čtu Zkušenou nebo Ašanah, je to jako bych se podívala do zrcadla. Najednou vidím, že to je všechno hrozně prosté, že se dala spousta věcí poznat už dávno, to jen já jsem je nechtěla vidět.Ale aj tak - ničeho nelituji.