jak se odmilovat ?

V pohádce by měly ty lásky konec tak, že by se to dva vzali a žili šťastně až do smrti. Ale to jsou pohádky a realita je jiná. Takže šťastný konec podle mně svatba být nemusí. Možná je láska s dobrým koncem ta, na kterou vzpomínáme rádí, s láskou, humorem, možná kusem dojetí, ale nikdy neradi...prostě je dobrou a hezkou kapitolou našich životů...a nic netrvá věčně, ani láska..žádná...

Milá Mirando, život opravdu...No ano, vybočila jsem dvakrát, ale to první odbočení mělo takový průběh jak píšeš. Tam jsem byla ta osudová já, byla jsem potvůrka, o kterou byl zájem a u mě to po pár letech vyšumělo.Kdežto v tom osudovém případě bylo všechno docela jinak, najednou ze mě byla hodná, poddajná holka, skoro tři roky jsem s ním byla v nebi a pak jsem tvrdě dopadla na zem, a s tím se marně snažím vyrovnat.Kéž by měly všechny lásky dobrý konec - ale jaký by to vlastně byl?:-)

Lucko, v tvém vyprávění...Milá Mirando, život opravdu píše romány. I Já vzpomínám na svou lásku bokem v manželství, ale s láskou a smířeně, jako něco, co přišlo, bylo hezké, obohatilo to můj život, zvedlo to moje pošranocené sebevědomí a vyšumělo to...moje manželství je pohodové dnes, v poklidu, možná někdy až moc v poklidu na mou občas horkou krev...ale vážím si ho jako jisté jistoty, opory, přístavu a podle toho se chovám...byť od jisté doby nejsem svatá Eulalie. Muži a život ostatně nemilují hodné holky. Ty se dostanou do nebe, ale my méně hodné tam, kam budem chtít. Je nejpohodlnější plout po klidné vodě, ale já nemohu dlouho žít i bez těch riskantních peřejí. Možná víš, o čem píšu, když jsi svého času taky vybočila ze zajeté cesty, předem daných kolejí...

Lucka: Souhlasím.Miranda: Řekl bych, že je to tím, že jsi tu jednou psala, že bys dokázala s osudovým přítelem být do konce života - intenzita vašeho vztahu musela být aspoň z tvé strany obrovská a to se pak nedivím, že ti manžel nechybí a je dávno na druhé koleji. V tom je právě ta osudovost.

Mirku, myslím, že to byl...Lucko, v tvém vyprávění je hodně pravdy, myslím, že máš velmi dobrý odhad.Bohužel - já jsem výjimka, která potvrzuje pravidlo. Když byl před 20 lety nevěrný manžel, bojovala jsem o něj jako lvice a vybojovala jsem ho. Náš vztah to ale hodně poznamenalo a některé záležitosti se už nikdy nespravily.Když jsem se pak (osudově) zamilovala já, manžel se sice vůbec nic nedověděl, ale přesto naše manželství skončilo, přestala jsem totiž o něj bojovat.A teď mi paradoxně nechybí manžel, ale můj osudový přítel.

Hodně manželství pozná...Mirku, myslím, že to byl náš případ. Asi. Uběhla řádka let. A myslím dnes,že při pohledu zpět nelituji v té souvislosti ničeho a že jsem toho názoru, že šanci na přežití má více ten vztah, kde je skore vyrovnané-předejde se tak pocitu křivdy a trpitelství jedné strany. Může to opravdu paradoxně pomoci. Aby jeden jednou nevyčítal, že druhý si užíval a první plnil povinnosti. Ona ta dobrovolná věrnost předhazovaná jako zásluha a oběť se časem stane přítěží a často je to z nouze ctnost. Pokud chcete vztah uchovat a máte potřebu být nevěrní, počítejte s tím, že se to vrací jak bumerang a moudře umožněte partnerovi stejné podmínky. Vaše vlastní prožitky, které byly na začátku sladkým zakázaným ovocem sice na čas zhořknou, ale je pravděpodobné, že budete prostě jen mít oba malý odskok se spořádaným návratem k rodinnému krbu. Skutečné maléry, kdy to dva neustojí začínají tam, kde si jeden užívá a druhá bezmocně přihlíží a trpí.

bylo to nakonec vyrovnané,...Hodně manželství pozná oko za oko, zub za zub a některým to paradoxně vztah posílí.

Určitě mi dáš za pravdu,...bylo to nakonec vyrovnané, oko za oko, zub za zub a je to už dvanáct let ...jsem léta v pohodě po této stránce, zas tak dlouho mi netrvalo se srovnat. ne, že bych byla splachovací, ale vzhledem k její ceně jsem brzy pochopila, že nemá smysl se trápit dlouho a kazit si dny života, které mi nikdo nevrátí. Byla vyhlášená svými výboji a její druhou profesí byla rozvracečka mnaželství, vidíš, ani nevím, co by měla být první, žádnou neměla. ne každý to však ustál, bohužel.

Myslím, že mužům imponuje...Poopravuji své tvrzení - možná imponovalo, ale neoslovilo:-)

Co mám dělat když ho...tři roky a budeš z toho venku

Co mám dělat když ho miluju?

Určitě mi dáš za pravdu,...Myslím, že mužům imponuje vždycky zájem žen (jsou ješitní), a je pak jen na nich, kam až to nechají dojít.A jak se říká - po pěti pivech je krásná každá.Myslím, že nevěru nikdo nevymýtí, člověk asi není od přírody monogamní, ale kdyby všichni četli Plzáka, věděli by, jak to udělat, aby svým protějškům neubližovali.

