jak se odmilovat ?

Ahoj všem. Tak jsem ráda, že debata pořád běží :-) Myslím, že už jsem z velké části za vodou. Hodně mi pomohla Helena. Heleno, dík. Tvoje nesmlouvavé komentáře mi otevřely oči. Takže nakonec jsem za ním nešla a teď se cítím celkem dobře. Protože mám pořád před sebou tu představu, že všechno by začalo nanovo, to unikání, plané naděje a falešné představy. On se neozývá a já taky ne. Vzpomínky a myšlenky zaháním a začínám zase trochu normálně fungovat. Doufám, že mi to vydrží a že neprovedu nějakou blbost :-) Pomohli jste mi všichni a moc vám za to děkuju.

Mirku, a kromě toho - ty...Vím, že se tím zabývat nemusím, ale sama to znáš, vzpomínky někdy potrápí. To, že jsem skoroúlet zvládl, je možná známka toho, že mám opravdu spokojené manželství, jak píšeš:-)

Lenko, ale já neměřím,...Mirando, třeba si to nemyslel, ale podle toho, co píšeš, je pro tebe jednoznačně osudovým mužem:-) Kdyby ta osudovost byla vždy oboustranná, možná by spoustu vztahů ani neskončilo.

Mirku, a kromě toho - ty máš spokojené manželství, asi se tím už ani nemusíš zabývat.Navíc jsi výborně zvládl poslední skoroúlet.

Lenko, ale já neměřím, jen jsem tím chtěla říct, že osudová láska je taková vichřice, že bys neměla pochyb, že je osudová.Mirku, já myslím, že on byl člověk, se kterým bych dokázala žít celý život, ale protože jsem tu možnost neměla, mohu se mýlit.A hlavně, problém je v tom, že on si to asi vůbec nemyslel.:-)

Jo taky si to myslím Mirku, spousta lidí nemůže být se sebou ani bez sebe.Tato písnička od U2 byla vybrána mezi 10 nejsmutnějších písní vůbechttp://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/u/with-or-without-you-882

Dominiko a Lenko, osudová...Mirando, omlouvat se nemusíš. Je tu spousta příběhů a ani já si vše nepamatuji. Jinak máš správný pocit - myslel jsem si, že je ta pravá a myslel jsem si to i hodně dlouho potom, co vše skončilo a někdy si to myslím i teď, i když vím, že je nereálné ze spousty důvodů, abychom se k sobě vrátili. Především by to ani jeden nechtěl, pže víme, že by nás to oba zničilo.

Mirando, nevím co přesně myslíš pod pojmem "zacvičí", ale podle mne by se to podle tohoto zrovna měřit nemělo.

Dominiko a Lenko, osudová láska je něco, co s vámi tak zacvičí, že nebudete vůbec na pochybách, že to osudová láska je.Mirku, promiň, na chvíli jsem na tvou studentskou lásku zapomněla.Taky už nevím, jestli máš pocit, že ona tenkrát byla ta pravá a že sis ji měl vzít.Já aspoň ten pocit mám.

Osudová láska je něco v tom smyslu,že vztah s tím člověkem nějak ovlivní váš osobní život, nějak tak víc než normálně, tak nějak osudově.Někdy může být osudová láskou myšlen i vztah který končí společným životem.

Co se myslí pod pojmem osudová láska? Mám jednoho kamaráda a ten prý potkává jen samé Beethovenovi 5. symfonie :-)

Mirku, chce se mi napsat,...Mirando, stát se může ledacos, i když jednu osudovou jsem zažil na VŠ a s jistou určitostí si dovolím tvrdit, že něco podobného se snad ani opakovat nemůže, tím ovšem nevylučuju, že osudových lásek za život může přijít víc. Musím přiznat, že to ovládání není zadarmo. Už jenom tím, že jsem přemýšlel nad variantou, že bych třeba vynesl odpadky, abychom se setkali. Vrtalo mi totiž hlavou, jestli i ona stála o setkání, když se tam objevila. To bohužel nezjistím a navíc je zbytečné po tom pátrat. Ano, práce hodně pomáhá, už jsem to tu psal, prostě zaměstnat mysl a říct si, že všechno špatné je pro něco dobré.

Mirku, chce se mi napsat, jestliže jsi to takto ovládl, nebyla to ještě ta osudová.Ta tě ještě čeká!Pamatuju se, že když jsem se s Ním měla sejít, nezabránila by mi ani světová válka. Prostě NIC!Bylo to tak silné, že nebyla druhá možnost. Jo, a ještě jsem chtěla dodat, že nejlepší terapie, aby člověk aspoň trochu zapomněl, je práce.

Dnes jsem byl domluvený s kolegou - kamarádem, že mi doveze nějaké věci. Včera jsme se o tom bavili na chodbě - vše se rozléhá a jde dobře slyšet a navíc pár minut před tím jsem ji slyšel zase já, jak se vrací s dětmi domů. A zrovna na daný čas přijela a ještě pár minut seděla v autě. Náhoda? Nebo nějaká provokace? Mohl jsem jít ven, abychom se potkali tentokrát jen my dva, ale poslední nevydařená akce mi to nedovolila a vlastně ani události posledních měsíců, týdnů. Rozum řekne ne a kupodivu to funguje.