Mirku, tvůj příběh mi...Určitě mi dáš za pravdu, že je jiný úhel pohledu ze strany podváděného a podvádějícího - prostě na nevěru musí být dva. Mně by chování vaší bývalé sousedky rozhodně neimponovalo, i když věřím, že je spousta mužů, kterým se dobývání ze strany žen líbí. Nevím, jak to bylo u vás - jestli šlo jen o tvou intuici, nebo jsi měla důkazy, ale když už se taková věc přihodí, měl by si podvádějící dávat obrovský pozor, aby nedošlo k odhalení, pže pro podváděného je to zásah rovnou do srdce. Tím neobhajuju nevěru, to určitě ne - každý je svým způsobem sobec a chceme mít toho druhého jen pro sebe - to pro vysvětlení té rány do srdce. Chápu tvou bezmocnost a zároveň tě obdivuju, že jste to ustáli i po následujících událostech.

Mě vždycky zaručeně pomůže tohle a do 5 dnů sem v pohodě:http://www.youtube.com/watch?v=isJbgC0DCEU

Ti muži, na jejichž sms nebo majl či telefonát čekáte se chovají nějak-tak, aby si možná trochu užili a vybočili ze zajetých kolejí, ale především tak, aby nepřišli o své ženy, děti, rodiny...možná v nich vidíte občas sobce a zbabělce, ale oni ví, oč nechtějí přijít a co chtějí zachovat, nic víc. My ženy si často velké a osudové lásky velmi namlouváme, chceme věřit pohádkám se šťastným koncem, ale život je jinde a pohádky zůstanou pohádkami.

Mirando, omlouvat se...Mirku, tvůj příběh mi připomněl něco léty zasutého v mém životě. Taky jsme s mužem a rodinou kdysi bydleli v paneláku, místě, kde slyšíš zvuky cizích domácností i osudů a lidé se potkávají na chodbách...dnes je mi to vzdálené, zvykla jsem si na soukromí. I můj muž se potkával s naší sousedkou, na schodech a ve výtahu a před domem a běžel čas ... on se netvářil nijak, je mistr zvládání emocí navenek tak, že dumáš, zda nějaké nosí v sobě, ona po něm jela nepokrytě, že by to nikoho nenechalo na pochybách....nevynechala jedinou příležitost, náhodná setkní před našimi dveřmi, když nepoužívala výtah a dupala po schodech, vynášení smetí ve stejný čas, její dovolávání výtahu z našeho patra, když muž hlučně zabouchl dveře našeho bytu a následné její zastavení s výtahem v našem patře a přibrání manžela do kabinky, možná to už byl souhrn zvukových znamení a dohodnutých signálů ...pak i požadavky na odvoz autem tam či onam a zvaní se k nám na kávu, od nenápedných nuancí až přes otevřené balení bez skrupulí ... šla za tím tvrdě jako v případě jiných mužů, které jsem i osobně znala. Co manžel ? Dělalo mu to dobře, tomu věř. Po určitý čas určitě. Nebyla ošklivá, jen jednoduchá, ale to je jedno, když jde o flirt, možná o to lépe...v jistém slova smyslu. Protějšek nemůže dělat nic. Ví, že scény jsou tím nejhorším. Zbývá jediné. Čekat. Nicméně chci napsat, že to naše manželství poznamenalo ve špatném symslu slova. Žádné zemětřesení se nekonalo, nemusela jsem o něj bojovat a ani bych to neudělala. Byla jsem jen bezmocná smutná, matka dvou malých dětí. Zpočátku ta žena neví, pak tuší a pak přihlíží. Asi nby to čekalo tvou ženu. Za podmínek, v jakých žijete, by se to stěží utajilo. Začali byste fungovat jako dva manželské páry, které se navštěvují na pokec a kávu a skončilo by to nějak. U mně to dopadlo dobře. Z velké části, nicméně odezva tam byla-začas-nelíbila by se žádnému manželovi, ale znáš to-co nechceš, aby druhý činil tobě, nečiň ty jemu...proč to píšu ? Sama nevím...snad jen se mihla ta dávná vzpomínka na měsíce,, které nebyly hezké, na člověka, který prošel životem mým a mého muže tak jako jistá žena životem tvým a je na zvážení každého včas vědět, zda ten člověkc stojí za to zničit nebo narušit něco, co by mohlo být nazváno možná trvalou hodnotou...pokud v tom vidí kdokoli moralizování, není tomu tak...já sama mám nejmenší právo moralizovat...a Mirku, tobě rozumím, může se to stát každému z nás-jen vědět dopředu následky, pak kdoví...

Nevím proč mi ty poslední...Protoze si tady vsichni neustale jen neco namlouvaji;-)

Nevím proč mi ty poslední příspěvky připomínají scénáře nováckých seriálů

Nello, po ránu dobrá...Mirku, díky :-) Ta vztyčená hlava je pro mně dost důležitá :-)

Ahoj všem. Tak jsem ráda,...Nello, po ránu dobrá zpráva. Tak ať ti to vydrží. Dokázala jsi na tom kolotoči zmáčknout tlačítko stop a vystoupit se vztyčenou hlavou a evidentně z toho máš dobrý pocit, což je moc fajn:-)