Ano, všechno se časem tak...S tím, co jsi napsala, souhlasím. U nás mužů se hodně dává na fyzično, takže je pro spoustu žen třeba nepochopitelné, proč si začínáme právě s touto ženou. V mém případě je fyzično jasné, řekl bych, že i po verbální stránce to jde (tedy mluvím za sebe), takže by už stačil jeden krok - jaké je v to posteli - a tam už si netroufám nic říkat, pže jak píšeš, může se stát, že to skončí u jednoho čísla. Jak to má ona, bohužel netuším, řeč těla sice hodně napoví, ale zrovna teď jsme oba hodili zpátečku, a to asi na hodně dlouho, ne-li napořád.

Miranda: Díky za slova...Ano, všechno se časem tak nějak "okouká" ... a je tu spousta faktorů. Může se mi strašně na pohled líbit chlap, jeho úsměv, pohled, oči, ruce, pohyby, může tam být charisma - a to pouze do chvíle, než otevře pusu. Ne vždy se krása snoubí s inteligencí a inteligence pro mně u chlapa důležitá je. Taky hlas může být podmanivý nebo naopak znít ženě nepříjemně a to zkazí hodně. Pak chování ...a když už se dva dostanou přes všechny tyto momenty do postele, vůbec to nemusí být takové, že by byla touha to zopakovat, prostě si vůbec nemusí sednout... a hodně důležité z mého hlediska je, abych se v jeho společnosti cítila jako žena, byla malinko v dobrém slova smyslu rozmazlovaná a byl mi dán pocit jedinečnosti. To moc mužů neumí. A muži stejně tak posuzují právem spoustu věcí u nás žen.

Miranda: Díky za slova povzbuzení. Možná máš pravdu, že se potrápila víc. V podstatě jsem všechno začal na základě podnětu, kdy se krásně červenala, a asi nepochopila, proč jsem najednou otočil (nebo pochopit nechtěla). Asi jsem to nedovedl tam, kam čekala, že se to dostane a jelikož má svojí hrdost, nic dalšího podnikat nebude.Magdalena: Nikdy není nic jisté a stát se může cokoliv. Ovšem několik posledních setkání nenaznačovalo, že by se to mělo ubírat zakázaným směrem. Ona se nechce do ničeho pouštět, pže jsem ji "zklamal" a já jsem trochu srab - tedy nedokážu si představit, že bych znovu něco rozehrál. Ale jak jsem psal ze začátku, chtíč nikdy nespí a pokud ta chemie mezi námi je, může se toho ještě hodně stát. Na druhou stranu i hormony se po čase uklidní a člověk, co nám připadal atraktivní, po čase může zevšednět.

Pocity zklamání mám...Mirku, tohle vůbec nemusí znamenat přece konec a rozseknutí. Třeba byla v rozpacích a jednala zbrkle. Pokud tam je chemie oboustranná, přitáhne vás to nakonec k sobě. Potkáváte se, vídáte se, tady neplatí sejde z očí, sejde z mysli ...

Do toho už bych nešla,...cítím to stejně jako ty Ašanah a kus pravdy je i v tom, co napsala Miranda. Částečně to může být trest za to, že jsem neběžela pokaždé, kdy on měl čas, že na rozdíl od něj pracuju a děti mám doma ještě nezaopatřené, což jeho se ani jedno netýká. On tvrdí, že to byla a je berlička, aby se citově ode mně odpoutal na únosnou mez, protože byl na mně moc údajně závislý citově i časově. Jenže pravidla znal na začátku a já si nemohu pomoci, ty důvody a pohnutky mi evokují i jiné věci-že mu dělá současná situace dobře, když ještě neví, že mu zbude jen ta druhá a je prostě king, že by měly mít zájem o něj dvě ženy plus má přítelkyni a víkendy, svátky, vánoce... vidím tam kus mužské ješitnosti i snahy mi jako dát za vyučenou, co jsem si to dovolila nemít čas tehdy kdy on. Mohlo to být fajn, ale nebude, dvakrát nevstoupíš do stejné řeky. Doma už lásku nečekám a přece ji k životu potřebuju jako vzduch, který dýcháme, ty pocity jistě znáte, dokladem je tato diskuze. Budu doufat, že mně třeba jednou ještě někdy někde potká. Ta hezká a oboustranná a za jasných daných podmínek, které budou respektovány oběma stranami.

Pocity zklamání mám...Mirku, pro ni muselo být nepříjemně překvapivé tvé náhlé ochladnutí, pro tebe zase že ona sama přerušila konverzaci a šla.Věř mi ale, že ona se asi potrápila víc, u tebe zvítězil rozum, ona se musela podřídit.